Vlkodlaci z Temného hvozdu

hodnoceno 13x (Seznam vlastníků)

A vyli, vyli divnou věc, že je nablízku… vlkodlak?

Autor: Shark | 10.12.2022 | 1

„Vlkodlaka bylo možné poznat podle dlouhého, přímého, zešikmeného obočí (…) Někdy také podle toho, že střední prst na ruce byl o něco delší než u lidí. (…) Rusové věřili, že má pod jazykem štětiny.“

– Luboš Antonín, Bestiář, Praha 2003

Vlkodlaci z Temného Hvozdu nejsou na deskoherní scéně žádným nováčkem. Jejich první verze vyšla v roce 2001, ale princip hry, založené na tajném přidělení rolí a postupné eliminaci hráčů, je mnohem starší a neomezuje se pouze na střet mezi lidmi a monstry. Ano, jednu z variant představuje v Čechách dobře známé „Městečko Palermo“, odehrávající se mezi ctihodnými občany a zločinci.

Základní principy

I přesto si shrňme základní skutečnosti. Jeden z hráčů představuje vypravěče či moderátora, který dohlíží na průběh hry a dodržování pravidel. Ostatní se rozdělí na dva tábory, kde členové jednoho tábora se snaží zlikvidovat členy druhého. Hra se střídavě odehrává ve fázích (zpravidla denní a noční), přičemž v každé z nich může docházet k eliminaci hráčů. Aby to nebylo tak jednoduché, vstupují do hry vedle základních postav (zde jde o vesničany a vlkodlaky) ještě postavy se zvláštními schopnostmi.

V případě Vlkodlaků z Temného Hvozdu máme těchto postav šest. Kromě nich se do hry může zapojit ještě až sedm prostých vesničanů a čtyři vlkodlaci. A tady se dostáváme k prvnímu zádrhelu, který může při hraní nastat. Na krabici je vyobrazen symbol, že hra je určena pro 8 až 18 hráčů, ale ve skutečnosti se jedná pouze o postavy, takže k nim vždy musíte přičíst ještě jednoho člověka, který se ujme role moderátora. V pravidlech je sice zmíněna i varianta pro méně hráčů, kdy se někdo ujme vedle postavy i moderování, ale protože tato možnost je dostupná pouze elektronicky na stránkách původního vydavatele (bez přesného odkazu v textu), nepovažuji ji pro běžnou hru za relevantní.

Jednou z nejčastějších činností, kterou při hře budete vykonávat, je zavírání a otevírání očí. Hra začíná usnutím celé vesnice (hráči zavírají oči), útokem vlkodlaků (jejich hráči otevřou oči a vyberou si oběť), poté se vesnice probudí (všichni otevřou oči), moderátor oznámí, kdo noc nepřežil, a všechny dosud žijící postavy mají možnost hlasováním určit jednoho ze svého středu, jenž bude zlynčován. Takto se pokračuje do chvíle, kdy zůstanou naživu pouze lidé nebo vlkodlaci. Daná strana vítězí, a protože hra zpravidla probíhá velmi rychle, téměř vždy následuje další partie.

Na závěr tohoto přehledu se ještě podívejme podrobněji na postavy se zvláštními schopnostmi. Jednu z nejsilnějších představuje věštec, který dokáže na začátku noci zjistit identitu kteréhokoli jiného hráče. To na jednu stranu znamená velkou výhodu, zároveň však vyžaduje i obezřetné vystupování, aby se nestal nejbližší obětí vlkodlaků.

Poměry ve hře umí pěkně zamíchat amor. Ten si totiž na začátku partie vybere dvě postavy (může si zvolit i sebe), jež se do sebe zamilují a jejich úkolem je zůstat naživu až do konce, protože jestliže jeden z nich zemře, žalem odejde z tohoto světa i ten druhý. Jak vás asi napadlo, nejzajímavější situace může nastat v momentě, kdy tento pár tvoří člověk a vlkodlak.

Čarodějnice smí zase jednou za hru zabránit jednomu úmrtí, a naopak jedno úmrtí způsobit.

Houževnatý lovec bojuje až do hořkého konce a má-li být zabit, dokáže vzít s sebou ještě jednu další postavu.

Mazaný zloděj může zajímavě měnit svou identitu. Při hře s touto postavou se totiž použijí dvě role prostých vesničanů navíc a zloděj má na začátku hry možnost vybrat si roli mezi kartou, která byla přidělena přímo jemu, a dvěma nepřidělenými. Může se tak stát obyčejným venkovanem, ale na druhou stranu třeba věštcem či čarodějnicí.

Nakonec jsem si nechal děvčátko. To je zvědavé a v řeči pravidel získává jeho hráč schopnost pozorovat vlkodlaky během noci. Ale pozor, jestliže na to vlkodlaci přijdou, nebohou dívenku zamordují.

Tak trochu bokem stojí karta šerifa. Ta se totiž nepřiděluje tajně jako jiné role, ale dostane ji zvolený hráč. Vyloží ji před sebe a dokud je naživu, má dvě podstatné výhody. Jednak disponuje sám o sobě dvěma hlasy, a navíc v případě shody v počtu hlasů výsledek vyzní v jeho prospěch. Jestliže stávající držitel tohoto úřadu zemře, předá ho jinému dosud žijícímu hráči.

Osobní postřehy a srovnání aneb jak hrát (možná) lépe

Vlkodlaky z Temného Hvozdu, resp. její sesterskou (či konkurenční) hru Ultimate Werevollf jsem během léta 2022 odehrál minimálně dvěstěkrát, takže se domnívám, že mé následující postřehy budou mít patřičnou relevanci a přispějí i k lepšímu požitku z hraní.

Pokud budete chtít jako moderátoři mít co nejlepší kontrolu nad hrou, doporučuji vám používat papír a tužku a při každé partii si zaznamenat „osoby a obsazení“. U některých rolí je odhalení předpsáno přímo pravidly (věštec, čarodějnice, amor a samozřejmě vlkodlaci), ale je dobré vědět, kdo je třeba lovec nebo děvčátko. U něj jde o zásadní informaci, aby se při případném útoku ze strany vlkodlaků dalo rychle zjistit, zda dívající se hráč využíval svou roli nebo se pokoušel švindlovat.

Z hlediska vystupování moderátora se mi daleko více než květnaté a „atmosférické“ povídání osvědčilo používat jednoduché a opakující se fráze, které hráče naučily správné načasování jejich rolí, a jakmile si na tento systém zvykli, hra se výrazně zrychlila. A správnou atmosféru si hráči mohou vychutnat především během denní fáze, kdy vypukne obviňování a hledání vhodné oběti. Princip obvinění popsaný v pravidlech je dynamický a zajímavý, ale pokud chcete zapojit trochu více taktiky, můžete využít následující alternativu: když někdo navrhne oběť lynčování a alespoň jeden další hráč ho podpoří, hlasuje se (například na dané znamení dají všichni palec nahoru nebo dolů). Pokud dotyčný hlasování ustojí, už nemůže být v daném dni znovu navržen.

Z hlediska přípravy na vlastní hru vám radím sednout si tak, aby mohl moderátor kolem vás nerušeně procházet. Stejně jako v pravidlech se mi osvědčilo označovat konkrétní hráče (například milence vybrané amorem) dotykem na rameni při obcházení stolu. Zároveň se vyplatí domluvit si „vizualizaci“ jednotlivých rolí pomocí gest nebo výrazu v obličeji. Jestliže tento postup spojíte s odhalením rolí moderátorovi popsaným výše, vyhnete se manipulaci s kartami a snížíte tak riziko, že díky bystrému sluchu se leccos prozradí.

Pokud máte ve hře čarodějnici, rozhodně zkuste charakterizovat odděleně úmrtí způsobené vlkodlakem („roztrhání“) a jedem čarodějnice („otrávení“). Přišlo nám to jako tematičtější – vždyť pokud je někdo mrtvý, dá se poznat práce zubů a drápů oproti jedu.

Nešetřete postavami se zvláštními schopnostmi i v menším počtu hráčů, zejména pokud máte rádi rychlejší a dynamičtější hry. Jedinečnost jednotlivých rolí pak o to více vynikne a dá hráči pocit, že alespoň jednou bude moci vstoupit do děje, aniž by byl jako prostý venkovan vydán na milost a nemilost osudu. S větším počtem hráčů se samozřejmě používání obyčejných vesničanů nevyhnete, ale i přesto budete mít docela velkou šanci, že si vezmete „něco lepšího“.

Ačkoli hra je podle popisu určena minimálně pro osm rolí a moderátora, dá se dobře hrát i v počtu šest postav plus moderátor. Nám se velmi osvědčila kombinace dvou vlkodlaků, amora, věštce, čarodějnice a lovce. Takové partie sice zpravidla nezaberou více než tři fáze, ale zato jsou dynamické a nutnost rozhodnout se pod tlakem a správně dodává hraní ten správný adrenalin.

Kromě zvládnutí pravidel je samozřejmě důležitý i výběr lidí. Vlkodlaci z Temného Hvozdu vypadají na první pohled jako hra, jež dokáže zaujmout i nehráče, a zároveň se dá použít i jako sbližovací aktivita. Zatímco s prvním tvrzením bych klidně souhlasil, u druhého už bych byl opatrnější. Tato hra je totiž silně náchylná na přenos emocí a vztahů z reálného světa do světa herního.

Vezměme si například první útok vlkodlaků, kde se obětí může stát kdokoli. Hráči mají často tendenci volit si podle osobních sympatií a antipatií. Byl jsem například svědkem toho, že jeden chlapec, který nebyl u svých kamarádů příliš oblíben pro své chování, se téměř pravidelně ocitl na jídelníčku vlkodlaků jako první. Takže momentální citové rozpoložení může být určující, zejména když se ho podaří sdílet v rámci celé vlkodlačí smečky.

Podobnou neplechu dokáže napáchat amor. Zde vám doporučuji si dobře rozmyslet, zda budete používat „zamilovanost“ nebo raději nějaký neutrálnější pojem. To platí především v případě dětí, jež dosud považují vztah mezi oběma pohlavími za něco, co se mezi nimi nenosí. Ale pozor, budete-li mluvit o „zamilovanosti“ a vybranými budou dvě děvčata nebo dva chlapci, dokáže to vyvolat také nepříjemné momenty. Díky zlomyslnějším amorům se rovněž mohou stát „milenci“ lidé, kteří se zrovna nemusí, nebo u nichž to může působit rozpaky. Byl jsem účastníkem hry, kde hrály dva páry sourozenců, přičemž se v případě staršího z každého páru jednalo o dívku a chlapce (ve věku 14 let). A stalo se téměř automatickým pravidlem, že pokud amora dostal některý z mladších sourozenců, automaticky pároval oba starší. Šok přišel až v momentu, kdy během noční fáze vlkodlaci zabili jednoho z milenců (a tím napomohli i k smrtí druhého), a navíc ještě čarodějnice třetí postavu otrávila. Až tehdy si amor uvědomil, že se v podstatě vydal na milost a nemilost hladovým lykantropům.

Ještě pikantnější byl moment, kdy se mezi hráči objevil pár, jenž spolu začal nedávno chodit, ale zatím se o tom moc nešířil. Ovšem ve chvíli, kdy se z nich herně stali milenci, je zachvátila taková úleva, že hraním rolí mohou současně vyjádřit i své city, že po dané partii všichni ostatní věděli, na čem jsou. Hra si tak přidala další body při navazování mezilidských vztahů.

Vlkodlaci z Temného Hvozdu mají spoustu pozitiv: malý a účelný formát, pěkné grafické zpracování, příznivou cenu, atmosférický potenciál a jednoduchá pravidla. Apropos, v české verzi jsem objevil chybu v popisu zloděje, kde má správně být, že může vyměnit svou kartu role, tj. zloděje, nikoli jednu svou kartu. Užijete si ji v jakémkoli počtu hráčů, byť to bude mít samozřejmě vliv na dynamiku a délku. Ale pozor, u této hry platí dvojnásob, že je třeba si dobře vybírat, s kým (a jak) budete hrát. Jestliže získáte pocit, že se hra stává příliš osobní a začíná se využívat k vyřizování záležitostí z reálného světa, pryč s ní a sáhněte po něčem jiném. Ale v opačném případě… Vidíte, že se smráká a z okolního lesa se ozývá strašidelné vytí. Není dnes náhodou úplněk? Já jsem si to hned myslel! Tak do toho, před vašima očima se začíná psát nový dramatický příběh jedné odlehlé vesnice. A u toho přece nemůžete chybět!