Studená válka 1945–1989

hodnoceno 551x (Seznam vlastníků)

První hra a hned až do konce

Autor: Havelock | 9 hodin 0 minut | 26.10.2012 | 0

Hra: Studená válka 1945–1989

Hráči: Havelock a 1 neregistrovaný

Všude jsem četl, jak je hra hrozně krátká a že dál, jak do poloviny se skoro nedá dostat. Existence scénáře na druhou polovinu hry mě v tom utvrdil. Vlastní zkušenost se však ukázala úplně opačná hned v první hře.

Po vysvětlení pravidel, kde nebyl žádný problém, jsme se oba až podivili, jak je hra vlastně jednoduchá. Strany jsme zvolili hodem kostkou a mně padla USA. Bez jakýchkoliv znalostí strategie a karet jsme se na to tedy vrhli. To bylo něco kolem 21:00.

V prvním kole na mě soupeř ihned zahrál čistky a tak jsem hrál celou dobu s hodnotou karet o 1 menší. No, jelikož jsem měl samé jedničky, tak mě to ani moc nenaštvalo. Zuřil jsem teprve až v druhém kole, kdy jsem měl komplet červenou ruku. Postupně jsem ztrácel vliv skoro všude. Evropa byla neutrální, blízký východ odříznutý a bez vlivu, Asie se stala terčem přetahování, Afrika a obě Ameriky bez povšimnutí. Sem tam jsem nahrábnul nějaký ten bod za války a vesmírný závod, který jsem vedl s přehledem.

V půlce hry jsem předpokládal, že bude brzy konec, ale hra měla svou hlavu. Všude bylo rudou, jen obě Ameriky jsem tak nějak udržoval a počet bodů byl tak nějak stále lehce na mojí straně. Nejvíc to bylo v jednu chvíli 10 pro USA.

Ke konci hry se body přelévaly skrze bodování regionů na stranu SSSR a nejvíc dosáhly také na 10. Bohužel jsem přišel kompletně o blízký východ a nenašel do něj cestu zpět. OPEC za 6 bodů mi málem srazil vaz. Pak teprve přišly ty správné karty a komplet rudou Evropu jsem začal převracet díky vhodnému zvolení papeže a následné Solidaritě. Kdyby přišlo Bodování Evropy o kolo dřív, býval bych prohrál na soupeřovu kontrolu Evropy. Na konci jsem měl však dominanci, a tak jsem body stáhnul na nulu. Všechno probíhalo tak nějak beze změny a konečné bodování předcházené povinným zahráním bodovacích karet z mojí ruky spečetilo můj osud. SSSR s Čínskou kartou mělo po bodování všech regionů 20 bodů.

Doufám, že druhá hra bude už mnohem kratší. Po 9 hodinách nonstop hraní byl konec ovlivněn únavou a to se projevilo v celkové lhostejnosti. "Já už nevim, tak třeba tady dám bod do Bulharska." (absolutně náhodné řešení bez užitku). Hodně nepříjemné je také když musíte povinně zahrát bodovací karty a ono se jich sejde víc najednou - ztratíte tím totiž celý svůj akční tah, mezitím co soupeř vesele přebírá kontrolu a ve výsledku z toho mají užitek jakoby oba. V mém případě to bylo poněkud nepříjemnější, protože body dostával za bodování soupeř nebo často ani jeden. To se pak projevilo na množství vlivu po celém světě.

Hra je to perfektní a předčila moje očekávání. V druhé partii už budu vědět mnohem víc, na co si dávat pozor. Už teď se těším.

Odehráno v: Praha (Okres: Praha)