Valor of the Guards: ASL Historical Module No. 7

hodnoceno 3x (Seznam vlastníků)

VotG2 Russe! Drown in the Wolga!

Autor: Mirek | 6 hodin 0 minut | 25.10.2018 | 1

Hra: Valor of the Guards: ASL Historical Module No. 7

Hráči: Lomikar, Mirek

Nejdříve krátký úvod o co v dnešní veselici vlastně půjde. Němec se snaží zabrat 5 přístavišť na břehu Volhy. Za každé 4 družstva, které setupuje v pivovaru se počet potřebných přístavišť sníží o jedna. Němec nasadí do útoku 14 družstev, hafem leaderů a nějakými kulomety. Rus se brání s nějakými 7 družstvy, dummy stacky, dvěma komisaři a infantry dělem. Ve třetím a čtvrtém kole mu v podobě posil připluje dalších 6 eliťáků + nabušení leadeři (10-3 hej). Snášející se šero je symbolizováno hindrance od 3 kola (+1, v posledním kole +2).

14 září 1942 centrum Stalingradu

Poté, co německá armáda prorazila obranné pozice lehce vyzbrojených útvarů desáté divize NKVD a obsadila strategické budovy v blízkosti břehu řeky, zbýval už jenom krůček, aby se splnil Göebelsův sen o německém vojákovi na Volze. S přicházejícím soumrakem vydalo německé velení v oblasti Stalingradu rozkaz k rozhodujícímu útoku.

Začátek útoku probíhal relativně klidně a omezil se pouze na střelecké souboje kulometčíků, které však pro Němce nepředstavovali větší hrozbu, neboť Stalingradské paneláky byly z kvalitního betonu a poskytovaly dobrý úkryt. Vzhledem k německé přesile zvolili obránci zdržovací taktiku a pozvolna ustupovali směrem k Volze.

Německý útok probíhal převážně na křídlech, neboť zde byla hustší zástavba, či její zbytky, které poskytovaly ochranu před chloubou ruské obrany: pěchotním 75mm kanónem. Jak se Němci metr po metru probíjeli k Volze, jejich levé křídlo se opět dostalo pod palbu kulometů. Rudí obránci toho využili k přesunu přes ulici HH21-HH26 do připravených obranných postavení. Byl tu ovšem drobný problém, levá část této linie byla „bráněna“ dummy stackem a přes trosky a další bordel se tam žádnému z obránců nepodařilo včas dostat. Němečtí zvědové dummy vtípek rychle prohlédli a s využitím kráterů a pod rouškou šera, které stěžovalo palbu obránců z boku, se probili přes ulici.

Když ruský velitel viděl hrozící obchvat nařídil neprodleně ustoupit a jdouce příkladem vrhl se po hlavě do nejbližší díry po granátu. Samotný ústup nebyl až tak problematický díky množství kráterů všude kolem a houstnoucímu šeru.

Střední část obrany tvořila nepočetná banda odvedenců mezi nimiž zjevně vyčníval kovaný politruk komisař Gorgorov připravený bez váhání zlikvidovat jakýkoli náznak paniky („V klidu chlapi, když půjde do tuhýho, já se o vás postarám“ a nepřítomně přitom protáčel bubínek svého revolveru.). To vše ještě zezadu zálohováno 75mm dělem. I zde byla zvolena taktika postupného ústupu, která se s poté, co se jedna z čet dostala do bojůvky s pravým křídlem německého útoku, změnila v úprk. Gorgorov se snažil zjednat pořádek střelbou na prchající postavy, avšak když za dveřmi zaslechl povyk „Russen! Hans, Wirf dort eine Granate“ neváhal, po hlavě se vrhl do nejbližšího kráteru a začal se s ostatními pomalu plížit k dokům.

Pravé křídlo německého útoku nemělo v cestě prakticky žádný odpor, hustá zástavba bránila nasazení kulometů a vytvoření nějaké pevnější obranné linie, a tak se německé jednotky brzy dostaly na břeh Volhy. Zpomalit postup se z přístavu pokoušelo dělo, avšak střelba na rychle přebíhající Němce neměla žádný efekt. Zmírnit razanci německého postupu se podařilo až vyčkávající partě veteránů s kulometem v domku u železniční trati(JJ18), která útočníky zahnala z volného prostranství do budov na kraji řeky a zpomalila tak jejich postup. Německému veliteli bylo jasné, že tento opěrný bod bude způsobovat problémy i do budoucna, a tak jej nařídil dobýt přímým útokem, který přerostl v nelítostný boj muže proti muži. Rusové z něj po několika minutové potyčce, leč poněkud oslabeni (jeden z vojáků si stěžoval na ukousnuté ucho), vyšli vítězně.

I přes toto zdržení Rusové neměli sílu přeorganizovat obranu, a tak jen smutně sledovali, jak se dvě přístavní mola dostávají do rukou Němců. S jejich zabráním hrozilo, že se ostatní mola ocitnou v dostřelu kulometů, a posily tak budou přistávat pod palbou. Avšak zasáhla štěstěna. Banda wehrmachťáků nesoucí jeden z kulometů se rozhodla zkrátit si cestu přes dřevěnou barabiznu, sloužící jako provizorní skladiště. Ke své smůle se zde zamotala do rybářských sítí tak nešťastně, že to stálo život tří mužů a zbytek se v nastalém chaosu raději rozutekl. Inu jenom úplný blb nebo Rus může skladovat pohromadě rybářské sítě a role ostnatého drátu. („Prasata! Kdo to má čistit“ vztekal se ruský oficír, když později procházel bojiště. „Strč je do Volhy. Ryby se vo ně postaraj“. Avšak Rus zavrtěl hlavou. „Svoloč... ani ryby je nežerou“).

Rudý perimetr se pod náporem Árijců stále více zmenšoval. Obránci měli v držení pouze asi dvěstěmetrový úsek přístavu i přesto, že kulomety nepřestávaly střílet po všem co se hnulo, a alespoň trochu připomínalo Němce. Osádce jednoho z kulometů se tak na chvíli podařilo zastavit celý útok, když držela palbou v šachu čtyři německá družstva. Problém byl vyřešen telefonátem jistému majoru Konigovi, který nelenil, vyměnil cigáro za svoji věrnou G-41čku a s demoralizující přesností vystřílel ruské squatery z palebného postavení. Jejich kolegové v sousední továrně poselství pochopili a dobrovolně se stáhli do přízemí.

Situace byla kritická. Palba, výbuchy a řev přicházely se všech stran. Pak střelba na chvíli polevila a stopovky začaly mířit kamsi přes řeku. Z šera se, jak bájný Leviathan, vynořil obrys osamělého člunu. Vyčerpaní obránci propukli v jásot, a výkřiky: „Sem kluci. Přistaňte tady!“ se ozývaly po celém kotli. („Komme hier, Brüder!“ zkoušel to i jeden Němec. Po válce se živil jako rusko-německý překladatel. Inu začátky jsou těžké).

Osádku člunu tvořili veteráni, vedeni zkušeným seržantem Holoboskim, a tak se neměckým šprýmařem nenechali oblbnout a zamířil k nejméně ohroženému molu. Muži se vyskákali ze člunu a jali se vyzpovídat plukovníka Petrakova, kde je jich nejvíce potřeba. Ten jen rozhodil doširoka rukama a cosi zablekotal. Holoboski chápavě pokýval hlavou, zaposlouchal se a vedl své muže na levé křídlo.

„To je všechno? Víc nepřijede?“ volal za ním Petrakov.

„Nepřijede." odtušil Holoboski. „Zbytek přeplouvá Ural. Spletli si řeku, volové“. Zachehtal se a zmizel za ostatními.

O chvíli později se z houstnoucího šera vyhouply i další čtyři čluny, jejichž osádky se ze všech sil skrze německou palbu snažily dostat ke břehu. Se ztrátou jednoho člunu se jim to podařilo. Nově příchozí nelenili a hned z kraje rozstříleli kulomet na bližším z obsazených mol, který by, pokud by tam byl o něco dříve, mohl mezi vyloďujícími se jednotkami napáchat pěknou paseku. S novými silami (a za přispění civilního obyvatelstva, jehož neúspěšným výslechem strávili němečtí vojáci drahocenné minuty, doufaje, že se dozví slabinu ruské obrany) se Rusové vrhli do protiútoku a znovu dobyli levou továrnu. Zuby nehty jí pak udrželi až do konce hry a zabránili tak Němcům v zabrání levé části přístavu.

Na pravém křídle byl tlak Němců tradičně o poznání důraznější, wehrmachťáci povzbuzeni ziskem dvou mol si dělali zálusk na další a nesmlouvavě se s noži a granáty vrhli na obránce. Začala řež. Nelítostný boj muže proti muži. Rotný Hanz byl spatřen, jak se hlava nehlava ohání polní lopatkou poté, co jeho dýka uvázla mezi žebry statného Rusa. Další přeživší si stěžoval že: „Ti parfanti mi fimláfili vfefny fuby“. Co německé velení naslibovalo vojákům, nebo zda je hnala víra ve Vůdce, to se již nikdo nedoví, jisté však je, že z masakru vyšli vítězně přisluhovači hákového kříže a z posledních sil se pokusili zajistit i poslední potřebné molo. Avšak hustá palba byla příliš i na tyto statné reky, a tak se jim podařilo obsadit pouze polovinu potřebného mola.

Vítězství připadlo Rusům. Ale věřte mi přátelé, bylo to velice těsné.

Pár postřehů:

+Když mi připlouvaly posily měl již Lomikar řeku krytou palbou, měl jsem tedy obavu, aby vylodění neskončilo masakrem. Potopit čluny naštěstí není tak jednoduché, řeší se to jako střelba na unarmored vozítko. I tak by bylo lepší mít alespoň jedno křídlo bez německé přítomnosti.

+Na Civilian interrogation si Lomikar hodil tradičně 6, čili TI. Samozřejmě v tu nejméně vhodnou chvíli, na nejméně vhodném místě. Tahle bloknutá jednotka mi dost pomohla.

+Německý sniper se dal do pohybu, když se na mole flákal 10-3 velitel. Naštěstí to napral do baráku vedle, jinak by to byla pěkná infarktovka.

+Jedná se o klasický ústupový scénář, čili je třeba ustupovat tak akorát, ne moc rychle, aby Rus nebyl v přístavu dlouho pod tlakem, ale zase se nenechat pobít během ústupu.

+A vůbec, i když bych to neřekl, HASL mapy tomu dodají tu správnou šťávu.

Odehráno v: Praha (Okres: Praha)