Zoo Tycoon

hodnoceno 19x (Seznam vlastníků)

Jak se staví ZOO?

Autor: Strachkvas | 30.1.2024 | 7

Nejen slavné RPG počítačové hry se v dnešní době mohou pochlubit svými deskoherními bratříčky. Povedlo se to i jedné ikonické budovatelské hře. Licence na Zoo Tycoon se totiž ujala dvojice autorů Marc Dür a Samuel Luterbacher ze studia Treeceratops a v roce 2022 se jim prostřednictvím kampaně na Kickstarteru podařilo deskovou verzi hry zafinancovat. V češtině si ji pak můžeme užít díky vydavatelství Blackfire.

Obsah, vizuální stránka a kvalita komponent

Těžká, opravdu těžká je krabice se hrou Zoo Tycoon. Dvě velké kartonové desky (bodovací stupnice a burza zvířat), čtyři menší desky zoo, kartonové destičky výběhů a budov, spousta dřevěných kostiček, karty událostí, sponzorů a hlavně zvířata… hodně zvířat. Ve hře je celkem 23 hlavních a 12 tzv. spolužijících druhů zvířat a každé z hlavních zvířat má jak svou kartu, tak určitý počet dřevěných figurek, reprezentující každého jedince daného druhu, kterého budete chovat ve své zoologické zahradě. Co musím ocenit je, že součástí balení jsou i papírové krabičky, do kterých je možné uložit nejen figurky zvířat, ale i kartonové dílky (vyjma výběhů). Tento „insert“ dost usnadňuje přípravu hry, protože si jednoduše nedokážu představit, mít zvířata roztříděná v pytlících a před každou hrou je vybalovat.

Nezpochybnitelnou předností Zoo Tycoonu je jeho vizuální stránka a s tím spojené zpracování jednotlivých komponentů. Vše je opravdu na špičkové úrovni. Od designu na kartách zvířat, přes figurky zvířat, po destičky výběhu, u kterých oceňuji, že nemají stejný, stále se opakující vzor. Klobouk dolů – nemám co vytknout, musím jen chválit.

Kde naopak budu kritický, je počet figurek zvířat. Byť se hra chlubí tím, že je v ní 236 meeplů, tak to stejně není dost. Nejen, že nám chyběly figurky ve hře více hráčů, když jsme se dva zaměřili na stejné zvíře, ale ony mi chyběly i v sólo hře. Samozřejmě rozumím tomu, že figurky jsou drahé, ale proč ve hře neexistuje nějaká náhrada, je mi opravdu záhadou. Přitom aspoň jednoduché kartonové žetonky s vyznačeným pohlavím, které byste umístili do výběhu k ostatním zvířatům, by tento problém celkem efektivně vyřešily. Aby mi ale autoři ve stylu Jirky Babici řekli, že když nemám figurku tygra, mám do výběhu hodit pandu červenou, mi přijde úplně mimo! Neřeknu u hry, kde je jedno, jak na stole vypadá, ale u hry, která na svém vizuálu částečně stojí, je to zásadní nedostatek. I v počítačové verzi hry přece šlo také o to, vytvořit si co nejhezčí zoo, a pokud tento zážitek chtěli autoři přenést i do deskové hry, tak jednoduše není možné, aby vám uprostřed výběhu jelenů wapiti stála jako náhradní figurka malpa hnědá.

Příprava hry a její průběh

Byť se to na tak velkou hru může zdát překvapivé, příprava hry je opravdu rychlou a jednoduchou záležitostí. Rozloží se bodovací deska a burza zvířat, každý z hráčů si vezme svou desku zoo, označovací kostičky a balíček karet zvířat ve zvolené barvě, vytáhnou se krabičky se zvířaty a je téměř hotovo. Zbývá jen rozmístit pár kostiček na bodovací stupnice, připravit karty sponzorů a událostí a hra může začít. Za pět minut hotovo.

Na stole však tohle všechno zabere opravdu enormní množství místa. Jak deska s burzou zvířat, tak zejména bodovací deska by mohly být úplně jednoduše poloviční a nic by se nestalo.

Průběh hry je rozdělen na jednotlivá herní kola, kdy každé z nich představuje jeden rok, členěný dále na čtyři roční období. V každém z nich pak hráči vykonávají jiné akce. Na jaře se rodí mláďata a otáčí nová karta s nějakou náhodnou pozitivní či negativní událostí, v létě se přijímají do zoo nové druhy (nebo z ní naopak mláďata odcházejí), na podzim se vylepšují či budují nové výběhy, do kterých se umísťují zvířata, a v zimě si hlavně spočítáte, zda vaše zoo něco vydělala.

Každé roční období je z hlediska herního času výrazně jinak náročné. Zatímco jaro a zimu odehrajete velmi rychle a v létě se při příjmu/odchodu zvířat z burzy / na burzu (zejména ve více hráčích) můžete trochu zdržet, podzim zabere opravdu hodně času. Představuje totiž jádro celé hry – stavbu zoologické zahrady. A k budování je toho opravdu hodně. Nejen stavba nových, ale i rozšiřování stávajících výběhů pro zlepšení podmínek zvířat či jejich lepší obodování, vyžaduje plánování a důkladné promýšlení.

Herní mechaniky

Zoo Tycoon je hra postavená na dvou pilířích. Na straně jedné je to budování zoologické zahrady, na straně druhé péče o zvířata. Pokud se to hráčům daří, jsou odměňováni body na stupnicích vzdělávání, ochrany přírody a popularity, kdy poslední dvě jmenované vlastně představují stupnice vítězných bodů. Budování zoologické zahrady nespočívá jenom ve stavbě výběhů, ale také různých dalších budov jako občerstvení (zvyšují váš příjem) nebo kontaktních budov (přidávají vítězné body).

Cílem péče o zvířata je (jak vás asi napadne) zajistit jim co nejlepší životní podmínky. Vždy, když chcete přijmout do zoo nové zvíře a umístit jej do výběhu, vezmete si kartu daného zvířete. Na ní jsou (mimo jiné) uvedeny čtyři kategorie štěstí – vaše zkušenosti s chovem tohoto zvířete, volný prostor v jeho výběhu, počet útočišť a velikost skupiny – a také jsou zde vyznačeny minimální požadavky, které musíte splnit, abyste si zvíře vůbec mohli z burzy vzít. Hodnoty v jednotlivých kategoriích si na kartách značíte kostičkami a v průběhu hry se je snažíte co nejvíc navýšit. Štěstí zvířat má nejen vliv na to, jak se budou množit, ale také vám spokojená zvířata přináší další vítězné body. Každé zvíře je, co do požadavků na péči, jinak náročné a vy tak musíte důkladně promyslet, zda budete schopni naplnit jeho životní standardy. Musíte při tom myslet nejen na výše zmíněné kategorie, ale i na další faktory jako chování samců ve skupinách, počty zvířat, které se vejdou na jeden dílek výběhu, nebo na toleranci ke spolužijícím druhům.

Po prvních odehraných partiích jsem se bál, že hra se vzhledem k ne příliš velkému počtu hlavních druhů stane repetitivní. Bral jsem si do svých zoo stále podobné kombinace zvířat a pomalu nabýval pocitu, že to tak bude stále dokola. Nakonec ale musím konstatovat, že počet zvířat je tak akorát. Časem totiž získáte dobrou představu o tom, jaké podmínky k chovu ten konkrétní druh potřebuje a zda se vám v dané chvíli vyplatí toto zvíře do zoo přijmout. Větší počet zvířat by vedl k vyšší paralýze a zase jen prodlužoval už tak dlouhou herní dobu.

Zajímavou herní mechanikou představuje burza zvířat. Deska znázorňující všech 23 hlavních druhů zvířat se každé kolo přesune, čímž se změní nabídka/poptávka jednotlivých druhů. Tím se určí, jaké druhy (a pohlaví) zvířat budete moci v létě do zoo přijmout a naopak, po jakých mláďatech je poptávka, a jaká tedy budete moci udat. Přitom jsme však omezeni pouze dvěma akcemi. Bohužel to však do hry vnáší určitou míru náhody, která vás dokáže nemálo potrápit. Například se několik kol připravujete na přijetí určitého druhu, aby ve chvíli, kdy pro něj splníte podmínky, nebude vůbec v nabídce. Nebo naopak marně čekáte na to, až budete moci udat svá mláďata, ale poptávka na ně se ne a ne objevit.

V souvislosti s fázováním hry na jednotlivá ročních období chci zmínit ještě jednu věc – interakci mezi hráči.  Jaro, léto i podzim jsou fáze, ve kterých mezi sebou hráči vcelku interagují. Zejména u letní burzy zvířat mohou rozhodnutí ostatních hráčů výrazně ovlivnit vaše možnosti. Část hry, ve které strávíte nejvíc herního času, čili podzim, je však výrazně solitérní záležitostí. Na straně jedné je nutné tuto fázi odehrát z časových důvodů samostatně, na druhou stranu to však vede k tomu, že hráči v relativní tichosti sedí u stolu a sami si „šudlají“, co potřebují. V celkovém zhodnocení se však v případě Zoo Tycoonu nejedná o nějaký multiplayer solitér. Sledovat, jak si protihráči vedou na jednotlivých stupnicích, reagovat na to a snažit se, aby nejlépe v ničem „neutekli“, je nutností. Hra totiž hráče ve vedení neustále nějak odměňuje – dílky výběhů navíc, penězi nebo i body ochrany přírody. Což může v extrémním případě vést až k tzv. „efektu sněhové koule“.

Pravidla

Opravdu nepamatuji, kdy jsem musel dát pravidlům takovou časovou dotaci, jako u této hry (a to se nepovažuji za žádného začátečníka). Přečetl jsem je dvakrát, podíval se i na video vydavatele, kde jsou dvě kola hry odehraná, a stejně jsem si nebyl v mnoha ohledech vůbec jistý, co a jak mám dělat. Tím však nechci říct, že by byl Zoo Tycoon nějak extrémně složitou hrou. To určitě není. Po třech partiích už si člověk v zásadě vystačí s přehledem kol na zadní straně pravidel, po čtyřech už jen s přehledem na herní desce (bodovací tabulce). Jenže pravidla jsou prostě zvláštně napsaná. Ne špatně přeložená (byť se nějaká chybka najde), ale i původní anglická pravidla jsou jednoduše nepřehledná a obsahují spousty různých mikropravidel, která nedostanete pod kůži jinak než opakovaným hraním. Navíc některá pravidla naleznete Bůh ví proč na vcelku neočekávaných místech (např. výjimky z pravidel pro první kolo). 

Vhodné pro

Zoo Tycoon za mě určitě není hra pro široké masy hráčů deskových her. Naopak, užijí si ji zkušenější hráči, kterým nebude vadit strávit u stolu delší čas a u hry si výrazně popřemýšlet. Ve dvou hráčích jsme u jedné partie strávili průměrně 2 a tři čtvrtě hodiny a se zvyšujícím se počtem hráčů čas opravdu neklesá, ale naopak výrazně překračuje 3 hodiny. V sólu jsem u hry strávil okolo hodiny a půl. Nejen kvůli neustálému propočítávání, ale hlavně nutnosti hlídat spousty drobností a ukazatelů, bych hru nedoporučil ani mladším hráčům, natož dětem. Nenechte se oklamat tématem, na rodinné hraní to opravdu moc není. I na krabici doporučený věk 13 let je tak akorát, možná bych se nebál posunout číslovku o něco výše. 

Resumé 

Když hra Zoo Tycoon vyšla, věřím, že si spousta hráčů položila stejnou otázku jako já: „Potřebuji další deskovou hru s tématem budování zoo, když už mám doma (za mě jednu z nejlepších her roku 2022) Archu Novu?“ A já mohu s čistým svědomím odpovědět, že ano. Obě hry jsou natolik odlišné, že každá z nich doručí úplně jiný herní zážitek. Nebudu přímo hodnotit, která z nich je lepší, protože u každé mi vyhovuje něco zcela jiného. Archa Nova mně osobně po stránce čistě herních mechanik přijde lepší a uhlazenější, ale na druhou stranu je celé budování zoo více abstraktní. Naopak Zoo Tycoon nabízí reálnější simulátor zoologické zahrady, u kterého prim hraje samotná péče o zvířata a současně budování funkční a ekonomicky stabilní zoo. Nestačí pouze přidávat další a další zvířata do výběhů a počítat s tím, že automaticky strmě poroste váš příjem. Návštěvnicky atraktivnější či ohroženější zvířata jsou náročnější na chov a mají vyšší náklady na údržbu. Nejde jednoduše přijmout do zoo šest lvů a neohlížet se na to, že nemáte dost financí na jejich krmení.

Ať už jste fanoušek původní počítačové série a hra ve vás probouzí nostalgické pocity, nebo máte rádi téma budování zoologické zahrady, věřím, že vás Zoo Tycoon nezklame. Autorům se podle mě velmi věrně podařilo přenést počítačovou hru do deskoherní podoby a napodobit zážitky, které jsem kdysi při hraní měl. Sice se to neobešlo bez několika škobrtnutí (pravidla), v některých případech možná i zakopnutí (nedostatek figurek zvířat), ale celkový výsledek je pozitivní.