Unhappy King Charles!

hodnoceno 5x (Seznam vlastníků)

Vyuková partie

Autor: Jumbo | 4 hodiny 0 minut | 1.11.2012 | 0

Hra: Unhappy King Charles!

Hráči: Alik, Jumbo

Včera večer, to jest ve středu 31.10.2012 jsme se s Karlem (Alik) pustili do této, pro mě velmi pěkně zpracované, deskové hry od firmy GMT. Protože mě dané téma zajímá, a také protože mám danou hru už doma nejméně rok a půl, nemohl jsem se dočkat, až se do hraní pustíme. 

Tím, že se můj protihráč jmenoval Karel, přijmul jsem, aniž bych jakkoli protestoval roli parlamentu. Karel hrál tedy za stranu monarchie a v osm večer se rozohnila válka mezi znepřátelenými stranami. Popravdě řečeno se jednalo spíše o seznámení se s hrou a jejími mechanizmy. Odehráli jsme, jestli se nemýlím první tři čtyři roky s tím, že jsme většinu času strávily listováním v pravidlech. Hold ani jeden z nás neměl dostatek času, aby si pravidla naštudoval do té míry, aby hra měla větší spád.

Po prvním rozdání karet bylo jasné, že povinnou kartu události „Pozvednutí standardy“ získal Karel. Netrpělivě jsem tedy očekával, kdy dojde k vynesení této karty,  kterou začíná samotná válka mezi Králem a parlamentem. Nicméně jsem nelenil a mezitím jsem posiloval svůj vliv převážně na jihu a východě. Podobně se choval i Karel na severu a ve Walesu a o střed země jsme se přetahovali.  Ačkoliv k „pozvednutí standardy“ došlo až ke konci kola, stihli jsme svést jednu z bitev. Já jakožto hráč parlamentu jsem si vědom své mírné převahy na jihozápadě, zaútočil jsem Bredfordem na Hoptonovu armádu. Bitva skončila remízou pro parlament a to hlavně díky tomu, že mě spoluhráč překvapil bojovou kartou. Hopton ustoupil, ale víc už se v prvním roce neudálo. Oba jsme tedy přišli o jednu jednotku veteránů, což přidělalo spíše vrásky mě než Karlovi. Zjistil jsem totiž, že na jihu mě velmi rychle dojdou posily, protože ve „force poolu“ jich parlament moc nemá.

V druhém roce začala přetahovaná o střed anglie a já jsem se rozhodl oblehnout Oxford, kam se stáhl v průběhu hry Hopton.  Essex se vydal z Londýna a zaútočil se čtyřmi jednotky na Oxford. Karel však nelenil a kvapem poslal posily v podobě armády prince Mořice na pomoc Hoptonovi. Tady se projevila neznalost pravidel a k mírnému zklamání Karla musel princ Mořic zaútočit na Essexe sám bez podpory Hoptona. Bohužel Hopton i Mořic jsou na stejné úrovni velení a tudíž podle pravidel nemohou vytvořit jednu armádu a zaútočit na protivníka společně. Karel vědom si toho, že se jedná pouze o výukovou hru, nevyužil mé nabídky, že může vrátit tah a podstoupil bitvu. Tu nakonec prohrál a musel ustoupit. Nicméně jsem díky tomu musel přerušit obléhání a Oxford jsem až do konce hry nedobil. Hrabě z Essexu se nakonec musel obléhání vzdát, protože mu na konci kola dezertovala část mužstva a oslabená armáda už se stávala vítanou kořistí soupeře.

Ve třetím kole se převážně bojovalo na severu a středu Anglie, kde král Karel a princ Ruprecht měli políčeno na zbytek mnou ovládaných oblastí a pevností. Mé slabé armády ve středu Anglie se převážně bitvě vyhýbali, až do chvíle, kdy se na scéně objevil Tom Fairfax, který se snad jako jediný mohl rovnat na severu armádám prince Ruprechta a krále Karla I. Škoda, že se však v té chvíli nachýlila půlnoc a Karel musel jet domů.

Když se kouknu na první tři kola, které jsme odehráli, musím říci, že mě hra bavila, i když věčné študování pravidel nás oba s Karlem vyčerpalo natolik, že jsme byli nakonec rádi, že první hru máme za sebou. Ale hra je to určitě dobrá a vím, že příště už to bude o něčem jiném. 

Odehráno v: (Okres: )