Širé pláně

hodnoceno 21x (Seznam vlastníků)

Lišky proti hadům

Autor: Kew | 12.10.2022 | 6

Pláně, které se rozkládají kolem našich doupat jsou rozhlehlé a úrodné. Ale nemáme je sami pro sebe! Z nor se hrabou také naši úhlavní nepřátelé! Je čas vyrazit a obsadit úrodné pastviny dřív, než tak učiní oni. Ještě, že si na pomoc můžeme zavolat duchy posvátných zvířat…

Hra Širé pláně, vydaná v Česku vydavatelstvím Blackfire spadá do rodiny krátkých duelových her s jednoduchými pravidly vydavatelství Lookout Games. Někteří z vás si možná ihned vybaví Patchwork (na který v Recenzním programu ZH rovněž vyšla recenze), dalšími hrami v této sérii jsou třeba Mandala, duelová varianta Agricoly či u nás méně známý Hengist.

A o co že v této hře půjde? Hráči (v roli klanu lišek a klanu hadů) se budou pokoušet zabírat cenné louky na společném herním plánu a získat za ně herní body. V rozšiřování jim budou pomáhat žetony posvátných zvířat. A hráč, který bude na konci hry ovládat hodnotnější louky, se stane vítězem.

Příprava hry

Příprava hry je velmi rychlá: ze sedmi šestiúhelníků sestavíte náhodně herní plán (ten pak bude mít příhodně rovněž tvar šestiúhelníku) – každý z dílků disponuje jiným rozložením jednotlivých políček na obou stranách, navíc jej lze natočit libovolným směrem. Počet možností sestavení herního plánu nám tak vystřeluje nad střechu. Každý z hráčů si vybere barvu a vezme si tři žetony jeskyní a dvacet dřevěných figurek této barvy. Na dosah oběma hráčům položte žetony tří druhů posvátných zvířat (koně, orla a medvěda). Vyberte začínajícího hráče a souboj může začít.

Průběh hry

Hra se skládá z fáze umisťování jeskyní na plán, následované rozmisťováním figurek, které tvoří hlavní náplň hry. V obou těchto fázích se přitom hráči střídají po jednom tahu.

První fáze hry je o dost kratší – každý z hráčů disponuje pouze třemi jeskyněmi a na plánu je na ně jen 7 míst (na každém šestiúhelníku právě jedno). Už v tuto chvíli je ale potřeba zapojit strategické myšlení a dobře si vybrat, na jakých pozicích budete chtít začít, abyste z nich ideálně měli přístup na ty nejhodnotnější louky.

Pak totiž následuje ta druhá část. V té provede každý hráč přesně dvacet tahů – protože má dvacet figurek a tah spočívá vždy v nasazení nové figurky na plán. Pravidlo pro nasazení figurky je velmi jednoduché: nově umístěná figurka musí sousedit s již dříve umístěnou figurkou stejného hráče nebo s jeho jeskyní. Nasazovat se navíc může jen na zelená a žlutá políčka (nížiny), nikdy ne na šedá (hory).

„Proč dvě barvy políček nížin?“ ptáte se asi. Svůj význam to samozřejmě má. Ta žlutá tvoří louky – a jejich ovládání určuje na konci hry to, kdo hru vyhrál. Smysl ale nemá podceňovat ani ta zelená: na každém z nich je znázorněno jedno ze tří spirituálních zvířat (již dříve zmiňovaný kůň, orel a medvěd). Pokud takové políčko obsadíte, vezmete si ze zásoby žeton tohoto zvířete (pokud v ní nějaký je; celkem jsou ve hře totiž pouze 3 každého druhu, a pokud jsou všechny rozebrány, nezískáte za takové umístění nic).

Tyto žetony následně můžete spotřebovat ( = vrátit do společné zásoby) a porušit určitým způsobem základní pravidlo umisťování figurky:

• Kůň: Při nasazení figurky můžete vynechat jedno pole nížin (jak prázdné, tak obsazené), a figurku tedy nasadit „ob jedno“.
• Orel: Při nasazení figurky můžete přeskočit jedno pole hor – nasazovat ale musíte v přímém směru, tj. přes hranu výchozího políčka (na rozdíl od využití žetonu koně nelze při přeletu hor s pomocí orla „zatáčet“).
• Medvěd: Při nasazení figurky můžete vytlačit soupeřovu figurku z pole, které sousedí s polem s vaší figurkou. Vytlačená figurka se posune ve směru od vaší původní figurky a její místo zaujme vaše nová figurka (pokud se na poli nachází symbol zvířete, získáte navíc i žeton). Naopak soupeř při přesunu případný žeton z nového pole nezíská, a pokud by se měl přesunout na pole hor nebo mimo mapu, je dokonce jeho figurka úplně odstraněna ze hry (vrací se do krabice, aby hráč nezískal tah navíc).

Konec hry

Ve střídání tahů hráči pokračují tak dlouho, dokud jim nedojdou figurky. A pak nadchází čas sčítání bodů. Nejprve můžete pro zpřehlednění odstranit všechny figurky ze zelených polí, která se nebodují. Následně určíte hodnotu každé louky a také zjistíte, zda ji některý z hráčů ovládl. Hodnota louky (ve vítězných bodech) je rovna součtu navazujících žlutých polí dané louky plus počtu „pramenů“ („jezírka“ na některých žlutých polích). Hráč, který má na louce více svých figurek, ji ovládl a získá všechny body za ni. Pokud mají však na louce oba hráči stejný počet figurek, nezíská za ni body nikdo. A to je vše!

Komponenty a design

Hra má podle mě naprosto přesně „trefenou“ úroveň produkce. Velikost krabice odpovídá velikosti a komplexitě hry (podobně jako u ostatních her této série), kartonové komponenty jsou z přiměřeně silného kartonu na to, aby vydržely míchání a přeskládávání (v případě hexů mapy) i neustálé kolování mezi zásobou hráče a společnou zásobou (v případě žetonů zvířat). Samotné figurky jsou pak ze dřeva a mají velikost, která proporčně odpovídá políčkům na hexech – na plánu se tedy neztrácejí, ale zároveň přes ně jde dobře vidět všechny důležité informace. Chválím taky, že se nejedná jen o obyčejné meeply/člobrdo-figurky/kostičky, ale opravdu proti sobě budou stát ušaté lištičky a zakroucení hadi. Tady opravdu není co vytknout.

Pravidla a cílová skupina

Pravidla jsou jednoduchá, jak už to v této sérii her bývá. Příslušný sešitek má čtyři strany (a to včetně četných příkladů a obrázků), pravidla vysvětlíte během několika málo minut a jsou přístupná i nehráčům a dětem. Krabice obsahuje jak českou, tak slovenskou variantu sešitu pravidel. Ilustrace na krabici tak nějak evokuje, že hra by mohla být vhodná pro děti a rozhodně si myslím, že u nich bude mít šanci. Na krabici sice stojí u věku údaj „10+“, ale to asi hlavně proto, že hra má překvapivou hloubku a je v ní dost prostor pro taktizování. Zkušený hráč tedy bude mít asi při hraní výhodu, nicméně pravidla jsou opravdu přístupná a pokud budete hru chtít hrát ne na výsledek, ale pro radost z toho, že se vám na plánu množí lišky a hadi (a budete ochotní občas poradit), užijete si ji i s menšími dětmi.

Dojmy ze hry

Tahle hra je podle mě více než důstojným následovníkem dnes již v podstatě (aspoň za mě) klasického Patchworku a výborné abstraktní Mandaly. Hráči musí neustále uvažovat, jestli umisťovat zvířata na bodované louky (o což ve hře jde), nebo jestli je umisťovat na zelená pole, která jim pomocí žetonů umožní rozšiřovat se po mapě rychleji a dosáhnout i do těch koutů, kam to má soupeř daleko, případně pomocí medvědů upevňovat svoji pozici na „hraničních čarách“. V tomto mechanismu bych viděl jedno jediné úskalí hry – vzhledem k tomu, že počet tahů/figurek každého hráče je omezený, každé použití medvěda soupeřem tak, že přijdete o figurku, vás zabolí. Samozřejmě se dá argumentovat tím, že on také ztratil figurku tím, že musel žeton medvěda sebrat, ale některým hráčům by i tak mohla zůstat trochu pachuť v ústech. Zároveň je potřeba mít se na pozoru v tom, že žetonů zvířat je opravdu málo (jen 3 kusy každého druhu!) a pokud se některému z hráčů povede sesbírat všechny kusy některého z druhů, může jejich (ne)používáním dost ovlivňovat situaci a tempo hry. Na druhou stranu – po první partii si na toto bude již každý hráč dávat pozor a většinou si bude pak snažit zajistit v začátku hry alespoň jeden žeton každého druhu. Navíc hra umožňuje vytváření „komb“: využiju žeton, umístím novou figurku na pole se symbolem tohoto žetonu a získám jej zpátky.

Zásadním prvkem je tedy chytrý pohyb po mapě a odhadování klíčových regionů. Tam se dost může rozhodnout už při rozmisťování jeskyní v úvodu hry – pokud nějaký kout mapy zanedbáte, soupeř tam bude mít poměrně volnou ruku a některé louky pak bude moct získat za cenu pouze jedné figurky, což mu pomůže získat využít ušetřené síly na místech, kde bude bojovat s vámi.

S tím souvisí také samotné rozložení klíčových prvků na mapě ovlivněné náhodností přípravy hry – jeskyně se totiž vyskytují vždy v rozích jednotlivých hexů, a mohou tak být orientovány buď do středu mapy, odkud je pak snadnější dostat se všude, kam je potřeba, nebo naopak mohou ležet na okrajových polích, odkud bude cesta jinam často složitější (ale zase je jednodušší pojistit si louky na okraji). Také louky mohou být někdy malé, ale početné, jindy se můžete setkat s několika „pětipolíčkovými“ monstry, která mohou (podpořena výskytem osvěžujících tůněk) představovat zásadní úlovky. Tomu všemu budete muset ve hře věnovat pozornost a přizpůsobit strategii hraní.

Silný důraz na „ohraničování si“ vlastních území trochu může připomínat legendární abstraktní hru go. A je pravda, že Širé pláně jsou samy také vlastně abstraktní, i když můžeme polemizovat nad tím, že funkce žetonů tak nějak korespondují s charakteristikami odpovídajících zvířat. Tato abstrakce však s ohledem na vizuál hry a její krátkou herní dobu třeba mně osobně vůbec nevadí. Další hra, která se mi vybavuje v tomto ohledu, je starší kousek s názvem Terra Nova, kde si hráči bodovaná území nejprve musí vytyčit hraničními kameny, přičemž figurkami se v nich snaží získat převahu. Pokud tedy máte rádi přetlačovací „pozicové“ hry a nevyžadujete v nich silné téma, určitě si Širé pláně vyzkoušejte.

A když už jsme u té mapy – hru si sice nezahrajete na stolku ve vlaku (i když pokud obsadíte „šestkové kupé“ ve vlaku konkrétní barvy, i to by možná šlo :) ), ale zabere poměrně málo místa, což je za mě rozhodně také plus.

Shrnutí

Širé pláně jsou velmi povedenou hrou pro dva hráče s příjemně krátkou herní dobou, kterou si užijí jak začátečníci (s ohledem na jednoduchá pravidla), tak ostřílení hráči (kteří se budou snažit vytěžit co nejvíce z možností, které jim nabízí pokaždé unikátně sestavený herní plán). Graficky vypadá moc pěkně a má přiměřeně malou krabici, díky níž si ji s sebou můžete klidně vzít třeba na dovolenou. Za sebe ji můžu rozhodně vřele doporučit!