Včelín

hodnoceno 51x (Seznam vlastníků)

Ve vesmíru vás nikdo neuslyší bzučet 

Autor: Miner | 23.3.2024 | 5

Věděli jste, že… včely jsou jediným hmyzem, který produkuje potravu pro člověka?

Včelí kosmonauti 

Včelín – nejnovější hra od Stonemaier Games, v české verzi od Albi, prvotina autorky Connie Vogelmann – nás zavede do vesmíru v daleké budoucnosti. Lidstvo už neexistuje – příčiny jeho zmizení či snad dokonce vymření nejsou známé, víme jen, že na planetě Zemi žádní lidé nejsou. Ale přesto se našel jiný živočišný druh, který naplnil původní lidský sen o cestování do vesmíru. Tím druhem jsou včely.

Po tisíce let se včelstvo vyvíjelo a dnešní včely svou velikostí dohnaly své lidské předchůdce, v pokroku je dokonce mnohonásobně překonaly a nyní jsou připraveny zkoumat a kolonizovat vesmír. Vy se ujmete vedení jednoho z úlů, sdružených v obří včelstvo, které na mateřské kosmické lodi, pod vedením královny, vyráží na cestu vesmírem. Při cestování vesmírem čelí úl prastaré výzvě v podobě nedostatku nektaru a když tento nastane, uloží se celý úl do hibernace do doby, než budou podmínky pro získání nektaru příznivější.

Právě v tomto jednom cyklu aktivity se odehrává partie Včelínu a vaším úkolem je vybudovat nejúspěšnější úl dříve, než přijde nedostatek a nutnost hibernace. K tématu hry se váže drobná zajímavost; původně autorka hru tematicky koncipovala jako hru o skutečných pozemských včelstvech, ale když hru nabídla Jamie Stegmaierovi ze Stonemaier Games, ten navrhl přenést včely do budoucnosti a vesmíru, protože v době, kdy Connie Vogelmann se svou hrou přišla, byl trh doslova zavalen hrami se zvířecí a rostlinou tématikou. Osobně téma vesmírných včel shledávám zajímavým a nemám s ním problém, naopak asi bych měl menší chuť hrát o chovu skutečných včel, ale to je čistě subjektivní záležitost. Téma hry výrazně podporují ilustrace o který se postaral Kwanchai Moriya, nicméně je potřeba říct, že stále jde o euro hru, kde téma sice vidíte, ale ze hry samotné ho při hraní zase tak moc nebude cítit – nebo minimálně já jsem ho extra necítil a to ani přesto, že názvy činností, karet nebo dílků, které budete přidávat do svého úlu, využívají včelařského žargonu, což ocení zejména znalci chovu včel. 

Medonosné včely jsou tzv. sociální hmyz se stanovenou dělbou práce. Včela vždy pracuje se stejně starými včelami na jednom úkolu pro včelstvo. Tento fakt se autoři Včelína rozhodli ignorovat.

Vesmírné včelstvo do každé rodiny

Včelín je typická hra z katalogu Stonemaier Games, komplexností spíš rodinná hra pro široký počet hráčů (1–5), s jednoduchými a přístupnými pravidly a nekomplikovanou odehrávkou. Mechanicky jde o worker placement hru s mírným twistem. Ve hře není pevně daný počet kol a herní kola nemají žádné fáze, i toto je poznávací znamení Stonemaier Games. Hráči se střídají v tazích, dokud nenastane konec hry.

Po produkční stránce je tradičně o výborně zpracovanou hru, kartonové díly jsou kvalitní, co bych vyzdvihl, jsou pravidla, která jsou dobře napsaná a obsahují brožurku, v níž jsou popsány naprosto všechny komponenty. Součástí hry je funkční insert, kde potěší, že miska na dřevěné dílky zdrojů je vyjímatelná, tj. zdroje máte při vyjmutí z insertu rovnou nachystané i s miskou. Insert podle vyjádření vydavatele pojme i obalené karty. Malou výtku bych měl k dřevěným dílkům surovin. Zatímco základní suroviny (pyl, voda, vlákno) jsou rozlišené jak barevně, tak i výrazně jiným tvarem, pokročilé suroviny (vosk a med) jsou obě vyvedené ve zlaté barvě a sice mají různé tvary, ale pokud se nesoustředíte a svůj úl při plánování sledujete spíš periferně, může se stát, že si je spletete. Je to opravdu drobnost a pokud si člověk dává trochu pozor, nestane se to, ale je škoda, že i tyto suroviny vydavatel nerozlišil barevně. A ještě jednu drobnou kritiku mám ke kartám – všechny mají stejnou ilustraci. Myslím, že si vydavatel mohl dát práci a jednotlivé karty odlišit, opět nic extra závažného.

Postavíme úl, provětráme dělnice…

Ve hře Včelín budete budovat svůj úl, a to mírně asymetricky, protože každý hráč dostane jinou desku úlu a k tomu vylosovanou frakci (k dispozici je pět desek úlu a dvacet destiček frakcí). Tyto kombinace pak zajistí, že každý bude chtít hrát trochu jinak.

Desku úlu tvoří hexová mapka – jádro úlu je tvořeno právě destičkou frakce, k této destičce pak budete přistavovat další dílky, a svůj úl tak rozšiřovat. Jak sem již nastínil, mechanicky jde o worker placement hru: k dispozici máte různá akční pole, kam umísťujete své dělnice, prozkoumáváte vesmír a získáváte zdroje (pole Průzkum), jejich pomocí pak rozšiřujete svůj úl (Pokrok). Dále můžete nabírat akční karty (Bádání), nové dělnice a dílky úlu (Růst), vyměňovat zdroje (Přeměna) a pořídit si bodovací destičky (Vyřezávání). Karty můžete ve svém kole zahrát pro jejich efekt nebo odhodit pro získání suroviny anebo za speciálních podmínek zasunout (zasadit) pod svou desku úlu a tím si získat bodovací efekt na konci hry.  

Včely dokáží létat průměrnou rychlostí 21–24 km/h a mávají přitom křídly rychlostí 180 mávnutí za vteřinu. Včelí vědci zjistili, že touto rychlostí by na Mars doletěly za zhruba 153 tisíc let, a padlo tak rozhodnutí nezkoušet to.

Ve svém kole máte vždy na výběr ze dvou akcí: buď umístíte dělnici na akční pole na plánu a vyhodnotíte efekt pole nebo stáhnete všechny své dělnice z plánu zpět k sobě. Políčka na umísťování dělnic se nedají blokovat, pokud chcete svou dělnici umístit na obsazené pole, můžete tak vždy učinit, pokud bylo pole obsazené, ať už vaší nebo soupeřovou dělnicí, tu buď odsunete na druhé pole, pokud jde o akci, kde jsou k dispozici dvě pole, nebo ji pošlete majiteli zpět do zásoby k dispozici.

Zde přichází zmíněný twist: dělnice mají různou sílu od jedné do čtyř. Síla dělnice při umístění určuje sílu akce – u akční polí s jedním místem je síla dělnice zároveň silou akce, u akčních polí se dvěma místy je síla akce daná součtem sil stávající a nově položené dělnice. To vám umožňuje taktizovat a získat silnou akci i se slabší dělnicí, tím že položíte svou slabší dělnici na akční pole se dvěma místy, kde už je jiná silná dělnice, a to bez ohledu na to, jestli patří vám nebo soupeři. Zároveň pokud má vaše dělnice sílu čtyři, u každé akce spouštíte speciální efekt a jedno z akčních polí jde navštívit pouze dělnicí se silou čtyři.

A jak že se dají získat silnější včely? Stárnutím – pokaždé když se vám včela vrátí z hrací desky do zásoby, zestárne a její síla se zvedne o jedna. Ale protože žádný strom neroste do nebe a žádná včela nežije věčně (vědecky potvrzený rekord drží blíže nespecifikovaná včela ze Slovenska, která se dožila tisíce let), když se vrací včela se silou čtyři, místo návratu se tato uloží do hibernace. Každá hráč má k dispozici sedm žetonů hibernace a pokaždé když jeho dělnice hibernuje, odloží dělnici stranou a umístí jeden ze svých žetonů hibernace na hibernační plástev. Hibernační plástev je rozdělena na tři sekce a má omezený počet míst, vyčerpání toho počtu míst spustí konec hry. Ten nastává ve chvíli, kdy v hibernační plástvi není žádné volné místo nebo kdyby jeden hráč využil všechny své hibernační žetony (tuto druhou variantu jsem ještě nezažil).

Jak již bylo řečeno, ve hře je dispozici pět druhů surovin, tři základní a dvě pokročilé. Pokročilé suroviny se získávají obtížněji, většinou je musíte získat výměnou za základní pomocí akce. Suroviny primárně slouží k rozšiřování vaše úlu – ve hře jsou čtyři různé druhy destiček, kterými můžete rozšířit úl, destičky samotné vám na konci hry dají body + mají různé efekty: zelené farmy slouží jako úložný prostor pro suroviny a poskytují různé výhody, pokud se rozhodnete stáhnout z plánu své dělnice. Modré destičky specialistů poskytují pasivní bonus, který vám často vylepšuje některou akci, červené destičky projektů přinesou při postavení jednorázový bonus a zlaté destičky vyřezávání vám přinesou body na konci hry.

Kromě rozšiřování úlu a hibernování včelstva budete v průběhu hry ještě pomocí různých efektů či přebytků surovin získávat přízeň královny, která vám rovněž přinese body na konci hry. Jakmile se zaplní hibernační plástev, hra končí. Hráči si sečtou body za postavené destičky, za zaplněné desky úlu, body za splnění podmínek frakce (pokud jejich frakce takovou podmínku má), za zasazené karty, zlaté destičky a za umístění na žebříčku královniny přízně. Kdo má nejvíc bodů, má nejlepší úl a vyhrál.  

Včelí bzučení vzniká extrémně rychlým máváním křídel – až 11 400× za minutu. Ve vesmíru to zvládnou – vzhledem k nulovému odporu – i rychleji, ale bez bzučení.

…a sklidíme med

Na hru Včelín jsem zaznamenal pozitivní ohlasy, ale přistupoval jsem k ní s trochou skepse – nejsem úplně fanda hezkých a milých her alá Na křídlech a Stonemaier Games se právě na tento typ her, které se dobře hrají a pohladí po duši, dost zaměřují. Když jsem hru rozbalil a studoval pravidla, měl jsem dojem, že jde přesně o takovou hru a tento pocit u mě přetrvával i na začátku hry. Worker placement, kde se nedají blokovat místa a de facto vždy dostanete co potřebujete, spousta možností získat zdroje, reálně nevyčerpatelná zásoba destiček k postavení (vyjma zlatých), vykopávání dělnic, které vám vlastně pomáhá atp.

Ale jak se hra rozvíjela, zjišťoval jsem, že ve hře je rozhodně co vymýšlet. Celý mechanismus stárnutí a hibernací je chytře vymyšlený. Nejenže se dá se silou dělnic pracovat a můžete své slabší přihazovat k soupeřovým silnějším, a mít tak silnější akci, ale musíte dobře plánovat použití „čtyřkových“ dělnic, které vám poskytnou zvláštní efekt nebo umožní jako jediné využít pole vyřezávání. Takže potřebujete být připraven, mít potřebné nebo třeba kartu k zasazení, protože jakmile dělnici se silou čtyři využijete, nebude mít další možnost, při návratu rovnou hibernuje (dobře ve hře je speciální karta, která může tento efekt odložit). Každá hibernace vás navíc přibližuje ke konci hry a to je další z věcí, kde hra klame – na začátku hry máte pocit, že je na vše dostatek času, začínáte většinou se třemi dělnicemi o síle 1, 1 a 2 (některé frakce to mají jinak, ale obecně začínáte se nízkou silou dělnic) a míst na hibernační plástvi je spousta, ale jak hra pokračuje, najednou vidíte, že míst už není zdaleka tolik, několik hráčů už má víc starších dělnic, které budou hibernovat co nevidět a musíte drasticky seškrtat své původně velkorysé plány a vymáčknout z posledních pár kol co nejvíc bodů.

I přes mechanismus dělnic s proměnlivou silou zůstává hra poměrně přístupnou a stále spadá do kategorie rodinných her. Zaměření na jednoduchost a přístupnost hry se projevuje i ve vztahu surovin a destiček, farmy se staví vždy za vodu a vlákno, specialisté za pyl, projekty za vosk a vyřezávání za surovinu nejcennější, za med. Tudíž musíte stále plánovat kde vzít suroviny a jak s nimi naložit, ale na druhou stranu víte, že pokud chcete destičku projektu, budete sbírat pyl.  

Hra je dobře hratelná v každém počtu hráčů, vyzkoušel jsem všechny počty od dvou do pěti a hra funguje ve všech počtech, i v pěti je solidně rychlá, a i ve dvou stále funguje vykopávání a stárnutí včel. Sólo mód jsem nezkoušel – co jsem četl, je chválený a má fungovat dobře, ale osobní zkušenost nemám. 

Hru by se nebál zkusit i s nehráči či začátečníky, ale neurazí ani zkušené hráče, pokud si chtějí zahrát chytrou hru, rodinného střihu odehranou za hodinu a kousek. Pro hráče, co hledají „utažený“ design, kde záleží na každé surovině a o výhře a prohře rozhoduje jediná chybička, bych Včelín nedoporučil, kdyby pro nic jiného, tak proto, že některé věci ve hře nepůsobí úplně vyváženě, případně stejný druh karet/žetonů má různé hodnoty. Například na začátku hry jsou všechny planety otočené lícem dolu a je na nich vyskládaný bonusový žeton pro toho, kdo na danou planetu doletí. Vzhledem k tomu, že planeta se otočí, až když na ní někdo přiletí, hráči se zpravidla rozhodují podle kvality bonusových žetonů, a tak se vám může snadno stát, že jeden hráč vezme nejlepší bonus a ještě k tomu otočí planetu, která má bonusovou produkci a hráč který bude opakovat let vesmírem skončí s horším bonusem i planetou. Stejně tak je tomu u karet – některé efekty jsou dobré vždy, jinou jsou poměrně situační a některé mně přišly vyloženě slabé. Na druhou stranu, karty se mohou hodit k zasazení a v nejhorším lze vždy kartu zahodit a vzít si základní surovinu, takže se vám nestane, že byste měli karty úplně k ničemu. Ceny dílků úlu také vždy nepůsobí úplně optimalizovaně, občas mně přišlo, že slabší dílek paradoxně stojí více surovin než silnější. Tím nechci říct, že hra je nějak zásadně nevybalancovaná, ale spíš, že není úplně precizně vyladěná do naprosté rovnováhy. Ale pokud jste nějakou hru od Stonemaier Games hráli, nemůže vás to překvapit, protože doménou tohoto nakladatelství nikdy nebyla dokonalá rovnováha.

Hra je kratší, než by se na první pohled mohlo zdát: herní doba 60–90 minut udávaná vydavatelem odpovídá a i v plném počtu pěti hráčů je hra dohratelná do 90 minut. S tím souvisí i ne úplně transparentní časování konce hry, který většinou přichází dost rychle, ale nemusí to být znát příliš dopředu, což může některým hráčům vadit. Já s tím problém nemám, ale je dobré o tom vědět. 

Finálně hodnotím Včelín jako zajímavý počin na poli rodinných her, který ovšem neurazí ani zkušenější hráče. I když jsem zpočátku spíš čekal průměrnou, lehce zapomenutelnou hru, která vynikne nejspíš jen tématem a vizuálem, není tomu tak. Systém stárnoucích dělnic a hibernace, který zároveň funguje jako odpočet času není průlomovou mechanikou, ale je zajímavý a inovativní a Včelín je z mého pohledu rozhodně hrou, která si své vydání zasloužila.  

Včely nikdy nespí. Což naštěstí neplatí pro vesmírné včely, jinak by Včelín byl hrou nekonečnou!