Ron & Bones

hodnoceno 1x (Seznam vlastníků)

Další bitka...

Autor: Polylux1 | 0 hodin 50 minut | 17.8.2011 | 8

Hra: Ron & Bones

Hráči: Polylux1 a 1 neregistrovaný

Ve vzduchu to viselo už dlouho ... Atillano, prohnanej lump do morku kostí se čím dál tím víc kamarádíčkoval s dvoumetrákovým, sluncem takřka sežehnutým pořezem zvaným, pro zvláštní zálibu v houfnicích, Sloot Gunner. Jedno dělo ostatně tahá permanentně sebou a používá jej jako normální lidé (piráti) obyčejnou flintu. Někdo říká, že je to blázen a šílenec, je každopádně fakt, že Atillano to s touhle horou svalů vždycky uměl zařídit, aby stála na jeho straně...

Proti nim se měla postavit Melinette, mrštná jednooká holčina, která podle Atillana neměla na lodi nikdy co pohledávat, a prokletý kostlivec, který kdysi, za života, požíval jména Hueson Smith. Je pravda, že na kostlivce dneska mezi piráty narazíte až překvapivě často, ostatně proklatých pokladů se válí všude plno a nenechavá ruka pirátova se nezřídkakdy nechá zlákat snadno nabytým bohatstvím, Hueson se ale před první smrtí dožil požehnaného věku, takže dnes se mu ruce chřestivě třásly a pro artrózu v koleni všude ťapkal s dřevěnou berlou ... a to jeho perverzní fialový péro na klobouku ... dost důvodů ho poslat k zemi definitivně, říkal si Atillano.

A tak se nám to takhle jednou k ránu semlelo. Vyvolat mezi piráty záminku k potyčce je asi ta nejsnažší věc jakou si dovedete představit a Atillano byl v provokacích vždycky vynalézavější než všichni ostatní. Vytočil křehounkou Melinette tak, že se k němu vrhla přes celou palubu jako kočka a začalo ho, pěkně po italsku, škrtit pod krkem. Takovou zuřivost přece jen nečekal a několik dlouhých vteřin, o kterých by odpřísáhl že byly minutami, se proti jejím vynalézavým chvatům nezmohl na žádnou známku odporu... Jeho kolega ve zbrani se na nic neptal, viděl kamaráda jak ho škrtí ta fůrie co ho před týdnem přinutila umýt si obě podpaždí, zacílil, zapálil doutnák a houfnice vydala ránu "jako z děla" ... jeho ruce, které jen pro nedostatek silnějších výrazů nazýváme volšovými, však nebyly štonc spojit ústí děla a mrštný cíl v přesnou geometrickou úsečku a koule se, naštěstí pro Melinette a možná i pro škrceného Atillana, jen otřela o lodní stěžeň.

Zato Hueson měl vyjímečně mušku dobrou. V třesoucích se kdysi-rukách stále nosil dvojici bambitek a jedna z nich teď přesně našla cíl - nezbytný soudek s prachem na zádech páně Gunnerových. Ozvala se druhá rána jako z děla, soudek se rozlétl a zraněný Gunner, ačkoli se mu to stalo již mockrát, překvapeně spadl na zem až prkna zapraskala a z vypaseného pravého stehna se ozvalo slabé lupnutí. Toť sice důkazem, že i pod takovou horou svalů a sádla, kdesi hluboko, se nachází kostra, ta však nyní evidentně vypověděla službičku a odsoudila dvoumetrákového majitele k doživotnímu kulhání...

"Kruciš", odbyl to mastodont, zvedl se a jal se závodit s Huesonem v pajdání směrem k zápasící dvojici Atillana a Melinette. Kostlivec se, snad povzbuzen úspěchem z překvapivě přesného zásahu, rozhodl zkrátit svou cestu mladickým skokem přes bednu, berle se mu ale při odrazu smekla a on zůstal na krabici ležet jak douhý tak hubený. To Gunner sebral všechny síly, odvahu i vybité dělo, úspěšně z boku dokulhal až k italské dračici a s galancí jen jemu tak vlastní ji přetáhl houfnicí po hlavě. "Sláva, konečně zásah", blesklo mu hlavou radostně, když otřesená Melinette konečně pustila svého soka...

No, zkrátím to: Atillana vyřídila rána z druhé Smithovy bambitky a Melinettin kord mezi žebry, jehož majitelka se, takřka současně, podruhé a osudově potkala svou vlasatou hlavou s Gunnerovou houfnicí. Finále se tedy rozhodovalo mezi mastodontem a kostlivcem. Boj to byl tuhý a na pirátské poměry překvapivě dlouhý, plný pádů přes žbrmblení a úderů pod pás. Gunner dokonce po svém prchajícím soku v psychickém vypětí své dělo i mrštil, ale minul a jeho oblíbená zbraň zůstala ležet za kostlivcem na palubě. Oba piráti pak pomalu postupovali v bitvě, tloukli se tu rukama, tu pažbami vystřílených pistolí, snědý moby dick do svých obrovských rukou na chvilku chytil i šavli, ale pro kostlivce, vzdor berli, nebyl nejmenší problém se jeho nešikovným výpadům uhýbat a sám mu tu a tam uštědřil i nepříjemnou ránu...

Až to Gunnera přestalo bavit. Stále zasypáván kostnatými ranami, kyž už jeho duše pomalu opouštěla obrovské, ale potlučené tělo, sebral z paluby svůj ztracený kanón, při dalším soupeřově úderu pažbou do slabin jej naládoval kulí, a z deseti coulů rozmetal dvojnásobnému nebožtíkovi kosti do moře...

A to je všechno, milé děti :-)

Odehráno v: Chlumec nad Cidlinou (Okres: Hradec Králové)