Zima mrtvých: Cesty osudu

hodnoceno 408x (Seznam vlastníků)

Příliš mnoho hladových krků

Autor: kazikamil | 1 hodina 0 minut | 9.1.2017 | 5

Hra: Zima mrtvých: Cesty osudu

Hráči: kazikamil a 3 neregistrovaní

Cestovali jsme dlouho, než jsme konečně narazili na jakési větší městečko. Taháme sebou tolik neužitečných lidí, že je mi z toho zle. Všude kolem zkáza a my musíme ještě živit další, kteří si ani neumějí obstarat jídlo. Tfuj, měli jsme je raději nechat za sebou. Většina je ovšem proti, tak co zmůžu společně s mojí Sofi Robinsonovu. Prý bývalá pilotka. No, holka se o sebe umí postarat a navzájem si vypomáháme. Tak proč jí nemít u sebe. 

Když jsme obydleli jakousi budovu, která by se dala dobře bránit, vedoucí skupinek se setkali u ohně. Nějaká servírka Jenny Clarková, bývalý starosta Brian Lee a psychyatr James Meyers, zkrátka, magor vedle magora!!!! Ostatní členy jejich skupin si ani nepamatuju.

Lee se zase pasoval do roli šéfa, no jasně bývalý starosta. Nápad neměl samozřejmě špatnej musíme sehnat víc jídla, navíc nám hrozil hlad a to není dobré. Je nás bohužel jen 8 co něco zmůžeme, zbytek bude muset zůstat tady v té "budově". Pojmenovali jsme to Kolonie.

Všichni se někam vydali a na mě se Sofií zbyla Policejní stanice a Čerpací stanice. Někdo taky musel zůstat v Kolonii, aby nás ti mrtváci nepřekvapili, až se budeme vracet.

Než jsme se se Sofií vypravili, už to jeden z nás schytal, kdosi ze skupiny Jenny byl pokousanej. No snad ho nebudeme muset odbouchnout.

Vydal jsem se tedy na policejní stanici. O Sofí se nebojím, holka je tvrdá když chce. Rychle jsem proběhl městem, minul pár mrtváků. Naštěstí se mi nic nestalo. U policejní stanice jsem trošku zpomalil a zkoumal okolí, naštěstí jsem nic neviděl. Vnikl jsem do objektu a šel jsme hledat něco užitečnýho. Jak jsem se přehraboval harampádím, začalo se stmívat. Budu tu muset přenocovat. Když jsem si hledal místo kam se uložím zaslechl jsem nějaké zvuky. Pomalu jsem vykoukl z pokoje a rozhlídl se po chodbě, nikde nikdo. A znovu ten zvuk. Přicházel z horního patra. Ne, že bych se bál. K čertu, jestli tu je mrtvák, nemám na něj co použít a to jsem na zasrané policejní stanici. Chtěl jsem si to pro jistotu ověřit. At se neleknu krysy, to bych byl pro smích. Opatrně jsem se sunul podél zdi ke schodům a vyšel jsem nahoru. Ted už slyším zřetelně. Hlasy!! Nejsem sám! Ale moment, mrtváci přece nemluví. Pro jistotu jsem zvolil opatrnost a mířil jsem si to k pokoji, odkud ty hlasy vycházeli. Opatrně jsem tam nakoukl a vidím dva ubožáky. Jakousi blondýnu, starší, ale vypadá, že toho má dost za sebou. Druhej je ještě větší ubožák. Co ted, pomoc by se hodila, ale živit další dva lidi. Ale zas nám může pomoct ta žena. No, oslovím je a uvidíme. Tak prej Bev Russelová. Bývalá matka, no navíc se neptám. Nabízím jí Kolonii a at tam pomůže. Souhlasí. Škoda, že se nemůžu zbavit toho druhýho ubožáka, ale asi by nám Bev pak nepomohla. Ostatním by se to asi taky nelíbilo, debilní moralisti!!!

Krizi se nám podařilo zažehnat, ale spotřebovali jsme snad všechno jídlo. Ještě jsem dokázal v Policejní stanici najít bouchačku, Sofí našla taky nějaké užitečně věci. Večer si sedáme spolu Bev k ohni a probíráme naše osudy a strádání. Bev smýšlí stejně jako já, to se mi líbí.

Když se vrací Jenny táhne za sebou několik mrtváků, ona se snad úplně zbláznila!! Přivést je sem. Bože! 

Aspon že to schytala i od ostatních, už jsem se bál, že si budeme hrát na chyt si svého mrtváka, nebo spíš oni na chyt si svého živáka.

Druhý den jsem se opět vydal k Polišům a Sofí k benzínce. Bev zůstala v Kolonii, když jsem viděl co dokáže, raději jsem ji nechal tam. Po cestě jsem ukradl trochu jídla od Meyerse. Blb!! Sofí mi poradila, kde mám ve stanici hledat. Skvělá rada, našel jsem odstřelovací pušku!!, a nějaké nářadí. Soffí prý našla benzín. Hodí se nám, přichází vánice a potřebujeme se zahřát.

Když jsme se vrátili do Kolonie, kdosi našel vysílačku. Někdo je venku a potřebuju pomoct, je prý zranění. Já a moje skupina, okamžitě navrhujeme se na něj vykašlat. Meyers chce pomoct. Když se ho ptám jak jej uživíme, když neuživíme ani sebe, jen sklopí oči a je tiše. Jdu k vysílačce a vypnu ji. Všichni jsou zbytek večera ticho. Nálada se zhoršuje. Kupodivu se nám podařilo zase všechny uživit a dokonce jsme si i zatopili, tak nás Vánice přešla beze ztrát.

Jímá nás noční hrůza. Jídlo dochází a bojím se že neuživíme ani ty, co za něco stojej. Sofí se vydala opět na benzínku a našla nějaké nože. To se hodí, já jsem přešel do školy pro nějaké jídlo. Večer se opět vracíme do Kolonie. Nějakého člena od Leeho rozsápali mrtváci. Bohužel jsme nenašli dost jídla a tak trpíme hlady. Naše noční hrůzy se naplnil. Naše nálada je skoro na bodu mrazu. Skupinky se mezi sebou nebaví. Každý hledí s nenávostí na Jenny. Mě spolu se Sofií a Bev totu celé leze krkem.

Opět se vydávám na Policejní stanici. Holky dostali svoje rozkazy a určitě je splní. Tentokrát najdu další bouchačku. Vždycky se hodí být připraven na každou možnost. V Kolonii aby člověk konzervu pohledal, navíc jsem zjistil, že ti nemakači, ti zbyteční nemohoucí ráno plýtvali jídlem!! Chápete to?! Oni prostě nedojeli konzervu a hodili ji do ohně. Neplýtvej!!!! To vždycky říkavala moje matka. A měla pravdu, zvlášt v takové době!

Už jsme se rozhodli. Lee a Meyers navrhli dát jídlo dohromady at se podělíme a překonáme další krizi. Už toho máme dost!! Nebudeme živit tu pakáž! Jdu, k zásobám a potají do nich hodím kanystr s benzínem. Ti se budou divit!

Bum!!! Taková rána, to nikdo nečekal! Všichni jsou absolutně vyřízeni! Já, Sofií a Bev berem do rukou kvéry. Stali se z nás. Šílení střelci!!!!          

Pokud někdo čte, tento deník, vždy se nám vyhni. Jestli někdy uslyšíš moje jméno děs se! Jmenuji se...            

Odehráno v: Brno (Okres: Brno-město)