Splendor

hodnoceno 386x (Seznam vlastníků)

Splendor u krbu - aneb když se čtyři bijou už nezbývá nikdo, kdo by se mohl smát.

Autor: Jeny (Michal Janák) | 0 hodin 40 minut | 26.9.2015 | 5

Hra: Splendor

Hráči: Jeny (Michal Janák) a 3 neregistrovaní

Tak jsme seděli u krbu, popíjeli horký čaj a mračili se na škaredé počasí venku ...... zvedl se vítr a kapky nám začali mlátit na okno přístřešku, kde jsme seděli. Všichni byli naštvaní na počasí a koukali do ohně.
 ..... v tom z poza okna na nás vykoukla žlutá krabice s takovým divným týpkem v kapuci co asi někde čmajznul prsten .....

 .... během další minuty byl utřený stůl, zmizelo pití a postupně přibývaly jakési barevné žetony na stůl. Na jednou zde bylo 6 hromádek žetonů symbolizujících dráhokamy (diamant, safír, smaragd, onyx, cubín a hroda zlata - tedy myslím).  Následně se už tahaly z krabice tahaly tři balíčky karet, které byly tak rychle rozložené, že je člověk nestihl ani projet zrakem. Šlechtici však v tomhle pochmurném počasí odmítali přijít se podívat a ohřát se ve svitu krbu. Zkusili jsme jednoho vytáhnou, ale vynadal nám a tak jsme mrzouta dali k ostatním do krabice.

Všichni jsme zasedli k hranatému stolu a začala vášnivá hádka o to kdo začné hru. Dospěli jsou schopni se přece vždy domluvit ..... jo jasně a tu o Pinokliovi taky znáte že? Po nelítostném boji byly vyhozeny žetony s jedním žolíkem a začal boj druhý, dle starého rčení - kdo má svaly začíná.

Začaly první kola hry a s každou nově otočenou kartou se oběvovaly nové kapky potu na čelech mé drahé polovičky, která se pekla před krbem. Člověk si říká že těch (žetonů) drahokamů je dost ... ale když je syslí tři skrblíci tak se pak člověk camrá s jedním diamantem a přemýšli jak jim vzít kartu na kterou šetří s heslem - když já nic, tak ty už vůbec.

Všichni si lámali hlavu a hra o přízeň se v průběhu spíše změnila v hru Naštvi co nejvíc ostatní .... nic méně po 30 minutách, kde jeden hráč viděl rudě a drahá polovička připomínala takovou tu rybu co když na ni sáhnete tak se nafoukne se hra blížila ke konci. Nastalo poslední kolo a vyložil jsem poslední kartu, šprt jsem prstem do Šárky jestli nepraskne jak balonek .... a pak jsem preventivně rychle vyklidil pole, abych nemusel uhýbat letícím žetonům .... při vítězném útěku jsem cítil v zádech jenom vražedné pohledy a doufal, že v krbu je dost dřeva, aby nepřitopili mou drahou hrou.

Po další půlhodině, kdy všichni vychladli jsem se nenápadně vrátil se sladkým úplatkem a po kontrole jestli není v dosahu něco co by mohlo letětl mým směrem jsem nabídl odvetu ...... ale to už je jiný bolestivý příběh

Odehráno v: Frenštát pod Radhoštěm (Okres: Nový Jičín)