To (ne)chceš! - popová kultura

hodnoceno 2x (Seznam vlastníků)

Zelená je barva paměti! Nebo to byla růžová? Podívejte se na to, která verze je ta správná…

Autor: martinsun | 30.4.2024 | 4

Klobouk, kšiltovka nebo čepice? Nebo to byl topinkovač? Kdybych si jen uměl vzpomenout! No nic, budu riskovat a budu lhát… Ale musím být přesvědčivý!

Ve hře To (Ne)Chceš! - Popová kultura jde o to získat co nejméně trestných bodů a ty (ne)získáte prostě tím, že si budete pamatovat, kde na stole je která karta. To se velmi lehce řekne, ale skutečnost je daleko daleko tvrdší. Hra končí, jakmile někdo nasbírá tři trestné body. To znamená, že třikrát špatně použil své paměťové závity. 

Jdeme na to – příprava hry

Každý hráč dostane před sebe jednu kartu. Tu si prohlédne a zároveň si ji prohlédnou všichni hráči u stolu. Pak svoji kartu všichni otočí lícem dolů. Jeden z hráčů dostane ještě jednu z karet z balíčku, kterou všem ukáže, a hra může začít. 

Co tam může jenom být? – Průběh hry

Ve svém tahu dostanete kartu od některého z hráčů. Ten oznámí jakou kartu vám právě posílá. Vy mu buď věříte a kartu přijmete a pak musite poslat dál kartu, kterou máte před sebou z předchozích kol. Také musíte oznámit, co za kartu posíláte. Pokud posílanou kartu nepřijmete, musíte říct, že si myslíte, že na kartě je něco jiného, a kartu otočit. Pokud máte pravdu, trestný bod získává ten, kdo vám kartu poslal. Pokud je však posílaná karta tou, kterou hráč říká, že je, trestný bod získáváte vy. 

Tři chyby – konec hry

Hra končí v okamžiku, kdy někdo nasbírá tři trestné body. Vítězem se stává ten, komu se podařilo nasbírat nejméně trestných bodů. 

Podrobnou recenzi, se kterou plně souzním, napsal v našem recenzentním programu Miner a naleznete ji zde. Proto nebudu dopodrobna popisovat mechanismy, které jsou shodné s původní verzi a zaměřím se na to, co je v zelené verzi jiné. 

Popová kultura – téma 

Samotné téma popové kultury je vyjádřeno novými obrázky, které zobrazují daleko víc technických hračiček a předmětů ze současné doby než původní růžová verze. Na samotnou hru nemá téma na obrázcích žádný vliv. Jediný moment, kdy se téma vynořovalo, bylo když jsme se dohadovali, jak správně a jednoznačně pojmenovat předmět zobrazený na obrázku. A i u toho jsme si užili dost srandy. Třeba pojem „takové to mačkací s vodou, co jsme měli jako děti doma…“

Všemi směry – nový mechanismus 

Do hry přibyl jeden nový prvek, a tím je nový směr, kterým můžete poslat svoji kartu. V původní hře šipky na rubu karty určují, zda danou kartu pošlete sousedovi vlevo nebo vpravo. Nový směr umožňuje poslat kartu komukoliv. A co to znamená pro celou hru?

V původní hře jste se více méně zaměřovali na to, jaké předměty máte před sebou a co mají sousedi vedle vás. V nové hře ale musíte dávat pozor na to, co za předměty mají i spoluhráči na druhé straně stolu.

Zároveň je zde taktický prvek, kdy nechcete dávat novou kartu někomu, kdo by vám pak rovnou předal svoji kartu, protože její šipka ukazuje na vás. Tato taktika má však jednu velmi stinnou stránku. Čím víc taktizujete, tím méně si pamatujete, co má kdo za předměty, a většinou na to doplatite a rychle sbíráte trestné body. 

Růžová nebo zelená? – Druhá verze

Co mě zarazilo, je to, že se nikde na krabičce ani pak dále v pravidlech nedočtete, že se jedná o druhou verzi, která má v sobě nový, a to velmi povedený mechanismus. Pravidla vás jen odkáží na sekci s novým mechanismem, pokud jste již hráli předchozí verzi. Proto bych si dal při koupi pozor, kterou verzi dostanete. S růžovou je sice také spousta srandy, ale zelená – popová – vám jí přinese ještě o trochu víc. 

To (ne)chceš!: obě verze – dojmy

Obě verze hry mají jednu skvělou vlastnost. Při jejich hrani se budete neskutečně bavit. Při vysvětlování pravidel si málokdo umí představit, co ho čeká. Celé to vypadá tak nějak neslaně a nemastně. I rozběh prvního kola je pomalý, každý si přece pamatuje, co má před sebou a co komu poslal. Takto probíhá pár výměn a vy si říkáte, kdy přijde ta zábava? A stačí chvilka – buď se vám zatoulají myšlenky nebo někdo něco zábavného pronese – a jste rázem ztraceni a nevíte, kde který předmět je. A zde začíná ta správná zábava. Blafujete, přesvědčujete a hlavně se nehorázně smějete.

Jakmile skončí první kolo, do hry se dostává další karta a zmatek ve hře narůstá. A spolu s ním zběsilé pátrání v paměti, co to vlastně mám před sebou, a paměť, která je v tom okamžiku čistá jak lilie. A sranda okolo stolu roste.

Po první hře velmi často následuje druhá a zde si zapamatovat, zda byly předměty v této nebo předešlé hře, přidává do hry další tenzi a zábavu.

Shrnutí

Pokud vás tato hra dosud míjela, mohu ji jen doporučit. Na stůl ji dostanete během chvilky a pravidla jsou vysvětlena ještě rychleji. Zaujme jak hráče, tak nehráče. A hlavně je u ní spousta zábavy. Žánrově spadá do skupiny párty her, ale mezi nimi zajisté kraluje. U jednoho stolu s námi hráli malé děti spolu s babičkou a dědou a všichni jsme se parádně bavili. Cenově je také velmi dostupná, takže neváhejte a otestujte, kolik si toho umíte zapamatovat, když se zákeřně (někdy) smějete na celé kolo. Jen si řekněte o zelenou krabičku.