Vampire: The Masquerade – Vendeta

hodnoceno 40x (Seznam vlastníků)

Když vám soupeři tak trochu pijou krev…

Autor: Kew | 24.4.2022 | 10

„Doba je zlá a zdá se, že momentální vůdce Chicaga – Princ Jackson – si s ní tak nějak neumí poradit. Nebude lepší, když ho nahradí někdo schopnější? A kdo se na tuto roli hodí lépe než právě já, no ne?“

Vampire: The Masquerade – Vendeta je blafovací převahová karetní hra pro 3–6 hráčů, zasazená do univerza World of Darkness, ve kterém svět ovládají zájmové skupiny nadpřirozených bytostí, jakými jsou mágové, vlkodlaci, ale hlavně upíři. Každý hráč se ujme role jednoho člena konkrétního klanu Kamarily – upírského spolku, který se snaží v tichosti ovládat veřejné dění a osud lidstva tak, aby to vyhovovalo jeho plánům.

„Než vyrazíš na lov, chce to udělat si plán…“

Příprava hry:

Každý hráč dostane startovní množství krve (platidlo za akce a zároveň ukazatel životní síly upíra), bodů vlivu (vítězné body) a dvě startovní karty svého klanu do ruky. Každá frakce má k dispozici vlastní balíček, jehož mechaniky odpovídají charakteristice daného upírského klanu – někteří tak budou argumentovat hrubou silou, jiní budou dovedně manipulovat s krví, někdo se schová za své spojence a někdo si vezme na pomoc zakázanou magii.

Na stůl se přichystají disky lokací (ty jsou ve hře 3–4 podle toho, kolik hraje hráčů), k nimž hráči přiloží své žetony pozic klanů (k těm se následně umisťují karty klanu), vytvoří se zásoba zbylých žetonů krve a vlivu, zamíchá se balíček spojenců a připraví se také balíček obětí.

„Pokud jsi ve městě teprve chvíli, radši se jen dívej. Dívej se pořádně a pořád, ale buď připravený, že ti občas někdo řekne, abys zapomněl, žes něco viděl. A věř, že bude líp, když se podle toho zařídíš.“

Průběh hry:

Hra probíhá ve třech kolech a jejím principem je souboj o lokace, resp. o karty spojenců, které jsou na nich vyloženy.

1. Na začátku každého kola se nejprve na každou lokaci ve městě vyloží odkrytě jedna karta spojence. Tyto karty přinášejí vítězné body, leckdy také zajímavou jednorázovou nebo trvalou schopnost a hráči mohou navíc dříve získané spojence v případě nouze vysát, aby získali cennou krev (tím však přijdou o jejich schopnost a většinou i o část bodů vlivu).
2. Následně si každý hráč dobere dvě karty ze svého balíčku, jednu z nich si nechá v ruce a druhou vloží dospod balíčku. V průběhu třetího (posledního) kola tak bude mít k dispozici celkem pět unikátních karet (včetně dvou startovních).
3. V další fázi hráči postupně vykládají vždy po jedné kartě na svou pozici u vybrané lokace. Kartu mohou zahrát buď odkrytě, nebo skrytě (tj. lícem dolů), za druhou možnost však platí krví. Každá karta má na sobě natištěnou hodnotu síly – součet těchto hodnot později určí vítěze boje o lokaci. Kromě toho každá karta obsahuje také schopnost. Hráč může navíc ke každé zahrané kartě přidat až tři žetony krve ze své zásoby. O tuto krev sice přijde, ale posílí tím svůj vliv v lokaci (každý žeton má sílu 1). Tato fáze se hraje tak dlouho, dokud každému hráči nezůstane v ruce přesně jedna karta.
4. Následuje vyhodnocení lokací v přesně daném pořadí.
5. A to je vše – začíná nové kolo…

„Je dobré mít svaly. Ale možná je ještě lepší, když za tebe ty svaly nasadí do rvačky někdo jiný…“

Klíčovým prvkem hry je vyhodnocení lokací. Vyhodnocení má standardně několik kroků:

1. Nejprve se hráči rozhodují, zda budou bojovat o odměny z lokace (tedy v ní zůstanou), nebo se z ní stáhnou. Tuto volbu činí všichni hráči přítomní v lokaci současně a tajně (pomocí žetonů).
   • Hráči, kteří z lokace ustoupili, přesunou všechnu svou krev z lokace zpět do své zásoby a všechny své karty na poslední vyhodnocovanou lokaci (tou je vždy „Princovo útočiště“).
   • Hráči, kteří v lokaci zůstali, vyhodnotí souboj o lokaci a rozdělí si odměny (viz níže).
2. Jsou odhaleny všechny skrytě zahrané karty všech hráčů.
3. Hráči, kteří v lokaci zůstali, vyhodnotí schopnosti svých karet. Ty jsou tří druhů – nejprve se vyhodnotí schopnosti přípravy (symbol slunce), a to v pořadí od začínajícího hráče (nebo hráče nejblíž k začínajícímu, který má v lokaci karty). Pak se vyhodnotí karty konfliktu (bez symbolu), poté se určí vítěz konfliktu a přidělí se odměny, a nakonec se vyhodnotí karty následků (symbol měsíce).
4. Odměny: Vítěz souboje o lokaci (tedy hráč s nejvyšším součtem vlivu, v případě remízy pak hráč blíže k začínajícímu) získá body vlivu (jejich počet se zvyšuje v každém dalším kole) a kartu spojence. Druhý v pořadí obdrží rovněž body a kartu oběti (slabší, generická verze spojence, která přináší méně krve a méně bodů a nemá žádnou schopnost). Případný účastník na třetím místě získá vždy 1 bod vlivu. Speciální lokací je Princovo útočiště, kde vítěz získává kromě běžné odměny ještě o bod vlivu navíc a stává se začínajícím hráčem pro následující kolo (má tedy výhodu v remízách).

„Dávej si pozor, aby tě nikdy neposedla Žízeň. Občas se stane, že pak uděláš věci, kterých budeš litovat. Nebo tě k lítosti donutí ti ostatní…“

Karty mohou mít kromě efektů, které se spustí v určitém okamžiku vyhodnocení lokace, také průběžné podmínky, které platí, pokud je karta vyložená lícem nahoru na stole. V závislosti na konkrétním efektu tak může být efektivní nastražit kartu tajně, aby soupeři spadli do nastražené pasti, pokud zůstanou v souboji, a jindy pro změnu hrát kartu odkrytě, aby soupeři kvůli její schopnosti do souboje o lokaci vůbec nechtěli vstoupit.

Dalším důležitým prvkem je životní síla upírů (hráčů). Každý hráč disponuje určitým množstvím krve, kterou může utrácet placením za nejrůznější schopnosti karet (příp. za hraní karet skrytě) a podobně i získávat. Pokud se někdy stane, že hráči krev dojde, posedne jej tzv. běsnění. V takovém případě musí vysát jednoho ze svých náhodně vylosovaných spojenců/obětí – tím o jeho kartu přijde, a pokud se jedná o upířího spojence (ve hře najdete spojence lidské a upírské), proviní se tím proti zákonům Kamarily a získá žeton diablerie. Ten mu sice v průběhu hry mírně pomáhá, ale na konci hry za něj ztrácí bod. Navíc hráč, který donutil k běsnění soupeře, vždy dostane 1 bod vlivu.

Vlastnímu běsnění je tedy vhodné předcházet – ať už hraním schopností generujících novou krev (případně schopností, které ji kradou soupeřům), nebo včasným vysátím spojence nebo oběti, kdy si hráč sám vybere, na kom se nakrmí.

„Princ je mrtev, ať žije Princ!“

Konec hry:

Hra končí po uplynutí tří kol. Každý z hráčů si spočítá získané žetony vlivu, přičte k nim body za svou aktuální alianci (karty spojenců a obětí) a případně i body za vysáté karty (pokud nějaké poskytují). Hráč s nejvyšším součtem nahradí Prince Jacksona a – dočasně – ovládne Chicago.

„Tohle je ten nejfajnovější podnik s obleky v Chicagu. A víš, co je na něm ta nejzajímavější věc? Když se podíváš na fotky za posledních sto let, uvidíš, že mistři krejčí se mění, ale VIP klienti jsou pořád stejní…“

Komponenty a layout hry:

Při prvním pohledu na krabici a komponenty jsem se mírně zděsil. Vše je laděno do poměrně výrazných a agresivně působících barev – počínaje už úvodní černo-růžovou vizáží krabice. Ilustrace karet rozhodně nejsou ideální pro hraní s dětmi, ale co taky čekat od hry na upíry, kde se krev pije po litrech.

Přes prvotní šok si ale s odstupem myslím, že grafická stránka hry podporuje atmosféru hry, oceňuji také barevné sladění karet jednotlivých klanů. Kromě karet hra obsahuje i kartonové komponenty, u nichž se (stejně jako u krabice) s materiálem nešetřilo, takže se žetony se dobře manipuluje a u krabice se nebojíte, že se při první příležitosti někde promáčkne nebo protrhne.

Jako částečnou nevýhodu hry vidím její velký požadavek na místo na stole – zvlášť v pěti hráčích, kdy jsou na stole všechny čtyři lokace (a kolem každé musí být prostor pro karty všech pěti hráčů), bude potřeba velký stůl nebo chytré rozvržení místa. Každý hráč má k dispozici také svoji klanovou desku, znázorňující postavu, za kterou hráč hraje, s místem pro klanový balíček karet a umisťování karet spojenců a obětí. Výhodou je, že tato deska není pro hraní nezbytná. Na druhou stranu – zmíněné komponenty stejně někam umístit musíte, takže asi není důvod ji nepoužívat.

Jako perličku zmíním karty obětí, mezi něž se autoři hry rozhodli propašovat i většinu týmu, který na hře pracoval ????

„Když se jednou zakousneš, nesmíš přestat v půlce!“

Atmosféra a strategie:

Přestože šlo o mé první setkání se světem World of Darkness (WoD, zahrnujícím mimo jiné RPG, CCG a další deskové hry), rozhodně mě zaujal a mám v plánu jej dál objevovat. Oceňuji, že si autoři dali práci a herní materiál prošpikovali citáty postav, které hráče vtahují do hry a odkrývají některé reálie Maškarády (pojem, kterým upíři označují své úsilí maskovat existenci vlastního druhu před běžnými smrtelníky). Také platí, že pokud již nějaké povědomí o tomto univerzu máte, budete potěšeni tím, že klany se chovají tak, jak byste od nich čekali – třeba klan Brujah využívá přímé poškozování ostatních, Tremere používá krvavou magii a Ventrue do všeho míchá politiku a různá nařízení.

Tvorba vlastního balíčku – byť omezená – zaručuje, že každá partie bude probíhat trochu jinak, protože karty vám budou chodit v jiném pořadí a jiných kombinacích, navíc budete reagovat na to, proti jakým klanům hrajete.

Tady přichází dvě největší úskalí (nebo pro někoho naopak možná taháky hry):

1. Jedním z taktických mechanismů hry je pamatovat si, co všechno mají na ruce ostatní, protože každé další kolo budou hrát se stejnými kartami (obohacenými vždy o jednu novou). Není to v zásadě problém, ale myslet na to, co kdo ještě hrál nebo nehrál, a zvážení toho, jak to může ovlivnit moje plány, představuje rozdíl mezi odpočinkovým hraním a hraním „na výsledek“.
2. Výběr klanu na začátku hry může představovat poměrně důležité rozhodnutí, protože interakce některých klanů (a případně i síla klanu s ohledem na efekty lokací – viz níže) někdy trochu benefitují jednu ze stran. Tady bych ocenil nějakou dražící mechaniku – možná ji na zkoušku zavedeme jako house rule (vzhledem k tomu, že každý upír začíná s počáteční zásobou krve a bodů vlivu, dalo by se dražit třeba těmito zdroji).

Zpestřením hry je také možnost hrát karty skrytě – pokud ostatní nevědí, zda máte v ruce zrovna karty, které využívají to, že jste v lokaci sami, nebo naopak karty těžící z přítomnosti soupeřů, můžete svým protivníkům připravit solidní bolehlav.

„Je to celkem jednoduché – buď nám vyhovíš dobrovolně, nebo se kolem tebe začnou dít věci. Nepěkné věci…“

Varianty:

Hra umožňuje zpestřit si zážitek dvěma „moduly“ a jednou další úpravou:

• Efekty lokací: Pro každou z lokací kromě Princova útočiště můžete na začátku hry vylosovat jednu ze sedmi karet lokací, ovlivňující určitým způsobem pravidla, která se této lokace týkají (např. je na ní možné hrát skryté karty levněji nebo naopak dráže). Osobně nám přišlo, že tyto efekty můžou do značné míry změnit sílu některých klanů (a to většinou spíše oslabit), takže je povětšinou nevyužíváme.
  
  
• Relikvie: Na začátku hry si v pořadí od posledního hráče k prvnímu každý vybere jednu relikvii, jejíž efekt lze využít jednou za hru (např. vrácení vysátého spojence zpět mezi živé, nebo možnost vynechat jeden tah a moci tak reagovat na soupeře). Kromě toho každá relikvie hráči na konci hry přinese pár vítězných bodů. Výhodou tohoto modulu je to, že efekt relikvie hráč nemusí nutně využít a může si ji vzít čistě pro její bodový bonus.
  
  
• Týmová varianta: Hru je možno hrát také ve dvoučlenných týmech, a to jak ve čtyřech, tak v šesti hráčích. Přiznám se, že tuto variantu jsme prozatím nezkoušeli, protože už v pěti hráčích je hra poměrně dlouhá a na stole je celkem chaos. Ve čtyřech je zase lepší, když hraje každý sám za sebe (na týmové hraní bych zkrátka vybral jinou hru). Veškerá úprava pak spočívá v tom, že si můžu vybrat, které efekty na svého spoluhráče použiju (protože jsou pro cíl prospěšné) a které naopak ne, a že na konci hry si partneři sečtou získané vítězné body. Uznávám, že tato varianta může přinést další taktické orgie v momentě, kdy si „rozdělíte“ jednotlivé lokace tak, abyste si v nich navzájem nekonkurovali, otázka je, jestli to hře prospěje, nebo to jen zvýší míru paralysis-analysis.

„Byl to fajn upír. A pak ho jednou nechali uvázaného venku… dokud nevyšlo slunce.“

Hodnocení:

Vampire: The Masquerade – Vendeta je zajímavým přírůstkem do rodiny asymetrických karetních her. Věnuje se univerzu u nás – podle mě – málo prozkoumanému a prezentuje jej hráčům přístupným způsobem (rozuměj „s jednoduchými pravidly“), ale přitom tak, aby vynikla specifika jednotlivých zahrnutých klanů (které rozhodně nepředstavují kompletní výčet v rámci WoD).

Hra určitě odmění pravidelné hráče, kteří si osvojí znalost karet v jednotlivých balíčcích – jak s ohledem na tvorbu vlastní strategie, tak s ohledem na to, jaké zákeřné triky je možno očekávat od protihráčů.

Za drobnou nevýhodu považuji delší herní dobu a potřebu více místa na stole v případě, že se u hry sejde pět hráčů. Osobně ji preferuji ve 3–4 hráčích (kdy se dá dohrát v rozmezí cca 45–75 minut). Ve třech se jedná o rychlovku s poměrně malou tlačenicí, ve čtyřech je hra asi „nejnahuštěnější“ (čtyři hráči sypou celkem 12–20 karet na pouhé tři lokace).

Jedná se o hru pro hráče, kteří zvládnou přenést se přes nekalé finty soupeřů, na druhou stranu není většinou tak zákeřná, aby vám úplně „zbořila bábovičky“ – tím nejhorším, co se vám stane, bude zpravidla jen to, že se neumístíte v souboji o lokaci dostatečně vysoko a nezískáte body a s nimi nové spojence / oběti.

Pokud zvládnete specifický vizuál hry (nebo vás dokonce láká), jedna se určitě o netradiční a tematický přírůstek do sbírky.