Sid Meier's Civilization: Desková hra

hodnoceno 637x (Seznam vlastníků)

Vládcem světa snadno a rychle

Autor: ozzy79 | 17.12.2010 | 29

Když se řekne civilizace, hodně lidí si představí určitou formu lidské skupiny pěstující kulturu, zabývající se výzkumem, soupeřící o půdu a nerostné suroviny, praktikující diplomacii, řídící se zákonem. Když se řekne Civilizace, hodně lidí si představí geniální hru z dílny dnes již neexistující společnosti Microprose, která obsahuje vše z výše řečeného. Kulturu, diplomacii, výzkum, boj...

Sid Meierova Civilizace: Stolní hra je přímým potomkem této počítačové série. Je to již druhý pokus o převedení této epické hry do stolní podoby. Co si budeme nalhávat, příchod Civilizace očekávalo mnoho z nás jako čeká pětileté dítě na Ježíška. A ono se to tak nějak sešlo a společně s Ježíškem přichází i Civilizace. Jak se povedlo několikahodinový herní zážitek převést na stůl tak, aby hra nevázla ani ve více hráčích a my se nenudili? Pojďme se tedy na to podívat a pojďme si zavladařit.

Civilizace je hra určená pro 2 až 4 hráče, přičemž doporučený počet hráčů jsou 4. Máte-li si jí užít v celé její rozmanitosti. Počet komponent je koncipován pro 4 hráče. Žetony docházejí, armád se nedostává, bojuje se o každé místečko na mapě. Samozřejmě nechybí vývoj a výzkum zastoupený 36ti technologiemi, ze kterých skládáte pyramidu vývoje, která vám zpřístupňuje nové možnosti, jednotky, vládní zřízení. Záleží jen na vás, jaké z technologií si vyberete do své pyramidy, a povede-li se vám dojít až ke kosmickému letu, vyhráváte. Samozřejmě nechybí ani stavba měst. Nemůžete sice jako v počítačové hře sekat na mapu jedno město za druhým, k dispozici máte jen dvě města, po vynálezu zavlažování tři. Ale bohatě to stačí, starostí s nimi budete mít víc než dost. V okolí měst pak těžíte různé suroviny, sbíráte energii na produkci nových budov, divů a armád, ve městech pěstujete kulturu a získáváte tak možnost ovlivňovat i civilizace vašich spoluhráčů, aniž byste museli tasit meč. Ale pokud preferujete boj, i tady vaše srdce zaplesá. Máte k dispozici dostatečnou škálu jednotek, se kterými se můžete vyřádit jak na barbarech v okolních vesnicích, nebo na městech či armádách svých protivníků. Systém boje je originální a nestačí jen bezhlavě posílat vojáka za vojákem na zteč, ale musíte zapojit i mozek, jinak se vám stane, že horko těžko budovaná armáda ztroskotá na první barbarské vesnici. Máte-li obchodního ducha, pusťte se do ekonomie a doveďte vaší civilizaci k vítězství díky ekonomické převaze.

Přiznám se, že já osobně jsem měl ze začátku strach. Když jsem viděl první fotky hry a pak i celý obsah krabice, přišlo mi to celé takové chudé... Pár dílů map, nějaké ty žetony budov, měst, divů a osobností, podivné kartičky mající nahrazovat jednotky a plastové vlaječky a osadníci, které známe z počítače jako setlery. K tomu nějaké ty karty a hotovo... Kde jsou lodě? Kde jsou letadla, města, doly, železnice... Tohle přece nemůže nahradit civilizaci tak, jak jí mám nejraději... A měl jsem pravdu, nemůže. Stolní civilizace využívá sice principy své počítačové předlohy, ale jinak od ní neočekávejte to, co od počítačové hry. Civilizace má za úkol bavit více lidí u stolu a tam se jí to daří báječně. 6 národů, každý s rozdílnými vlastnostmi, vyberte si jeden a jedeme. Začínáte na startovacím dílu mapy, kde je vyznačeno nejvhodnější místo pro stavbu prvního města. Postavíte a šup, jde se těžit. V každém kole máte k dispozici několik akcí, kdy můžete stavit, těžit, věnovat se kultuře, bádat, pohybovat se. Zahrání některých akcí vylučuje druhé, tudíž si musíte dávat pozor, jak je co nejlépe využít. Zvítězit totiž můžete vojensky, ekonomicky, kulturně, vědecky. Takže je dobré hned od začátku vybrat si ten správný směr, ale nepodceňovat ani ty ostatní. Hlavně ne ten vojenský, protože se můžete naplno vrhnout do bádání a najednou vaše neopevněné město přepadne sousední národ a jste namydlení. Vzhledem k tomu, že k vojenskému vítězství stačí dobýt jedno jediné hlavní město, může se vám stát, že budete nuceni bránit město jiného hráče před nájezdem třetího národa, protože pak by celá hra skončila a nebudete to vy, kdo se raduje z vítězství. Většinu času se vám bude nedostávat surovin, kterých opravdu není mnoho. Můžete ale i s ostatními kšeftařit a měnit rudu za kadidlo, nebo obilí. Pak můžete stavit nové jednotky a budovy, ale pozor, všeho je jen omezené množství a pokud váš soupeř třeba postaví hodně přístavů, na vás se už nemusí dostat a máte smůlu (to se vám ale stane pouze při hře čtyř hráčů). Takže musíte taktizovat a taktizovat. Stejně tak ve výzkumu, je dobré mít hned od začátku nastudované technologie, protože pokud si zvolíte svojí cestu, není dobré vynalézat technologie vedoucí k jiné cestě. Do toho přidejte možnost stavit různé divy (a setkáte se tu i s těmi, o kterých jste možná nikdy neslyšeli), rodit významné osobnosti a máte mix, k jehož zkrocení bude potřeba mnohem víc, než jen táhnout kostkou. Civilizace totiž opravdu není hrou náhody, i když počáteční nevědomost rozestavení světa by tomu mohla nasvědčovat. Tady se kostkou nehází a nepomůže vám tak žádná šestka. Je jen a jen na vás, jestli vaše malá tlupa skončí v zapomnění, nebo z ní bude Civilizace.

Suma sumárum, Civilizace je skvěle poskládaná hra, kde si každý stratég přijde na své. Přebírá některé principy ze své počítačové sestřičky, ale kvůli hratelnosti prošla radikální dietou, která jí ovšem neuškodila. Nebudete tu sice pohybovat letadýlky a lodičkami, nebudete stavět cesty a železnice, probírat se daněmi a odstraňovat znečištění, ale vůbec vám to chybět nebude. Hra se povedla báječně a hodí se i pro hráče, kteří Civilizaci na počítači nikdy nehráli. Pořád se tu něco děje, žádné dlouhé prodlevy a jakmile hra skončí, budete mít chuť začít hrát znova, protože teď už jste na to přece kápli a už konečně musíte vyhrát! Tak šup šup, pojďme vládnout světu a přepišme dějiny.