Želví závody

hodnoceno 213x (Seznam vlastníků)

Záškodníci v rolích želv

Autor: Kent | 13.11.2010 | 2

Když se mi dostala do rukou tato hra od známého Reniera Knizie, přistupoval jsem ke hře tak nějak opovrženě. I když mi bylo jasné, že hra je určena především pro nejmenší děti, přece jen jsem si nedovedl jakožto „dospělák“ představit nějakou zábavu u hry pro „mrňata“.

Pravidla a herní materiál

Hra má velmi jednoduchá a hezky graficky ztvárněná pravidla doplněná i o barevné fotografie , přehledný a nijak složitý hrací plán, želvičky jsou hezky ze dřeva, což vnímám jako velké plus, za to kartičky jsou poněkud náchylnější na nějaké to nešetrné zacházení v　rukou malých dětí. Na druhé straně je vidět, že se autor zabýval otázkou malých dětských ručiček a velikost karet tomu odpovídá. Hru do češtiny lokalizoval Corfix, kdy se jedná hlavně o přeložená pravidla a text na krabici.

Způsob a popis hry

I když se může zdát někomu dle názvu hry, že závodí každý hráč se svojí želvou, není tomu úplně tak. Hra může mít nečekané zvraty a to díky systému, že každý z hráčů nemusí vždy táhnout jen svojí želvou, ale také se soupeřovou, ovšem během svého tahu smí táhnout jen jednou želvou, kterou si sám vybere. To záleží na počtu karet v　ruce, neboť má hráč k　dispozici různé druhy karet určující pohyb. Také hráči navzájem neví která želvička patří soupeři, neboť si každý hráč hned na začátku vylosuje jakou barvu bude mít jeho želvička a tuto kartu skryje, tak aby ji ostatní neviděli. Každý hráč může v　ruce držet maximálně 5 karet a dobírá se po 1 kartě, kdy lze vybírat kterou kartu zrovna použiju.

Konec hry a určení vítěze

S želvami lze podle karet pohybovat jak dopředu, tak i do zadu a jak jsem psal, záleží to i na konkrétním druhu karty, kterou má hráč k　dispozici. Při stanovené taktiky také hodně záleží na tom, která želva je úplně dole, neboť při rovnosti (tedy doputují-li do cíle dvě či více želv najednou), vyhrává ta, která je první v cíli a přitom je úplně dole. Podle pravidel nese ty ostatní na svých zádech a pro větší námahu je po právu vítězem právě nejspodnější želvička.

Celkový dojem z hraní

Co mne na hře příjemně překvapilo je to, že hra má v sobě "záškodnický prvek", což nám je „jaksi vlastní“ a kdo by netoužil tak trochu soupeře poškádlit nebo mu jeho pohyb k　cíli znepříjemnit. Proto se u této hry se dokážou pobavit i dospělí, kteří se někdy chovají jak „malé děti“, hra přitom dobře odsýpá.

O jaký typ hry se jedná

Hru bych zařadil mezi jednoduché oddechovky a zcela jistě je to typ závodní hry – tedy kdo bude dřív v cíli, vítězí. Ale dostat se jako první k　cíli není vůbec jednoduché a tak hra rozhodně jen tak brzy neskončí. Jde hlavně o taktiku, kterou doprovází náhoda v podobě dobraných karet. Hra je vcelku rychle odehraná a i při maximálním počtu hráčů jsme nehráli nikdy více jak 30 minut.

Pro koho je hra určena

Hru každopádně doporučuji tam, kde jsou malé děti. Vhodná je také pro družiny, školky aj. podobné zařízení, kde se ostatní děti můžou zapojit do závodu v podobě fandění a hra má tak jiný náboj a jinou atmosféru. Hra se dá také zahrát na různých párty, večírcích apod.