Svatyně: Strážci věků – Krajiny soumraku

hodnoceno 2x (Seznam vlastníků)

Nad svatyněmi se trochu smráká…

Autor: Kew | 11.11.2024 | 4

Poslední paprsky slunce mizely nad krajinou světa Elnerthu. A na vrcholech kopců na opačných stranách údolí stáli mistři klanů Krasu a Molranu. Mohlo by se zdát, že vhodná doba pro útok na protivníka právě pomíjí. Ale pro tyto bojovníky tomu bylo právě naopak…

Moje recenze hry Svatyně: Strážci věků – Krajiny soumraku navazuje na recenzi stejné hry, avšak s jiným třemi balíčky klanů – Krajiny úsvitu. Vzhledem k tomu, že herní mechaniky jsou probrány už v ní a také v popisu hry, budu se ve své recenzi věnovat hlavně svým dojmům a emocím, které ve mně hraní Krajin soumraku zanechalo.

Jak se na to šahá?

Co se týče designu hry, je nasnadě velké plus za ilustrace a za nastínění velkého promyšleného světa a jeho příběhů, který je kulisou celé hry (Tabula Games tohle prostě umí, jak ukázala už např. u her Mysthea a Volfyirion). Praktické řešení hry je ale za mě poměrně tristní. Nejde ani tak o karty, ty mají poměrně standardní kvalitu. Horší je to s tím ostatním. Pokud bych měl začít tím nejhorším, rozhodně jde o miniaturní kartonové žetonky, kterými mají hráči označovat počet životů a úroveň spoutání moci svých svatyní. Jestli správně chápu, existuje ke KS edici hry herní podložka (playmat), na které jsou místa pro větší žetony přímo vedle pozic pro karty svatyní. To asi fungovat může. Ale pokládání žetonů přímo na klouzavé karty (a následná manipulace s nimi) je trochu za trest. Navíc pokud by kolem vás měl někdo projít a nedejbože drcnout do stolu, budete si muset vybavovat, kde který žeton ležel. Ne, že by těch hodnot bylo tolik (celkem si každý hráč hlídá 4 svatyně, každou se dvěma ukazateli, navíc jeden z ukazatelů časem odejde z karty úplně, a tak samo svatyně v průběhu hry postupně „odumírají“), ale stejně to naštve.

Dalším neduhem je sešitek pravidel. Co se týče jeho obsahu, tam si ještě chvilku počkejte (nebudete ochuzeni), ale ani forma není kdovíjaká. Samozřejmě čím je sešitek menší, tím více se v něm musí listovat, navíc je – pro mě nepochopitelně – vázaný, přičemž vazba velice rychle začala povolovat a teď už mám několik stránek venku. Chápu, že ani kovové sponky nejsou samospásné (kór při tolika stranách), ale myslím si, že by mohly poskytnout lepší službu.

Nevýhodou je i poměrně malé balení. Standardně si karetní hry (pokud nejsou vyloženě hospodské) obaluju – ne, že bych se o všechny tak bál, ale u her, kde se často míchá balíček, je to prostě praktičtější. U Svatyní jsem ale na výběr neměl, protože obalené karty by se mi do poskytnuté krabičky prostě nevešly. Pro někoho asi minoritní zádrhel, ale za zmínku si myslím, že stojí. Zároveň tím pádem není moc místa ani na žetony (kromě výše zmíněných je ve hře ještě několik žetonů pro sólo hru a krystalky esence, která se používá na sesílání karet). Ty tedy musíte nacpat do pokud možno co nejmenších sáčků a nechat nahoře na kartách. To vše pak korunuje to, že krabička je poměrně křehká, takže když ji chcete hodit do tašky/batohu a vyrazit s ní třeba někam do hospody, po pár výletech začne vypadat poměrně opotřebeně (i když komponenty uvnitř, pravda, netrpí).

Dalším „zajímavým“ designovým rozhodnutím jsou karty svatyní – mají líc se stupnicemi životů a spoutání moci a pak rub, který vypadá naprosto stejně, jen bez stupnic. Čekal bych, že rub bude třeba zašedlý, aby bylo možné svatyni po jejím zničení otočit rubem vzhůru a nebylo potřeba odkládat ji stranou. Nebo třeba nějaký společný rub, aby si hráč mohl namíchat pořadí svatyní náhodně. Důvod toho, proč jsou obě strany až na stupnice shodné, mi trochu uniká.

Jak se to hraje?

Hra na první pohled využívá prvky několika jiných, prověřenějších karetních her. „Životy“ obou stran konfliktu jsou představovány svatyněmi, které připomínají kempy z Radlands. Vykládání karet bojovníků (ve hře jako „učedníci“, resp. „mistři“) se děje v jednoduché mřížce, jako to má třeba Siegestorm, a vzhledem k fixní úloze karty podle polohy (útočníci vpředu, obránci vzadu) mi hra trochu připomněla i starší Lords of War. Centrální souboj bojovníků (každý disponuje hodnotou útoku a obrany) je pak veskrze Magicový (včetně vyléčení parciálního zranění na konci kola). Koneckonců každá karta má po vyložení i „vyvolávací únavu“ do konce tahu svého vlastníka. Zároveň je ve hře platidlo, které hráč dostává každé kolo (tady jsem si zase vzpomněl na počítačový Hearthstone, ale u Svatyní nedochází k žádné progresi). Také podobně jako v Hearthstonu nebo v Magicu disponují bojovníci několika archetypálními vlastnostmi, jako je např. automatická porážka protistrany v boji („smrtící“), nemožnost být zacílen schopnostmi a kouzly („skrytý“), nebo odolnost proti vyvolávací únavě („horlivý“). Takže ok, protřepeme a zamícháme prověřené prvky a bude z toho dobrá hra, ne?

Ale ono to celé nějak nefunguje.

Nevím vlastně, ani kde začít. Některé z popisovaných neduhů možná budou souviset s výběrem klanů přítomných v Krajinách soumraku, ale nemyslím si, že hra jako celkem je na tom o tolik lépe.

1. Hra je strašně rigidní – ani jeden ze tří klanů v krabičce nemá možnost přesouvat své bojovníky po plánu (i když pravidla tuto variantu popisují). Takže pokud někoho plácnu do útoku, prostě bude ležet na stejném místě až do skonání dní (nebo svého).
2. Systém spoutání moci funguje spíš na papíře. Svatyně mají různě silné schopnosti, jejichž síla je kompenzována tím, že se odemykají až po uplynutí určitého počtu kol. Ale vzhledem k tempu hry k tomu ani nemusí dojít, protože o svatyni můžete do té doby snadno přijít. Část jedinečnosti klanů tak přijde vniveč.
3. Hra je extrémně závislá na tom, co vám přijde na první ruku. Pokud jste schopní vysázet všechny svoje bojovníky na plán, protože stojí 0, max. 1 krystal, máte poměrně silnou výhodu, protože i když o ně později při reakci protihráče přijdete, už mezitím koušou do jeho svatyní. Navíc je ideální investovat do útoku, protože v téhle hře se vyplatí neustále tlačit na soupeře. A pokud se stane, že vám vašeho slabého útočníka vyblokuje svým silným obráncem, hádejte co – bude ho mít na této pozici zamčeného nejspíš až do konce hry a vy se na něj můžete patřičně připravit, zatímco on nebude dělat nic, dokud proti němu někoho nepostavíte.
4. Ve hře máte neustále nedostatek many (esence). Absencí progrese přijmu trpí zejména klan Molran, který je postaven z velké části na silnějších kartách o ceně 2–3 esencí. Při příjmu 2 esencí za kolo ale vyložíte jednu kartu a končíte.
5. Management karet je taky podivný. Běžně máte limit 4 karet v ruce (takže jste extrémně závislí na tom, co zrovna přijde), ale s ohledem na to, že celý balíček frakce má cca 25 karet, je vlastně stejně nechcete točit rychle. Aby vás totiž hra nepenalizovala jen tím, že vám karty dojdou, obsahuje ještě vtipný mechanismus, který říká, že pokaždé, když máte na začátku tahu prázdný balíček, přijdete o celou jednu svatyni (nehledě na počet jejich životů). (Pro připomenutí – ztrátou všech 4 svatyní prohráváte hru.) Pro balíčky jako je Wul, jejichž principem je dostávat karty do odhazovacího balíčku (a z nich občas pak zase zpátky do hry), jde tak celou dobou o balancování na velmi tenké hraně, které ale nepůsobí jako výzva a zábava, ale spíš jako utrpení. Jen pomyslnou třešničkou na dortu je za mě zbytečná pravidlová komplikace, protože karty se dobírají na konci tahu, ale penalizace za prázdný balíček se vyhodnocuje na začátku tahu. No, co už.

Celkově mám pocit, že hru tak nějak vlastně nemám pod kontrolou a dělám jen to, k čemu mě pustí. A bohužel mě to fakt moc nebavilo – možná o to víc, že jsem se na hru těšil (zajímavě znějící konfliktní duelovka, ještě k tomu od vydavatelství, které mám zafixováno jako silně zaměřené na herní estetiku).

Jak často se u toho člověk zasekne?

Ano, asi jste už pochopili, že lamentovat jen tak nepřestanu. Ani pravidla nejsou žádná hitparáda. Úvodem rovnou řeknu, že přestože jde o titul lokalizovaný firmou Asmodee CZ (a tomu se ještě budu věnovat), dost problémů jde už za původním vydavatelstvím. Počínaje kapesní formou, ve které se všechno hůř hledá, následně dělením kola na 4 fáze a na jejich začátky, prostředky a konce (přitom dvě z nich  se jmenují „začátek tahu“, „resp. konec tahu“, takže pak vyhodnocujete efekty např. „na začátku konce tahu“ nebo „na konci konce tahu“). Boží, ne? Navíc nejsou dostatečně zdůrazněna některá nesamozřejmá pravidla, jako např. to, že pokud jednotka útočí na nebráněno pozici s již zničenou svatyní, obránce musí odhodit vrchní kartu ze svého dobíracího balíčku mimo hru. Místo toho jsou zvýrazněny poměrně samozřejmé věci (jako např. že cokoli je zničeno, když tomu životy klesnou na nulu).

Nepomáhá ani to, že schopnosti nejsou jasně formulované (minimálně v překladu). Např. schopnost mistra Wulu říká: „Jestliže se na konci vašeho tahu na vaši odhazovací hromádku odkudkoli dostanou alespoň 3 učedníci, můžete udělit 1 poškození svatyni“. Karty se ale do odhazovacího balíčku dostávají průběžně, ne na konci tahu. Znamená to, že se tam musely dostat v průběhu tahu, a na konci tahu se jen spočítají? Pokud ano, chce to mít na dané kolo oddělený odhazovací balíček, aby bylo jasné, co je na něm nového, protože zrovna Wul dost přehazuje karty mezi odhazovacím balíčkem a ostatními místy (ruka, bojiště). (A pak to taky nějak srozumitelně napsat pro hráče…) Chaos panuje taky trochu ve schopnostech Molranu, z nichž většina účinkuje jen do konce tahu hráče (což je samo o sobě zvláštní: pokud např. přidávají sílu/zdraví učedníkům, můžu je využít jen ve svém vlastním tahu, což je dost omezující); některé jsou ale pro změnu trvalé, což se nám párkrát podařilo přehlédnout. Hra navíc neobsahuje vhodné žetony na značení trvalých bonusů – a přitom stačilo třeba využít druhou stranu žetonů pro sólovou hru…

Je hezké, že pravidla obsahují výčet obsahu z Kickstarteru, ale pro hráče, který si koupí recenzované krabičkové balení jde o naprosto zbytečné informace. Možná mají sloužit jako „návnada“, ale za mě to nefunguje. Místo toho by bylo lepší, kdyby seděl seznam komponent (ten najdete na boční straně krabičky) s tím, co v ní opravdu je. A už jen úsměvným pak zůstává fakt, že na krabičce svítí v popisku info o tom, že jde o hru „Krajiny úsvitu“ (namísto „Krajiny soumraku“).

Frakce

Krajiny soumraku obsahují 3 frakce s různými mechanikami:

• Kras, který pracuje s umíráním vlastních jednotek, spouštěním jejich schopností „odchod“ (která se spouští právě jejich úmrtím) a jejich vracením zpátky do hry.
• Molran, což je frakce pracující zejména se silnými a/nebo odolnými učedníky (často se navzájem posilujícími nebo např. horlivými).
• Wul, který pracuje zejména s odhazováním karet z ruky, vracením si karet zpět z odhazovacího balíčku a přímým zabíjením soupeřových jednotek (v jistém smyslu se tak docela podobá Krasu, což je z hlediska variability hry celkem škoda).

Oproti Krajinám úsvitu tu tedy např. zcela chybí možnost jednotkami nějak pohybovat (leda si je nechat v případě Krasu zabít a pak je dostat znovu do hry na jinou pozici). Další neduhy už jsem popsal – málo karet v balíčcích na to, abych se nebál plnit si „hřbitov“ Wulu, vysoká cena karet Molranu; u Krasu zase hrozí, že se vám potkají na ruce karty, které všechny spouštějí schopnost odchodu karty na stole, ale pokud žádnou takovou nemáte, hrajete je bez efektu, což mrzí (a pokud žádnou kartu ve svém tahu nezahrajete, novou si nedoberete).

Sólo

Pokud budete chtít hrát hru sólově, stáhněte si anglická pravidla a čtěte je současně s českými (nebo možná radši rovnou místo nich). Většina věcí je správně v anglických, zatímco v českých to překladatelům někdy trochu „uklouzlo“. Na jednom místě se teda povedlo češtině opravit chybu nadpisu z originálu (na str. 60 dole jde opravdu o popis „struktury tahu hráče“, i když originál píše na stejném místě dvakrát za sebou „enemy turn structure“). Jindy ale český překlad uvádí špatnou posloupnost žetonů na kartě kazitele (a to dokonce dvakrát, i když v jednom případě je na obrázku hned pod textem znázorněna karta, která má toto pořadí správné), plete si předložky „vedle“ a „na“ nebo používá nesprávná přivlastňovací zájmena (čímž mění význam vět). Taky při čtení popisu toho, co se stane, když útočíte na Konstrukt (jednotka automatického protivníka, ale to je asi v tuto chvíli jedno), se mi dere na jazyk slovo „zprasený“.

Celkově je rozběhání sóla celkem úporné – je potřeba namíchat přesné složení balíčku protivníka podle použité frakce. Kromě toho se ale používají ještě extra jednotky (karty) navíc. Protivník pro změnu nepoužívá svatyně, ale „uzly“ – ty je ale potřeba ve Svatyních soumraku suplovat některými z nepoužitých karet, protože prostě další tři karty s grafikou uvedenou v pravidlech už se do balíčku nevešly (ale zato jsou v něm tři oboustranné karty jednotlivých frakcí, jejichž účel je mi neznámý a nejsou popsány v pravidlech ani uvedeny v seznamu komponent). Kromě toho se v sólu neustále přesouvají karty protivníka a s nimi všelijaké žetony, prostě je to celé takové nešikovné.

Dost chybějících pravidel – např. vyhodnocení mého útoku na již odstraněný uzel – jsem vyhodnocoval podle pravidel základní hry (což je snad správně, protože na pár jiných místech je uvedeno, že některé věci fungují „jako ve standardní hře“). Navíc v pravidlech pro sólo není vysvětlen ani efekt žetonů Konstruktů – předpokládám, že jde o bonus přidávající současně +1 k síle a +1 k životům, ale na žetonu je lomítko, což je trochu matoucí (a žeton prostě opravdu není nikde popsán/komentován).

Celkově mi ale obsluhování sóla přišlo natolik únavné, že nechápu, proč by takto někdo Krajiny soumraku chtěl hrát (tady se ztotožňuju se zkušeností Ellenara v jeho recenzi).

Shrnutí

Svatyně: Strážci věků – Krajiny soumraku je hra, která se podle mě až na grafiku nepovedla, resp. vedle všech výše zmíněných duelových karetních her nevidím důvod, proč bych ji měl kdykoli tahat na stůl. I vám tedy doporučuji nejprve ji zkusit, pokud vás náhodou zaujala, protože i s cenovkou pouhých cca 400 Kč je pořád škoda, abyste doma měli zbytečný ležák.