Shit Happens: Rodičovské trable

hodnoceno 0x (Seznam vlastníků)

Mimi shit happens

Autor: SirEngal | 30.10.2024 | 2

Je horší, když si váš teenager udělá party ve vašem opuštěném domě, nebo když jste zapomněli vyzvednout potomka ze školky? 

O hře

Shit Happens: Rodičovské trable není nic jiného než nejnovější, samostatně hratelné rozšíření hry Shit Happens. Jedná se o jedinou hru autora a designéra Andyho Breckmana a na náš trh ji přináší Asmodee. 

Představuji si, že na nějaké party vyprávěl Andy o svém dni, který byl dost na prd a někdo z kamarádů se ho hezky česky zeptal: „Ale lepší, než drátem do oka, ne?“ Andy to pak vzal doslova a vyrobil úspěšnou deskovku, které není nějaké to sprosté slovo cizí.

Krabice (nebo spíš krabička)

Pokud už jste hráli základní hru nebo jakékoliv jiné rozšíření, klidně následující úvod přeskočte. Rodičovské trable jsou totiž rozšířením, které se drží osvědčeného přístupu nastavované kaše, tedy přináší pouze více téhož. A protože ta kaše není vůbec špatná, není tomuto přístupu, co vytknout (narozdíl třeba od různých verzí hry Monopoly s prasátkem Peppou, Star Wars, Marvelem, Barbie, Pánem prstenů, Falloutem…). 

Obsah krabice a komponenty

Najdeme tu tedy opět perfektně řemeslně zpracovanou krabičku s plastovým inzertem, 200 nových karet zaměřených na strasti rodičovství a samozřejmě návod.

Hrací karty mají vysokou gramáž a opět nás potěší jednoduchou, funkční a přitom vtipnou grafikou. Velmi chválím přeložení textu i v ilustracích.

Pravidla jsou jednoduchá, pěkně popsaná a naprosto se neberou vážně. Sice hráčům tykají a nejdou pro sprosté slovo daleko, což asi nemusí sednout všem, ale bavíme se o hře, která má „shit“, tj. „hovno“ už v názvu, že?

Pobavilo mě zdůraznění, že každou situaci si máte představit v té nejhoší variantě, kterou dokážete vymyslet.

Příklad karet (zdroj: Asmodee/Blackfire)

Princip hry

Na začátku každému hráči rozdáme tři karty a z ostatních vytvoříme dobírací balíček. Tedy jelikož je dobíracích karet opravdu hodně, tak spíše několik. Každý si své tři karty vyloží před sebe a seřadí je podle čísel. Tím si vytvoří svou škálu posranosti.

Jeden z hráčů se ujme iniciativy, lízne kartu a přečte její znění hráči po své levici. Ten potom musí určit, mezi které jeho stávající karty by se tak mohla ta nová zařadit. Pokud se mu to povede, vezme ji a zařadí, pokud ne, pokračuje další hráč po levici, který už ovšem ví, v jakém rozmezí ono číslo není, tak se pokračuje dál, dokud někdo neuhodne. Pokud by nikdo neuhodl, karta se prostě odhodí. Takto se pokračuje, dokud někdo nezíská celkem deset karet. 

Hra je oficiálně určená pro dva až osm hráčů. Ve dvou jsme si ale pro větší zábavu přidali house rule, že číslo karty si nečte ani hráč, který ji lízl (zakryje si ho rukou). jakmile spoluhráč řekne, kam si myslí, že ona karta patří, odkryje si pro sebe spodek karty a řekne, jestli se trefil. Tím dá i hráči, který kartu dobral v balíčku, možnost zkusit hádat, v případě, že se první hadač netrefí.

Rozdíly vůči základní hře

Oproti základní hře jsou karty o něco mírnější, a proto tentokrát není pouze pro dospělé. Tedy technicky… protože se budete rozhodovat, jestli je víc naprd, že dítěti napsal doktor rovnátka, a vy si tak asi budete muset vzít druhou hypotéku, nebo vyrážka z plín, nedokážu si představit, co by na tom mohlo třináctileté puberťáky bavit. Ti podle mě mnohem pravděpodobněji odkliknou ujištění, že jim je 18+, šáhnou po Padesáti odstínech hnědi a budou se chechtat jak my kdysi u Bravíčka.

Na druhou stranu méně explicitní karty činí tuto hru výrazně použitelnější opačným věkovým směrem. 

Nejdříve jsme vyzkoušeli hrát s dalším dětným manželským párem našeho věku a následovala klasická party sranda, kdy jsme zavzpomínali na první zoubky a děsili se toho, kdy dcera přijde s informací, že se z nás stanou prarodiče. 

Později jsme ji vytáhli na rodinné oslavě, kde opravdu zářila. Uznejte sami, jakou jinou party hru byste bez uzardění navrhli své tchyni a její mamince k tomu? 

U nás to dopadlo moc příjemnou půlhodinkou, kdy jsme i s osmaosmdesátiletou prababičkou řešili, jak moc velký průser je, když si vaše dítě hraje se zmijí. Sice jsme jí museli kvůli pomalu postupující demenci v každém jejím tahu znovu vysvětlit, co má vlastně dělat, to ale nebylo díky jednoduchosti pravidel nic náročného. Takže jsme se celá rodina pěkně zasmáli a navrch to prababička vyhrála (i když vlastně asi ani nechápala proč). 

A takto nějak může vypadat vaše vítězná škála posranosti…

Kompatibilita

Rodičovské trable můžete zkombinovat se základní hrou Shit Happens a/nebo kterýmkoliv jiným rozšířením. Je jen na vás, jestli chcete porovnávat pokakané miminko s půlkou mrtvé prostitutky ve vaší posteli, nebo končetinou ufiklou motorovou pilou.  

Shrnutí

Hledáte-li party hru, která se nebere moc vážně a máte to /ne/štěstí být blízko ratolestem (ať už jste rodičem, tetičkou, pěstounem, nebo třeba učitelkou), se Shit Happens: Rodičovské trable rozhodně nešlápnete vedle. Za dvacet až třicet minut včetně vysvětlení pravidel, se královsky pobavíte a bude vám pravděpodobně úplně jedno, kdo nakonec vyhrál. Další zábava také pramení ze vztekání se a diskuze, proč autoři některou kartu ohodnotili tak vysoko, nebo naopak nízko.

Na druhou stranu, pokud budete hrát jen tuto jednu verzi, po několika hrách si většinu karet aspoň rámcově zapamatujete a další partie vám nepřinese nic nového. V takovém případě doporučuji buď pár týdnů počkat, zkombinovat více verzí a nebo prostě tuto verzi poslat dál a vzít zase jinou. 

• Rychlá partie
• Rychle rozbaleno a uklizeno
• Kvalita komponent
• Možnost hrát napříč generacemi

• V principu nic nového
• Pravděpodobně se neshodnete s autory na posranosti určitých karet
• Spíše horší znovuhratelnost (zapamatované karty nejsou taková legrace)