Velká cena Československa

hodnoceno 1x (Seznam vlastníků)

Jak se stát na chvíli Agostinim či Šťastným – Velká Cena Československa

Autor: RoBertino | 25.11.2020 | 4

Závody vždy přitahovaly nejen mladé muže, dychtící po slávě provoněné benzínem a výfukovými plyny rychlých strojů, i malí chlapci vzhlíželi ke hvězdám rychlých kol s obdivem a náležitou úctou. V klukovských partách si pak hráli na závodníky, které viděli v časopisech, případně v televizi nebo dokonce na závodní dráze. A komu se nepoštěstilo, mohl sáhnout po jedné z her, která úspěšně ono závodní prostředí simulovala.

Plán trati je vyveden podle starého brněnského okruhu, takže si na něm můžeme přečíst jména ikonických míst, kterými tehdy jezdilo (Bosonohy, Veselka, Žebětín, Kohoutovice...). Dovolte malou exkurzi - poprvé se na Masarykově okruhu v katastru Ostrovačice jel automobilový závod v roce 1930 a poté se sem nastěhovaly i motocykly. Po válce byl okruh z původních 29,142 km zkrácen a v letech 1949-1986 proběhly ještě další dvě úpravy. Poté už byla vybudována nová dráha, která s tou původní nemá nic společného. Naše hra, jejímž autorem je tradičně TOFA n. p. Albrechtice, představuje verzi dlouhou 17,8 km, na níž se jezdilo v letech 1949–1963.

Pro hráče jsou připraveny figurky motocyklistů, které se objevily i v jiných hrách (např. mechanický Motodrom). Nejmenší počet hráčů je stanoven na dva, ale přiznejme, to není patřičná zábava, navíc – jak si řekneme později – závod může skončit už po dvou hodech obou hráčů. Ideál je samozřejmě plný stav, což slibuje mnohem zajímavější souboje. Hráči si vylosují na začátku startovní číslo, jemuž je v pravidlech přiřazena barva a podle tohoto klíče i vyrážejí do závodu. Postupuje se po políčkách a hráči se v hodech střídají, pokud jim pravidla nenařídí jinak. 

Políčka mají na vnitřním okraji tratě patníčky s čísly, a to je jeden z nepříliš povedených bodů této hry. Je třeba se dohodnout, jak bude pole vnímáno, jestli od čísla patníku dopředu nebo dozadu. Z dávných zkušeností s hrou si pamatuji, že jednou jsme dokonce políčka ignorovali a brali jako směrodatné oddělovací čáry, vedoucí k milníčkům - a bylo po dohadech. Překážky jsou označeny červenými čísly a v přiložených pravidlech je oznámeno, jaký postih nebo výhoda na hráče čeká. V tomto směru hra plní i lehce osvětovou úlohu, protože seznamuje hráče s významem výstražných vlajek na trati – aspoň několika z nich.

A tady je asi největší kámen úrazu, který mohl zvláště pro malé motocyklové závodníky být traumatem. Kdo totiž šlápne na políčko č. 7, „... spálil spojku a je tak vyřazen ze závodu“. Považte, stačí hodit kombinaci, po níž na toto kritické pole doputujete a skončíte dřív, než jste začali. A rozhodně není nemožné, aby vlastně vítěz vůbec neexistoval, protože závod je vypsán na 6 kol, takže přesně tolikrát musíte kolem nebezpečné „sedmičky“ projet. Opět zalovím ve vzpomínkách a často se stávalo, že se trest na tomto poli měnil. 

Jiná nebezpečí – kromě vynechání na jedno, dvě nebo i tři kola v hodech kostkou – nehrozí. Pravidla ovšem vůbec neřeší situaci, kdy se na jednom políčku sejdou dva motocykly, takže to je případná možnost, jak si souboj na brněnském okruhu zpestřit. Může se nasimulovat kolize (oba hráči hodí kostkou a kdo má nižší číslo, tak byl postižen více a třeba nebude házet), ostatně po mnoha letech se mi do ruky dostal jeden starý plán, doslova prošpikovaný vlastními poznámkami hráčů – meze se opravdu nekladou.

Na rozdíl od jiných her se tady stává vítězem ten, kdo první protne cílovou čáru – žádné měnění pořadí podle dojezdu ostatních. Pokud hra „odsejpala“ a neřešily se nějaké drobnosti, v plném počtu vydala na zábavnou hodinku. Od Velké Ceny Československa nelze čekat více, než ve své podstatě obohacené Člověče nezlob se na delší trati s jedním „panáčkem“ a s nástrahami, ale v tehdejší době, kdy jsme své „stroje“ proháněli po siluetě skutečného okruhu, jsme tento deskový počin považovali za nesmírně zábavný a atraktivní. Z dnešního pohledu je tato hra samozřejmě dávno překonaná, ale je zajímavé si ji prohlédnout a připomenout, jakým směrem se vývoj herního průmyslu u nás ubíral. Slovíčko na závěr – i grafické provedení je velmi zdařilé, takže mnozí páni kluci tehdy přinutili své rodiče, aby ochudili domácí rozpočet o 18,- Kčs. Za tolik byla Velká Cena Československa k mání.