Útulná doupata

hodnoceno 111x (Seznam vlastníků)

Vzhůru do lesa, doupata čekají

Autor: Chewie | 22.1.2022 | 19

Něco je jinak…

Na stůl se mi dostala tahle na první pohled rodinná hra. Opak je ale pravdou, nádherný vizuál jako malovaný pastelkami klame tělem. Neberte mě ale tak doslova a neříkejte si hned: „Hmm, tak to pro moje děti asi nebude.“ Útulná doupata stojí na pomezí rodinné a hráčské hry. A to je ta esence, co hodně hrám chybí. Hra perfektně trefila sweet spot těchto dvou táborů. Pojďme se blíže podívat na to, jak fungují.

Zima za rohem

Hra používá jako hlavní mechanismus worker placement. Dále se nebojí tableau buildingu ani dice placementu. Zní to jako recept na úspěch a funguje to. Worker placement je zde vtipně nadesignovaný, protože akce jsou předem dané, ale jejich provedení už není jisté. Myslím tím, že umístíte dělníky na jednotlivá pole lesa ještě předtím, než se hodí kostky, které jsou pro všechny společné. Vaše kostky (ve hře se jim říká rodinné) už byly totiž vrženy. Kostek pro vaše akce je dohromady 6: 2 vaše a 4 společné, ale když umísťujete svoje dělníky, víte jen o hodnotách dvou z těchto šesti kostek. A to je pro mě ta pravá sranda. Probíhají zde tedy příjemné sázky na to, jestli budu moct vůbec svou akci vykonat. Jednotlivá pole jsou totiž dynamická a téměř vždy vyžadují jinou sadu kostek a hodnot pro vykonání akce. Na hru se tedy nelze připravit, protože je pokaždé jiná. Tento prvek přináší neskutečnou znovuhratelnost a zábavnost. Pokud by se ale stalo, že nebudete moci s dělníkem akci vykonat, vrátí se vám do zásoby jako zkušenější. Co to znamená? Inu, vrací se s jakousi náplastí, která příště umožňuje kostku o jedna snížit nebo zvýšit ve stylu dělníků v mé oblíbené The Castles of Burgundy.

Les se mění a možnosti s ním

Ve hře máme několik polí akcí: les, louku, potok, hospůdku, dílnu a soví hnízdo (nabídku karet). Dále místa vedle herní plánu, která se dají vytvořit ostatními hráči. Je toho zkrátka dost. Les a louka jsou reprezentovány kartami a pro každou oblast jsou k dispozici dvě akce. Z lesa a louky si většinou odnesete dřevo, houby, jablka, oves, přízi nebo peníze. Tyto karty se každé kolo mění a přechází z jara do léta a nakonec na podzim, v zimě hra končí (zdravím Divukraj… měl by ses bát, kamaráde). Nutno říct„“, že každé roční období odpadá jedna konkrétní surovina. Řeku a její akce reprezentuje říční kolo, které se během hry otáčí a dají se zde těžit kameny a peníze. Dále je tu hospůdka, kam každý měsíc („měsíc“ je tu výraz pro kolo) přichází nový návštěvník: nějaké zcestovalé zvířátko, které vždy nabízí jiné akce a navíc ovlivňuje dané kolo. Karet těchto návštěvníků je ve hře hodně a nikdy je nestihnete všechny protočit za jednu hru. Pak jsou tu dvě pevná místa, kde se dají získat karty: sova nabízí karty potěšení, za které máte body, v dílně lze postavit karty projektů, které se neustále obnovují. Čili sečteno a podtrženo mně z toho vychází obrovský potenciál a velká znovuhratelnost.

Moje doupě, moje tableau

Doupě je kus kartonu reprezentující vaši barvu a domeček vašich dělníků. Budete na něj umisťovat své kostky, ukládat zdroje, odebírat a stavět své projekty (celkem lze postavit až 4). Některé z nich přinášejí body na základě karet ostatních hráčů. Je to zajímavé, protože když dáváte pozor a dokážete zahrát projekty podle konkurence, získáte na konci hry příjemné množství bodů. Do prostoru okolo vašeho doupěte vykládáte své karty potěšení a zde je ten lehký tableau. Tyto karty vyžadují zdroje a můžete je postavit kdykoliv (narozdíl od karet projektů, které musíte postavit ihned, když si je berete). Limit karet potěšení na ruce jsou 3. Karty potěšení se dají kombit mezi sebou, takže si dávejte pozor, které sbíráte, ať z nich vytlučete maximum.

Závěr

Tahle hra je rodinně-hráčská bomba, která u mě s přehledem natrhla pozadí Divukraji. Znovuhratelnost obrovská. Hra je zábavná a po první partii už máte chuť na další. Tempo pomalu narůstá, zpočátku zkoušíte, co a jak vyjde, a čím jste zkušenější, tím víc strategie zapojujete. Vizuál a materiál hry je úžasný, meeples jsou zde potisknutí, karty kvalitní a deska bez chyby. Ostatní karton není žádné ořezávátko a všechno dělá, co má. Krása – tahle hra by neměla ujít nikomu, kdo má rád práci s kostkami a worker placement. A kdo má rád Divukraj, ten by neměl váhat vůbec.