Waldschattenspiel

hodnoceno 32x (Seznam vlastníků)

Obskurní opus pro čajovou svíčku

Autor: sydo | 18.2.2012 | 42

Je čas, kdy nemocným se v mukách přitěžuje,
noc přimáčkne jim krk a osud dokončuje
svou dráhu, skončí teď jak všichni - v propastích.

- Charles Baudelaire: Večerní soumrak
Květy zla, překlad Ivan Slavík

Úvod

Existuje spousta "hororových" her. Měl jsem tu čest hrát velkou část těch slavnějších a nikdy jsem se nebál. Ono také není čeho - plastovým shoggothem dnes nevyděsíte ani pětileté dítě. Moderní hry jsou horrorové maximálně tématem. Proč? Protože na to jdou úplně špatně. Zlo je příliš konkrétní a známé: Dracula, zombies, duchové... To vše už tu bylo v tolika variantách, že se toho opravdu nemůže bát nikdo. A to nemluvím o chudákovi Cthulhu, o kterém se již píšou pohádky pro děti a vyrábějí plyšáci. Primální lidský strach pochází z neznáma - už od dob dávných dob, kdy se naši prapředkové krčili u táborových ohňů a bázlivě zírali do tmy plné neznámých zvuků, siluet a tajemství. I dnes, kdy zkoumáme hlubiny moří a vesmíru, známe elementární složení věcí kolem nás a neexistují neprobádané končiny země, i v této době instinktivně znejistíme na špatně osvětlených osamělých místech. Vkrade se onen prastarý strach z toho, co číhá ve tmě a mysl přeletí stín pochybnosti o tom, že nás veškěré znalosti lidtsva zachrání před temným uchvatitelem číhajícím ve tmě. V těchto chvílích hledíme co nejrychleji dosáhnout světla a zpětně se zasmát naší bázlivosti. Co kdyby však ve tmě skutečně něco číhalo? Něco, co by se bez váhání pustilo po naší stopě? V tu chvíli se hranice bezpečných zón dokonale převrátí - je to tma, která nás skryje a dodá pocit bezpečí a naopak světlo je tím nepřítelem, který nás obnaží a vydá všanc nepříteli. Strach z odhalení, strach z toho být viděn. A právě o tomto strachu ze světla je hra Waldschattenspiel.

O hře jsem se doslechl někdy v loňském roce ve sloupku Michela Barnese.  Frank Branham (herní designér a majitel ohromné sbírky her) pořádal herní sezení a po výpadku proudu se společně báli u jakési hry se skřítky. Po této zmínce jsem si o hře zjistil více a okamžitě jsem věděl, že tuhle obskurnost potřebuji do sbírky. Nalezl jsem hru na německém Amazonu, ale nakonec se rozhodl počkat na veletrh v Essenu a pokusit se hru získat v některém z vyhlášených místních bazarů. To se mi nakonec s pomocí místních povedlo a odnášel jsem si fungl nový Waldschattenspiel za krásných 9 Euro. Hned ten samý večer jsme ji s Kandelabrem a Hrabinhem chtěli vyzkoušet na hotelovém parkovišti (na pokojích byly požární hlásiče), ale zabránil nám v tom silný vítr. První pokus tedy proběhl až v Ozzyho Mansion of Madness, ale o tom až za chvíli. Důležité je, že je to nejoriginálnější a nejatmosféričtější hra, se kterou jsem kdy měl tu čest.

O čem hra je

Waldschattenspiel (Hra lesních stínů) je dětská semikooperativní hra pro 2-8 hráčů, která se hraje ve tmě. Jeden z hráčů představuje "Zlo" reprezentované čajovou svíčkou. Blíže definováno Zlo není - pravidla mluví pouze o svíci (hráč svíci obsluhující je "Lichtführer") a dle mého názoru je to dobře. Je jen na vás, co si pod tímto pojmem představíte, zda lesního démona, zlou bludičku nebo prostě "světlo". Ostatní hráči jsou skřítci, kteří se před světlem schovávají ve stínech stromů a snaží se setkat pod jedním stromem.

Minimalistický příběh, minimalistické komponenty. Vlastním první edici hry, která je velmi spartánsky provedena. V krabici najdete oboustranný herní plán z tvrdého papíru (téměř čistý, pouze obsahuje cestičky z kruhů), 10 kartonových stromů tří velikostí, sedm dřevěných panáčků - trpajzlíků, sedm kusů filcu, ze kterých skřítkům můžete udělat čepičky (což jsem stále neučinil a je mi to pravidleně předhazováno), jednu šestistěnnou kostku, čajovou svíčku a malé hráblo na posunování svíce. Nic extra na dnešní poměry, ale o komponentech hra není. Pokud seženete druhou edici (zvanou deluxe), dostanete barevnější pevný plán skládaný stylem "puzzle", jinak je hra v podstatě stejná. Ve skutečnosti je to úplně jedno, jelikož po zhasnutí na detaily plánu stejně neuvidíte. Horší je, že jakmile stomy sestavíte, už se vám nevejdou do mělké krabice a tak je nosím s sebou v igelitce z duty free obchodu.

Průběh hry

Na herní plán rozestavíte stromy. Zhasne se světlo, Zlo zapálí svíci a zavře oči. V tu chvíli světlo svíce vrhne stíny stromů na herní plán. Skřítkové se rozmístí na tak, aby u žádného stromu nestálo více skřítků a aby všichni skřítci byli schováni ve stínu stromů. Zlo poté hodí kostkou a pohne se o stanovený počet políček na plánu. Nesmí měnit směr a změnit trasu může pouze na křižovatkách. Jak se světlo posunuje, stíny na plánu se mění a pokud světlo svíce ozáří některého ze skřítků, je očarován. Očarovaný skřítek se nesmí pohybovat (i kdyby v dalších kolech opět padl do tmy) a některý z ostatních skřítků ho musí osvobodit tak, že si stoupne vedle něj (a zůstanou ve tmě). Zlo nesmí během hry vstávat ze židle a nakukovat z druhé strany stolu, ale skřítkové mu musí nahlásit, pokud svíce osvětlí některého skřítka (i kdyby na něj Zlo ze své strany stolu nevidělo). Jakmile Zlo dokončí pohyb, opět zavře oči a skřítkové se mohou pohnout. Mohou běhat libovolně po plánu, ale nesmí během svého pohybu překročit byť jen ten nejtenčí paprsek světla. Účelem skřítků je setkat se bezpečně pod jedním stromem, účelem Zla je očarovat všechny skřítky. Zdá se to jednoduché, ale vězte, že tomu tak není. Zažili jsme, že skřítkové stáli přímo před Zlým hráčem, ale on je přesto neviděl, jelikož byl oslepen světlem svíčky. Hra obsahuje ještě jednu variantu hry odehrávající se na druhé straně plánu. Ta je čistě kooperativní a nehrál jsem ji - jsem jako FFG, možná jednou udělám rozšíření k této recenzi ;)

Jaké to je?

A to má být všechno, říkáte si možná? Ano, odpovídám. Síla této hry je právě v její jednoduchosti a strohosti. Žádné hromady žetonů, žádná zdlouhavá pravidla, která odtrhují od atmosféry. A ta je, dámy a pánové, v této hře vším. Hra vyžaduje klid, z čímž souvisí i počet hráčů. Ideální rozmezí je podle mě 2-4, více už ne - vytrácí se jakási intimita hry a intenzita zážitku. Budete překvapeni, jak na vás atmosféra padne - svíčka je opravdu zlověstná a její pomalý pohyb po plánu tomu přispívá. Paprsky světla šátrají lesem a hledají nebohé skřítky. Jakmile na některého z nich světlo dopadne, úplně cítíte jeho bezbrannost - světlo ho nemilosrdně odhaluje a on je mu vydán napospas. Nehybné dřevěné "tváře" panáčků se ke hře krásně hodí, propracovaná figurka z plastu by hru zabila. Nikdy nevíte, o kolik políček se světlo pohne a chvílemi se přistihnete, že napětím zapomenete dýchat. Kterou cestou se Zlo na křižovatce vydá? Jak daleko doputuje? Do bázlivých skřítku se vcítíte více než do hrdinů z Runeboundu a já jednou dokonce cítil, jak mi ke konci dřevěnějí nohy.

O atmosféru se dokáže postarat i hudba - u nás se oblíbeným stal ambientní Black metalový projekt Möevot. Zvuky větru, zvony, kročeje, vytí a monotónní melodie udělají u hry své. O hustotě atmosféry svědčí i následující historka. Známý místní geek Ozzy79 má dům na samotě, z jedné strany les, okolo lesa pole lán. Po celodenní pařbě s Falcem a Poldou musel Polda odjet domů. S klukama jsme se rozhodli zakončit večer Waldschattenspielem. Skloněni nad plánem, Möevot linoucí se pokojem, napětí by se dalo krájet. V tu chvíli se na poli rozsvítí světlo a blíží se k nám. Strnuli jsme, ve mně by se krve nedořezal. Světlo se zastaví a vrátka vrznou, psi ani nepípnou. Klika cvakla, dveře letí, Polda vchází do dvěří, zapomněl si cosi. Svěrače se opět stahují, úlevně vydechneme, Polda se nám směje, kdyby jen tušil, co nám způsobil...

Hodnocení

Je těžké hodnotit Waldschattenspiel podle obvyklých herních měřítek. Proto tedy na konci recenze nenaleznete klasické klady a zápory. Hru je třeba vyzkoušet, žádný popis nedokáže přenést atmosféru a náladu, kterou hra vyvolává. Na partii Waldschattenspiel musí být ta správná chvíle a nálada. Jaká to je, poznáte sami. Hra je původně určena pro děti a zajímalo by mě, jak by se jim líbila. Pro mě by byly vzpomínky na Waldschattenspiel asi krásný dětský zážitek. Už takto mám při pohledu na osvětlený herní plán krásný pocit, že jsem se alepoň na chvíli vrátil do dětství a dokážu se bát pouhého stínu vrhaného papírovými stromy. Smekám před autorem hry, jak z originálního a ďábelsky jednoduchého nápadu dokázal vytěžit maximum. A že umožnil i nerdům 21. století prožít krásný primitivní strach.

Hudba k poslechu:

Pokud sáhnete do skupiny francouzských kapel/hudebníků říkajících si Les Legions Noires, neuděláte chybu. Obskurní ambiento-blackové projekty k této hře sednou nádherně. Ale jistě najdete něco i ve vaší sbírce. Hudba tuto hru totiž pozvedne do úplně jiných výšin.

Möevot - Oraison

Zlaevatan

Aäkon Këëtreh - The Dark Winter

P.S. Tentokrát ke hře nejsou žádné fotky - komponenty na světle nejsou důležité a ve tmě se špatně fotí. Obrázky tedy nechám na jiných.