Války Mágů

hodnoceno 53x (Seznam vlastníků)

Hole mágů, to nejsou přeludy, bývají na koncích zdobeny žaludy.

Autor: Meeshab | 27.10.2021 | 10

„Expectó potvorus!“ vykřikneš a sebevědomě před sebou zamáváš hůlkou. Nestane se samozřejmě nic a ty v zádech cítíš posměšné pohledy svých protivníků. Zhluboka si povzdechneš a odevzdaně zalovíš rukou v brašně, kterou máš u boku. Vytáhneš dvě porce shnilé ryby, začneš jimi před sebou mávat a vydávat zvuky, které by podle tebe měly přilákat některou z příšer, které se v místních bažinách vyskytují. Když po osmé mlaskneš a zavoláš již trošku zoufale: „Na čičí, na!“, přibelhá se k tobě jakýsi plivajzník, odevzdaně slupne páchnoucí pochoutku a nechá se najmout do tvé, zatím dost ubohé, družiny. Není to sice žádná legendami opředená potvora, co kosí protivníky pohledem ostrým jako břitva, ale bude ti muset do začátku stačit. Třeba se některý z protivníků při pohledu na ni bude chechtat tak, že si ani nevšimne, že mu prcháš s některým z jeho pokladů. 

Války Mágů autora Fréderica Guérarda přinesla na naše herní stoly společnost Dino. Válčit můžete ve skupině 2–5 čarodějů od 10 let a jedna partie vám zabere přibližně půl hodinky. Když odklopíte víko krabice, na kterém uvidíte vyobrazeny nejmocnější mágy této země zírající dychtivě na truhličku s pokladem, najdete celkem hezky zpracovaný plastový inzert, do kterého můžete roztřídit herní komponenty. Inzert je rozložitelný na tři samostatné části a můžete jej tak vyndat na stůl, abyste hráčům naservírovali komponenty přímo až pod nos, ačkoliv stejně dobře poslouží i když zůstanou ponechány v krabici. Komponenty, to jsou především dřevěné žetony masa, sudů s blíže nespecifikovaným pitím, magických run a kartonové žetony štítů, pokladů a kouzel přehození. Kromě výše zmíněného naleznete v krabici také pět hráčských desek, karty osad, dva druhy karet příšer, karty goblinů, dřevěnou šestistěnnou kostku s puntíky a návod v českém a slovenském jazyce.

Komponenty mají standardní kvalitu. Černý inzert je z tenkého plastu a podle mého názoru bylo zbytečnou komplikací jej dělit na tři samostatné díly, ale v zásadě to ničemu nevadí, takže proč ne. Hráčské desky jsou z kvalitního několikavrstvého kartonu s příjemným povrchem a kvalitním potiskem. Karty goblinů a příšer jsou stejně jako karty nabídky z tenčího materiálu, ale příjemně se s nimi pracuje, dobře se míchají a díky lesklému povrchu se snadnou zasouvají pod desku hráče. Dřevěné žetony jsou bez jakýchkoliv otřepů a vad, kvalitně nabarvené a ač jsou titěrné, dobře se s nimi manipuluje. Žetony štítů, truhel a kouzel přehození jsou opět z vícevrstvého kartonu, tisk je hezky na středu, z plata se žetony dobře vyloupávaly. Žetony truhel jsou tří druhů – dřevěné, železné a rudé. Každá z nich má na rubové straně uvedenou hodnotu pokladu v rozmezí 1–5. Klasická černá dřevěná šestistěnná kostka má na sobě zlaté puntíky a je akorát do ruky a návod je jasně napsaný, stručný, drobné zaváhání je jen v kroku týkajícím se najímání příšer (viz dále). Hodně povedený je i videonávod, který Dino pověsilo na YouTube.

O čem hra je?

Ve hře Války Mágů se stáváte jedním z mocných čarodějů, který se snaží získat co nejvíce pokladů. Získat truhličku ale není jen tak samo sebou. Váš mocný mág je totiž sám o sobě dost bezmocný, a tak hned do začátku získá k ruce páreček podařených goblinů, kteří jeho schopnosti alespoň trošku vylepšují. Postupným pleněním osad, vesnic a měst a najímáním silnějších a mocnějších příšer vylepšuje svoje vlastnosti a stává se tak konkurenceschopnějším při sběru výše zmíněných pokladů.

Jak se to hraje?

Na začátku si hráči vyberou (nebo vylosují) mága, za kterého budou hrát a vezmou si odpovídající desku hráče. Tato deska má na okrajích kostku s body od jedné do šesti a různé symboly. Na levé straně desky jsou posvátné svitky a maso. To jsou zdroje, které mág v každém kole získává v závislosti na hodu kostkou. Na pravé straně pak jsou vyobrazeny meče a masky, které symbolizují sílu mága a jeho schopnost vykrádat cizí mágské pevnosti, opět vázané na stejný hod. Každý z hráčů si náhodně vezme dvě karty goblinů a zastrčí si je pod svou desku hráče tak, aby byly vidět jen symboly po stranách karty. Sám si při tom vybere, jestli mu goblin pomůže se získáváním svitků a potravy, nebo ho pošle bojovat a loupit. 

Kapitán daného kola hodí kostkou. V závislosti na výsledku získají hráči odpovídající počet žetonů masa a spočítají si počet svitků, mečů a masek. Pokud by někdo nebyl s hodem spokojen, může ostatním odhozením žetonu se sudem koupit rundu a kapitán musí hodit kostkou znovu. Takto lze postupovat až do doby, než jsou všichni hráči spokojeni nebo až dojdou soudky. Pokud sám kapitán vlastní žeton (popřípadě více žetonů) s kouzlem přehození, může místo odhození žetonu soudku obrátit žeton s kouzlem a hodit znovu. Toto opět může dělat do doby, než mu dojdou žetony. Na konci kola se mu kouzla automaticky obnoví a ve svém příštím kapitánském tahu je může znovu využít.

Hráč, který má v daném kole nejvíce svitků, získá automaticky železnou truhlu s pokladem, kterou si položí před sebe lícem dolů tak, aby protihráči neviděli hodnotu na truhle uvedenou. Poté si kapitán spočítá meče a jde do útoku. Zaútočit může buď na některou z vyložených osad, nebo na sídlo některého ze spoluhráčů. Aby byl útok úspěšný, musí mít stejný nebo vyšší počet mečů, než je obranné číslo uvedené na štítu karty osady nebo na štítech, které má protihráč na svém hradu. Pokud útočí na protihráče, potřebuje mít ve své útočící skupině zloděje, který je reprezentován obrázkem masky. Poté může protihráči odebrat tolik libovolných truhel, kolik má ve skupině zlodějů. Při útoku na osadu si vezme odměnu uvedenou u dolního okraje karty osady a kartu odhodí na odhazovací hromádku. Po útoku kapitána pak útočí i všichni ostatní po směru hodinových ručiček.

Když se vyplení osady a naštvou napadení protihráči, můžete se vrhnout na trh s příšerami, abyste si vylepšili svou družinu. Jako první si opět může vybírat kapitán daného kola. Na výběr má ze dvou zlých příšer a ze dvou ultra zlých příšer. Zlou příšeru si může koupit za dvě masa, ultra zlou pak za čtyři masa a runu nebo za tři runy. Zakoupenou příšeru si hned podsune pod svou desku hráče na libovolnou stranu, prázdné místo v nabídce doplní novou kartou a v nákupech může pokračovat tak dlouho, dokud má na nákup zdroje. Poté co si své příšerky nakoupí i ostatní hráči, kolo končí, doplní se karty do nabídky osad a kapitánem se stává další hráč po směru hodinových ručiček.

Tady si dovolím drobnou vsuvku – z návodu není zcela jednoznačné, zdali si jeden hráč nejprve najme všechny příšery, které chce, a pak pokračuje druhý, nebo jestli se hráči v najímání příšer střídají. Podle výše zmíněného návodu Dina si každý najme všechny příšery, které chce a na které má, a teprva poté pokračuje další hráč po směru hodinových ručiček.

Hra končí v okamžiku, kdy má po fázi útoků některý z hráčů deset nebo více truhel s pokladem. V tu chvíli odhalí všichni čísla na svých truhlách, a kdo má v součtu nejvyšší hodnotu pokladu, vyhrává.

Naše dojmy

Váýlky Mágů jsou pravidlově jednoduchá hra, kterou rychle pochopíte buď z přehledně napsaných čtyřstránkových pravidel nebo z povedeného videonávodu, který nahrálo Dino. Jednu partii odehrajete do třiceti minut a zpravidla budete mít chuť zahrát si ještě jednou. Nebo dvakrát. Není to žádné celovečerní heavy euro, spíš takový oddechový filler a příjemně zabaví nejen děti, ale i dospělé. Variabilita je celkem veliká. Můžete hrát agresivně, jít válečnou cestou a kosit své protivníky, nebo se snažit získávat truhly pomocí pergamenů. Nelze ale budovat armádu bez zdrojů a stejně tak není moc strategické sbírat jen zdroje a nebojovat. Plenění osad vám totiž může přinést spoustu užitečných věcí. V závislosti na herní skupině může být hra velmi zákeřná a škodící, ale i spíše mírumilovný závod.

Hra je určená pro 2–5 hráčů, ale zdá se nám, že teprve ve větším počtu získává hra na zábavnosti. Nejzábavnější nám přišla ve 3–4 hráčích, kdy se krásně vyvážila variabilita hraní (ve fázích útoku máte jak větší možnosti útoku na sídla protihráčů, tak větší nabídku osad k vyplenění) a zároveň ještě příliš dlouho netrvala fáze přehazování a najímání příšer.

Ačkoliv je součástí hry silný podíl náhody (hod kostkou určující, která skupina zdrojů a bojovníků bude v daném kole použita), dá se tato ovlivnit kouzly nebo soudky s pitím. Čím dál jste ve hře, tím více máte zpravidla zdrojů, které můžete na přehození vyčerpat. To s sebou ale může přinášet velké prostoje. Hraje-li pět hráčů, může takové přehazování na začátku kola zabrat dost času. To stejné v závěrečné fázi nákupů. Nepochopili jsme, proč je ve hře mágů soupeřících o poklady stává vedoucí hráč kapitánem, a proč má někdo někoho uplácet zrovna rundou. Hodila by se spíše třeba pozice arcimága a jednorázové, respektive stálé kouzlo přehození, ale tohle je drobnost, která se hře dá odpustit.

Celkově nás hra příjemně překvapila a musím pochválit Dino, že se pouští do stále zajímavějších titulů a z pozice puzzlového krále se pomalu dostává mezi opravdové deskoherní vydavatele. Doufám, že v tomto směřování vydrží a překvapí nás dalšími zajímavými tituly. Pokud vám tedy nevadí podíl náhody, rádi si sem tam trošku zaškodíte a hledáte nenáročnou hru, kterou zvládnete otočit za večer několikrát nebo příjemný filler, určitě Války mágů vyzkoušejte.