This War of Mine: Desková hra

hodnoceno 512x (Seznam vlastníků)

Moje první Hraní This War of Mine (základ)

Autor: Autochton | 11 hodin 0 minut | 6.2.2022 | 4

Hra: This War of Mine: Desková hra

Hráči: Autochton, fax a 1 neregistrovaný

Pro první hru jsme zvolili základní mapu a klasický dlouhý mód.

Z postav jsme do začátku vytáhli:

Nasvaleného Hasiče jehož jméno mi uniká - náš hrdina se sekerou  (tu jsme museli obstarat)

Reportérku Katiu (ignoruje provizi při směně)

A neschopného profesora matematiky Antona simulanta a budižkničemu

Prvních pár kol začalo slibně, odklízeli jsme v domu suť, dali naším přeživším najíst, nacházeli předměty.

Postavili jsme past na krysy, aby bylo co jíst, sběrač na vodu a kamna proti mrazu.

A asi po dvou kolech to všechno šlo do kytek. Po několika událostech a osudech a nedostatku dřeva jsme měli maximální mráz. Už nám ani žádný mráz nezbyl v krabičce, a měli jsme, že přibývá 2 mrazy každé kolo automaticky + vždy co je na kartě osudu, takže jsme se na nějaké topení vykašlali, protože dírami v domě by stejně všechno teplo, které bychom si pracně vyrobili hned uteklo pryč.

1) Takže byli všichni všichni z chladu nemocní.

To znamenalo, že nemohli přes den dělat 3 akce ale jen jednu nebo žádnou.

Takže došlo jídlo. Past na myši při hodu 1-2 na desetistěnce nevynesla maso žádné a to byl samozřejmě nejčastější výsledek.

2) Takže všichni byli hladoví.

Někdo ale musí jít ven pro jídlo a stát na hlídce, aby nám jídlo z minulé noci neukradli. A to je náročné.

3) Takže byli všichni unavení.

Nikdo nic nemohl dělat ve dne, polovina naší skupinka doslova padla únavou a tak Ti, co měli aspoň zbytek energie, chodili ven za štěstím v noci. 

Nemocnice, kam jsme posílali přeživší, aby se vyléčili ze zranění, nemocí a trochu najedli už nebyla bezpečná a vypadla z možností, kam se můžeme vydat.

Tak nám nezbylo jen hazardovat s našimi životy a chodit prozkoumávat neznámo. Ještě předtím se ale u nás zastavila zlodějka, na kost vyhublá. Přijali jsme ji a vzali si do společného skladu to málo, co přinesla. Jídlo jsme ale neměli. Tak si hned první noc vzala život.

Specifická akce prozkoumávání lokace vždy jen zabrala čas a nic dobrého nepřinesla, tak jsme to přestali dělat. Lékař na starém městě či hlavím nádraží měl pouze cedulku a sám nikdy nedorazil, takže ještě víc času vyplýtváno. Musíme tedy prohrabávat haldy a nalezené vyměnit za jídlo, obvazy a léky.

Narazili jsme na civilisty, nejméně nebezpečné obyvartele potulující se po rozbořeném městě. Zkusili jsme si  s nimi promluvit, možná by se k nám mohl někdo přidat! Někdo kdo by měl konečně dost síly zabednit díry v našem příbytku, aby nebyla taková zima a pravidelné noční nájezdy hladových a chamtivých by mohly přicházet jen z jednoho směru. Ale ne, kostky nám nepřejí. Pár nesmělých slov slyšeli násilníci, co číhali poblíž.

Pár střetnutí s podobnými existencemi později a 

4) Všichni byli zranění

Mysleli jsme, že nepřežijeme a tak jsme se vydali před dům i ve dne, skrz ostřelovačskou palbu. Měli jsme štěstí a připojil se k nám socipatický kuchař Bruno. Jeho speciální schopnost - vytáhnout si ze zadku zeleninu jsme nevyužili ani jednou, jelikož brzy ho trápily všechny neduhy, co jeho kolegy a nikdo včetně něj neměl akce.

Všechny úkoly, kdy jsme měli udržet nějaký ze stavů na uzdě jsme projeli, také proto, že osud nám vždy nemoc či zranění zhoršil. A i když jsme se vyléčili ze zranění, tak nemocní byly každké kolo od mrazu všichni. Za nesplnění úkolů nás čekal trest - prohloubení zoufalství.

5) Takže všichni byli zoufalí

Už asi tušíte, kam to směruje...

Mezi hráči se začalo šuškat, že máme dva nejvíce postihnuté ... nechat být, aby bylo více zdrojů po ostatní. Jsou to jen hladové krky, potřebují obvazy a stejně jen leží doma a ničemu nepřispějí. Stačilo by je jen nechat o samotě. Válka se o zbytek postará sama.

Ale tu najednou záblesk naděje!

Přišly na řadu finální události, to znamená už jen 3 události do konce války! Pro naši skupinku tato hra splnila svůj cíl. Naučila nás, že přežití za války je nekonečné peklo a nezbývá být nemilosrdný a modlit se za konec války.

A hele, dokonce jsme natrefili na závěrečnou kartu hned jako první ze tří! Příměří! Konec války je na dosah!

V tomto posledním kole války,to začalo vypadat jakž takž nadějně, i když cíl Přežít (přežít alespoň s jednou počáteční postavou a mít neduhy na úrovni 2 a méně bude téměř nemožné splnit. Naše interpretace by byla, že sice charaktery sice přežijí, ale budou válkou navždy těžce a nezvratně poznamenaní.

Ale stále je hlad. Musíme zase ven do noci a neznáma. Už jsme se s harampádím na výměnu ubírali na tržiště, když tu nás překvapili dezertéři, Máme se okamžitě vzdát a odevzdat všechny věci. Bez našich zásob ale neseženem výměnou léky a obvazy a naši kamarádi v polorozpadlém domě zemřou!. Vzdát se nemůžeme.

"Kristepane. Ti budou dobře ozbrojení a nedáme to!", myslel jsme si. Ale nakonec se ukázalo, že je jen jeden. Začal do nás pálit. I přes několik kulek v těle se Hasič zoufale rozeběhli proti vyděrači. Šťastná rána sekerou poslala dezertéra k zemi. Mrtvého.

V tu chvíli jsme jako hráči zjistili, že je perličkou pravidel, že můžete bez újmy na svědomí zabíjet jen Násilníky s velkým n. Dezertéři, kteří vás vyzvou abyste jim dali svůj majetek a když okamžitě neuposlechnete, tak začnou střílet, tak z nějakého důvodu násilníci nejsou. Jeden špatný hod na empatii později a Hasič a Katia propadli zoufalství . Každý zvlášť si zalezl do své skulinky a zabili se.

Už nebyl, kdo by chodil ven, přinášel, co je potřeba a staral se o nemocné a zraněné. 

Mráz si vybral svou daň - nemoce se zbylým dvoum přeživším prohloubily a úsvit prvního dne míru přivítaly jen 4 (5) mrtvoly.

6) RIP

Odehráno v: Praha (Okres: Praha)