Scythe

hodnoceno 929x (Seznam vlastníků)

Scythe, zápisek první

Autor: tommyspeedman | 3 hodiny 0 minut | 12.12.2017 | 6

Hra: Scythe

Hráči: tommyspeedman a 4 neregistrovaní

"Co czujesz, Wojtek?" znejistěla Anna... Přitisknutá ke svému huňatému příteli zašeptala: "Zostań ze mną. Musimy ich przechytrzyć."

Anna byla stále ještě přikrčena za houštím na břehu řeky. Trvalo to dlouho. Dávno nepočítala kolik zvláštních setkání se cestou událo nebo kolik lidských osudů ovlivnila. Konečně dospěla k cíli své cesty. Mechům Polanské republiky potrvá ještě pár dní než se dostanou až tam kde je teď ona.

A všechno, o co se snažila, je teď ohroženo.

Na druhé straně řeky byla ohromná brána Továrny. V porovnání s branou byla osoba, která byla před ní malá jako trpaslík. Anna však věděla, že ta osoba je ve skutečnosti skoro o hlavu větší než ona sama. Nebylo na pochybách koho hlídá ten ohromný pižmoň který stojí opodál. Věděla, že Bjorn pro ni má určitou slabost. Již několikrát se střetli tváří v tvář u vyjednávacího stolu. Jeho tvrdé severské rysy ji svým způsobem také učarovaly. Přesto jí bylo jasné, že kdyby musel, neváhal by ani vteřinu aby ji rozštípl lebku těžkým mečem, který nosil u pasu. Pokud by ji však dříve nesrazil k zemi tou velkou ručnicí.

Anna pohlédna na Wojtka. Ten z jejího výrazu okamžitě pochopil co chce udělat. Až takové pouto může vzniknout mezi člověkem a zvířetem.

Hbitě přeskákala po kamenech v řece a po chvíli vyšla na cestu vedoucí k Továrně. Ohromný pižmoň okamžitě zavětřil. Její plán je až směšně jednoduchý. Naivní. Prostě mu dá co chce. Technologie Továrny na dosah ruky. Tak proč ho nenechat ať se tím nabaží. Ať mu touha po moci zastří úsudek. Možná si bude chtít vzít hned to co první spatří. Možná baží jednoduše po tom největším. Nebo nejzajímavějším? Možná bude dlouho zvažovat a porovnávat. Na tom už nezáleží.
Nikdy nebude moci odnést vše.

A tak se i stalo. Po dlouhých hodinách se brány Továrny opět otevřely. Vyjednávání bylo úspěšné. Příslib spojenectví ho přesvědčil. Když se loučili, věnoval ji skoro až přátelský pohled. Ta hrstka severských vojáků co tu zůstane je jen jeho pojistka. Pro Wojtka nebudou představovat problém. Bjorn odpochodoval se svoji magickou kořistí. Těžko určit zda jde až do své mateřské základy nebo jen do nejbližšího ležení, které je i tak vzdálené týdny cesty. Samozřejmě, že se bude chtít vrátit pro další a další technické zázraky. Stejně jako ostatní. Ale to už budou mechy Polanské republiky dávno zde.
Ohromné dveře Továrny se za Annou a Wojtkem zavřely.

Nikdo jiný už žádné dechberoucí technologie z Továrny nikdy nezíská...


Příběhem výše by se dala zjednodušeně popsat naše první hra. Podařilo se dát dohromady plný stav - pět hráčů. Takže zážitek ze hry byl opravdu maximální. Před samotným hraním proběhlo klasické vysvětlení pravidel. Toho jsem se ujal já, byť jsem do té doby odehrál jen jednu "testovací" hru s manželkou a jednu s nejlehčí Automou (samozřejmě jsem byl Automou i manželkou rozdrcen na celé čáře). V obou uvedených případech jsem hrál spíš proto, abych pochopil pravidla, základní principy a o co ve hře vlastně jde. Už v téhle fázi je třeba Scythe složit poklonu. Pravidla hry sice vypadají na první pohled náročně, nicméně člověk velmi rychle všechno vstřebá a pochopí. Herních principů je sice hodně, ale vše je tak nějak intuitivní a přehledné. Samotné vysvětlení tak trvalo maximálně hodinku. Což je podle mého názoru mnohem kratší čas než trvá vysvětlit třeba Hru o Trůny.

Po losování jsem usedl k bílým jednotkám Polanské republiky se Zemědělskou deskou hráče. Moje strategie nebyla určitě optimální. Jak jsem zmínil na začátku tak to byla naše první ostrá hra. Ale i tak jsem si, myslím, v průběhu nevedl až tak špatně. Už od začátku jsem se rozhodl, že mým cílem bude obsadit Továrnu a pokud možno si ji zabrat pouze pro sebe. Protože jsem neměl úplně jednoduché úkoly tak mi bylo jasné, že se budu víc soustředit na jiné akce za které se získávají hvězdy a úkoly nechám na později. Další můj postup jsem odvíjel od hráčské desky. Zemědělství má velice levné Vylepšení takže jsem ze začátku hry střídal akce Pohyb/Vylepšení a Obchod. Obchodováním jsem získal ropu a v dalším tahu ji hned směnil za vylepšení. Občas jsem si něco malého vyprodukoval (hlavně dělníky) a poslední část desky jsem nehrál skoro vůbec (Hvězdu za rekruty ani průběžné bonusy jsem tedy nezískal). Nicméně akce Pohyb se Anně s Wojtkem velice hodila. Snažil jsem se využít dovednost Frakce a získat co nejvíce karet setkání. Sice jsem při prvním setkání na svoji výhodu "zvolit dvě možnosti ze tří" zapomněl, ale ve zbývajících dvou (či třech) případech Setkání už jsem si dal pozor. S dělníky jsem se pohybovat moc nepotřeboval, suroviny jsem řešil obchodem. Tato obchodovací strategie sice vypadá na první pohled dobře, ale má jeden háček. Protože na konci hry rozhoduje počet peněz tak díky obchodování mi mince rozhodně moc nepřibývaly. Ale ze začátku hry jsem to neřešil a doufal jsem, že na konci hry budu mít dost jiných věcí co mi peníze přinesou (například trojnásobné políčko Továrny). Po získání Mecha jsem se s ním a s Annou vydal přes jezera směrem k Továrně.  

Severské království bylo bohužel o tah rychlejší takže Bjorn si vybíral kartu továrny první. Zvolil tuším kartu 18. To, že si zabral Továrnu, se mi do plánů vůbec nehodilo. Nicméně mi sám nabídl, že z Továrny odejde když mu uvolním jiné pole, které jsem měl zrovna zabrané. Souhlasil jsem a modrý hráč tak mohl splnit jednu kartu úkolu. Dle mého názoru poměrně nevýhodný obchod z jeho strany. Pro mě rozhodně přínosný. S Annou a mechem jsem se tedy nahrnul do Továrny a jal se vybírat pátou kartu hráčské desky. Řekl bych, že jsme neměli moc štěstí na karty, určitě byly v krabici karty lepší, ale zase tak hrozné to taky nebylo. Nakonec jsem zvolil kartu číslo 13, ale její výhody jsem vlastně skoro nevyužil. Díky získaným vylepšením a Mechem s Pohybem +1 jsem si vystačil se základními akcemi. V téhle části hry jsem byl celkem spokojený...

Tou dobou v jiných koutech poválečné Evropy. Informace pocházejí z rozvědky Polanské republiky a mohou být místy částečně zkreslené (čti "už si to zkrátka přesně nepamatuju :-)").

Rusvětský svaz si od začátku hry hodně hlídal stupnici Moci (taky za to jako jediný hráč získal Hvězdu). Dále zabíral prázdná území ve svém okolí. Využíval výhody své frakce a často tak hrál stejnou akci i v dalším tahu. Počty jeho Mechů se průběžně rozšiřovaly. Stejně tak jako jeho pracovití soudruzi, totiž dělníci. Surovin těžil celkem hodně a obecně svou infrastrukturu dobře rozvíjel, takže jsem z jeho strany čekal možné problémy. Olga a Changa se brzy ocitli před branami Továrny a brzy jsem tak měl na stole s prosíkem dohodu o uvolnění políčka Továrny. Samozřejmě jsem rusvětům odkýval jejich nabídku, získal tím nějakou tu výhodu a v příštím tahu jsem akcí Pohyb do Továrny nahrnul další Mechy. Tentokrát i s dvěma dělníky, kteří - řekněme si to na rovinu - plnili tak trochu funkci živého štítu v případě napadení. Rusvětský svaz lamentoval, prosil a hrozil. Nicméně Anna a Wojtek byli neústupní a políčko Továrny bylo v tu dobu už bílé jako sníh.

Severskému království, jak již bylo řečeno, se podařilo vstoupit do Továrny jako prvnímu a po jejím opuštění se zaměřil na jiné aktivity. Díky dohodě se mnou si splnil kartu úkolu. Také své dělníky díky výhodě frakce rozmisťoval do okolních políček. Bohužel než se mu podařilo nasadit obrané Mechy tak byl tuším na dvou místech vyhnán rudými mechy protivníka, pro kterého byla ztráta moci nicotná v porovnání se surovinami na nově nabytých územích.

Saská říše měla asi nejlepší rozjezd na začátku hry ze všech hráčů. Poměrně rychle se ji podařilo dostat dělníky s pomocí budovy Tunelu do okolních políček takže Produkce jela na plné obrátky. Vzhledem k tomu že je Saská říše agresivní typ protihráče tak toto bylo druhé místo, kde jsem očekával problémy. Nicméně štěstí stálo při mě a hráčka, která Sasy ovládala, se spíše soustředila na vlastní píseček. Několikrát jsem si sice hrál s ohněm u ropného vrtu a znovu připomínal výhody této frakce, nicméně i tak byli Sasové tentokrát mírumilovní. Naštěstí pro mě. Je však otázka, jak by se hra vyvíjela, kdyby za Saskou říši hrál nějaký bojechtivější hráč.

Krymský chanát je takové "nic, nic a pak je najednou všude". Alespoň tak mi to přišlo. Na první pohled žádné složité manévry, nějaké to těžení, poctivé střádání mincí a sem tam trochu toho pohybu Zehrou. Nic moc, řeklo by se. Jenže podceňovat Chanát se nevyplácí. V průběhu hry získal Chanát jako vůbec první nějakou Hvězdu a v pozdější fázi hry využil svoje schopnosti naprosto geniálně. V pěti hráčích jsou na herním plánu 2 neaktivní základny. To je pro Chanát důležitá věc. Prostory kolem těchto základen skýtaly ohromný potenciál, který si nikdo včetně mě neuvědomoval. Tedy až na Chanát. Jaké bylo tak moje překvapení, když se najednou žlutý mech nesoucí dva dělníky objevil na druhé straně mapy. Dvě nová území byla rázem v držení Chanátu a pro mě to byl "tah/překvapení večera". Bohatství žlutého hráče nebezpečně narůstalo.

Zpět k Anně a Wojtkovi.

Jak jsem již uvedl výše. Vstoupit do Továrny se už jinému hráči nepodařilo. Moje pozice zde byla pevná jako skála. Abych to ještě více utvrdil postavil jsem si zde i Zbrojnici. V úvodu hry se losovala karta Stavebního bonusu a tou byla karta "Budovy v řadě". Tohle byla další věc, kterou jsem se snažil si od začátku hlídat a to se mi i podařilo. Co se obsazených políček týká, nebyl jsem na tom vůbec špatně. Dělníci už byli na herním plánu všichni. Nakonec se mi i podařilo splnit jeden ze svých úkolů. Hra se blížila do své finální fáze.

Stav byl následující: Rusvětský svaz připravoval na hranicích mocnou armádu mechů a jejich úmysly byly hodně nevyzpytatelné. Krymský chanát byl na stupnici hvězd na druhém místě, se 4 hvězdami těsně za mnou. Já jich měl pět (získaná vylepšení, nasazené Mechy, nasazení dělníci, postavené budovy, splněný úkol) a zoufale jsem hledal šestou. Všichni hráči v průběhu hry zůstávali na spodní stupnici popularity. Mě se ze začátku párkrát podařilo dostat se do "druhé sekce", ale nakonec i já jsem spadl na popularitu cca 4 takže v přepočtu na mince nikdo extrémně nevyčníval. Naproti tomu políčko s Mocí byla moje veliká slabina. Skoro všichni byli přede mnou a s hodnotou 2 bych toho moc neubojoval. Ale nakonec jsem to uviděl. Osamocná Zara vzdálena dvě políčka od Mechy napěchované Továrny. Chvíli jsem přemýšlel jestli ještě nepočkat a ještě se raději nepokusit posunout se výše v popularitě a získat nějakou tu moc, ale riziko od ostatních hráčů bylo příliš velké. Vsadil jsem tedy všechno ja jednu kartu (vlastně na tři) a vydal se se třemi Mechy z Továrny vstříc naší první a jediné bitvě v této hře.

Sice jsem neměl skoro žádnou bojovou moc, ale moje naděje spočívala na Bojových kartách. Ty jsem si celou dobu šetřil a nyní jsem tak měl k dispozici dvě "čtyřkové" karty a jednu "trojkovou" které doplnily mé 2 body moci. Bojová síla 13. Té Zara i se svojí Bojovou kartou díkybohu nemohla konkurovat a tak byla bitva rozhodnuta. Šestá hvězda putovala na herní plán, ale ty největší nervy teprve začaly. To, že někdo ukončí hru, totiž ještě nic neznamená. Od začátku hry jsem na tom nebyl s mincemi v porovnání s ostatními hráči vůbec dobře. Bude mi stačit to co mám na vítězství..?

Nakonec ano. Celkové množství peněz jsem díky získaným hvězdám, stavebnímu bonusu, Továrně a obsazeným územím dostal až na hodnotu 48. Druhý skončil nebezpečný Krymský chanát, který mi hodně těsně dýchal na krk se 45 mincemi. Třetí rusvětský svaz se 42 mincemi. Saská říše a Severské království se pohybovali někde mezi 20-30 mincemi. Z vítězství se tentokrát tedy radovala Anna s Wojtkem (a já). Nicméně pěkný zážitek měli myslím si všichni. Alespoň vzrušené rozhovory po ukončení hry a navrhované strategie a ukázky možných vítězství (ve stylu "už mi chybělo jen to a to a taky bych vyhrál" aneb po bitvě je každý generál) tomu nasvědčovaly.

Scythe je parádní hra. Je variabilní a nabízí nespočet variant jak ke hře přistoupit a jakou strategii zvolit. Z naší ukázky je také dobře patrný jeden fakt, který budu citovat z pravidel: "Možná vás překvapí, jak málo bojů se ve hře Sythe odehrává... hrozba bojem je důležitější než boj samotný". Nemohu než souhlasit. Navíc v které jiné hře jedna bitva rozhodne celou válku? A tím se přeneseně dostávám k dalšímu zajímavému prvku - konečné hodnocení. To že ani "ukončující" hráč nemá vůbec jistotu že vyhrál je dle mého názoru pěkný herní prvek. Mnohem víc proto záleží JAK dotyčný hraje. Takže nestačí jen být "nejrychlejší". Ale takhle bych tady mohl jednotlivé koncepty hry chválit do nekonečna... Sečteno, podtrženo a zapsáno ještě jednou - Scythe je parádní hra.

A teď mě omluvte, jdu se zapsat do Listiny úspěchů.

Odehráno v: Chrudim (Okres: Chrudim)