Hodnocení hráče: Ač já sám Bloodrage rozhodně nemusím hrát pořád, není možné, než konstatovat, že je to geniální věc. Ještě jsem neviděl hru, které by se podařilo eliminovat všechny problémy spojené s tím, že někdo je prostě vždycky napřed (buď se proti němu ostatní spojí, nebo se náskok jen zvyšuje), a zaroveň zanechat značný důraz na schopnosti každého hráče. Stejně tak je velice těžké pokazit tuto hru v první půlce natolik, aby nebyla šance to ve finiši otočit. Tedy, upřímně, ono je to celé trošku trik, protože na první půlce hry ve skutečnosti téměř nezáleží (pokud se vám podaří vylepšit svůj klan alepoň párkrát), ale koho to zajímá, když je to pořád pekelně zábavný.

Hodnocení hráče: Hra je ve své podstatě velice jednoduchá. To samo o sobě samozřejmě nemusí být špatně, avšak zde to ve výsledku vytváří pocit značné repetitivnosti. Tváří se to sice jako RPG, nicméně možnosti vylepšení postavy jsou celkem nulové, nakonec jde v každém scénáři o to, jestli se hrdinům podařilo během hry ušetřit dostatečný počet bodíků životů. To je fakt to, o co jde. Na druhou stranu se hře poměrně dobře daří zakrývat, jak je ve skutečnosti primitivní. Především postupné skládání dungeonu je radost, nemluvě a spoustě figurek, které za tu cenu rozhodně nikde jinde nedostanete. Celkem vzato Castle Ravenloft v zásadě nakonec funguje, ale nesmíte od něj chtít moc. Pokud hledáte pohodovou hru do kocoviny, tohle může být ono.

Hodnocení hráče: Půl hvězdičky dolů za to pekelné chystání a sklízení, bože, z toho mám fakt noční můry. Jinak podle mě nejlepší hra svého druhu.

Hodnocení hráče: Jediné, co funguje, je balíček se zajímavě navazujícími příběhy. Kromě tohoto je to ovšem jeden obrovský chaos s minimem smysluplných rozhodnutí, spoustou zbytečné náhody a nefunkčních herních prvků. Ač jsem svoje jediné hraní vyhrál, neměl jsem nejmenší dojem, že cokoli ovlivňuji a útrpně jsem čekal na konec, sleduje moje kamarády zaseklé například už 6 kol na jednom místě, protože nebyli s to porazit jednu slabou nestvůru. Nikdy víc.

Hodnocení hráče: Tohle je prostě lahůdka, v naší skupině nejoblíbenější hra. Umisťování příkazů je hluboce taktická záležitost se spoustou rozhodnutí, které mají opravdu dopad. Soubojový systém je neskutečně napínavý a epický, ač pravda způsobuje dlouhé čekání hráčů, kteří se zrovna bitky neúčastí (mě například ovšem baví i bitvy jen sledovat). Hra je bez debat velice dlouhá, ve hře 4 hráčů se dostáváme často až na 6 hodin, ale je to vždy 6 hodin čisté zábavy.

Hodnocení hráče: Celkem dobrá blbůstka na cesty.

Hodnocení hráče: Tohle je snad nejunikátnější hra, kterou jsem měl zatím tu čest hrát a už snad jen proto jsem rád, že ji mám ve sbírce. Před první hrou jsem byl plný obav, jak bude tento skvělý nápad ve skutečnosti fungovat, ale byl jsem velice příjemně překvapen! Hra je svižná a vytváří spoustu vtipných situací, především nebojí-li se hráči občas prohodit nějakou tu "pirátskou" průpovídku. Kvalita komponentů a visuální stránka je parádní a hrání je tak opravdu radost. Je ovšem třeba zmínit, že ač osud hledačů pokladu není řízen náhodou, přecejen narozdíl od Johna Silvera dělají jen velice málo skutečných rozhodnutí a hra za ně může občas působit jako čisté tápání, a je tak potřeba ke hře zaujmout trochu jiný postoj, než obvykle, což nemusí být každého šálek, že ano.

Hodnocení hráče: Red November je to, co je, a svoji práci dělá dobře. Ač je na tak malou věc potřeba sledovat poměrně dost ukazatelů a jiných serepetiček, hra odsýpá a celkem je i napínavá, nicméně v důsledku jsme zjistili, že se nám to prostě nikdy nechce hrát. Chybí tomu náboj, nebo co.

Hodnocení hráče: Naše značně kompetitivní skupina má bohužel s touto hrou nejeden problém. Především, efektiví hraní vyžaduje plánování několika kol dopředu (nejdůležitější je, aby vycházela jak vrchní tak spodní akce), což je ale na druhou stranu ve hře více hráčů téměř nemožné, protože tahy ostatních hráčů můžou strategii narušit, aniž by tomu bylo možné nějak zabránit. S tím je spojený další problém: Často se stává, že jeden hráč rozhoduje o vítězi tím, komu uškodí, aniž by už měl sám šanci zvítězit. Také nám bodový systém přijde pro tuto hru příliš abstraktní a seděly by nám nějaké konkrétnější win conditions. Továrna. Centrální pole se nevyplatí navštívit kvůli ztraceným dvěma pohybům, které potřebujete na cestu tam a zpátky (protože ve středu se jinak prakticky nehraje). Za dva pohyby je 1-2 setkání, což pomůže nesrovnatelně víc. Po několik hrách jsme začali továrnu všichni úplně ignorovat - nefunkční prvek. Národy jsou pekelně nevybalancované. Ale zpracovaní je skvělé, o tom žádná.

Hodnocení hráče: Přestože má tato civka obrovské množství nedomyšleností a nevyvážeností, pravidelně se k ní vracíme a vždycky nás to baví. Jádro hry prostě funguje. Je nutné podotknout, že hrajeme se značným množstvím domácích pravidel a drobných úprav.

Hodnocení hráče:

Hodnocení hráče: Filmový feel, který tahle hra v kampani poskytuje, je nesrovnatelný s ničím jiným co jsem kdy hrál. Když si ke hraní pustíte soundtrack, budete mít pocit, že jste přímo kdysi dávno v předaleké galaxii. Soubojový systém je elegantní, rychlý a přesto poskytuje spoustu taktických možností. Naše skupina hraje Imperial Assault především jako výtečné RPG s propracovanou kampaní, ke scirmishi jsme zatím jen tak přičichli a zas tak nás to nevzalo, ale je to vlastně takový bonus navíc, takže není na co si stěžovat.

Hodnocení hráče: Od této blafovačky jsem si hodně sliboval, ale nakonec to zase taková sranda není. Pravidla sice působí jednoduše, ale zjišťuji, že je musím lidem často vysvětlovat během hry ještě několikrát, což opravdu není to, co jsem u této hry hledal. Také pašovací pytlíky jsou udělány hodně nekvalitně a člověk s nimi musí manipulovat s krajní opatrností, což opět nepřídává na svižnosti. Že jsem hru koupil nelituju, protože mi ve sbírce něco podobného chybělo a nemůžu říct, že bych se vůbec nebavil, ale kdybych měl možnost šerifa předem vyskoušet, asi bych se poohlédl v jiných krajinách než v těch Nottinghamských.

Hodnocení hráče:

Hodnocení hráče: Nemá smysl si nalhávat, že by byl Zaklínač dobrá hra. Vadí především téměř neexistující interakce mezi hráči a nekonečné čekání mezi tahy, kdy opravdu není co dělat, protože plán na další kolo má člověk vymyšlenej za pět vteřin. Avšak! Naše skupina přesto Zaklínače čas od času hraje, a to ve specifických podmínkách, kdy se tyto zápory překvapivě změní na klady. Jde o nedělní hraní v kocovině, kterou jsme si pořídili v sobotu. Najednou vůbec nevadí, že tak dlouho čekáte, protože si prostě povídáte s ostatními hráči, co taky nejsou zrovna na tahu a jen koukáte na hezkou hru, která se vlastně hraje tak trochu sama. Tedy, je to skutečně velice specifická situace, ale Zaklínač je do ní opravdu ideální.

Hodnocení hráče: Tuhle hru je pro mě velice těžké hodnotit, protože je to prostě srdcovka na které jsem začínal, a mám tak velikou chuť dát jí 5*. A ona to skutečně není vůbec špatná hra, nicméně trpí neuvěřitelně špatným vybalancováním a, co si budeme povídat, je rozhodovaná náhodou daleko víc, než jsem ochoten obvykle snést. Taky už jsem tuto hru dlouho nehrál, možná i ze strachu, abych si krásné vzpomínky nezkazil. Na druhou stranu se zde bez debat podařilo neskutečně přesně trefit atmosféru Ankh-Morporku takového, jakého jej známe z knížek. Takže nevím. Asi čtyři? Čtyři. Čtyři a čtvrt.

Hodnocení hráče: Po Ankh-Morporku veliké zklamání. Hra je jednoduchá, nenabízí prakticky žádné výzvy a je k smrti repetitivní - každé hraní vypadá naprosto stejně. Pro děti možná dobré, ale pro hráče ztráta času.