Stanice Paranoia

hodnoceno 148x (Seznam vlastníků)

Poslední výprava jistého týmu mariňáků

Autor: Wolfsen | 0 hodin 50 minut | 1.6.2013 | 2

Hra: Stanice Paranoia

Hráči: Wolfsen a 3 neregistrovaní

Opuštěná stanice I

Osoby a obsazení:

Jason, nebohý nakažený - Wolfsen

Nina, hrdinka - Kacíř

Ramirez, spasitel lidstva - Lenka

Billy Jr., srab a zbabělec - Tomáš

Sotva náš tým vesmírných mariňáků a našich telepaticky propojených androidů přistál na opuštěné stanici, aby zjistil co se stalo s jejími obyvateli, ucítil jsem podivnou bolest na zátylku. Ta ale brzy přešla, tak jsem tomu nevěnoval pozornost. Vzápětí však všechno v už tak tmavém prostředí ztmavlo. Přestal jsem ovládat své tělo a stal se jen nečinným pozorovatelem.

Chtěl jsem křičet a varovat ostatní, kteří přicházeli průchodem a rozbíhali se do všech stran, aby stanici prozkoumali co nejdřív. Ale nemohl. Chtěl jsem zastavit tu sílu, která hýbala mým tělem. Ale nemohl. Chtěl jsem... Ale nemohl.

Mohl jsem jen přihlížet, jak se blížím k Ramirezovi, který stál zády a prohledával bedny v další prázdné místnosti. A mohl jsem jen bez hlesu sledovat úděs v jeho očích, když se mi náhle otočil tváří v tvář. Patrně na poslední chvíli, jinak by se stal mým bezduchým parťákem.

Viděl jsem jak Ramirez utíká z místnosti jako o život a křičí do vysílačky: "Dostalo to Jasona! Dostalo to Jasona!"

Ale ani Nina, ani Billy Ramirezovu křiku nevěnovali pozornost. Když byl kanál volný, hádali se. Ostatně jako vždy. Ostřílená veteránka prostě drzého zelenáče nesnášela. Zvláště když se pořád oháněl hrdinstvím svého otce.

Zatímco se dva členové mého týmu hádali a třetí zběsile vykřikoval cosi o nakáze, našel můj android automatickou pušku a hrst nábojů. A mně začínalo být jasné proč někteří zkušenější vojáci protestovali proti implantaci telepatického čipu.

Vesmírní mariňáci "vidí a cíti" to co jejich android a tak jsem viděl i hrůzu v očích Billyho, když se k němu přiblížil můj - domněle spřátelený - android. Billy se stejně jako Ramirez dokázal vyhnout zotročení záhadnou silou, ale nebýt jeho kevlarové vesty roztrhaly by ho dvě dávky z automatu na hadry.

V ten moment hádka mezi Ninou a Billym utichla. Billy vzal nohy na ramena a v domnění, že je jediný, kdo našel přístupovou kartu od stanice se schoval za bezpečnostními dveřmi. Stanice utichla.

Tedy téměř utichla. Slyšel jsem jen podivné škrábání za stěnami. A pak jsem je i viděl - ty ohavné brouky. Byli všude.

Moje ruce i ruce mého androida bušily do stěn. Nohy dupaly. To aby přivolali další a další brouky.

"Odlákám je! Najděte hnízdo!" řvala Nina do vysílačky.

A pak už ze sebe Nina vydala jen neartikulovaný křik. Slyšel jsem ho i přes půl stanice. Musela to být strašná smrt, když z tvrdé a ostřílené Niny dokázala vymáčknout takové skřeky.

Neslyšel jsem to, ale tušil jsem, že Billy se za těžkými kovovými dveřmi klepe strachy a volá tatínka. Ramirez si ale dokázal udržet chladnou hlavu a nabrat si benzín do plamenometu od Billyho androida.

Když mému vládci nevyšel ani druhý pokus o nakažení Ramireze, bylo takřka vyhráno. Slyšel jsem Ramireze jak užasle říká do vysílačky: "Mám to!"

Téměř ve stejný okamžik ale můj android otevřel kartou dveře, za nimiž se skrýval Billy. Dvě další přesně mířené dávky ukončily jeho život.

Pak mi začalo pískat v uších. Výš. Výš. Výš a...

Odehráno v: Opava (Okres: Opava)