Scythe

hodnoceno 929x (Seznam vlastníků)

Scythe – co a jak? Stojí za to? A osobní zkušenosti s ním?

Autor: JM3 | 22.2.2022 | 12

Proměňte svou hráčskou židli v trůn a staňte se vůdcem jednoho z národů pohybujících se po východní Evropě 20. let 20. století. Tedy, její alternativní historie. Válka byla rychlejší, krutá, a kráčejícím tankům se říkalo mechy. Mechy, jejichž původní účel byl lidem pomáhat a usnadňovat práci – tak to Nikola Tesla plánoval. Stejně jako u ostatních vynálezů s velkou silou lidstvo přišlo na způsob, jak je změnit na stroje na zabíjení. Když Tesla konečně spatřil na vlastní oči následky řádění vraždících strojů, zbudovaných na základě jeho patentů, zapečetil brány Továrny, městského státu uprostřed východní Evropy, a zmizel neznámo kam. A přestože odvážlivci ve vnějších kruzích Továrny dokázali najít různé vychytávky, její skutečná vnitřní tajemství nikdo vynést ven nedokázal. Zatím.

Kdo jsme a co chceme?

Každý hráč se chopí jednoho z národů a jeho účelem je prosperovat a postavit jej na nohy, zatímco kolem něj budou růst i jeho sousedé. Spojenci či váleční sokové? V této nestabilní době nikdo neví. Výsledné bodování se nicméně skládá z více složek – nastřádané bohatství, množství kontrolovaných surovin a území, stavebního bonusu (pár šušnů za vhodné umístění budov) a za dosažení úspěchů ve hře. Maximální získatelný počet úspěchů je ale 6 a na výběr jich je celkem 10, a kdo váhá a je nerozhodný, bude předstižen. A jelikož hra končí okamžitě umístěním 6. hvězdy na stupnici úspěchů některého z hráčů, vyžaduje situace určitou dávku cílevědomosti a přizpůsobivosti.

Je hra těžká?

Na hraní ne. Nejlepší na naučení je vysvětlit základní principy hry a rozjet tréninkovou hru, tzv. „do první hvězdičky“ alias úspěchu. V ten moment už budou všichni chápat, co a jak funguje, ukáže se bodování a hra se rozjede znovu a naplno. Vychytat finesy, naučit se přizpůsobovat, optimalizovat tahy pro využívání akcí a rychlejší růst ekonomiky už vyžaduje značné zkušenosti a člověk se furt může zlepšovat. A nebo nemusí, může klidně hrát a rozvíjet (a bránit) v klidu svou zemi a za pomocí diplomatických dohod s protihráči klidně uzavřít pakt o neútočení. A doufat, že nedopadne jako Polsko v roce 1939 :)

Jak se hraje?

Každý hráč má desku národa/frakce (k jehož základně si sedne, a to určuje i pořadí hráčů) a k tomu „desku hráče“. Deska frakce určuje schopnost frakce a schopnosti jejích 4 mechů a hlavní postavy (po postavení příslušných mechů), deska hráče určuje pozice horních akcí (4 různé akce, vždy stojí stejně, ale nacházejí se pokaždé v jiném oddíle) a náklady a efektivitu dolních akcí (stejná místa, ale stojí různé množství surovin a jsou různě dobře vylepšitelné = zlevnitelné).

Vlastní tah hráče probíhá tak, že si vybere jeden ze 4 sektorů (sloupců) na své kartě (jiný než ve svém předchozím tahu!) a v něm může po zaplacení případných nákladů provést horní akci (obchod, produkce, posílení či pohyb), a poté může provést odpovídající dolní akci, pokud má na její zaplacení. Může provést obě v pořadí horní a pak dolní, může provést jen jednu, nemusí provést žádnou (pokud nechce či nemůže), musí ale nějaký sektor vybrat. Každá z těch akcí nějak může dopomoci ke konkrétním úspěchům a přirozeně tak budete některé dělat více a některé méně. Naplánovat to tak, aby člověk naprodukoval/vyobchodoval suroviny způsobem, který zajistí častejší používání vytoužených spodních akcí a zároveň se u toho rozrostl tam, kam potřebuje, je klíčem k vítězství. Princip jednoduchý, státi se prozíravým státníkem nelehké.

Budete zbrojit a získávat moc pro odstrašení sousedů? Budete chtít vládnout Továrně a hlídat si ji jen pro sebe? Budete chtít vybudovat největší národ  a nebrat ohledy? Budete pracovat na své popularitě a rozvíjet stavebnictví? Nebo raději budete putovat po světě a setkávat se s lidmi, pomáhat jim či je zotročovat? Všechno jde a všechno má své následky.

Mírová cesta jde zahrát stejně jako válečná. Jen to chce neztratit hlavu a hodit občas očko na soupeře ;)

Jak to vypadá?

Postavy a mechy jsou detailní, grafika úžasná, pravidla obsáhlá, ale srozumitelná a dobře se v nich hledají odpovědi na nejasnosti ve hře. Suroviny, dělníci a menší komponenty jsou dřevěné jednoduché tvary, ale účelné a nepletou se mezi sebou. Samozřejmě si můžete dělníky vylepšit vytištěnými samolepkami, a kdo rád maluje na miniatury, může se inspirovat galerií tady na Zatrolených hrách a parádně si modely vytunit. Ale i bez toho hra vypadá na stole skvěle. 

Zábava pro rodiny či hardcore hráče? 

Scythe je čisté euro. Na náhodě je jen to, jakou si líznete počáteční kartu hráče v kombinaci s národem (v průběhu hry se to, samozřejmě, nemění) a co vás potká v průběhu hry za setkání, na která dojdete. Hra je delší a ne úplně zábavná asi pro děti, moc akcí ani bojů se neděje, je to spíš taková studená válka s občasnými rozbroji. Boje jsou totiž náročné a dovolit si je mohou jen ti nejsilnější, neboť ostatní budou jinak riskovat neschopnost čelit protiútokům či útokům někoho jiného. 

Hra není těžká, spíš středně těžká. Nevyskytují se v ní tuny pravidel ani výjimek a celkově není problém ji hrát s 10letými dětmi doma. Pokud je tedy bude bavit tématika :) I ostřílení hráči a plánovači si nicméně přijdou na své.

Zajímavosti z mechanik

• Nutnost přizpůsobit svoji hru různým kombinacím frakcí a desek hráče a zároveň částečně akcím soupeřů silně podporuje znovuhratelnost i chuť se zlepšovat a vymýšlet co a jak příště.
• Boj v případě remízy vyhrává útočník. V případě boje dvou samostatných bojových jednotek tak při maximální investici 7 moci ze stupnice (i kdybyste měli víc) a max. jedné bojové karty (o hodnotě 2–5) tak lze soupeře zaručeně vyklepnout. Ten to ale může čekat, a záměrně dá minimum (1–2) pro získání nové/lepší bojové karty, či dokonce 0 (pokud karty nechce). 
• Hru končí ten, kdo jako první umístí 6. hvězdu na stupnici úspěchů. Zpravidla hru tento hráč následně vyhraje, ale není to tak vždy – rozhodovat může i úroveň na stupnici popularity, kde počet bodů získaných za kontrolovaná území, úspěchy i zbylé suroviny poměrně rychle stoupá a ve 3. (nejvyšší) úrovni už má potenciál vyhrát hru skoro sám o sobě, pokud by v ní byl člověk sám.
• Vytěžené suroviny zůstávají na mapě a odtamtud se utrácejí, přičemž utrácet je může pouze ten, kdo území se surovinou ovládá. Dobývání soupeřova území se surovinami či zahnání jeho dělníků poté, co natěžili do zásoby, je tak reálnou strategií (zvlášť, pokud vám nejde o popularitu, neb zaháněním dělníků se tato ztrácí). Prohrávající totiž vždy ustupuje na svou základnu, zatímco suroviny zůstávají na dobytém políčku a útočník je klidně může ihned využívat.
• Cokoliv postavíte, už zůstává postaveno. Budovy na plánu přečkají cokoliv a dělníci, mechy a postavy se v případě nepříznivých bojových podmínek přemísťují pouze na domovskou základnu, nikoliv zpět do zásoby. Není je tak nutné znovu platit, jen možná chvilku potrvá pohybem je rozvozit tam, kde byste je zas chtěli mít.

Hodnocení na závěr

Nemám rád moc velký podíl náhody a mám rád čitelné hry s dostatkem možností, co dělat. Scythe jsem si zamiloval. Je hratelný jak ve 2, tak v 5 (či až 7 teoreticky, viz P.S.). Samostatná hra stojí stoprocentně za to a je hratelná a zábavná pro poměrně široké publikum, byť nováčci mohou hrát pomaleji a hrát tak se 4 novými hráči najednou možná není nejlepší nápad (ani přes pravidlo „hraje-li soused dolní akci, už rozjeď svou horní“). Dokáže se dostat poměrně rychle pod kůži a pak už je to o tom, že člověk hraje a nemusí vymýšlet každou chvilku, co nového udělat a jak zapracovat nové karty, které mu přišly – tady nic nechodí a hraje se pořád dokola, dokud někdo neukončí hru.

Doporučuju 5/5, 10/10

P.S.

Jelikož recenzi píšu po vydání všech tří zamýšlených rozšíření, tak si zde dovolím tuto poznámku – vydaná rozšíření přidají neskutečně moc k již existující hodnotě a variabilitě hry a ucelený set je pak absolutní klenot. Co přinesou:

• postupně další 2 národy a 2 desky hráčů (Invaze z dálek)
• majestátní vzducholodě plující nad plochou a alternativní konce hry (Titáni nebes)
• minirozšíření fanouškovských karet setkání dokáže hodně ozvláštnit hru, pokud už původní karty znáte skoro nazpaměť (ty nápady v něm jsou neotřelý a hodně dobrý!)
• a závěrečné rozšíření Vzestup Fenrise dodává do hry přes 10 nových samostatně hratelných modulů, další 2 frakce, a co je absolutní top – příběhovou kampaň trvající 8 epizod, ve kterých se dozvíte více nejen o vzniku mechů a jejich historii, ale také opravdové pokračování, co je (a bude) dál. 

Pokud bych si měl vybrat jedinou deskovou hru, kterou budu vlastnit, tak pokud by byla se všemi rozšířeními, bude to právě Scythe. Howgh.