Zaklínač: Starý svět

hodnoceno 246x (Seznam vlastníků)

Krvavá cesta Zaklínače ze školy Kočky

Autor: WereWolf | 1 hodina 15 minut | 14.10.2023 | 1

Hra: Zaklínač: Starý svět + Zaklínač: Starý svět – Ciri

Hráči: WereWolf

Jednalo se o mojí druhou hru a opět solo. Na rozšíření jsem si zatím úplně netroufal, jen jsem přidal speciální kartu do startovního balíčku zaklínače z kickstarteru. Figurky a kovové mince byly samozřejmostí a teď jsem navíc do pozadí pustil soundtrack ze Zaklínače 3, což taky dosti pomohlo. Dokonce se už podařilo sehnat i nějaké obaly a tak jsem měl všechny bojové karty obalené.

Vylosovaná monstra: Hnízdo Nekkerů, Půlnočnice a Vařena. Jako klíčová vlastnost byla vylosována Specializace, což se ukázalo jako drobná komplikace.

Průběh hraní:

Jak známo, škola Kočky se vyznačuje tím, že tam jsou přijímáni hlavně uchazeči psychicky poněkud labilnější a nejinak tomu bylo i v tomto případě. Můj zaklínač se rozhodl udělat čest své škole a tak si u všech střetnutí vybíral většinou ta riskantnější nebo agresivnější rozhodnutí, což vedlo k tomu, že celou dobu cestoval sám, ale za to neměl moc hluboko do kapsy a topil se v lektvarech.

Zaklínač tentokrát věnoval mnohem větší pozornost tomu jak se mu budou kombinovat karty v ruce a podle toho si vybíral jak karty k nákupu, tak i karty k vyřazení v případě únavy. Vystopovat hnízdo Nekkerů se mu podařilo až ve 4. kole a je dobré si přiznat, že si na ně mohl troufnout o kolo dříve, kdyby se tak neklepal strachy. Škola kočky svou specializací přímo svádí k tomu vletět do souboje bez jediné karty. Porazit Nekkery bylo pro Zaklínače jednodušší, než jsem čekal. Hlavně díky šikovné kombinaci karet a pravidelnému doplňování štítů a spotřebě lektvarů.

Ani půlnočnice nebyla nikterak náročná a v 6. kole ji Zaklínač vystopoval a uložil k věčnému klidu díky několika krásně nakombinovaným útokům. Zato meditace nad specializací byl oříšek, protože za peníze se dala vytrénovat jen ve škole Kočky a to stálo pohyb přes celou mapu. Nakonec se i toto povedlo a přestože únava při zisku trofeje už citelně zabolela, tak Zaklínače hřála vidina poslední nestvůry na hracím plánu.

Původně se Zaklínač chtěl vydat na Vařenu bez stopování, ale protože to měl všechno hezky při cestě, tak se rozhodl obětovat jedno kolo a na Vařenu si hezky počíhat. Bylo to velmi rozumné rozhodnutí, protože dosti podcenil její speciální dovednost, která snižuje zranění a zároveň se této čarodějnici z Křivušských blat podařilo ho několikrát velice nepěkně pokousat. Posledních pár karet v ruce, jenže dáma z lesa měla stále ještě 7 životů. Podařilo se složit velice sympatický útok tak, aby přeci jen nějaké karty v ruce zůstaly a k velkému překvapení to stačilo, aby nestvůře zůstala poslední karta. Poslední útok ježibaby měl rozhodnout. Kostka určila zda půjde o výpad, nebo kousnutí a karta odhalila velice slabý útok, který zvládnul pojmout štít. Bylo dobojováno a legenda ze školy Kočky byla na světě. Ukazatel kol se zastavil na čísle 9.

Závěrečné shrnutí:

Hra byla o poznání rychlejší, než při prvním hraní a opět jsem se převelice bavil. Pravidla jsem studoval už jen velice sporadicky a nemám pocit, že bych při hraní udělal někde chybu. Pořád platí moje obava z nárůstu času ve více hráčích a nutnost hrát paralelně fáze tahu.

I když se nestvůry chovají velice podobně (stejné karty útoku), tak mi to nepřišlo stereotypní a hlavně počet životů a speciální schopnost monstra dokázali hru ovlivnit. Nicméně to je dost dáno i tím, že v solo modu toho boje tolik není. Kdyby hrálo několik hráčů, tak by ta stejnost monster možná byla více vidět, ale to zatím nemohu posoudit.

Já si u hry vážím její jednoduchosti pravidel a příběhu, který si hráč může z jednotlivých setkání a soubojů poskládat. Docela mne překvapilo, jak znatelně může speciální schopnost zaklínače ovlivnit styl hraní, ale dává to smysl. Karta navíc z rozšíření je určitě výhoda (život navíc + schopnost na kartě), ale nepřišlo mi, že by to hru zásadně změnilo. Trofej za meditaci u specializace mne naopak výrazně zdržela kvůli nutnosti cestovat na jedno konkrétní místo. Možná jsem to při pohybu po mapě podcenil a měl jsem si to jinak rozplánovat, ale upřímě já hraji Zaklínače pro tu atmosféru a příběh. Nesnažil jsem se o velkou optimalizaci svých tahů, narozdíl od výběru karet, kde jsem hodně zvažoval a posuzoval nákup vzhledem k tomu, co už v balíčku mám.

Odehráno v: Štěchovice (Okres: Praha-západ)