Studená válka 1945–1989

hodnoceno 551x (Seznam vlastníků)

Twilight Struggle

Autor: StevensonJunior | 14.8.2009 | 28

Dnes si dovoluji nabídnout Vaší pozornosti finální verzi recenze hry Twilight Struggle, hry věnované období studené války let 1945-1989, hry, která může mít pouze jediného vítěze – Sovětský svaz nebo Spojené státy. Jedna se o stolní hru pro (právě) dva hráče, z nichž jeden hraje za ty zlé a druhý také za zlé, jak tomu v lidských dějinách bývá dobrým zvykem.

„Milé děti, posaďte se. Takže, milé děti,.. Pepíčku, vyndej si z úst propisku, kolikrát ti to mám opakovat! Takže, milé děti, dnes k nám do školy přijde soudruh Lučkov, hrdina Sovětského Svazu a dvojnásobný hrdina socialistické práce, laureát Nobelovy ceny míru, člověk, který nám všem moc pěkně popovídá o tom, jak se ideály svobody a demokracie dostaly i do tak vzdálených a kdysi úpadkových zemí jako Amerika. Zatleskejme! Pepíčku, vyndej… správně, hodný chlapec.“

Recenze bude obohacena doprovodnými pasážemi z nikdy nezrealizovaného a dávno zapomenutého vědeckopopulárního filmu „Éra svobody“. Obsahuje projev herce, realizující proslov ideologicky přesycené osoby generála KGB.

„Pohov, soudruzi! Děkuju za uvedení, soudružko učitelko. Menuju se Pjotr Ivanovič Lučkov, moje hodnost je generál KGB ve výslužbě, můžete mi říkat Pjotr Ivanovič. Byl jsem požádán abych vám, dnešní mládeži, přiblížil události slavných let mýho mládí, kdy svět se hemžil imperialisty a jejich přisluhovači. Po Velké vlastenecké válce jsme si všichni mysleli, že na světě zavládne mír a blahobyt a každý národ si bude moct svobodně zvolit jak si přeje žít, jenže ouha, soudruzi, to jsme se dost mýlili!“

Cílem hry každého hráče je pomocí nenápadného tahání za nitky zákulisní politiky, a také potají financovaných státních převratů a tiché podpory těch či oněch zahraničních vůdců dosáhnout rozhodného vlivu v jednotlivých částech světa, rozděleného na západní a východní Evropu, Blízký východ, Asii (s podoblasti jihovýchodní Asie), Afriku, Střední a Jižní Ameriku. Každá část světa se skládá z jednotlivých zemí nebo uskupení zemí, hraničících mezi sebou zpravidla dle zeměpisné blízkosti. Země jsou rozděleny na klíčové a méně významné, ovládnutí dostatečného počtu klíčových zemí zajišťuje rozhodující převahu v regionu, která ve většině případů zásadním způsobem přispěje k vítězství té či oné strany. Každá země má jistou hodnotu stability, která určuje, jak snadno lze svrhnout vládnoucí režim a jak velký vliv je zapotřebí ke skutečnému ovládnutí dané země.

„Nestihli jsme se ani rozkoukat, jak všichni naší spojenci a my sami jsme najednou všeci potřebovali víza k cestování na Západ, ne že by se tam někdo chtěl podívat. Pak se najednou oznámilo, že se vůči nám všem zavádí politika zadržování a soudruh de Gaulle ve Francii málem padl za oběť atentátu… ano, holčičko? Co to je atentát? To je něco jako vražda, hodně špatná věc. Nemáš zač, maličká. CIA, tak se říkalo tehdejší americké imperialistické výzvědné službě, nám začala krást technologické plány, protože měli horší auta a letadla a hlavně tanky. Objevila se taky celá řada zrádců, které soudruh Stalin nestihl… [tato část záznamu byla z neznámých důvodů vymazána]… a pak vypukla Korejská válka, když kapitalisty financovaní vyhladovělí rolníci z tehdejší Jižní Koreje byli naháněni na naše obranné linie. Byla to velká tragédie zabíjet pracující. Ale na Blízkém východě se nám dařilo, svobodný arabský lid si se zbraní v ruce si vymanil nezávislost Palestiny...“

Hra nabízí k dispozicí velice široké spektrum historických události, od politických rozhodnutí a setkání představitelů nejvyšší úrovně, přes skutečné válečné konflikty jako Korejská válka nebo Arabsko-izraelské války, historické události jako Suezská krize nebo vítězství de Gaulla ve volbách, až po relativně běžné události tehdejší doby, například snahu o emigraci z bývalého socialistického bloku, úspěchy socialistických stran ve volbách na Západě či nepokoje ve Střední a Východní Evropě.
Všechny tyto události jsou prezentovány kartami, kterých je celkově 103. Každá karta obsahuje jednu událost, bodovou hodnotu její relativní „sily“ a také stranu, pro kterou je daná událost příznivá. Například Arabsko-izraelské války jsou „sovětskou“ událostí, kdežto Přeběhlíci jsou událostí „americkou“. Některé události jsou neutrální a mohou být prospěšné pro obě strany. Každý hráč obdrží na počátku tahu dostatek karet na to, aby jich měl v ruce osm, od čtvrtého tahu devět. Z nich bude muset sedm, od čtvrtého tahu osm, zahrát. Zbývající kartu nebo občas i karty si můžete ponechat do dalšího tahu. Tahu je celkově deset, ale obvykle hra skončí dříve.
Kartu můžete využít buď na zahrání události, která je na ní uvedena, anebo její bodovou hodnotu pro posílení svého vlivu ve světě na konkrétních místech. Některé počiny budou vyžadovat hody kostkou, například výsledek války nebo statní převrat není stanoven jednoznačně a bude záviset jak na okolnostech, tak na jistém faktoru náhody.
Příznivci logiky jistě vytuší, že v ruce budete mít nejenom karty pro svoji stranu, ale také karty neutrální a karty protivníkovy. Zde přichází na řádu skvělý objev autorů hry – pokud zahrajete protivníkovu kartu, jeho událost se uskuteční. Bude to znamenat, že se hráč musí psychicky vyrovnat s faktem občasné výpomoci protivníkovi, stejně tak jako jeho protivník občas pomůže jemu. Taková je síla karmy.

„…tehdy naše lidově demokratická vláda, čelící uzavření obranného paktu mezi Japonskem a Spojenými státy a otevřeně konfrontační propagandě, upozornila na reciproční opatření v podobě ekonomické blokády Západního Berlína, tehdy město bylo rozdělený, taková byla dohoda po Velké vlastenecké válce. Jenomže skupina zrádců a špionů způsobila kolaps jednání a jako důsledek padlo několik demokratických socialistických vlád v západní Evropě. Avšak na druhé straně zeměkoule v džunglích jihovýchodní Asie a v pouštích černého kontinentu se zvedali odvážní bojovníci za svobodu a nezávislost, prahnoucí po svržení nenáviděného imperialistického jařma. Bohužel pozornost světa se stále upírala na Evropu a tak některé podvratné elementy tvrdily, že západní systém je snad dokonce lepší než ten náš – lidový! Taková neslýchaná nestoudnost!..“

Některé karty, ačkoliv na první pohled zcela neprospěšné pro vás, můžete zahrát velice důvtipně a nejenom zmírnit jejich dopad, ale i uškodit jejich vlastníkovi.
Ve hře je také jistý počet karet, které mají hodnotu nula, a slouží ke skórování jednotlivých částí světa. Tuto kartu si nesmíte nechat do dalšího kola, ale musíte zahrát v kole, kdy ji obdržíte. Mít takovou kartu znamená výhodu i nevýhodu zároveň. Dokážete získat body ve vámi zvolený okamžik, ale ztratíte možnost hýbat s rovnováhou ve světě.
Ve hře je jedna skórovací tabulka od 20 bodů pro Sověty přes 0 až po 20 bodů pro Američany. Ve chvíli, kdy jeden z hráčů získává body, přemísťuje se skórovací žeton směrem k jeho polovině tabulky. Pokud některý z hráčů získá 20 bodů, hra končí okamžitě absolutním vítězstvím – „největší geopolitickou katastrofou století“ pro jednu ze stran.
Každá část světa má svojí tabulku na skórování, za Střední Ameriku například získáváte méně bodů než za Asii. Pokud některý hráč zcela kontroluje klíčové země Evropy a hodnotí se Evropa, automaticky vyhrává.

„… mimo jiné také proto, jaký důraz jsme vždy kladli na vzdělání a osvětu, soudružka učitelka jistě potvrdí, náš vesmírný program upoutával pozornost celého světa – dnes se vám to asi nezdá, ale tehdy první Sputnik byl doslova hotový zázrak. Pak jsme poslali do vesmíru také celou řadu přístrojů a také psů. Nakonec byl do vesmíru s praporem míru a přátelství vyslán velký hrdina celého lidstva, jak se jmenoval, děti?.. Neslyším? Správně! Jurij Aleksejevič Gagarin! To ti imperialisté čuměli, si dokážete představit!..“

Již jsme zmínili, že mnohé karty, které budete mít v ruce, se vám nebudou líbit. Kromě jejich postupného přechovávání si z kola do kola, z tahu do tahu až do samotného konce hry, máte ještě jednu možnost, jak se jich zbavit. Využijete jejich bodovou hodnotu pro financování vesmírného programu, hodíte si kostkou a buď dosáhnete další úrovně technologického pokroku, anebo se nestane nic. V každém případě se protivníkova událost nestane a karta poputuje do odkládacího baličku.
Technologický pokrok vám přinese nejenom vítězné body, ale také řadu užitečných bonusů. Má však i jednu stinnou stránku – vyhozená karta se do hry znovu vrátí, může znovu obšťastnit vaši ruku, anebo se dostat do rukou protivníkovi. Příznivci fatalismu a determinismu zajuchají – co se má stát, to se také stane.

„…jako odpověď na nepřátelské nukleární hlavice v Turecku bylo rozhodnuto umístit makety našich balistických raket na Ostrově svobody – Kubě. Americký obranný systém vyhodnotil naši reakci jako provokaci a nastavil parametr ohrožení, tak zvaný DEFCON, na hodnotu dva. Některým šílencům již plesaly prsty na Rudém tlačítku, říkali si, že raději žádný svět, než svět svobody a demokracie. Ale my jsme taky nebyli žádní hlupáci, dostali jsme strohý příkaz vyhnout se jakýmkoliv akcím v Evropě, Asii a na Blízkém východě a soustředit se na pomoc vzdálenějším regionům – Jižní Americe a Africe, kde znovu vypukly nepokoje proti apartheidu, podporovanému nedoraženými zbytky imperialistických koloniálních armád…“

Hra obsahuje také přítomnost hrozby nukleární války. Je symbolizována americkým parametrem DEFCONu, obranné iniciativy nebo připraveností. Na počátku hry vládne stav míru, ale ten nebude trvat dlouho. Každý převrat v klíčové zemí a různorodé provokace z obou stran degradují stav DEFCONu od původní pětky až na jedničku, znamenající počátek nukleární války.
Autoři si zvolili dle mého názoru velice rozumný postoj a místo toho, aby umožnili militaristům a příznivcům postapokalyptické budoucnosti libovat si v radioaktivních bažinách a mutantech v plynových maskách, stanovili, že vinu za zahájení nukleárního armagedonu nese ten z hráčů, v jehož kole vypukl. Může to znamenat, že neopatrný hráč svým neobratným chováním nebo provokací prohraje velice rychle.
V roce 1969 bylo na zeměkouli dostatek jaderných zbraní na zničení planety Země 40krát. Válka může být vyhrána, ale lidstvo prohraje vždy…

„…a tak ruku v ruce s našimi blízkovýchodními bratry jsme s konečnou platností pozvedli prapor svobody a vítězství nad Suezským přístavem. Americké impérium kolabovalo, kapitalističtí nohsledi utráceli zbytky nakradených peněz ve zpustlých orgiích a pak se stříleli v hotelových pokojích. Osvobozené národy Eurasie, Afriky a obou Amerik vítali úsvit nové éry, éry skutečné svobody a blahobytu, éry důstojného života… promiňte… něco se mi dostalo do oka… pokaždý, když si na to vzpomínám… éry celosvětového Svazu sovětských socialistických republik. Ve kterém nyní… promiňte, zas… žijete, děti... [následuje ohlušující několikaminutový potlesk a státní hymna následovaných čtvrt hodinou ticha, záznam překvapivě pokračuje]
…jo, Lenko, prý na roh Svornosti a práce dovezli banány, už bylo na čase, jsme je neměli asi rok, prosím tě, vem mi taky, pokud nějaký zbudou. Cože? Poruchy? Jaký poruchy? To jsem asi nevypla, počkej… [záznam končí]“

Pomalu se blíží ke konci i naše povídání. Co říci na závěr?

Twilight Struggle je fantastická stolní hra pro dva hráče, nabízející obrovskou škálu možností. Je jednoduchá na pochopení a nesnadná pro dosažení mistrovství. Průměrná hra trvá přibližně dvě hodiny. Máte-li rádi napínavé strategické hry bez prodlev a čekání na konec tahu druhého hráče, jste příznivcem historie 20. století, intrik, pletichaření, revizionista či megaloman, je tato hra rozhodně pro vás.
Po třinácti hrách u mě má stále 10 z 10.

Má vůbec nějaký nedostatek? Ano, má. Komponenty jsou z tenkého papíru a mapka musí být zatížená těžítky, aby se narovnala, jedná se však o zanedbatelnou obtíž ve srovnání s celosvětovou revolucí nebo termonukleárním, tedy globálním oteplováním.

12. srpna 2009
© Stěpan Stěpanov