Zóna: Tajemství Černobylu

hodnoceno 56x (Seznam vlastníků)

Kostkový čardáš ve stínu reaktoru

Autor: Meeshab | 14.1.2021 | 18

Pod rudě zbarvenou oblohou se pomalu plížíš k polorozpadlé elektrárně. Začíná pršet. Vyhrneš si límec ošuntělého kabátu, který ti poskytuje alespoň nějakou ochranu. I tak cítíš, že každá kapka, které se podaří prodrat tím zvetšelým hadrem, za který jsi dal překupníkovi ve zničeném motorestu majlant, ti na kůži zanechává nesmazatelnou radioaktivní stopu. Pomalu se blíží další Únik. Stočíš pohled znovu k sarkofágu. Tam někde je prý ukryta matka všech zdejších artefaktů – Zdroj. Jeho hodnota je nevyčíslitelná. Pokud se ti ho podaří získat, vypadneš konečně z téhle zavšivené mizérie plné utrpení a budeš moct začít nový život beze strachu z každého následujícího dne. I tak se bojíš, že cena, kterou zaplatíš za toto dobrodružství, bude příliš vysoká. Už teď tě tohle všechno stálo víc, než jsi chtěl. Ty jejich oči. A zmutovaná těla… Ty vzpomínky už nikdy ze své hlavy nevymažeš.

Hra Zóna, Tajemství Černobylu od autorského dua Krzystofa Głośnického a Macieje Niedźwiedźe, kterou na český trh přinesla firma Blackfire, vás zavede na Ukrajinu 30 let po výbuchu tamější nechvalně proslulé jaderné elektrárny. Stáváte se jedním z mrchožroutů – lidí, kteří se snaží z jaderné katastrofy vytřískat nějaké ty peníze. Život v zóně je divně pokřivený, ale zdejší obyvatelé už mu přivykli. Spolu s ostatními blázny prolézáte zdejší oblast a snažíte se sbírat artefakty, které pak můžete výhodně střelit na černém trhu. Při průzkumu se střetáváte s různými anomáliemi či mutanty, proti kterým musíte bojovat, a neustále vás ohrožuje únik radiace. Vaším cílem je dostat se až do samotného sarkofágu a v něm získat bájný artefakt.

Hra k vám dorazí v krabici o rozměrech 30 × 30 × 8,5 cm a hmotnosti 2650 g. Z obrázku na vás kouká mrchožrout nebo mrchožroutka – pohlaví podle obrázku nelze určit, za nímž vidíte proslulé ruské kolo v Pripjati. Obálka vypadá velice lákavě a myslím, že se ilustrátorům (Wojciech Bajor, Tomasz Zarucki a Ina Młocicka) opravdu povedla. Když krabici rozbalíte, je vám jasné, že jste nekupovali předražený vzduch. Po vyloupání všech komponentů a jejich rozřazení do insertu zjistíte, že je příjemně zaplněný, ačkoliv určitý prostor ještě zbývá (že by příslib něčeho budoucího?). No a co všechno že na nás v krabici čeká?

Oboustranný herní plán vám na stole zabere prostor 83 × 56 cm. Jedna strana je určena pro hru jednoho a dvou hráčů, na druhé budou svoje štěstí zkoušet tři nebo čtyři hráči. Jediný rozdíl spočívá v překročitelnosti hranic. Zatímco při hře více hráčů máte v rámci zelené a žluté zóny všechny přechody mezi jednotlivými lokacemi otevřené, méně hráčů se musí potýkat s blokádami, které je nutí jít do některých oblastí oklikou. Na herním plánu je zobrazena mapa Zóny rozdělená do tří hlavních celků: zelená oblast – relativně bezpečné území, kde jsou mutanti i anomálie spíše domácími mazlíčky (což ovšem neznamená, že vás nesprovodí ze světa jedním chňapnutím), žlutá oblast - území, kde bývají o něco tužší soupeři a události a červená oblast, která je v bezprostředním okolí reaktoru. Tvoří ji Pripjať, Oko Moskvy a Elektrárna. Tyto oblasti už vás vedou přímo do samotného Sarkofágu a dostanete se do nich až v okamžiku, kdy se cítíte dostatečně silní na to, abyste získali Zdroj. Dále na plánu najdete místa určená pro karty artefaktů, událostí, zvěstí, úniku a hlavně Tajných lokací. Grafika plánu příliš nenadchne. Podle mě zde autoři nevyužili potenciál a jednotlivé lokace vypadají, jako by je někdo odněkud vystřihl a pak je na plán nalepil. Kvalita materiálu je ale velmi dobrá, plán se nikde neprohýbá, je pevný, jde dobře skládat a povrch se ani vícerým hraním nepodřel.

Ve hře můžete hrát za jednu z 10 postav. Každá z nich má svoji pevnou kartonovou desku postavy, kde jsou uvedeny její atributy (ostražitost, fyzička, důvtip a síla vůle), vlastnosti, poškození, ale i startovní lokace, počáteční hotovost, zranění a také místa, kde se na začátku hry objeví anomálie či mutanti. Dále ke každé postavě patří hezky a kvalitně zpracovaná plastová figurka, čtyři karty počátečního vybavení a kartonová deska batohu, na které jsou místa pro 5 předmětů a ukazatel reputace. Svého mrchožrouta si můžete vybrat z 8 mužů a 2 žen, jejichž jména (tedy spíše přezdívky) a obrázky expresivně definují jejich charaktery (ožrala, lovec, zmetek, zlatokopka…). Každá z postav má nějakou speciální vlastnost, která jí pomáhá překonat nástrahy Zóny.

Dále v krabici najdeme opravdu velké množství karet dvou rozměrů. Menší karty (6,8 × 4,4 cm, celkem 207 kusů) kromě již zmíněného počátečního vybavení jednotlivých mrchožroutů zobrazují veteš, vybavení, artefakty, tajné předměty, zvěsti a únik radiace. Velké karty (12 × 8 cm, celkem 108 kusů) pak na sobě nesou informace o událostech v jednotlivých zónách a také „lama karty“ pro každého hráče. Všechny karty jsou pevné, kvalitní, mají příjemnou texturu a dobře se s nimi manipuluje.

Žetonů je ve hře celá řada. Nejvýraznější jsou čtvercové žetony hrozby (56 kusů – 14 od každého ze 4 druhů), které zobrazují jednotlivé mutanty a anomálie, se kterými se při hře setkáte. Tyto žetony můžete rozdělit podle druhů do přiloženého pořadače, ze kterého se dobře vytahují a nemáte v nich chaos. Žetony poškození jsou titěrné žluté trojúhelníčky, jimiž si na své herní desce značíte utržená zranění a také poškození vašich předmětů. Hrana tohoto rovnostranného trojúhelníku má pouze 1 cm a žetonky se tak špatně berou zvláště těm, kdo mají větší ruce a ostříhané nehty. Dále ve hře nalezneme obdélníkové žetony rublů, oficiálního platidla, v hodnotě 100, 200 a 500, žetony reputace, kterými značíte svou aktuální reputaci, na jejímž základě máte přístup k některým akcím a předmětům, a žetony slabosti, které vám omezují vaše atributy. Součástí jsou i žetony zámků, které ukazují podmínky vstupu do jednotlivých tajných lokací, žeton zvěsti, který na základě karty zvěsti může ovlivnit dění v některé z lokací, žeton Hlasu Zóny, jak se v této hře nazývá první hráč a ukazatel úniku, který definuje hrozící nebezpečí úniku radiace.  V neposlední řadě se v krabici nachází 4 ukazatele únavy – kruhové žetony s pohyblivou šipkou, která ukazuje, jak moc je váš mrchožrout vyčerpaný.

Pak už v krabici najdeme jen 3 žluté kostky se symboly +,-, Δ a prázdnou stranou a 25stránková pravidla.

Pravidla mají hezký vizuál, vypadají jako složka s instrukcemi a jsou barevně odlišenými rozdělovníky uspořádána do jednotlivých kapitol. Srozumitelnost je celkem dobrá – některé pasáže jsem však musela přečíst dvakrát, vysvětlení některých věcí jsem pak v pravidlech nenašla vůbec – například zda zámek tajné lokace musí otevřít každý z hráčů, který do ní chce vstoupit, nebo ji otevře jen ten první a pro ostatní je pak volně přístupná (hráli jsme tak, že ji musel otevřít každý). Kamenem, který pravidla zbytečně stahuje dolů, je podle mě překlad. Čiší z něj jistá strojovitost překladatele, který sice anglicky umí, ale nedokáže se oprostit od původního textu a zbavit se anglicismů (zejména větné stavby). Do rozpaků mě uvedl třeba i rozpor v překladu jedné z lokací – na plánu je vedena jako Kamenolom, na všech kartách je ale uvedena jen jako Lom. Celkově jsou ale pravidla návodná a pomáhá i množství příkladů, které jsou v nich uvedené. Podle mého názoru s nimi nebude mít problém ani začátečník.

A teď k samotným pravidlům a dojmům z hraní.

Vybuchlá jaderná elektrárna, jejíž okolí je prosyceno zbytkovou radiací, je určitě lákavé téma a otevírá spoustu možností, jak jej využít ke skvělé atmosférické hře. Na nějakou takovou jsem se i těšila. Musím říct, že se autor snažil o autentičnost a herní děj. Bohužel koncept hry jako takové k dějovosti moc nepřispívá, a tak se ze hry Zóna stala bohužel spíš hra o házení kostkami zabalená do částí nějakého příběhu. Jak se to ale celé hraje? 

Příprava: Poté, co si vyberete za kterého mrchožrouta budete hrát, umístíte si do batohu své počáteční vybavení, vezmete rubly, které má vaše postava do začátku, udělíte si nějaká zranění (pokud je to uvedeno), v závislosti na své reputaci si umístíte (nebo neumístíte) na svou desku žeton reputace (pro vyjádření dobré nebo špatné reputace použijete žeton otočený světlou nebo černou stranou nahoru, v případě neutrální reputace si žeton na desku hráče neumisťujete) a podle pokynů na vaší desce hráče rozdělíte do dvou lokací žetony hrozby. Plastovou figurku postavíte do vaší počáteční lokace a jste připraveni ke hře.

Fáze akcí: Hráči se střídají na tahu ve směru hodinových ručiček. Hráči, který hru v daném kole začíná, se říká Hlas Zóny. Jeho hlavní úloha nastává až ve fázi zvěstí a popíšeme si ji později. Každý hráč ve svém tahu může provést až 2 akce. Těmi jsou pohyb (hráč se může pohnout do sousední lokace ať už volně, nebo za splnění předem daných podmínek), místní akce (v každé lokaci má hráč možnost provést nějakou akci, která je v každé z lokací jiná. Většinou se jedná o zisk předmětů, artefaktů, trofejí či peněz, nebo o boj s mutanty a anomáliemi), otevření tajné lokace (dokáže-li mrchožrout splnit podmínky uvedené na žetonu zámku, který do tajné lokace vede, může do ní vstoupit a pokusit se získat její artefakty. Pouze ten mrchožrout, který se dostal alespoň do dvou tajných lokací a podařilo se mu získat jejich tajemství, může vstoupit do sarkofágu a pokusit se vyhrát hru), prohledávání (pokud je v lokaci žeton hrozby, může se s ním mrchožrout utkat), odpočinek (můžete si o 1 snížit únavu. Nacházíte-li se v bunkru, můžete tábořit, viz dále). Pokud nechcete nebo nemůžete provést žádnou akci, můžete pasovat.

Táboření: Na mapě se nachází tři bunkry (Motorest, Vesnice a Výzkumná stanice), kde můžete nabrat síly do další hry. V těchto táborech si snížíte únavu, můžete se léčit, opravovat si použité předměty, prodávat nebo nakupovat nové a také dostávat peníze za ulovené mutanty. Zároveň je to jediné místo, kde neutržíte žádné zranění v případě, že ve fázi zvěstí unikne radiace.

Fáze událostí: Poté, co všichni hráči odehrají své dvě akce, nastává fáze událostí. V závislosti na tom, kde se hráč nachází, vezme si kartu události. Karty jsou rozděleny podle toho, nachází-li se mrchožrout v zelené nebo žluté zóně, v tajné lokaci, nebo dokonce v samotném sarkofágu. Táboří-li hráč v některém z bunkrů, fáze událostí se ho netýká. Naprostá většina událostí vás podrobuje nějaké zkoušce. Zkoušky jsou ostatně gros celé hry a povíme si o nich za chvíli. Tuto fázi bych jako jedinou mohla nazvat opravdu příběhovou. Karta událostí vám povídá, co se odehrává, čemu čelíte a jak v případě úspěchu, tak v případě selhání řekne, co se tedy vlastně stalo.

Fáze zvěstí: zde se konečně může projevit Hlas Zóny – hráč, který začínal kolo. Ten otočí kartu zvěsti, posune žeton úniku o hodnotu na kartě uvedenou a v případě, že tímto dochází k úniku radiace, bezprostředně odhodí všechny anomálie a mutanty z herního plánu a všechny předměty z tržiště, poté podle instrukcí umístí nové anomálie, mutanty a předměty na tržiště. Mrchožrouti, kteří se nacházejí mimo bunkr, utrží počet a druh zranění dle karty úniku radiace. Poté Hlas Zóny nastaví ukazatel úniku radiace opět na stupeň nula a může vyhodnotit zbytek karty zvěsti. Karta zvěsti má buď trvalý účinek (například znepřístupní nějakou zónu nebo nutí mrchožrouta, aby při vstupu nebo výstupu z ní zaplatil určitou kompenzaci), nebo účinkuje jednorázově (například někam přidá nějakého mutanta, nebo zraní jiného hráče apod.). Hlas Zóny má v tomto případě pravomoc rozhodnout o tom, které lokace nebo mrchožrouta se daná zvěst bude týkat.

Cílem hry je odemknout alespoň dvě tajné lokace, získat jejich tajemství a pak dojít až do sarkofágu, kde musíte projít závěrečnými zkouškami, abyste získali nejsilnější artefakt: Zdroj. A jsme opět u těch zkoušek, tak si je konečně pojďme popsat.

Zkoušky: Ať už bojujete s anomálií, mutací, nebo sbíráte houby v radioaktivním lese, bude vás hra nutit provést zkoušku. Zkoušku provádíte hodem všemi třemi kostkami a tento hod přičítáte či odečítáte od některého z vašich atributů, přičemž k úpravě můžete používat předměty, které vlastníte, nebo napnout síly, tzn. zvýšit si únavu o 1 a jednu z kostek přehodit. Používání předmětů a artefaktů, jejich opotřebovávání a případné opravy dodávají hře zajímavý prvek, kdy se opravdu musíte rozhodovat, jestli vám zrovna tahle potvora stojí za to, abyste si na ní zničili váš těžce vydobytý komando nůž, nebo jestli se raději necháte kousnout a z boje utečete jen s jedním fyzickým zraněním. Kombinování různých předmětů a vašich schopností je pak jedna z mála strategických chvilek, které si ve hře určitě naplno užijete. Bohužel se ale pořád jedná o házení kostkami, takže pokud nemáte šťastnou ruku, sprovodíte se ze světa, než řeknete švec.

To je mimochodem další mínus této hry. Velmi snadno se v ní umírá. Jakmile vás někdo pořádně klepne přes prsty, prostě se to s vámi veze. Nejste-li dostatečně bohatí, nemůžete se například v bunkru uzdravit. Abyste si mohli zaplatit za léčení (nebo si koupit třeba lékárničku), museli byste porazit nějakého mutanta a prodat jeho trofej, ale když jste zranění, mutant vás nejspíš ještě víc zraní a vy nemáte na léčení… prostě jak jsem psala: cesta do pekel. I když máte po smrti možnost vzít si novou postavu a pokračovat, přijdete o všechny předměty i karty tajemství (tedy – pokud jste s předchozí postavou získali už obě dvě, můžete si jednu ponechat) a než se rozkoukáte, už vám spoluhráč rejdí v sarkofágu a vy jen smutně koukáte, protože je vám jasné, že už nemáte šanci.

A jak se nám hra hrála?

V sólové variantě je to celkem rychlovka. Provedení dvou akcí v průběhu dne je rychlé, rozhodovat se, komu zaškodím ve fázi zvěstí, nemá cenu (dle pravidel vždycky zaškodím sobě), takže je to taková kostková smršť, která po zhruba tři čtvrtě hodince končí zpravidla úspěchem v sarkofágu (ne vždy – párkrát jsem potupně umřela hned na začátku). Ve více hráčích už je to složitější. Když jsme hráli ve čtyřech, hra se dost natáhla. Promyslet si nějaké tahy dopředu moc nešlo. Přece jen tahy předchozích hráčů mění situaci na plánu, takže každý svůj tah řešil až v okamžiku, kdy byl na řadě a to nám celou hru natáhlo na několik hodin, přičemž se každý z nás dostal do situace, kdy už měl chuť s tím praštit. Atmosféru pozdvihovala fáze událostí, kde jsme se snažili naplno prožívat příběh a ze židlí nás zvedala fáze zvěstí, ve které Hlas Zóny musel rozhodovat, komu pořádně zatopí pod kotlem (a že to věru nebylo jednoduché, protože kdo jinému jámu kopá…). Nejlépe se mi hra hrála ve dvou hráčích. I s přípravou hra zabrala do dvou hodin, interakce bylo tak akorát a hru jsme si opravdu užívali i přes její náhodnost.

Kdybych měla hru někomu doporučit, pak spíše hráčům, kterým nevadí náhoda plynoucí z házení kostkou. Pokud znáte nějakého dobrého vypravěče, určitě si užijete i krásnou postapo atmosféru. Kladně hodnotím i velký výběr postav – díky jejichž rozmanitým atributům a vlastnostem je každá hra o něco jinačí a musíte tomu přizpůsobit svou strategii. To přidává hře na znovuhratelnosti, a tak máte chuť po ní sáhnout… a zkusit to tentokrát třeba za pašeráka.