Settlers: Zrod impéria

hodnoceno 630x (Seznam vlastníků)

Settlers: Zrod impéria z pohledu sólohráče

Autor: ULDEPICA | 14.1.2024 | 10

Že stará láska nerezaví? Možná ne. Ale co stará deskovka plná dřevěných žetonů a papírových karet? Tak ta tuplem ne! A pokud se bavíme o Setlerech, tak u nich to platí dvojnásob.

Settlers: Zrod impéria nebo, chcete-li, Imperial Settlers je hand-managementová karetka z roku 2014, ve které se snažíte vybudovat svojí říši stavěním budov a soupeřův postup zpomalit tím, že jeho budovy budete ničit. Byť by se dalo očekávat, že v této hře je poměrně dost interakce, je tomu právě naopak. Setleři jsou v zásadě velmi solitérní záležitostí, ať už hrajete v jednom, či více hráčích. Já měl možnost základní hru vyzkoušet v jednom a ve dvou hráčích. V této recenzi bych se rád kouknul na shrnutí především z pohledu sólohraní a nabídnul malé srovnání s hrou dvou hráčů. Na konci recenzi je statistika mých odehraných sólopartií.

Výhodou této tak trochu fousaté hry je jednoznačně čistota designu. Hra funguje prostě dobře, je přehledná a dokáže nabídnout kvalitní, středně náročný herní zážitek. Jedná se spíše o kratší záležitost. Můj průměr trvání jedné sólopartie je 42 minut, což když hra přejde do krve, lze zredukovat na půlku. Nezřídka se mi stalo (zpravidla po utrpení porážky), že jsem hru hned „otočil“ a rozdal další partii za stejnou frakci.

Nejzábavnější je jednoznačně prvek skládání kombíček a řetězení efektů karet. Tím, že můžete využívat karty ze dvou balíčků, stavět tři různé typy karet a v jednotlivých fázích je musíte optimálně využít, ale také (když přijde čas) zbourat, hra poskytuje zajímavou dynamiku a výzvy v plánování. Přesto se jedná spíše o taktičtější, než strategickou záležitost, protože náhoda umí být velmi nesmlouvavá a nezřídka pošle hráči tři, čtyři nebo pět nevhodných karet v řadě po sobě. To je největší slabinou této hry. Nemá smysl si zakrývat oči a snažit se toto negativum upozadit. V zásadě v každé hře, kde prolízáváte balíčky, budete mít dříve či později štěstí nebo smůlu a poměrně velkou část hry nelze ovlivnit. Je to ovšem důvod nechat si kazit jinak tento velmi příjemný zážitek?

Názory se mohou samozřejmě lišit. Já se považuji za eurohráče, nicméně (v některých případech až extrémní) náhoda mě v tomto případě nijak neuráží. Vzhledem k tomu, že jednu partii lze stihnout za 30 minut a náhoda vás může hezky podrbat pod bradičkou a nabídnout vám nádherné kombo, které vás může bodově naprosto vystřelit, není důvod koukat se na hru přespříliš kritickou optikou. Pokud upustíte od ambice nahrát za každou frakci 120+ vítězných bodů, hru si můžete v tradičním „rekreačním“ smyslu velmi užít.   

Oceňuji, jakou práci si autoři dali s různorodými styly hraní u jednotlivých frakcí. V kombinaci se základními kartami, které jsou společné pro všechny, se hráči otevírá vskutku zajímavý bar s mnoha různými koktejly. Herní zážitek se s každou hrou velmi liší a základní krabice se čtyřmi frakcemi mě uspokojila natolik, že jsem po zahrání asi dvacítky partií ani nepřemýšlel nad koupí rozšíření (ona stejně nejdou v češtině pořádně dokoupit), protože stále je co objevovat. Dle mého osobního názoru největší potenciál skrývají Japonci, i když jsem za ně nejčastěji prohrával. Věřím ale, že při správném pochopení principů této frakce a náhody lze dosáhnout ultimátního výsledku. Naopak vůbec nerozumím Egypťanům a Barbaři mi přijdou jako chudí bratranci Římanů. Odolal jsem pokušení gůglit strategie a zaručené postupy a věřím, že i po více než dvaceti odehraných partiích mám stále mnoho co objevit. Rovněž grafika hry mě uspokojuje – je jednoduchá, přehledná a hru umíte hladce obsloužit prakticky od druhé partie.

A srovnání s hrou dvou hráčů? Vlastně mě to v jednom asi baví víc, protože nemusím čekat na partnera, on nemusí čekat na mě a prožitek ze hry se pocitově nijak neliší od solitéru. Oukej, ve dvou si asi lépe pobouráte stavby, to mi stejně ale nikdy nepřišlo jako to nejdůležitější. Navíc, zkuste manželce v pozdní fázi večera pobourat rýžové pole, přípravnu saké a na to ještě dům gejš, a stejně vám nakonec nic jiného než hraní solitéru nezbyde.

Upřímně, kdyby se dala nějakým způsobem omezit ve hře náhoda, neměl bych co vytknout. Takto se dostávám na hodnocení 9 z 10. Settlers jsou svižní, chytří, nebudete se nudit ani po kolikaterém hraní a pokud hru jako začínající (či zatvrzelí sólohráči) doma ještě nemáte, napravte to! Takhle hra je určitě jedním ze základních kamenů vaší sbírky a neměla by mezi ostatními klenoty chybět! 

Nakonec něco málo slíbených statistik (všechny se týkají sólopartií):