Střet civilizací: Monumentální vydání

hodnoceno 177x (Seznam vlastníků)

Království za slona!

Autor: dirtyfighting | 18.10.2022 | 18

V roce 2012 nastal zlatý věk pro všechny budovatele, diplomaty a vojevůdce, protože vyšla úspěšná strategická hra Clash of Cultures. O dva roky později k ní vyšlo velké rozšíření Clash of Cultures: Civilizations. Běh času je ale neúprosný a historie nás učí, že po zlatém věku často následuje temná doba úpadku. Nebylo tomu jinak ani v tomto případě, protože nastalo období chaosu a zmaru, kdy si člověk mohl levně (třeba i za 40 dolarů) pořídit základní hru, ale za rozšíření, které bylo vyprodané, a které mnozí označovali za naprosto zásadní, musel být ochoten bazarovým supům dát od 100 do 250 dolarů. Dobrý obchodník s kořením a vzácnými látkami by jen poznamenal, že to je holt zákon nabídky a poptávky a že za co je zákazník ochoten zaplatit, to on mu prodá. 

Těmto časům však již odzvonilo, protože jsme se minulý rok konečně dočkali nejen dotisku, ale rovnou kompletně nové edice, která nejenže integruje základní hru a rozšíření do jednoho „kompaktního“ balíku, ale zároveň přináší přehlednější pravidla, restaurovanou grafiku a celkově ucelenější zážitek. Nové, vpravdě monumentální, vydání této civilizační hry určené pro 2-4 hráče se díky Mindoku dočkali také čeští hráči. 

O co jde

Střet civilizací je náročná strategická hra žánru 4X (z anglického eXplore, eXpand, eXploit, eXterminate) – v zásadě se tedy ujmete vlády nad jedním ze starověkých národů a snažíte se během 6 herních věků nasbírat co nejvíce vítězných bodů objevováním a zabíráním nových teritorií, následným drancováním přírodního bohatství, zkoumáním nových technologií, obchodováním a přátelským pošťuchováním se s jinými národy, které s vámi, ke své smůle, sdílí hranice. 

Na začátku hry vlastníte každý v jiném rohu mapy jednu vesnici, jejíž obyvatelé jsou stěží schopni udržet motyku. K dispozici máte taky jednoho odvážného osadníka. Ten je připraven vyrazit do světa a zakládat pro vás nová města, která vkusně pojmenujete různými variantami vlastního jména (Davidopolis, Tel David, Davidie…). Postupně učíte své lidi fanaticky následovat náboženské dogma nebo zodpovědně chodit k volbám a souseda se snažíte mermomocí přesvědčit, že profesionální armádu tvoříte jen „kdyby náhodou“. 

Hned na úvod je třeba říct, že hra rozhodně není určená pro sváteční hráče, rodiče s dětmi ani pro beznadějně diplomatické bambuly, kteří se snaží vyjednávat, přestože jim hlavní branou probíhá rozzuřený slon. Hra není zase tak složitá na základní pochopení, ale abyste se v ní stali skutečným vůdcem světového formátu, musíte být ochotni u ní strávit značné množství času. Při hraní máte mnohdy pocit, že hra svižně odsýpá a že hraní nezabralo zase tak dlouho… abyste pak zjistili, že jsou 2 hodiny ráno a že za 4 hodiny vstáváte do práce. Z naší zkušenosti hra zabrala asi hodinu a čtvrt na jednoho hráče, což je dost času i při hře dvou hráčů. 

Hra samotná taky vůbec není levná a považuji tedy za velice odvážné a nepravděpodobné, že by do ní někdo nasypal okolo 3000 Kč bez toho, aby o sobě věděl, že má rád strategické hry. V této recenzi se tedy výjimečně obracíme hlavně na náročné hráčské publikum, které si neklade otázku, jestli ho baví komplexní strategické hry, ale jestli ho bude bavit konkrétně tahle komplexní strategická hra. 

Komponenty & Co je jiné oproti staré edici?

Jak již bylo řečeno, krabice je vzhledem k velikosti hry relativně kompaktní, ale i tak se jedná o pořádnou bednu. Ústřední ilustrace na krabici je povedená a je na ní o jednoho slona více než u starší edice, což považujeme za jednoznačné plus. V krabici je obstojný dvoupatrový insert – ve vrchním patře najdete plastové miniatury, ve spodním pak zbytek komponent. Systém uložení je určitě možné ještě zdokonalit, ale troufám si říct, že pro většinu hráčů bude poskytnutý insert stačit až až. 

Plastových miniatur jsou ve hře čtyři hromady, každá v jiné barvě a patřící jinému hráči, a k tomu ještě bonusová hromada patřící neutrálním barbarům, pirátské lodě a divy světa. Množství miniatur je devízou této hry. Jednak se na miniatury dobře dívá, ale taky hru zlepšují i z čistě praktického hlediska. Všechny figurky jsou vyvedeny v jasných barvách a jednotlivé modely jsou slušně rozlišitelné, takže situace na herním plánu je díky nim vždy velice dobře čitelná. Určitě se vám nestane, že byste nerozeznali slona od koně, přístav od pevnosti nebo maják od pyramidy.

Když se začnete svou hromadou prohrabávat, objevíte základní vesničky a jednotlivé městské čtvrti, které k nim postupně přistavujete, abyste svým lidem dopřáli trochu té kultury nebo radosti z povinné mobilizace. Celý systém rozšiřování měst je elegantní a funkční. Další skupinkou miniatur jsou jednotky – osadníci, lodě, jezdectvo, sloni atd. Jedinou výtku máme vůči figurkám jezdectva, které jsou z nějakého nepochopitelného, nejspíše historického, důvodu ozbrojeny kopími, která ale u většiny figurek připomínají spíše bumerang, zvadlý banán nebo kombinaci obojího. Překvapivě jsme nenarazili na žádné zlomené kopí, ale rovnat všechny zbraně pod horkou vodou je trochu únavné.

Co se zbytku komponent týče, můžeme jen chválit. Karty jsou standardní kvality, kostky příjemně těžké a dobře se s nimi hází, desky technologií mají výřezy na umístění aktivačních kostiček, takže nehrozí, že je při neopatrnosti budete muset sbírat všude po zemi. U kartónových dílů mapy se nemusíte bát opotřebení. Prostě jde vidět, že se na hře nešetřilo. 

Grafický design je celkově velmi povedený a rozhodně jde o výrazný posun oproti předchozí edici, která už dnes působí trochu zastarale. Mapa, kterou postupně odkrýváte, vypadá velice dobře, karty jsou přehledné a dobře čitelné. Ale až v momentě, kdy máte rozehranou hru a mapa se zaplní městy, vojsky a loděmi, dokážete skutečně docenit mozaiku, kterou jednotlivé prvky dohromady tvoří. 

Jak se to hraje?

Hra není v zásadě až tak obtížná na naučení, většina herních systémů je dost intuitivních. V učení vám pomůže dobře zpracovaný návod, který jednotlivé herní mechaniky rozděluje do přehledných sekcí, obsahuje dostatek příkladů a hezky propojuje jednotlivé mechanismy mezi sebou. Na konci také najdete shrnutí toho nejdůležitějšího, na co se často zapomíná. Pasáže týkající se pravidel k rozšíření jsou dobře označené, takže je můžete snadno ignorovat, pokud se rozhodnete jít na to zlehka a hrát nejdříve bez něj. 

Hra trvá celkem 6 věků, přičemž každý věk se skládá ze 3 herních kol, po kterých následuje administrativní fáze. Vítězné body získáváte za postavená města a divy, za vyzkoumané technologie, zajaté nepřátelské vůdce a splněné karty úkolů. Během jednoho kola můžete využít celkem 3 akce dle svého výběru – v základu můžete zlepšit náladu v některém ze svých měst, aktivovat některé z vašich měst nebo založit město nové, můžete přesouvat jednotky po plánu, šířit kulturní vliv nebo zkoumat nové technologie. Pokud máte na ruce nějaké akční karty, pak můžete hrát také speciální akce pomocí nich. Ve hře pak pokračuje další hráč. 

Města, ve kterých zlepšíte náladu, jsou vstřícnější k vašim tyranským požadavkům, takže při jejich aktivaci můžete naverbovat více jednotek, vytěžit více surovin nebo postavit div světa. Pokud ale budete tlačit moc a zavedete dvanáctihodinové a víkendové směny, nálada ve městě velice rychle spadne opět pod bod mrazu. 

Pohyb po mapě vám umožňuje hledat s osadníkem nová území pro založení města, strategicky přesouvat vojenské jednotky a lodě s tvrzením, že jen prozkoumáváte okolí, nebo vytvářet obchodní stezky, které vám pravidelně generují zdroje.

Šíření kulturního vlivu je pasivně-agresivní variantou zabírání cizích měst, při které ale nemusíte ani jednou vystřelit z katapultu a můžete se tvářit, že vlastně o nic nejde, protože „Já jsem přece nezaútočil!“. Funguje tak, že po úspěšném hodu kostkou nahradíte jednu ze čtvrtí soupeřova města stejnou čtvrtí vlastní barvy – což znamená, že za ni na konci hry dostanete body vy a ne on. 

Výzkum technologií probíhá jednoduše – jen zaplatíte dvě suroviny a umístěním kostičky odemknete vybranou technologii jako je např. zavlažování nebo astronomie. Technologie vám obecně řečeno přidávají různé okamžité nebo trvalé bonusy (např. odemykají nové akce a budovy nebo vám umožní dobrat si karty).

Po odehrání 3 herních kol (tedy po celkem 9 akcích) následuje administrativní fáze, ve které můžete inkasovat body za splněné úkoly, zdarma si odemknete jednu další technologii, doberete si do ruky nové karty a určíte nového začínajícího hráče. 

Jaké to je?

Pro ty, kterým se to nechce číst celé – hra je výborná. Je těžké popsat, jak dobře se autorům povedlo spojit obrovskou rozmanitost a komplexnost dohromady s přístupnými pravidly a elegantními systémy, které člověka nezahltí. Jistě, dosáhnout ve hře mistrovství není jen tak, ale opravdu není třeba zase tak moc, abyste byli schopni si hru zahrát a užít. 

Vezměte si třeba systém boje – kdykoliv se na jednom poli setkají vojenské jednotky dvou hráčů, dojde k boji. Obě strany mají možnost před bojem zahrát jednu akční kartu, která buď uškodí nepříteli nebo pomůže vám. Ve hře je několik typů vojenských jednotek, ale nehledě na jejich typ si prostě za každou vlastní jednotku hodíte kostkou, a to samé udělá nepřítel. Výsledný součet udává, kolik jednotek jste soupeři zničili a kolik jich zničil on vám. 

Chytré je, že souboje jsou vždy nebezpečné, protože nejde jen o to, kdo vyhrál a prohrál, ale taky o to, co to výherce stálo. Často se dočkáte Pyrrhova vítězství – sice vyhrajete bitvu, ale s jednou jednotkou nově obsazené město možná neudržíte. Kostky mohou působit náhodně, ale díky omezení velikosti vojenské skupiny na maximálně 4 jednotky nelze prostě soupeře převálcovat stádem slonů. Vždy je nutné náhodu naklonit ve svůj prospěch uváženou volbou vojenských jednotek, výběrem pro situaci vhodného vůdce, akčními kartami a výzkumem vojenských technologií. 

Celkově jsou souboje svižné, napínavé, pro obě strany mnohdy bolestivé a ve hře se jim většinou nevyhnete – ne nadarmo se hra jmenuje Střet civilizací, a ne Čajový dýchánek civilizací. Způsobů, jak získat body, je sice mnoho – můžete útočit na neutrální vesnice barbarů namísto na jiné hráče a hra i do určité míry podporuje kooperaci tím, že vám umožňuje kdykoliv s jinými hráči obchodovat a vyměňovat si zdroje, služby, karty nebo sliby („Hele, já ti dám kartu úkolu a nezaútočím na tebe a ty mi dáš dvě dřeva“), ale herní plán je nakonec vždy docela napráskaný a sféry vlivu se brzy začínají protínat. Stejně tak na kartách úkolů máte vždy na výběr mezi diplomatickým nebo vojenským úkolem, ale mnohdy prostě nejste ten mírumilovný schopni splnit a o body zase přijít nechcete. 

Pokud hrajete s rozšířením, některé národy mají vyloženě technologie zaměřené na válečnictví a hráči jsou pak sami proti sobě, když je nevyužívají. I za národy zaměřené na obchod nebo stavitelství si alespoň nějaké vojenské jednotky naverbujete, abyste se chránili, ale když už je máte, je těžké odmítnout lákavý a nechráněný cíl. 

Vlastně jsme nezažili hru, kde by nedošlo minimálně k několika potyčkám. Hlavně ve dvou hráčích byla hra často agresivní, protože vše, co váš soupeř ztratí, vy získáte, a protože není nikdo třetí, kdo by z vašeho vzájemného konfliktu těžil a nenápadně budoval Velkou čínskou zeď. 

Rozšíření Civilizace je do hry integrováno tak elegantně a nenápadně, že je škoda hrát hru bez něj. My sami jsme hráli bez rozšíření dvakrát a našim doporučením je spíše začít hrát rovnou s ním. Ačkoli do hry přidá pořádnou dávku nového obsahu (v názvu zmiňované civilizace s unikátními technologiemi a vlastními vůdci, piráty a novými vojenskými jednotkami (slony!) ), je zároveň nových pravidel vlastně docela poskrovnu a jejich studium vám nezabere moc času. 

S rozšířením dostává hra úplně nový rozměr a jedinečná identita každého národa v něčem vlastně hru usnadňuje – když jsme hráli pouze základ, bylo někdy těžké rozhodnout se, jestli být spíše vojevůdce nebo diplomat, protože všechny cesty byly podobně výhodné. Když si ale na začátku vyberete, že budete hrát za Féničany, unikátní technologie vás jemně směřují spíše k obchodu, zatímco Indové chovají slony a Vikingové stavějí lodě a drancují. Jiné cesty vám samozřejmě také zůstávají otevřené, takže slony můžete chovat vždycky, ale od začátku hry prostě víte, že určitý typ hry se vám vyplatí o trochu více než jiný.

S čím jsme dost zápasili, je strom (nebo spíše tabulka) technologií – je snadné umístěním kostičky odemknout novou technologii, ale pamatovat si, jaké nové akce můžete hrát, verbování kterých jednotek vás stojí méně zdrojů nebo že si teď můžete místo běžného zdroje vzít univerzální zlato, je úplně jiný oříšek. Manuál sice dělá vše pro to, aby vám to usnadnil – na konci každé sekce (boj, průzkum, stavba aj.) je seznam technologií, které se k dané herní mechanice vážou a vysvětlení, jakým způsobem pro vás hru mění –, ale stejně se nám velice pravidelně stávalo, že se u stolu ozývaly povzdechy jako „A jo, já jsem vlastně měl platit o surovinu méně.“ nebo „Můžu to ještě změnit? Já jsem si neuvědomila, že můžu použít obléhací zbraně.“ Technologií je prostě hodně, přibývají relativně rychle a zásadně modifikují způsob hry. Nakonec jsme se museli uchýlit k tomu, že jsme si například technologie odemykající novou hlavní akci označovali kostičkami jiné barvy, abychom na ně nezapomněli. 

Zde vidíme rozdíl třeba oproti systému lodí a mořeplavby, který jsme sice v prvních dvou hrách používali minimálně, ale pak jsme mu rychle přišli na chuť a stal se neoddělitelnou a oblíbenou součástí každé další hry. Systém technologií je naprosto nezbytnou součástí hry, hra by bez něj nefungovala, nabízí velkou variabilitu a volnost, ale na mentální práci a frustraci, která je s ním spojená, jsme si dosud během našich her nezvykli. 

Komu je to určeno?

Střet civilizací je určen pro dva až čtyři hráče. Ideální se jak nám, tak dle hodnocení na BGG i většině hráčů, zdá hra ve 3 nebo 4 hráčích. Hru jsme hráli několikrát i ve dvou a rozhodně jde o solidní zážitek, který si rádi zopakujeme. Ale různá vyjednávání a jiné interakce, ke kterým ve dvou hráčích prakticky nemáte důvod, do hry přinášejí další rozměr, díky kterému je hra zábavnější a 3 hodiny hraní vám uběhnou jako nic. Mapa je ve více hráčích proměnlivější, i bez vašeho přičinění se stále děje něco zajímavého a odkrývá se vám více příležitostí takticky vydělat na soupeření mezi jinými hráči. 

Herní zážitek se obecně dost odvíjí od hráčů, se kterými hrajete. Ve chvíli, kdy hraje na jedné straně pacifista, který si chce v poklidu stavět divy a rozvíjet svou kolébku civilizace, a na druhé agresor, kterému není nic svaté, nemusí jít o příjemný deskoherní večer. Přijít o kompletně dostavěné město bolí i v případě, kdy jste si o to řekli předchozí neúspěšnou agresí, natož pokud jste celou hru neublížili ani mouše a jen v poklidu stavěli knihovny a lázně. Ve hře je sice chytrá mechanika, která de facto zabraňuje eliminaci hráče (pokud někdo přijde o všechna města, pak partie končí předčasně a okamžitě se boduje), přesto se ale můžete dostat do situace, kdy jste sice neprohráli, ale ani už nemáte naději na vítězství. 

V ideálním případě je tedy hra učená pro 3–4 hráče, kterým nevadí hry s vyšší mírou konfliktu, případné porážky si nebudou brát osobně, ale zároveň jsou ochotni usednout k vyjednávacímu stolu, pokud budou mít tušení, že se jim to vyplatí. Taky je rozhodně lepší mít ke hraní konzistentní skupinu podobně zkušených hráčů, kteří jsou ochotni do hry investovat čas a energii, a tak z ní vyždímat maximum.

Závěrem

Již to zaznělo, ale ještě jednou – Střet civilizací: Monumentální vydání je výborným příspěvkem do kategorie strategických her. Je vyváženější a kratší než Hra o trůny: Desková hra, méně konfliktní a mnohem snazší k naučení než Root, názornější a vizuálně zajímavější než Through the Ages a má intuitivnější systém boje než Sid Meier’s Civilization: Nový úsvit. Nelze asi říct, že by Střet civilizací byl objektivně mnohem lepší než některá z těchto her, ale přináší zase něco nového, vizuálně je naprosto famózní a některým herním skupinám bude sedět více než výše zmiňované hry. Zkušení matadoři strategických a civilizačních her, kteří už přes Alpy převedli nejedno stádo slonů, rozhodně pořízením této hry nesáhnou vedle. Méně zkušeným hráčům bychom, vzhledem ke značnému finančními i časovému závazku, který hra představuje, doporučili začít nějakou menší strategickou hrou založenou na konfliktu mezi hráči (například Odhodlaní: Normandie). 

Bilance:

+ vysoká produkční kvalita

+ povedená integrace základní hry s rozšířením

+ herní systémy jsou dobře srozumitelné, ale taky nabízejí hloubku a vyžadují trénink

+ velká variabilita herních stylů a civilizací, více cest k vítězství 

+ svižný, intuitivní a vždy napínavý soubojový systém

+ systém postupné výstavby městských čtvrtí

+ obchodování a vyjednávání mezi hráči jako integrální součást hry

+ sloni

o  většina partií se prostě bez konfliktu neobejde 

o  vyšší cenovka si zasluhuje řádnou úvahu

o  lepší s dedikovanou skupinou spoluhráčů 

- efektivní využití stromu technologií vyžaduje hromadu mentálního úsilí

- banánová kopí u figurek jezdectva

Autoři: David (dirtyfighting) & Veronika (Tizi)