Space Hulk

hodnoceno 83x (Seznam vlastníků)

Hold hře zvané Space Hulk - ala Tangram aneb jak dát hře na frak.

Autor: Tangram | 29.4.2009 | 15

Kapitola 1. - jak získat hru

Ten nápad zahrát si hru Space Hulk tu byl dlouho. Plán vyrobit SH, abychom si ho mohli zahrát tu byl taky dlouho. Pak se na Zatrolených hrách objevily posty o reprintu a v obecném pokecu zmínil Mart osudový odkaz z BGG s titulkem "How to made it". Bylo rozhodnuto.

Už před tím jsem měl celkem jasno v tom, jak budu postupovat, chyběly podklady ve formě obrázků jednotlivých dílů a komponent. Po přečtení zmíněného návodu bylo jasné, že už je příliš zastaralý a většina odkazů v něm je nefunkční. Přesto tam byly dva zásadní odkazy na stránky, ze kterých bylo možno stáhnout v pdf kompletní scany jak koridorů, tak žetonů a blipů. Zbývalo zjistit, jaký má být počet jednotlivých dílků. Pomohla pravidla, která jsou ke stažení na BGG. Situace byla jednoduchá, zjistil jsem, že to co mám v pdf souborech, je kompletní oscanovaná hra (je tam jedna vyjímka, ale zanedbatelná).

Jako podklad hry, čili stavební materiál, jsem zvolil lepenku. Dobře se krájí modelovacím nožem a je dostatečně pevná a silná aby splnila moje požadavky. Jednotlivé stránky pfd můžete vytisknout na A4 samolepky, které se dají zakoupit v papírnictví spolu s lepenkou. Já jsem si to nechal zdarma vytisknout u známého - budiž pochválen - na A3 velikost laserovým tiskem. Byla to volba trochu drahá, náklady by se asi vyšplhaly na cenu originální hry možná výš, takže kdybych to měl platit, volil bych domácí tisk inkostovkou.

Ano, teď teprve konečně začíná vlastní práce. Je potřeba mít kvalitní modelovací nůž (ne s plastovou rukojetí), nějaký podkladový časopis (něco, co bude tlumit řezy, abyste si nezničili stůl :) ), pravítko a moře trpělivosti.

Každou samolepku bylo potřeba pečlivě nalepit na lepenku (když se co nejlépe využije prostor, tak celý SH vyjde na 1 kus lepenky), potom vyříznout nožem a na stole vykrájet jednotlivé puzzle. Zpočátku jsem měl obavu, jestli vůbec půjde ty puzzle vyřezávat a chtěl jsem to krájet rovně. Nakonec převládl pocit výzvy a zvědavost a puzzle jsem začal vykrajovat - pak už samozřejmě nešlo změnit postup a musel jsem je vykrájet všechny.

Chce to pekelné soustředění, aby jste nezařízli příliš daleko a neposlali celou samolepku na věčnost. V mém případě jsem nechtěl zneužívat dobroty známého, takže jsem to všechno dělal takřka na jeden pokus a proto jsem před každým novým krokem hodně přemýšlel, jak by to mohlo být nejlepší.

Po prvních dvou hodinách vyřezávání mě rozbolel ukazováček a palec pravé ruky a v zápěstí mi začalo škubat ... to byl signál toho nechat, přestat se hrbit a jít dělat něco rozumného a protáhnout se. Modelovací nůž není příliš ergonomický a pokud nejste na něco takového zvyklí, tak to nejde.

Druhý den jsem pln elánu pokračoval, ale bylo jasné, že ruka začne bolet ještě dřív než včera. Nakonec jsem to obešel tím, že jsem začal ruce střídat a našel jsem takové držení, při kterém to už nebolelo. Práce mě začala bavit a šlo to pěkně od ruky. Každý řez musíte opakovat asi 5x, než proříznete lepenku skrz. První dva řezy nemá smysl tlačit, spíš se držíte pravítka a děláte si vodící řez.

Asi po pěti dnech pár hodin denně (neměřil jsem to) byly koridory kompletní a na řadu přišly samolepky s žetony. Vykrájel jsem zkušeně všechny, které byly čtvercové, malé overwatche jsem ponechal jako čtverečky. Flamer reloady jsem se pokusil vykrájet nožem do kruhu, ale nebylo to ono. Na řadě byly výbuchy a blipy a já jsem váhal co dál. Chtěl jsem je mít kruhové, ale nůž na to nebyl. Nakonec jsem vytáhnul starší nůžky, nakrájel výbuchy do čtverců a pokusil se ostříhat rohy s vědomím, že to je pokus, protože u výbuchů mi nebude vadit, když to nebude úplně do kruhu. Výsledek ale dopadl naprosto skvěle, takže jsem neváhal a vystříhal jsem i všechny blipy. Lepenka se sice na střihu trochu drolí, ale to ničemu nevadí.

Jako poslední přišly na řadu dveře. Nechal jsem si je nakonec, protože mi připadaly nejjednodušší. Stačilo je prostě vykrájet a oříznout rožky, prostě zábava. Ale nastal zásadní problém s tím, jak je postavit. Měl jsem jasný plán, že je udělám dvojitě, dva kusy slepím k sobě, dole zahnu neslepené kusy od sebe a přilepím na třetí kousek jako postavec. Testovací kousek ukázal, že tudy cesta nepovede, protože lepenka jde krásně krájet, dobře stříhat, ale při ohnutí se láme. To byl konec. Přemýšlení zabralo pár dní. Jak vyrobit podstavec pro dveře? Nakonec přišel nápad a pokus s vrškem od petlahve. Pokus selhal. Další den přišel další nápad a dveře šly do finální výroby.

A to je celé. Zhruba týden práce zhruba dvě hodiny denně. Byla to výzva. Byla to zábava. V hlavě zůstala otázka figurek, které neodmyslitelně patří ke hře, jak správně podotknul Sydo. Měl jsem plán na 2D figurky. Řešení to je a není drahé. Kamarád ale prohledal svou sbírku GW miniatur a našel dvě sady mariňáků, takže výroba figurek odpadla.

Místo genestealerů přijdou ke slovu zelení (orkové a goblini), čili hra může začít. O tom jak se hraje na vyrobené hře je následující report.

Na Zatrolené hry dávám pár fotografií pro inspiraci. Kompletní sadu všech fotek z výroby i z následné hry můžete shlédnout na tomto odkazu: http://cz.fotoalbum.eu/Tangram/a263513

Kapitola 2. - report ze hry

Tiché chodby, nic neslyšíte ... snad jenom svůj dech, když se ho snažíte zatajit. Prokleté místo, ze kterého není návratu. Ale takový je náš život. Příliš krátký na to, aby mělo smysl o něm přemýšlet. ... a už to slyším, to nervy drásající pípání. Jsou tady. Možná přímo za těmito dveřmi. Seržant jde vpřed, plamenometčík ho následuje. Kryju jim záda a otvírám dveře, abychom nebyli překvapeni ... ale co to? Proboha, co se děje? Vidím je, je jich celá záplava ... jsou ... jsou ZELENÍ ... seržante, problém ... tohle nejsou genestealeři, je to horší ... t o h l e j s o u o r k o v é.

Tak takhle nějak jsem chtěl začít svůj report o hře, u které jsem neměl ani tušení oč v ní běží, ale kterou jsem podomácku vyrobil, abychom si ji mohli zahrát a případně i zjistit, zda má smysl na její reprint čekat a zda má smysl ji kupovat, pokud nějaký reprint někdy bude.

Byla sobota 25.4.2009 13:30 odpoledne a koridory pro první misi s ponurým názvem Suicide byly připraveny na výsadek. Kamarád přijel, já jsem šel postavit na čaj a nechal jsem ho, ať vybalí svoje figurky. Když jsem se vrátil i s čajem, vyděl jsem jeho zdrcený výraz a okamžitě mi bylo jasné, že něco není v pořádku. Vylezlo z něho, že má všechno, hlavně figurky bezpočtu "zelených", které nahradí genestealery. Problém je v tom, že to hlavní ... mariňáky ... zapomněl doma. Na světě jsou horší věci. Rozhodně ho nepoženu zpátky do města pro pár figurek, pomyslel jsem si. Čím je ale nahradit? Hru rozhodně musíme zahrát. Mám svůj gang Witchhunterů a dašlí GW figurky, ale nějak mi to už nezapadalo do sebe. Nakonec jsem zvolil recesi a kamarád souhlasil. Ke slovu se dostaly figurky z Kinder vajíček. Měl jsem jich po ruce zrovna 5, takže šly do výsadku.

První hry byly velice rychlé. Postupoval jsem chodbami, střílel jak se dalo, bojoval holýma rukama. Nedostal jsem se daleko a prohrával. Nestihnul jsem pročíst pravidla, takže hra byla pro mě jedna velká neznámá. Pravidla sice kamarád před hrou vyložil, ale pamatujte si to. Jako druhý za mariňáky zkusil svoje štěstí švagr, ale dopadl stejně jako já.

Pak jsem se chopil zelených a škadroně kinderů zavelel kamarád. Předvedl všechny triky o kterých jsem neměl ani tušení, že existují a dostal se až před dveře řídící místnosti. Jeho seržant nebyl příliš dobrý střelec a míjel co se dalo a zbraň se často zasekla. Nemilosrdně jsem se blížil ze všech stran a záplava zelených nabírala převahu. Když však došlo na boj zblízka, seržant předvedl další triky a krájel jednoho zeleného po druhém. Bylo to neuvěřitelné, jak s chladnou hlavou odrážel útoky zblízka a kosil moje řady. Bylo nás však mnoho. Nakonec to přišlo a seržant padl. Plamenometčík, který stál za ním, neměl pak už šanci. Mise tedy skončila opět neúspěšně pro kinder - mariňáky, ale pro mě byla velice poučná, dalo by se říct, že mi otevřela oči v tom, o čem ta hra vlastně je a jak by se asi měla hrát. Bylo také jasné, že pokud budou padat kostky trochu lépe, mise může být za cenu jistých ztrát splněna.

Pak se genestealerů chopil švagr a kamarád s kindery dostali druhou šanci. Kostky tentokrát padaly lépe na střelbu a mariňáci svou misi tedy splnili.

Byli jsme tím najednou jaksi přesyceni a tak jsme využili švagrovy přítomnosti a dali jinou hru ve třech, potom jednu strategickou ve dvou a když přišel večer, vrátili jsme se ke Space Hulkovi, abych si zkusil zahrát za mariňáky tak jak by se to mělo hrát.

Mise Suicide, osoby a obsazení: seržant Angelika - střelec, nosorožík - sniper, oslík - plamenomet, Autíčkář - krytí, Zelený - úklidový specialista.

Hod na povely = 1. Angelika otvírá první dveře a jde na druhé. Za ní Oslík plamenometčík v těsném závěsu, za nimi Zelený, Nosorožík jde čelem na zadní dveře, Autíčkář jistí Nosorožíka. Blipy se rozlézají a kryjí. Hod na povely = 3. Angelika otvírá další dveře, zahýbá vlevo a jde nejkratším směrem k řídící místnosti. Oslík je za ní. Zelený drží pozici ve dveřích a dává overwatch na celou prázdnou chodbu. Blipy se rojí, Nosorožík prohrává střelbu, zbraň se seká, ale nakonec ustojí bitvu na blízko. Zelenému přicházejí blipy ze strany a křižují jeho výhled, skládá dva nebo tři, pak mu jeden proklouzne. Situace je taková, že zelení mají jednoho před řídící místností, dva v úzké chodbě naproti, takže je nevidí ani Angelika ani Zelený, další ork je dál za nimi v pokračující chodbě. Zelený běží, zatáčí za roh do leva - směrem k řídící místnosti, v běhu střílí na prvního squiga a likviduje ho, poslední bod, výstřel, druhý jde také k zemi, Zelený předvádí excelentní střelbu stejně jako Angelika. Ta jde vpřed a likviduje goblina před řídící místností. Pak se otáčí na Zeleného a dává overwatch. Oslík pálí plamenem křižovatku na konci chodby. Nosorožík a Autíčkář mají pohodu, tam vzadu už se nic neděje. Ork za Zeleným nepozorovaně útočí a Zelený naplňujě název mise a jde do kytek. Jeho sebevražedný útok v minulém kole ale znamenal rozhodující moment celé bitvy. Ve chvíli kdy padl, Angelika střílí a podává svůj standardní výkon, takže ork jde k zemi. Chodby jsou v té chvíli prázdné a já jako velitel dělám riskantní rozhodnutí a osudovou chybu. Angelika jde vpřed, uvolňuje chodbu pro Oslíka, ten míří na řídící místnost, ale bodů je málo. Potřebujeme jedno kolo. Přichází trojkový blip, Angelika prohrává boj a po ní padá i Oslík.

Protože máme oba s kamarádem pocit, že to byla taktická chyba začátečníka, hrajeme poslední tahy znovu. Já hraju na jistotu a Oslík bezpečně vypaluje celou místnost.

Hra nás nadchla ... hlavně tedy mě. Excelentní výkon celé skupiny byl neuvěřitelný. Rozhodujeme se ještě pro jednu bitvu.

Hod na povely = 1. Angelika otvírá první dveře a jde na druhé. Za ní Oslík plamenometčík v těsném závěsu, za nimi Nosorožík, Zelený jde čelem na zadní dveře, Autíčkář jistí Zeleného. Blipy se rozlézají a kryjí. Hod na povely = 2. Angelika otvírá další dveře, zahýbá vlevo a jde nejkratším směrem k řídící místnosti. Oslík je za ní. Nosorožík drží pozici ve dveřích a dává overwatch na celou prázdnou chodbu. Zelený otvírá dveře a dává overwatch, Autíčkář je za Zeleným a dává overwatch. Blipy lezou, objevují se první orkové, goblini a squigové. Máme štěstí a není jich mnoho, většinou 1 nebo 2. Anegelika se dostává za roh a v pohybu pálí na prvního goblina. Goblin jde dolů, dalšími přesnými ranami vyřazuje několik dalších zelených. Zbývající body jdou na overwatch. Oslík se drží za ní. Jeho ustrašené oči prozrazují, co se v něm odehrává. On ví, kde je jeho místo a Angelice naprosto věří. Já jí věřím také. Zelený vidí pohyb a pálí, vedle, squig jde blíž. Všem je jasné, co zelení chtějí ... chtějí aby se zasekla zbraň. Další výstřel vedle. Blíží se. Další výstřel, squig jde k zemi, ale zbraň se zasekla. Ork se hrne bezpečně chodbou, ale nevycházejí mu kroky, zavírá aspoň dveře. Další zelení zkoušejí stejnou taktiku na Angeliku, dva squigové jsou v chodbě proti ní. Výstřel, zbraň se Angelice neseká, dvě šestky současně posílají oba squigy mimo hru. Duchovní vůdce zelených je zoufalý, docházejí mu jednotky, blipů je málo. Jeden se hrne chodbou, Nosorožík je ale připraven .. overwatch ... nulový blip. Angelika jde v před o dva kroky a dává overwatch, Oslík je jí stále v patách, buď padnou oba nebo ani jeden. Nosorožík se sune vpřed do chodby a dává overwatch. Autíčkář stojí v overwatchi, Zelený otvírá dveře, orka má před nosem, krok zpět a současně výstřel, ork jde k zemi, za ním je goblin, který si dělá sliny. Zelený dává overwatch. Přicházejí další blipy. Goblin jde na Zeleného, přesná střelba ho posílá na smrt. Za ním se rojí 5tkový blip. Zelený je odhaluje a staví je co nejdál čelem vzad.

Angelika se sune dál za křižovatku a dělá Oslíkovi volnou cestu k řídící místnosti. Dává overwatch. Oslík jde a ocitá se v chodbě k řídící místnosti. Už je to jasné, zbývá poslední tah zelených a po něm poslední tah kinderů k vítězství.
Angelice jdou do cesty dva squigové. Rychlý konec prvního už nikoho nepřekvapuje, ale zbraň se zasekla. Druhý squig cítí příležitost, jde na kontakt, ale Angelika ukazuje že ani boj z blízka ji nezastaví a chladnokrevně háže další šestku, oddělujíc něco ze squigovy hlavy pryč. Druhý squig tak následuje prvního do věčných lovišť. Vzadu se otáčí první goblin, Zelený pálí a mimo, goblin se otáčí úplně, Zelený opět mimo, goblin dělá ještě tři kroky, než ho Zelený trefí, zbraň se neseká. Zelený vyřadí ještě dva orky než se sekne zbraň. Poslední blip se odhaluje v chodbě naproti řídící místnosti a z něho vykukuje jeden zoufalý goblin.

Je tady poslední kolo Domination týmu kinder mariňáků. Tým je vedený neohroženou Angelikou, mistrovskou střelkyní a jištěný brutálním Zeleným, který jak vidí zelenou barvu, zabíjí zdáli i zblízka. Zelený má proti sobě dva zoufalé orky. Jeden goblin se o něco pokuší na konci chodby, kde na něho není vidět. Oslík je před cílem a všichni vědí, že stačí hodit jedničku na pomocných bodech a mise bude splněna, protože Oslík má dva kroky ke dveřím. Hod na body = 6. Zelený pucuje zbraň a dává dva výstřely. Oba zásah. Zadní chodby zejí prázdnotou. Jeden ustrašený malý goblinek je synem smrti. Oslík potřebuje 5 bodů, takže Angelika má 9 bodů pro sebe. Otočka, skok za roh a současně střelba. Mimo. Dalších několik ran mimo. Konečně čtvrtý nebo pátý výstřel posílá posledního zeleného mohykána za jeho bratry do zeleného ráje Manitou. Zbývají asi dva pomocné body. Oslík s blaženým výrazem otevírá dveře a plní místnost napalmem. Kinder mariňáci byli nepřekonatelní. Mise splněna, ztráty na životech = 0, vyřazených zelených kolem dvaceti. My jsme nepřišli umírat, i když nás už na mateřské lodi odepsali z výplatních listin. My jsme K I N D E R mariňáci.

Kapitola 3. Závěr

Našel jsem na netu odkaz na obchod v Anglii, kde mají plastové mariňáky úplně parádní za pár korun. Chystal jsem se, že si jich dvacet objednám. Ale místo toho začnu kupovat Kinder vajíčka. Náš tým se bude rozrůstat a půlky sladké čokolády budou vždy v misce připraveny pro majitele genestealerů nebo jiné havěti, aby uklidnily pocuchané nervy po sebevražedné misi, kterou si můj Domination team vyložil jinak a která se stala sebevražednou hlavně pro přicházející záplavu zelených.

Píšu si tedy hru mezi ty, které vlastním, a dávám jí zatím 4 skvělé body hodnocení, protože jak napsal kamarád StevensonJunior, když v nočních hodinách bděl nad tím, co se stalo, ve hře je hodně náhody a když vám to hodně dobře nebo hodně špatně padá, jsou problémy. Hra je skvělá, jsem nadšen.

Možná v téhle chvíli máte dojem, že na skutečnou recenzi tomu přece jenom něco chybí. Jsem totální začátečník, znám jenom jednu misi a jenom pravidla druhé edice, tak jak jsem je pochopil ze hry. Navíc pokud jste nepochopili z reportu sami, řeknu vám to doslova ... měl jsem v těch dvou posledních partiích naprostou kliku na 6tky - padaly mi snad v poměru 3/5 ke všem hodům. Navíc jsem celé hře nasadil korunu postavičkami z kinder vajíček ... ta neúcta, prostě strašné.

Ale vezměte to z druhé stránky ... vlastníma rukama jsem vykutal z papíru dávno zapomenutou hru. Získal jsem ji, a dostal sem šanci k ní přivonět, zkusit ji na vlastní kůži. A můžu vám říct, že je skvělá, i kdybych stále hrál jenom tu první misi. A na kinder postavičky už prostě nedám dopustit (až uvidíte fotku rozsápaného nosorožíka, objevíte jejich skutečný rozměr). Proto vám mohu zodpovědně poradit. Můžete čekat na reprint, čekat až někdo něco někdy udělá. Nebo můžete hrát. Prakticky hned. Já osobně jsem ve věku, kdy už radši hraju, než na něco čekám. Vemte bílý papír, namalujte na něj celou misi pravítkem, dejte to dětem vymalovat, protože to chytne fantastický nádech, seberte jakékoliv figurky, které jsou dostatečně osobní, místo genestealerů sesbírejte při procházce parkem kamínky, nebo nakupte kinder vajíčka a mapu mise si prostě přímo vytiskněte ... ale hlavně ... na nic nečekejte. Okuste chuť té hry, ať alespoň víte, jestli je vůbec na co se v reprintu těšit. Já věřím, že je a přeju nám všem, aby reprint skutečně vyšel, a to co nejdřív, protože tahle hra, přátelé, skutečně stojí za to.