Studená válka 1945–1989

hodnoceno 551x (Seznam vlastníků)

Studená válka v Dejvicích

Autor: Adams | 3 hodiny 30 minut | 25.8.2016 | 2

Hra: Studená válka 1945–1989

Hráči: Adams, Eireene

Tentokrát se studená válka odehrávala v příjemném prostředí Dejvické čajovny. Vzhledem k historickým okolnostem nebylo překvapením, že se proti sobě postavily supervelmoci SSSR a USA a že se hned od počátku do sebe pustily pěkně zostra. V úvodu ale poněkud zaspala rudá mašinerie, neboť se jí nadvakrát nepodařil pokus o převrat v Íránu, díky čemuž kapitalisté začali velice rychle pronikat do Asie jak od západu, tak korejským směrem. Sověti se sice pokusili situaci zachránit nejprve vyprovokováním korejské války a následně nahradit ztracené pozice na blízkém východě bleskovým izraelským konfliktem, ale v obou případech byli v souladu s historickými reáliemi poraženi. Spojené státy naproti tomu získaly velmi slušnou pozici na Blízkém východě, kterou následně zužitkovali v rámci vítězné Indicko-Pákistánské války, tak v Evropě, kde poměrně snadno vyšachovaly ze hry De Gaulla, zažehnaly blokádu Berlína a navíc se jim podařilo s pomocí laxního přístupu SSSR odstartovat Marshallův plán. V Asii USA nedominovaly jen díky včasné komunistické (de)kolonizaci Thajska a Malajsie. V úvodu války tak Američané jasně dominovali pozičně i na body, leč SSSR se podařilo kolonizovat jih Afriky, což se ukázalo jako klíčové pro vrcholné období války.

V něm poměrně brzo přišla řada právě na Afriku, kterou v klíčový okamžik zcela kontrolovali rudí, čímž de facto smazali bodový náskok USA z počátku války. Současně začali komunisté systematicky dominovat v Jižní Americe a jen díky včasnému zásahu Američanů v Chile nespadl sovětům do klína další kontinent. Chuť si Chrušcov a spol. alespoň částečně spravili zažehnutím muslimské revoluce na Blízkém východě, díky které ovládli celý region s výjimkou Izraele. Spojené státy byly v tuto chvíli pod těžkým tlakem a pranic jim nepomohl ani osamělý střelec, který zlikvidoval jejich milovaného JFK. Naštěstí pro ně se tak stalo těsně poté, co prezident pronesl svůj slavný inaugurační projev, díky kterému byla Amerika uchráněna od ještě větších pohrom. V ten okamžik se dějinná karta začala opět zvolna obracet, neboť USA prostřednictvím loutkových vlád a lokální války rozbily dominanci SSSR v Jižní Americe a současně se s využitím zadního voje v koloniích napevno uchytily v Africe. Aby těch nepřízivých správ nebylo v Rudém právu málo vyhnal Sadat Sověty z Egypta a Jan Pavel II byl zvolen papažem, díky čemuž museli soudruzi opětovně obrátit svou pozornost k Evropě a svým pozicím na Blízkém východě. Čehož Američané využili rafinovaně zahranou kombinací Nixonovy čínské karty a konfliktu na řece Ussuri šli do závěru války s poziční výhodou, byť na body bylo vše zdánlivě nerozhodnuté. 

V začátku závěru války Amerika důmyslně rozklížila východní blok a přisvojila si evropskou dominanci, díky čemuž se dostala do bodového trháku. Sověti v panickém hrůze z okamžité prohry v důsledku válečných her rozhodli, že uspořádají hry olympijské. V nich ale navzdory nižším šancím zvítězil americký sportovní duch nad nadopovanými rudými mašinami a od tohoto okamžiku bylo prakticky rozhodnuto. Američané nadále šikovně upevňovali své pozice zejména v Asii a latinské Americe. SSSR v marném očekávání příchodu spasitele - Gorbačova prohrál svůj poslední pokus lokální válkou získat na svou stranu dominanci v Asii. Namísto toho byl vyzván, aby strhl berlínskou zeď a krátce nato jeho historický čas uplynul. Soudruzi to sice doklepali až do závěrečného bodování, v něm byli ale poraženi osmnáctibodovým rozdílem a s pořádnou ostudou odkráčeli na dějiné pohřebiště.

Odehráno v: Praha (Okres: Praha)