Originalita, atmosféra a prokleté revolty
Autor: Filip Appl |
15.4.2009 |
16
Poprvé, když uvidíte krabici s hrou Shogun, srdce vám zaplesá. Je skutečně povedená. A nejlepší na tom všem je, že vaše nadšení s otevřením neopadne. Naopak. Vydrží během prohlížení komponent, čtení pravidel a první, druhé, třetí a mnoha dalších her...
Takže hned v úvodu říkám, že Shogun je výtečná hra pro pět či čtyři hráče. Proč jenom pro tento počet? Ve více hráčích totiž lze uplatnit všechny možné strategie včetně velmi důležité interakce mezi hráči (domluvy, společné postupy, podrazy apod.). Hra v méně hráčích je možná a je velmi pravděpodobné, že i tak bude bavit, přesto některé důležité prvky hry vymizí a to je velká škoda. Takže pokud vás zajímají hry pro čtyři nebo pět hráčů a je vám blízká tematika vojensko-budovatelské strategie a prostředí starého Japonska, čtěte dál...
Začneme od pravidel. Ta anglická jsou vskutku pěkně provedená, přehledná s mnoha příklady. Přiložený český letáček je pak spíše výsměchem těmto pravidlům a jedna z mála kaněk na jinak velmi krásné výbavě celé hry.
Cílem hry je stát se novým japonským Shogunem. Toho docílí hráč, který bude mít na konci hry nejvíce bodů. Ty lze obdržet za počet ovládaných provincií, stavby a největší počet staveb jednoho druhu v regionu.
Systém hry je založen na dobývání a zastavování jednotlivých provincií, rozdělených do několika regionů ve starém Japonsku. To vše se děje pomocí akcí, které hráči velmi důmyslným systémem přiřazují k jednotlivým provinciím. Velkou roli přitom hraje pořadí, které hráči předtím draží a zvolená strategie. Jednotlivé akce lze kombinovat mnoha způsoby a celou hru lze hrát mnoha strategiemi. Jedno je však jisté. K vítězství je nutné nezanedbat vůbec nic a pečlivě dbát na zásoby rýže, které jsou nutné k uživení provincií ve čtvrtém a osmém kole – v zimě. Hraje se na osm kol, které představují dva roky – každé kolo jedno roční období. Speciálním kolem je zima, kdy probíhá krmení provincií a potlačování případných revolt. Hráči navíc mohou zvolit dvě lehce odlišené varianty hry – sluneční, určenou spíše pro méně zkušené hráče a měsíční, která má být takticky zajímavější a náročnější.
Hra výborně kombinuje vaření mozků (celý systém akcí, jejich vybírání a přiřazování je vskutku geniální a je nutné nad vším velmi pečlivě přemýšlet a kombinovat) a prvek náhody (ten symbolizuje válečná věž - byť nelze mluvit o náhodě přílišné, protože systém kdy vlastní mrtvé jednotky zůstávají ve věži do dalších bojů sice může prohrát stávající boj, ale zase dokáže vhodně pomoci v tom dalším, protože kostičky z věže často vypadávají v tu nejzajímavější chvíli).
Hra je skutečně napínavá. Každý krok je zásadní a důležitý, pro vítězství rozhodují zdánlivé maličkosti. Mít dostatek rýže na konci se ukazuje jako zásadní věc, protože vládce může kvůli prokletým revoltám (grr!) z nedostatku rýže přijít na konci hry klidně i o nejednu zemi a tedy i budovy v ní. Právě to často znamená ten jazýček, který rozhodne o výhře či prohře. Většina her se skutečně vyhrává jen těsným rozdílem o bod či o dva, takže věřte, že Shogun je napínavý až do úplného konce. Samozřejmě, může se stát, že máte zatracenou smůlu nebo jste sakra špatný diplomat a stratég a už od půlky hry (po prvním bodování) víte, že vyhrát nemůžete.
Nelze mluvit o tom, že nejlepší strategií je nic nedobývat. Ze zkušeností mohu říci, že se to vyplácí skutečně málokdy. Jednak si tak hráč koleduje o spolčení se ostatních proti němu a jednak každá zemka rozhoduje a ten systém je nastaven tak, že shromažďovat si pouze armádu na hranicích a ve vnitrozemí stavět a vybírat zas tak dobře nejde. (od toho jsou právě regiony, žetony revolt a další mechanismy, které tomu brání).
Jediná skutečná nevýhoda a mínus hry se skrývá ve fázi plánování akcí. Pokud jsou někteří hráči rychlejší musí často velmi dlouho čekat na ty ostatní až si doplánují svoje akce. Což působí trochu rušivě a hru to brzdí. To a odfláknutý český návod jsou ovšem jediné malé daně za jinak perfektní hru s krásným herním materiálem a propracovaným systémem (který však lze zcela pochopit a strategicky využívat až po jedné, dvou hrách) a velkou možností interaktivity. Pokud bych měl hodnotit v číslech, bylo by to skutečně jedno z těch nejvyšších.
