Star Wars: Klonové války

hodnoceno 47x (Seznam vlastníků)

Pandemie klonoviru

Autor: dirtyfighting | 18.12.2022 | 2

Pandemic je v dnešní době právem zařazen mezi naprosté klasiky v oblasti moderních deskových her. Po spoustě rozšíření a samostatně hratelných variantách (např. kostkový Pandemic: Rychlé nasazení, kampaňový Pandemic: Legacy), které se všechny držely původního tématu boje proti nemocem, jsme se v posledních letech dočkali také rozličných tématických variací od lovecraftovské verze (Pandemic: Reign of Cthulhu), přes léčbu epidemií v Iberii 19. století (Pandemic: Iberia) a boj proti barbarům v době římské říše (Pandemic: Fall of Rome) až po boj proti ghúlům a Králi Lichů ve světě Warcraftu (World of Warcraft: Wrath of the Lich King).

Ač poslední jmenovaná hra nemá už ve svém názvu jméno Pandemic, stále si zachovává přívlastek „Pandemic System Game“ a s původní hrou má hodně společného. A v podobném duchu je koncipována i nejnovější hra založená na systému Pandemic – Star Wars: Klonové války. Namísto boje s nemrtvými však tentokrát v kůži rytířů Jedi povedete klonové vojáky do boje proti separatistickým droidům a jejich sithským vládcům.

Českou verzi hry na náš stůl přináší firma ADC Blackfire Entertainment a jedná se o kooperativní záležitost pro 1–5 hráčů s herní dobou okolo 60 minut. Zda je spojení prověřeného herního systému a obrovské mainstreamové licence sázkou na jistotu nejen pro peněženky producentů, ale také pro hráče a fanoušky Star Wars univerza, se dozvíte na následujících řádcích.

Komponenty a vizuální stránka

Z hlediska produkce je hra rozhodně deluxe verzí Pandemicu – namísto člobrdových figurek (reprezentujících hráčské postavy) a plastových kostiček nemocí je ve hře, stejně jako ve warcraftové verzi, plno povedených miniatur: 7 rytířů Jedi, 4 padouši, 3 orbitální blokády a hromada malinkých droidů. Pro větší miniatury hrdinů a padouchů je navíc v krabici šikovný insert, takže jsme v naší kopii neobjevili ani jeden světelný meč banánového tvaru. Pokud nejste zvyklí miniatury malovat, tak akorát zamrzí podivná volba barev miniatur – hrdinové jsou béžoví, záporáci a droidi tmavě modří, přitom by ale v případě droidů a orbitálních blokád béžová barva dávala rozhodně větší smysl a vypadala lépe.

Kromě miniatur další obsah krabice nepřekvapí – spousta karet, pár plastových žetonů, jedna skutečně masivní kostka a herní plán. Celkově, co se týče kvality komponent, nelze hře nic zásadního vytknout. Grafická stránka hry je povedená – ilustrace na kartách jsou stylové, takže hrdinové vypadají hrdinně, záporáci nebezpečně a například v balíčku jednotek, který reprezentuje různé spojence napomáhající vašemu snažení, má každá karta unikátní ilustraci. Je tedy pravda, že se jedná hlavně o různé klonové vojáky, kteří jsou ze své podstaty dost identiční, ale je to něco navíc, co potěší.

Jedinou vadou na kráse vizuální stránky je dle našeho názoru herní plán, který je vzhledově nezajímavý až nehezký. Planety, po kterých se ve hře pohybujete, jsou tak nahuštěné na sebe, že to spíše než vesmírnou soustavu připomíná molekuly organických sloučenin a nezáživné hodiny chemie. Osvobozování planet dává z hlediska tématu perfektní smysl, ale přeplněnost herního plánu člověka vede k pocitu, že je v malém galaktickém předměstí, spíše než v rozsáhlém vesmíru, a že když zjistí, že mu doma chybí vajíčka, tak může bez problému během 5 minut zaletět do sámošky na Dantooine.

Jak se to hraje? 

Klonové války jsou už samy o sobě velice přístupnou hrou určenou spíše pro začínající hráče nebo rodinu plnou nadšenců do Hvězdných válek, a pokud navíc znáte klasický Pandemic, tak vás ve hře překvapí jen málo co. Základní herní princip zůstává zachován – každý z hráčů si vybere jednu z postav a poté se pohybuje po mapě, na jednotlivých planetách likviduje invaze droidů; společně jako tým se snažíte splnit všechny mise dříve, než se situace na herním plánu stane zcela neudržitelnou a vy dosáhnete maximální hodnoty na stupnici ohrožení.

Ve svém tahu můžete provést celkem 4 akce, přičemž všechny jsou velice přímočaré – můžete se pohnout z planety na jinou přilehlou planetu, můžete zaútočit na nepřátele na vaší planetě, pokusit se splnit misi nebo si můžete dobrat kartu z balíčku jednotek. Jednu akci můžete zvolit opakovaně, takže pokud zrovna potřebujete dojít někam daleko, klidně se můžete pohybovat čtyřikrát za sebou.

Boj a plnění misí je založen primárně na hodu kostkou, která určuje, kolik zásahů jste nepřátelským silám udělili a zda jste nějaké zranění utrpěli také vy sami. Například odstranění droida v boji vyžaduje pouhý jeden úspěch, zatímco ke zničení orbitální blokády už potřebujete úspěchy dva. Počet úspěchů, které potřebujete k úspěšnému splnění mise, je různý a je specifikován na samotných kartách mise. Nejlepší možný hod kostkou pro vás znamená 3 zásahy, ale některé mise jich vyžadují i 8, což vede k otázce: Jak můžu tyto mise vůbec splnit?

Odpověď přinášejí karty jednotek, které můžete využít k tomu, abyste si při boji nebo plnění mise přidali další úspěchy. Oproti jiným verzím Pandemicu zde máte karty vyložené před sebou a při jejich použití je neodhazujete, ale pouze otočíte na bok, abyste signalizovali, že jste je už v tomto tahu využili. Na začátku vašeho dalšího kola se vám pak karty obnoví a můžete je vesele používat dál.

Přesto se ale může stát, že některé karty budete nuceni odhodit, protože vyložené karty ve hře slouží jako vaše životy. Každé zranění utrpěné během boje nebo plnění mise znamená jednu zahozenou kartu. Zranění ve hře slouží jako způsob, jak vás oslabit a zpomalit v postupu, protože bez vašeho týmu klonů a bojových strojů vaše schopnost efektivně zastavit postup nepřátelských sil prudce klesá. Ve hře ale nemůže dojít k tomu, že byste ze hry vypadli, takže pokud nemáte žádné karty na odhození, zranění se prostě ignoruje.

Ve hře je 5 typů karet: červené karty útoku a fialové karty infiltrace, které reprezentují klonové vojáky a při aktivaci přidávají úspěchy v boji, žluté karty obrany, které reprezentují bojová vozidla a při aktivaci redukují vámi utrpěné zranění ,a modré karty transportu, které představují vesmírné lodě a umožňuji při pohybu pohnout se o 2 planety namísto 1. Vzácné zelené karty spojenců zobrazují různé známé postavy ze Star Wars univerza a nabízejí silný, ale jednorázový efekt. 

Po vyčerpání vašich akcí nastává fáze separatistů, ve které se na plán rozmisťují noví droidi a aktivuje se padouch. Zlosynové jsou asi nejoriginálnější mechanikou oproti předchozím iteracím hry – pro každou hru si zvolíte 1 ze 4 zlosynů, který se následně pohybuje po plánu a všemožně brání vašim snahám. Každý záporák má vlastní balíček karet, které určují, co v daném tahu bude dělat. Droidi se přidávají klasicky – v průběhu hry otáčíte stále více karet z balíčku invaze, které určují, na které planety máte plecháče umístit. Na každé planetě ale mohou být pouze 3 a pokud by se měl přidat další, umístíte místo toho orbitální blokádu, která znemožňuje plnění misí na daném místě. Poté přichází na řadu další hráč.  

Jaké to je?

Asi nejzajímavější novou mechanikou jsou jednotliví zlosyni, kteří do hry přidávají příjemnou variabilitu, protože každý z nich funguje trochu jinak. Asajj Ventress musíte aktivně nahánět, protože pokud jí necháte volnou ruku, velice rychle vaši hru ukončí. A pokud je vaším protivníkem hrabě Dooku, tak si budete jako lovená zvěř připadat zase vy. Trochu zamrzí, že balíček karet každého zlosyna obsahuje jen 6 karet (přičemž 1 z nich je stejná pro všechny), což vede k mírné předvídatelnosti.

Větší problém je ale rozpor mezi tím, co je ve hře zábavné a co je mechanicky výhodné. Abyste rozuměli – zlosyna lze bojem z plánu dočasně odstranit, což je výhodná strategie, protože efekt na kartách se mnohdy aktivuje pouze v případě, že je záporák přítomen na herním plánu. To pak ale znamená, že potenciálně i několik kol otočení karty zlosyna vede k… ničemu. Hned při první hře jsme se dostali do situace, kdy jsem naštvaně manželku žádal, aby nechala aspoň jedno kolo ubohou Asajj Ventress na pokoji, protože chci vidět, jaká ta hra je, když má záporák šanci něco dělat. Z tohoto důvodu nás nejvíce bavila hra proti hraběti Dookuovi, který s sebou na plán přináší také jiné záporáky, což zvyšuje šanci, že alespoň některý z nich na plánu zbyde a zvládne něco dělat. 

Variabilita je ve hře docela slušná – kromě výběru záporáka si taky můžete nastavit obtížnost, která určuje, kolik klasických misí musíte splnit před tím, než se vám odemkne mise finální (specifická pro každého záporáka). Běžných misí je ve hře dost a taky docela určují charakter hry (na které planety budete muset, jaké karty jednotek se vám hodí nasbírat), často mají i nějaká speciální pravidla. Každý Jedi má vlastní schopnost, která sice váš herní styl nijak zásadně neovlivní, ale trochu charakteru to dané postavě dává – například Mace Windu může „přitáhnout“ až 3 droidy z okolních planet k sobě, což mu ušetří spoustu zbytečných přesunů. 

Hra je kooperativní a při boji a plnění misí mohou ostatní hráči, pokud jsou s vámi na planetě, vašemu snažení pomoct tím, že vám aktivací vlastních karet přidají další úspěchy. Reálně jsme tuto možnost ale využili pouze při extrémně obtížných misích, jinak si mnohdy každý hraje ve vlastním koutě galaxie. Pro výhru je komunikace mezi hráči nezbytná, ale stačí, když se o tom, co kdo bude dělat, domluvíte jen v hrubých rysech.

Jako kontroverzní lze vnímat rozhodnutí ze hry odstranit mechaniku propuknutí pandemie typickou pro dřívější verze hry – namísto toho, abyste rozmístili další droidy na všechny přilehlé planety, zde na droidy přeplněnou planetu prostě umístíte blokádu. Ze hry tak odpadly hrozivé řetězové reakce, které někdy, pokud jste měli smůlu, v klasickém Pandemicu vedly ke konci hry klidně hned ve 2. nebo 3. kole. Cenou za méně náhody je ale také méně napětí a menší radost, když při invazích neotočíte žádnou kritickou planetu.

Velice podobný pocit mám z boje – sice používáte kostku, ale reálně jste schopni výsledek hodu extrémně modifikovat pomocí karet jednotek. Sice tím mizí frustrace z toho, když vám kostka prostě nepřeje, ale taky se díky tomu mění boj v čistě matematickou záležitost ve stylu: „Jsem schopen je porazit, i když mi nepadne dobře kostka?“ Boj je rychlý, jednoduchý a překvapivě málo o náhodě, ale taky překvapivě málo napínavý. Málokdy jsem si připadal jako mocný rytíř Jedi, častěji jsem si připadal jako manažer přidělující úkoly podřízeným („Tři červené na misi a dvě fialové si nechám na boj.“).

Celkově má hra problém s nedostatečnou obtížností a nedostatkem napětí. Spousta kroků, které bych u jiných her přivítal, protože omezují náhodu a zvyšují míru hráčské agendy, zde vede k mechanickému hraní, ze kterého mizí téma a tenze. Ano, nestane se vám, že blbá náhoda způsobí, že prohrajete během jednoho kola. Váš konec přichází pomalu a jste schopni se situací nějak pracovat, což je fajn. Ale taky díky tomu zmizely momenty, kdy vám za sebou – BAM, BAM, BAM – bouchnou tři planety, takže konec teď vypadá tak, že posunete žeton na poslední pole stupnice ohrožení a řeknete si: „Aha, tak jsme prohráli.“ Když jsou někde tři droidi, je snadnější nad tím mávnout rukou s tím, že „však se nám tam akorát přidá blokáda.“ Souboje jste většinou schopni propočítat. Pokud vám chybí nějaká barva karet k plnění misí, můžete všechny akce ve svém tahu použít na dobrání 4 karet, což vám umožňuje lépe optimalizovat, ale taky je to pěkně nudný tah.

Prostě – hra je oproti jiným verzím Pandemicu mechanicky čistší, taktičtější, poskytuje více nástrojů ke zvládnutí různých situací, ale díky tomu je snazší, méně tématická a vyprchává z ní napětí. A za mne slušná dávka náhody, která umožňuje epická selhání nebo naopak nečekané výhry, k Pandemicu prostě patří.

Na nízkou obtížnost hry si obecně stěžují i další hráči, stačí se podívat na fórum BGG.com, kde je spousta vláken, ve kterých hráči vymýšlí různé možnosti, jak ze hry udělat větší výzvu. Tato výtka je zvláštní u hry, kde se dá obtížnost nastavit – problém je ten, že splnit více misí je sice náročnější, protože hra je delší a musíte situaci zvládat delší dobu, ale do hry nejsou přidány žádné nové mechaniky a hra není napínavější, jen musíte více počítat. Sami jsme hráli většinu her na druhou nejtěžší obtížnost (Jediský mistr) a prohráli jsme pouze jednou. 

Závěrem

Hned zmíním, že i přes určité inovace, které hra nabízí oproti klasickému Pandemicu nebo i World of Warcraft: Wrath of the Lich King, se stále jedná o hodně podobnou hru. Pokud vás nebaví Pandemic, pak to, že by vás bavily Klonové války, nevidím moc nadějně.

Pro hráče klasického Pandemicu hra nabízí řadu inovací, které limitují podíl náhody, a přidává mnohem zajímavější podmínky pro výhru a atraktivní systém zlosynů. Pokud navíc máte rádi téma Hvězdných válek, jde určitě o zajímavou variantu, která by ve vaší knihovně mohla pohodlně doplnit nebo i nahradit původní hru. Je však nutné počítat s tím, že vůbec není jisté, zda se Klonové války, i přes komerční úspěch, dočkají nějakého rozšíření.

Pokud jste majiteli World of Warcraft: Wrath of the Lich King, dle mého názoru Klonové války ve své sbírce mít nemusíte. Při výběru mezi těmito dvěma hrami bych spoléhal vyloženě na to, které téma je pro vás atraktivnější. Pokud máte nahrány stovky hodin WoWka a Star Wars vám moc neříkají, tak doporučuji zůstat u toho, co už máte, a neměnit. Pokud milujete obě franšízy a ještě vás třeba láká i malování figurek, pak si dokážu představit, že není problém vlastnit obě hry.

Pokud Pandemic sice neznáte, ale rádi hrajete se svými spoluhráči komplexní hry, pak si myslím, že vám Klonové války nenabídnou dostatečnou výzvu. Pro fanoušky Star Wars bych v takovém případě doporučil spíše něco jako Star Wars: Vnější okraj, Star Wars: Imperial Assault nebo Star Wars: Legion.  A v neposlední řadě – pokud Pandemic ještě nemáte, téma Star Wars vás vyloženě neodpuzuje nebo i láká a zároveň preferujete spíše lehčí až středně obtížné hry, pak jsou Klonové války solidní volbou. 

Je Síla v rovnováze? 

+ Konečně hra s tématem Klonových válek, kde můžu hrát za Ahsoku Tano 

+ Vizuální stránka je, kromě herního plánu, zdařilá, na miniatury je radost koukat

+ Systém zlosynů je skvělou inovací známého herního systému 

+ Plnění misí je rozhodně zajímavější než vývoj léků v původním Pandemicu

o Výrazně omezený podíl náhody, který ale zároveň potenciálně snižuje napínavost

o Závěr hry někdy vyšumí do ztracena 

o Největší rozdíl oproti Pandemicu zůstává v oblasti tématu, ne v oblasti herních principů

- Hra je, primárně v oblasti boje, dost mechanická a optimalizační, což vytrhává z dobrodružného tématu hry

- Atmosféru Star Wars narušuje také nízká obtížnost hry – málokdy má člověk pocit, že jde o hodně

- Zlosynové jsou sice skvělí, ale o to více zamrzí, pokud nemají šanci si zahrát