Richard III: The Wars of the Roses

hodnoceno 14x (Seznam vlastníků)

Jak se hraje Richard III. aneb

Autor: Marvin | 6.3.2010 | 21

První kampaň se nesla ve znamení aktivity Yorkistů. Invazní síly z Calais se vylodily pod vedením Richarda Nevilla, hraběte Warwicka, v Sussexu  a Kentu. Edward z March se vylodil  v East Anglia, kde se k němu okamžitě připojil vévoda Norfolk. Londýn, kde setrvával, společně s královnou Margaret, slaboduchý král Henry VI, se ocitl v kleštích a vévoda Somerset začal stahovat síly na jeho obranu. Jaké bylo jeho překvapení, když Warwick místo na Londýn udeřil na Dorset. Warwick se pokusil přesvědčit lorda Riverse, aby se přidal na jeho stranu, ale velmož všechny jeho návrhy odmítl a tak se 11 000 Yorkistů srazilo se 6 000 tisíci Somersetových mužů. Bitva to byla krutá. Když se po 4 hodinách Warwick stáhl, byly řady lancasterských značně prořídlé a  mrtev ležel i jeden z možných dědiců trůnu vévoda z Exeteru. Bojům, ale nebyl konec. Následoval neúspěšný Edwardův útok na Londýn, při jehož obraně padl nezletilý následník trůnu princ Edward (syn Margaret a Henryho VI, ale někdy se tvrdí, že jeho otcem byl spíše vévoda Somerset). Pak následoval druhý útok na Dorset a Somerset byl rád, když spasil život útěkem. Na konci kampaně byl sice Henry VI ještě králem, ale jeho strana ztratila dva následníky a tři loajální šlechtice. Yorkové, i když opět v exilu, ztratili šlechtice jen dva.

Jak se to vlastně hraje

Richard III. je zástupce Block War Games (BWG). Vychází z jiného úspěšného titulu vydavatelství Columbia Games hry Hammer of Scots. Co to vlastně je BWG? Jejím základním rysem je použití dřevěných bloků (kvádříků) , které představují jednotky. Bloky se pohybu jí po hracím plánu, a pokud se potkají bloky různých barev na jednom území, tak dojde k bitvě. Ta se řeší kostkami. Jednotky útočí dle své iniciativy a zasahují dle své bojové síly a schopnosti zásahu. Aktuální síla jednotky určuje počet kostek, kterými daná jednotky hází na zásah. Zásah se pak počítá proti schopnosti zásahu, která je pro různé jednotky různá. Síla jednotek se snižuje se v případě úspěšného útoku soupeře a to podle daného klíče.  Klíč umístění zásahu se liší hru od hry.

Bloky slouží k určení síly jednotky (počet bodů, který je nahoře udává aktuální sílu viz. obrázek). Dále jsou na bloku uvedeny všechny potřebné statistiky dané armády.

Posledním, ale ne nejméně důležitým úkolem bloků je zabezpečit fungování fog-of-war , která je typickým atributem tohoto herního systému. Bloky jsou totiž vždy natočeny k soupeři zády a ten tedy zná počet jednotek, které se přesunují, ale až do vypuknutí bitvy nezná jejich přesné statistiky. Mne to osobně moc baví, protože soupeř si nikdy není jist, jak silná armáda se na něj valí.

Cíl hry a Vítězné body

Cílem hry je, jednoduše řečeno, stát se králem Anglie. Asi se ptáte jak na to. Musíte mít na konci kampaně více vítězných bodů než soupeř. Jeden bod je za každého šlechtice a církevního hodnostáře (biskupové jsou hře dva, biskup z Yorku a z Canterbury), který aktuálně podporuje vaši stranu. Dále je bod za každého následníka (heir), který je ve hře a jeden bod dostane ten, kdo ovládá Londýn.  Šlechtici (nobles) jsou loajalisté (symbol růže místo označení loajality), kteří jsou ve hře jen v jedné barvě a hrají za všech okolností  jen za jednu stranu  a nebo„převraceči kabátů“, kteří mohou hrát za obě strany. Kabát může převrátit i církevní hodnostář (celkem logické a také dějinami prověřené pravidloJ). Kdo má na konci kampaně více bodů, ten se stane králem Anglie pro příští kampaň a jeho zvolení králem ovlivní i počáteční rozestavení. Kdo je králem po konci posední kampaně hry (základní hra má 3 kampaně, speciální scénáře tolik kampaní kolik si hráči dohodnou), tak ten vyhrál hru.

Okamžité vítězství

Hru vyhraje okamžitě ten, kdo trvale vyřadí ze hry (eliminuje) všechny Následníky (heirs) soupeře.

Strategie

Jak tedy docílit toho, aby měl hráč více bodů než soupeř? Na počátku je to snaha shromáždit co nejvíce oddaných šlechticů v Anglii. Na to jsou dvě cesty:

• Verbování (recruit): Na počátku hry se musí hráč snažit nasadit do hry co nejvíce šlechticů ze své zásoby bloků (pool), protože na mapě jich začíná jen několik. Šlechtici v poolu se pro potřeby kontroly vítězství nepočítají. Verbování je důležité pro oba hráče, ale jednoduší je pro aktuálního krále, protože na počátku kampaně ovládá vojensky Anglii. Tento fakt mu umožňuje blokovat rodová území šlechticů soupeře a tím bránit jejich nasazení.
• Přesun šlechticů z Exilu do Anglie: Stejně jako se nepočítají šlechtici v zásobě (pool), tak se nepočítají šlechtici a následníci v exilu (exil jsou území mimo Anglii, pro Yorka je to Calais a Irsko a pro Lancastera je to Skotsko a Francie). Šlechtic anebo následník v Exilu se dostane  do Anglie pohybem (move, viz. Akční fáze níže) a to buď pozemním (ze Skotska) anebo námořním (sea move) z ostatních území.  Tato akce je důležitější pro uchazeče o trůn (pretender), protože on, jeho následníci a šlechtici jsou na počátku kampaně v Exilu.

Když jsou šlechtici a následníci ve hře, tak už zbývají jen tři cesty jak změnit poměr sil:

• První je zabít (eliminovat) šlechtice soupeře v bitvě anebo ho donutit k útěku do exilu.
• Druhá, je přesvědčit šlechtice, který slouží soupeři k přechodu na vaši stranu. Tento prvek je ve hře něco fantasticky dobového, protože celá Válka růží je protkána zradami, převracením kabátu a přechody mocných lordů od jedné růže ke druhé.
• Poslední možností jak si polepšit o 1 vítězný bod je ovládnutí Londýna.

Hrací plán

Hrací plochou je pěkně namalovaná mapa středověké Anglie. Bohužel je mapa vytištěna na měkkém, papíře a tak to není rozhodně herní plán kvality, na kterou jsme zvyklí třeba od FFG. Na mapě jsou dále významná města (London, Salisbury, Norwich,  Bristol, Coventry, York a Newcastle), dvě katedrály (Canterbury a York)  a významné přístavy (označené symbolem plachetnice).  Dále jsou zde žlutě uvedena i další dobová města, hrady a přístavy, ale tyto nemají žádný vliv na hru. Dalším historickým prvkem, bez vlivu na hru, je označení míst významných bitev války růží (vždy v barvě vítěze).  Mapa se dělí na jednotlivá území, která obsahují erby šlechticů. Na plánu jsou dále královské koruny, které označují území tradičně oddaná koruně (tedy právě vládnoucímu králi).

Hranice území

Území na mapě mají tři typy hranic běžnou (žlutá), vodní (modrá, většinou vodní tok) a špatně prostupná (červená, kopce a nebo bažiny). Hranice mají různou prostupnost a limitují počet jednotek, které je můžou v jednom tahu překročit (žlutá 4, modrá 3, červená 2) a červená navíc i omezuje pohyb (jednotky, které tuto hranici překročí, končí pohyb v území, na které vstoupily). Hranice jsou prvek, který významně formuje strategii a hráč s ním musí ve svém tahu počítat.  

Zásobovací limity území

Každé území je schopné uživit 4 armády (území s městem 5). Jednotky, které jsou nad limit trpí hlady a ve fázi zásobování se jejich síla snižuje o jedna.

Druhy území ve hře

Základní dělení herního plánu je na Anglii, Isle of Man a Exilová území.

Exilová území

Každý hráč má, v souladu s historií, exilová území dvě (York Calais a Irsko, Lancaster Skotsko a Francii).  Na exilová území nemůže protistrana zaútočit, ale zároveň se šlechtici a následníci v exilu nepočítají mezi vítězné body. I exilová území mají své zásobovací limity. Není tedy možné tam přesunout všechny jednotky a v bezpečí čekat na rozhodující bitvu.

Isle of Man

Isle of Man je jediným přístupným ostrovem ve hře a na něm přítomný šlechtic anebo následník se nepočítá mezi vítězné body stejně jako by byl v Exilu. Isle of Man navíc obsahuje erb zrádného rodu Stanley, který tam tedy může být nasazen.

Anglie

Anglie se dělí na standardní území, která obsahují jen štíty s erby šlechticů (na většině území je alespoň jeden erb), městská území, která obsahují jedno ze sedmi velkých měst (Newcastle, York, Coventry, Bristol, Londýn, Salisbury a Norwich) a na území loajální koruně, která jsou označena korunou. Některá území (např. York) mohou mít na sobě všechny tyto znaky (erb, město i korunu). 

• Erby označují rodová území jednotlivých šlechticů. Jsou to zároveň jediná území, kde lze šlechtice naverbovat, pokud není území obsazeno nepřítelem. Na svém území má každý šlechtic bonus +1 k zásahu při obraně (je to herní vyjádření přímé podpory jeho vazalů).
• Stejně jako erb pro šlechtice funguje pro oba biskupy znak jejich katedrály.
• Význam měst je jednak v tom, že městské území má vyšší zásobovací limit a uživí tedy 5 armád místo 4. Dále je zde možnost rekrutovat domobranu a bombardy. Území Londýna také přidává svému držiteli jeden vítězný bod v politické fázi. Vzhledem k těsným výsledkům, které jsou časté, je tedy kontrola Londýna důležitá (hra je prostě historická).  Domobrana má na území svého města bonus +1 k zásahu při obraně.
• Koruně věrná území, označená korunou, jsou místem, kde má král a jeho nejstarší dědic bonus +1 na obranu a jsou místem, kde se nasazují do hry královští následníci.

Další dělení Anglie je na vnitrozemská a pobřežní území a pobřežní území se dále dělí na ta, která obsahují přístav (a je tedy možnost sem přepravit více jednotek po moři za méně AB) a na ty, které ho neobsahují.

Anglie se dále dělí na Anglii a 4 standardní území (Pembroke, Caernarvon, Povis a Glamorgan), které jsou ještě navíc označená jako Wales. Zde se verbují Velšané a mají tu zároveň (na všech čtyřech územích) bonus +1 k zásahu při obraně.

Poslední dělení území v Anglii je dle jejich kontroly armádami obou hráčů:

• Volné (Vacant) je území, které neobsahuje jednotky ani jedné strany.
• Ovládané (Friendly) je území, kde má jednotky jen jedna strana.
• Nepřátelské  (Enemy) je území, které obsahuje jen jednotky soupeře.
• Napadené (Contested) je území, kde se nacházejí jednotky obou stran a, kde proběhne v bojové fázi bitva.

Jednotky

Po mapě (popsané podrobně v kapitole výše) se pohybují armády představované dřevěnými bloky s erby. Ve hře jsou jednotky 6 základních typů. Jedna ze skupin se dělí na dvě výrazné podskupiny.

Následníci trůnu (Heirs)

Tyto bloky reprezentují to, o co se vlastně hraje, nebo přesněji, jsou to oni, kdo hrají o trůn. Každá strana má dědiců pět a jsou seřazeni od 1 do 5 podle jejich seniority (pořadí v nároku na trůn). Vždy nejstarší z nich je králem anebo uchazečem o trůn (pretender). Následníci jsou ve hře vždy maximálně tři a ostatní dva čekají na svou příležitost v zásobě bloků (pool) každého hráče. Nový následník vstupuje do hry až v okamžiku, kdy je jeden ze tří ve hře eliminován (následník je dle pravidel eliminován trvale). Každá strana má jednoho dědice, který není, v souladu s historií, zcela loajální a lze ho přesvědčit (standardním hodem na zradu), ke změně strany (u Lancasterů je to vévoda z Exeteru a u Yorků vévoda z Clarence). Zrádný následník může být následně stranou, ke které se přidal popraven a tím trvale vyřazen ze hry (fakt brutální a středověké).  Hra může skončit okamžitým vítězstvím té strany, která eliminuje všechny dědice soupeře.

Každý dědic má bonus +1 k zásahu při obraně svého území (štítu). Král a jeho první následník navíc i při obraně území s korunou.

Šlechtici (Nobles)

Šlechtici se dělí na loajalisty, kteří nikdy nemění stranu (ve hře jsou označeni tak, že na místě pro označení loajality mají růži v barvě své strany) a na ostatní, kteří jsou více (hodnota 1) či méně zrádní (hodnota 2). Samostatnou skupinou, která se z pravidel loajality odlišuje, je významný rod Nevillů. Ve hře ho zastupují hned čtyři kameny a vztahují se na ně speciální pravidla. Dva z nich (Kent a Salisbury) mají místo označení loajality malý štítek v barvě hraběte Warwicka. Jejich loajalita je dvě, ale pokud je přesvědčuje ke zradě Warwick (v historii známý jako Kingmaker, nejschopnější diplomat Války Růží), tak mají loajalitu 1. Sám Warwick má loajalitu 3 (jediný ve hře) a tak je velice těžké ho přetáhnout na druhou stranu. Když se to povede, ostatní dva Nevillové ho většinou rychle následují. Samostatnou kapitolou je poslední Neville a to hrabě z Westmorland. Vzhledem k jeho komplikovaným rodinným vztahům s Warwickem ho tento nemůže přetáhnout (stejně jako hraběte Northumberlanda, se kterým se Warwick nesnášel). Westmorland začíná historicky na straně Lancasterů a ostatní Nevillové začínají na straně Yorků a tvoří vlastně jediné šlechtice, kromě loajalistů, které má York na počátku základní hry k dispozici.

Šlechtici mají bonus +1 k zásahu, když brání své území na mapě vyznačené štítem.

Biskupové (Church)

Biskupové z Canterbury a Yorku představují ve hře vliv církve. Každý je na jedné straně. Oba se počítají mezi vítězné body a oba mají bonus +1 k zásahu při obraně území, které obsahuje „jejich“ katedrály. 

Městská domobrana a Bombardy (Levies and Bombards)

Každé ze sedmi velkých měst může vyslat do boje svoji domobranu. Domobrana nikdy nemění stranu a slouží tomu, koho město dlouhodobě podporuje. To je dáno od začátku a průběh hry na to nemá žádný vliv. Newcastle, York, Coventry a Bristol tak podporují Lancastery. Londýn, Salisbury a Norwich zase Yorky. Za speciální typ domobrany můžeme považovat bombardu. Ta také nemění strany a naverbovat se dá jen v území s městem, které verbující hráč kontroluje (tedy má tam své jednotky a soupeř ne). Jednotky domobrany a ani bombarda se nepočítají jako vítězné body v politickém kole hry.

Domobrana má bonus +1 k zásahu, když brání území, které obsahuje její město. Bombarda žádný bonus při obraně nemá.

Žoldnéři

Každý hráč má k dispozici tři žoldnéřské jednotky. York Iry, Burgunďany a posádku z Calais. Lancaster má Francouze, Skoty a Velšany. Žoldnéři nemůžou měnit strany a nepočítají se jako vítězný bod v politickém kole hry. Jejich ztráta tedy tak nebolí a proto je dobré útočit právě jimi a ne šlechtickými armádami. Žoldnéři nemají žádný bonus do obrany. Jedinou výjimkou jsou Velšané, kteří mají bonus +1 k zásahu při obraně na území Walesu (území Pembroke, Caernarvon, Povis a Glamorgan). Velšané jsou také jediní žoldnéři, které je třeba naverbovat (recruit) a to na území Walesu.

Rebelové

Nejedná se o muzikál a ani film. Jedná se o jediný černý blok ve hře. Je vždy na straně uchazeče o trůn (Pretender). Rekrutovat se dá pouze ve volném (vacant) území (tedy tam, kde nemá armádu ani jedna strana). Rebelové se nepočítají jako vítězný bod a nemají nikde bonus k zásahu při obraně.

Druhá kampaň byla v porovnání s první mnohem opatrnější. Obě strany si totiž uvědomily, že jejich hlavním kapitálem jsou loajální šlechtici a následníci trůnu. York manévroval v Jižní Anglii, ale neútočil. Lancaster mu přehradil cestu na sever, ale na jih se netlačil. Jedinou zajímavou epizodou bylo vylodění Richarda z Yorku, kdy společně s Irskými žoldnéři napadl lorda Stanleyho. Somerset mu okamžitě poslal na pomoc vévodu z Northumberlandu. Jaké však bylo překvapení tohoto šlechtice, když na místě bitvy nalezl spojené síly Richarda a lorda Stanleyho. Než mu zrada došla, byl poražen na hlavu. York si dále kontroloval Londýn a vše vypadalo na poklidný konec kampaně. V té chvíli Lancaster poprvé zaútočil a nachytal Yorka, jak se říká na „švestkách“. Vévodové Norfolk, Suffolk a hrabě Essex byli zaskočeni přesilou Lancasteiánů a zničeni. Bitva žoldnéřů v posledním kole už jen zchladila Yorkův hněv, nicméně po druhé kampani se situace obrátila. York získal jednoho nejistého spojence (Stanley), ale přišel o tři loajalisty.

Průběh hry

Zde se podrobněji podíváme pořadí jednotlivých kol, fází a akcí. Základní hra se skládá ze tří kampaní (dodatečné scénáře se hrají na jednu kampaň anebo na počet kampaní dle dohody hráčů). Každá kampaň má 7 herních kol a jedno politické kolo.

Každé HERNÍ KOLO se dále dělí na následující 4 fáze:

• Fáze karet, ve které se hrají akční karty anebo karty událostí.  Také se zde vyhodnocuje iniciativa (určuje se hráč 1). Tato fáze je dle mého názoru jistou slabinou hry. Oba hráči mají pro jednu kampaň k dispozici 7 karet (akčních a událostí) a každé herní kolo můžou zahrát právě jednu:
  • Akční karty jsou početnější  skupinou  (19 z 25). Každá karta má na sobě obrázek jedné z dobových postav a v levém horním rohu má číslo od 2 do 4. Toto číslo určuje počet akčních bodů, které může hráč investovat v akční fázi a také se podle něj určí iniciativa (hráč 1, tedy ten kdo hraje první). Hráčem 1 se stává hráč, který vynesl kartu s vyšším počtem AB.
  • Karty událostí jsou druhou skupinou karet (6 z 25) mají na sobě 0 – 1 AB a pak text, události (event). Hráč, který zahraje kartu události je automaticky hráčem 1 (má iniciativu). Ve hře jsou tyto karty:  MOR ( Plaque, vybrané městské území soupeře je postiženo morem a všechny jednotky ztrácí jeden život), PIRÁTSTVÍ (Piracy, umožňuje po pohybu po moři zaútočit a také po moři ustoupit, což normálně nelze), ÚČINNÝ POCHOD (Force March, umožňuje pohyb jednotek až o tři území), PŘEKVAPENÍ (Surprise, navyšuje hraniční limity o 1), SHROMÁŽDĚNÍ (Muster, umožňuje přesun všech jednotek v dosahu na vybrané ovládané a nebo volné území), ZRADA (Treason, umožňuje vyvolat jeden hod na zradu v libovolné bitvě a to i bez přítomnosti krále, uchazeče a nebo Warwicka).
  Úvodní rozdělení karet poměrně hodně ovlivňuje hru. Je zde sice pravidlo, že ten hráč, který má součet akčních bodů nižší anebo roven 14 (průměr 2 AB na kartu) může ruku složit (mulligan) a po zamíchání karet si může nabrat ruku novou, ale dle mého názoru toto pravidlo nestačí a v okamžiku, kdy má jeden z hráčů 15 AB a druhý přes 2o AB (což není neobvyklé) tak je hra prostě výrazně ovlivněna.  Dále je ve hře poměrně malý výskyt karet událostí, což mi vadí, protože si myslím, že jsou pro hru přínosem jednak jako prvek náhody a jednak jako dobová rekvizita. Po několika hrách jsme proto začali praktikovat jiný systém rozdávání. Každý dostane 5 akčních karet a pak si lízne dvě karty události.  Jednak to vyrovnalo počty akčních bodů a jednak jsou v každé kampani hrány 4 karty událostí.
• Akční fáze. V této fázi nejprve provede své tahy hráč s vyšší iniciativou (hráč 1). Po něm následuje druhý hráč.  Možné tahy jsou: pohyb po souši (různé typy terénu různě limitují počet jednotek, které projdou za 1 AB), pohyb po moři a rekrutování.
  • Pohyb po souši (move).  Pozemní pohyb stojí 1AB a v rámci tohoto pohybu se přesunuje skupina jednotek z jednoho území (kolik jednotek se přesunuje je na výběru hráče) na jakékoliv jiné území v Anglii a to až do vzdálenosti 2 území. Při svém pohybu musí hráč respektovat následující omezení: (i) každá jednotka se může pohnout v jedné akční fázi pouze jednou, (ii) jednotka musí zastavit okamžitě, pokud vstoupí na území, kde se nachází jednotky soupeře a (iii) jednotky musí respektovat prostupnost hranic (žlutá 4 jednotky, modrá 3 jednotky a červená 2 jednotky a ukončení pohybu, více viz. Hranice území výše). Hráč 2 (tedy ten s nižší iniciativou) je ještě limitován počtem nepřátelských bloků přítomných v území, ze kterého chce začít pohyb. Nepřátelské bloky totiž vážou stejný počet jeho bloků a tak může pohnout jen bloky, které jsou navíc.
  • Pohyb po moři (sea move). Při pohybu po moři lze za jeden AB přesunout jednu jednotku z jednoho pobřežního území na druhé, ale pouze v rámci  jedné mořské zóny (zóny jsou tři a několik území  má pobřeží ve dvou různých zónách). Cílové území musí být volné (vacant) anebo ovládané (friendly). Po moři nelze útočit (vstoupit na území ovládané nepřítelem) a ustupovat (retreat). Výjimkou z tohoto pravidla je karta události Pirátství (viz akční karty výše).  Dále je zde možnost  pohybu z přístavu do přístavu (přístav je označen symbolem plachetnice). Při pohybu z přístavu do přístavu lze přesunout za 1 AB dvě jednotky. Některé jednotky se po moři nesmí pohybovat vůbec (domobrana, rebelové, Velšané a Skoti).
  • Rekrutování (recruit). Tato akce stojí 1AB a za tento bod se dá naverbovat jedna jednotka. Může to být šlechtic (noble), který se rekrutuje na území s jeho erbem na území Anglie (a nebo Isle on Man), domobrana, která se rekrutuje na území s příslušným městem, bombarda, která se rekrutuje v ovládaném městě anebo jeden z biskupů na území, které obsahuje jeho katedrálu. Jedinou žoldnéřskou jednotkou, která se rekrutuje (tedy není na začátku hry na plánu) jsou Velšané a rekrutují se na území Walesu. Poslední jednotkou, kterou lze nasadit je následník (heir), ale to je možné jen v případě, kdy hráč má ve hře méně než tři následníky. Následníci se rekrutují buď na své území (erb), na královské území (území s korunou, pokud se jedná o následníka aktuálního krále) anebo do Exilu (pokud se jedná o následníka uchazeče o trůn). Aby bylo možné rekrutovat, tak musí být území do kterého rekrutujete volné (vacant) anebo ovládané (friendly).
• Bitevní fáze, ve které se odehrávají bitvy, a také zrady,  každému z těchto témat se věnuji níže v samostatném odstavci.
• Fáze zásobování, kdy se kontroluje, zda se všechny armády uživí na území, kde se nacházejí (tedy zda počet jednotek nepřesahuje zásobovací limit daného území). Jednotky přes limit ztratí jeden bod síly (opět povedené převedení reality do hry). V této fázi mohou být také popraveni přeběhlí následníci (Exeter a Clarence) a tím eliminováni ze hry (kruté, ale dobové).

POLITICKÉ KOLO se dělí na následující kroky:

• Rozpuštění domobrany (vrací se do zásoby bloků dle své příslušnosti) a rebelů (vrací do uchazečovy zásoby bloků) a vyplacení žoldnéřů, kteří se vrací do svého území (s výjimkou Velšanů, kteří jdou do Lancasterovy zásoby bloků).
• Uzurpace trůnu, která probíhá tak, že se spočítají počty zbylých bloků/jednotek a ten, kdo ovládá Londýn, si připočte jeden bod. Pokud uchazeč o trůn (pretender) získá více bodů než král, tak se stává králem. Král se stává uchazečem o trůn.
• Uchazeč o trůn prchá do Exilu. Jeho věrní šlechtici se vrací domů anebo do jeho zásoby bloků (pool), pokud je jejich území okupováno soupeřem. Kdo byl v exilu, zůstává v exilu.
• Král se vrací domů (tedy na území se svým erbem anebo na libovolné území s korunou). Totéž činí všichni jeho následníci, kteří jsou ve hře. Jeho věrní šlechtici se vrací domů anebo do jeho zásoby bloků (pool), pokud je jejich území okupováno soupeřem. Kdo byl v exilu, zůstává v exilu.
• Start nové kampaně, tedy všechny bloky/jednotky na hracím plánu se vrací na plnou sílu a bloky eliminované v předchozí hře se vrací do zásoby (pool), dle své příslušnosti. To se netýká následníků (označených korunkou), loajálních šlechticů (označených růží své frakce) a tří Newilů (Warvick, Kent a Salisbury), kteří jsou dle pravidel eliminováni trvale.
• Poslední politické kolo ve hře (třetí u plné hry a první u kampaní) končí po uzurpaci trůnu a hráč, který je králem vítězí.

Bitva

Bitvy jsou nedílnou součástí této hry a i jejím kořením. Během bitev se mění politická mapa Anglie. Umírají šlechtici a probíhají zrady. Bohužel se někdy monstrózní bitvy (5+ bloků proti 5+ blokům) trochu vlečou a hra ztrácí tempo. Naštěstí se tyto monstrózní bitvy odehrávají tak jednou za kampaň.

• Bitvu hráč vyvolá tak, že vstoupí do území, kde se nacházejí jednotky/bloky soupeře. Bitva probíhá v kolech. Jednotlivé jednotky útočí podle své iniciativy (A až D) a na útok hází takovým počtem kostek jaká je jejich aktuální síla (1 – 4, některé jednotky mají maximum 2 a některé 3). Jednotka zasáhne, pokud hráč hodí stejně anebo méně, než kolik je její útočné číslo (1-4, přičemž 4 je ve hře jen jednou).  Zasažena je vždy nejsilnější jednotka soupeře. V případě rovnosti aktuální síly, rozhoduje o zasažené jednotce její majitel. Toto pravidlo je založeno na předpokladu, že největší a nejsilnější jednotka se stává nejčastěji cílem útoku (ve hře je i možnost nájezdu (charge), která, při splnění určitých pravidel, umožňuje nejstaršímu následníkovi, který se účastní bitvy,  zaměřit útok na jednu specifickou jednotku). Pokud síla jednotky klesne na 0, je jednotka vyřazena. Následník anebo loajalista jsou eliminováni do konce hry, ostatní jednotky pouze do konce kampaně. Jednotka může ve svém kole ustoupit (ustoupit nelze v prvním kole bitvy), ale ještě do konce kola na ní můžou jednotky soupeře útočit, což ve hře znázorňuje pronásledování (pursuit). Ústup je tedy věc velice ošidná a nebezpečná. Dle mé zkušenosti lze úspěšně ustoupit jen v případě, že má kdo ústup krýt. Poslední ustupující jednotky jsou totiž většinou eliminovány (opět historický moment).
• V bitvě je útočník znevýhodněn a to třemi základními způsoby:
  1. První znevýhodnění je fakt, že pokud útočník ve třech kolech nezvítězí (tj. neeliminuje všechny jednotky soupeře anebo je nedonutí k ústupu), tak ve čtvrtém kole musí ustoupit. Ve hře toto pravidlo simuluje zlomení morálky útočníka v okamžiku, kdy obránce vzdoruje. Útočník musí při ústupu přežít volný útok obránce při pronásledování. Toto pravidlo je opravdovou noční můrou útočníků a to zejména v případě, kdy 5 jednotek ustupuje a obránci přitom zbývá jen jedna poslední jednotka.
  2. Jednotky obránce mají vyšší iniciativu, než jednotky útočníka. Je to jakýsi úder z obrany. V praxi to znamená, že první útočí jednotky s iniciativou A obránce a pak až jednotky s iniciativou A útočníka. Tak to pokračuje ve všech kategoriích iniciativy. Opět velice nepříjemné pravidlo a to zejména v kombinaci se zvýhodněním popsaném v odrážce 3.
  3. Šlechtici bránící své území (území, kde mají na mapě štít se svým znakem), jednotky domobrany bránící své město, církevní jednotky bránicí svou katedrálu a král (nebo jeho první následník) bránicí území s korunou (označuje území věrné koruně) mají bonus +1 k zásahu. Když si uvědomíte, že se síla podhazuje, tak je u jednotek se silou 2 tento bonus markantní a u jednotek se silou 3 vražedný.
• Již probíhající bitvu už moc neovlivníte, tam už hrají prim kostky. Jejich vliv sice není tak vysoký jako u Space Hulku, ale je obdobný jako u Války o prsten.  Určité taktické možnosti dává hráči pouze řízení umisťování zásahů a rozhodování o ústupu anebo nájezdu. O to více je nutné věnovat se přípravě na bitvu a to zejména třem věcem. Vhodnému složení armády (vyplatí se útočit se žoldnéři a domobranou, kteří v případě eliminace nechybí pro hlasování).  Správné volbě území (zcela základní zejména u obránce). A konečně správnému rozdělení jednotek na první sled a rezervy, které přicházejí na bojiště až ve druhém kole.
• Jak už jsem zmínil, jednotky se v bitvě dělí na jednotky hlavního úderu (prvního sledu) a rezervy. Toto dělení vzniká v případě, že jednotky vstupují do bitvy přes různé hranice. Útočník může k útoku použít až tři hranice, obránce k posílení svých jednotek pouze dvě. Jedna skupina jednotek útočníka je určena jako hlavní síly a u obránce je to jasné (brání jednotky původně přítomné v napadeném území). Ostatní skupiny jsou rezervami a do hry vstupují až ve druhém kole. Pokud v prvním kole útočník eliminoval všechny jednotky obránce, tak rezervy obránce vstupují do bitvy jako útočník (mění se iniciativa).
• V případě ústupu musí jednotky ustoupit na ovládané (friendly) anebo volné (vacant) území. Musí při tom respektovat prostupnost hranic. Navíc nesmí k ústupu použít hranici, přes kterou přitáhl soupeř (pokud hranici použili oba, tak ji k ústupu smí použít jen hráč 2). Jednotky, které nemají, kam ustoupit jsou eliminovány. To je opět velmi nebezpečné pro útočníka při ústupu ve 4. kole bitvy.

Zrada

Možnost zrady šlechtice během bitvy je tím, co dělá Richarda III. Richardem III. Tento systém, který věrně dobově dokresluje Válku Růží, je i tím, co hru výrazně odlišuje od ostatních BWG. Jak tedy zrada probíhá?

• Každý šlechtic má svoji loajalitu (viz obrázek). Loajalitu mají také oba biskupové. Ostatní jednotky (žoldnéři, domobrana a bombardy) zradit nemůžou. Absolutní loajalitu mají následníci (s výjimkou jednoho na každé straně) a někteří šlechtici (označení růží v barvě své frakce).
• Přesvědčovat šlechtice ke spolupráci můžou jen král a uchazeč, jako velitelé obou frakcí. Děje se tak v bitvě a to místo útoku a to pouze jednou za celou bitvu. Zrada opět závisí na kostkách. Na zradu se hází takovým počtem kostek, kolik je loajalita přesvědčovaného šlechtice. Pokud padnou všechny čísla sudá, tak šlechtic mění stranu a to hned v bitvě, kdy okamžitě přejde do rezervy soupeře a to ve svojí aktuální síle. Pravděpodobnost zrady je u „nestálých“ šlechticů (loajalita 1) 50%. U řadových (loajalita 2) asi  28% a u Wawricka (loajalita 3) asi 12%. Zrada není nic pro hráče, kterým kostky vadí, protože jeden hod může zcela zničit propracovanou strategii.
• Výjimkou z předchozího bodu je Richad Neville, hrabě Warwick, který může ostatní šlechtice přesvědčovat také, ale s výjimkou svého osobního nepřítele vévody z Northumberlandu a svého příbuzného hraběte z Westmorelandu.
• Poslední možnost jak házet na zradu je zahrání akční karty Zrada (Treason). V tomto případě nemusí být v bitvě přítomen ani král, ani uchazeč o trůn a ani hrabě Wawrick.
• Jeden šlechtic může být v bitvě přesvědčován i vícekrát (král + Warwick + karta události), ale šlechtic, který už jednou přeběhl, nemůže být ve stejné bitvě přesvědčován k opětovné změně strany.

Třetí dekádu bojů zahájil York tradičně. Lord Warwick se vylodil v jižní Anglii a obsadil Londýn. Král Henry zůstal v Yorku obklopen věrnými šlechtici a obě strany začaly povolávat do zbraně své sympatizanty. Proběhlo několik menších šarvátek, ale Lancaster měl stále převahu. V té chvíli se hrabě Warwick rozhodl dostát své přezdívce Králotvůrce a vsadil vše na jednu kartu. V čele mohutné armády tvořené zejména žoldnéři z Calais a Burgundska se vylodil v East Forks. Lancsatera tím zaskočil a ten začal honit moc zajíců najednou. Warwick ho vymanévroval a výsledkem byla bitva, ve které Warwick a jeho armáda čelili pouze spojeným silám lordů Oxforda, Clifforda a Northumberlanda. Warwick nelenil a jednal. Než se oba přesvědčení Lancasteriáni, Oxford a Clifford,  vzpamatovali ,už na ně Northumberland pochodoval jako nepřítel. Po této bitvě získal York převahu a zdálo se, že trůn je pro Henryho ztracen. Nicméně královna nelenila a společně se Somersetem v odvetu napadli bitvou a hladem oslabené Yorkisty.  Vévoda z Northumberlandu opět pružně změnil strany a bitva se rychle změnila v masakr, kdy zahynuli  lordi  Kent a Warwick.  Padl i nejstarší syn Richarda z Yorku Edvard z March. Jediný, kdo spasil holý život, byl lord Hastings a spasil ho jen útěkem. Z porážky se Yorkisté už nevzpamatovali. Richard z Yorku odplul zpět do Irska a Henry VI těsně (8:6) uhájil svojí korunu.

Znovuhratelnost

Hrál jsem jenom tři hry a tak můj odhad nemusí být úplně přesný, ale osobně si nemyslím, že znovuhratelnost je slabinou této hry. Ani jedna z našich tří her se neodvíjela stejně a vždy docházelo k překvapením a nečekaným změnám. Co tedy dle mého názoru podporuje dobrou znovuhratelnos:

1. Existence doplňkových scénářů, které hru posunují do jiných historických kulis. Dva scénáře jsou oficiálně publikované Columbia Games a několik scénářů se dá najít na BGG a vytvořili je fanouškové.
2. Hra je přes svou jednoduchost (anebo možná právě pro ni) variabilní a svižná a zatím se mi nezdá, že existuje univerzální vítězná strategie. Já hrál 3x za Yorky a pokaždé jsem na to šel trochu jinak.
3. Ve hře hraje podstatnou roli náhoda (viz dále).

Míra náhody

Náhoda hraje ve hře významnou, ale ne klíčovou roli. Zde jen stručně shrnu, co se už objevilo jinde v mé recenzi. Náhoda se ve hře významně uplatňuje hned 3x.

1. Poprvé jsou to variabilní balíky akčních karet a karet událostí, které určují ráz hry. Hráč s průměrnou iniciativou musí hrát jinak, než hráč s iniciativou nižší.
2. Podruhé jsou to kostky v bitvách. Díky pravidlům nemají vliv fatální, ale přesto jsou důležité.  Pokud člověk s kostkami počítá (jako s určitou nevypočítatelností válečné štěstěny), tak se dá jejich dopad dále výrazně snížit (správnou volbou složení armády, terénu, počtu jednotek a i taktikou při odstraňování jednotek z bitvy).
3. A za třetí je to zrada, která je krásně historicky nevypočitatelná. Chápu, že jsou hráči, které zrada šlechtice, která zvrátí bitvu, rozčílí, ale je to herní a je to dobové. Navíc k hodu na zradu nedochází zase tak často a také se dá nečekanému překvapení předcházet. Prostě se nesmíte v bitvě spolehnout jen na šlechtice s nízkou loajalitou, u kterých je pravděpodobnost zrady 50%.

Závěrečné shrnutí

• Richard III. není hrou pro každého. Dle mého názoru je mnohem větší zábavou pro hráče, který má alespoň základní povědomí o jeho historickém základu. Na druhou stranu hra ke studiu historie motivuje, což se mi líbí.
• Hra není složitá a moje desetiletá dcera jí bez problémů zvládá (tedy ona je pravda, že zvládá i Warcraft, Space Hulk a Válku o prsten) a poráží mne.
• Grafické provedení hry je pěkné, jen škoda toho hracího plánu na měkkém papíru.
• Co dále považuji za výhodu hry je malá krabice, nízké nároky na prostor při hře (postačuje malý stolek) a také rychlost rozbalení a zabalení.
• Herní doba je přiměřená, a pokud si hru rozdělíte na kampaně a po konci kampaně nafotíte (nebo zapíšete), tak je bez problémů hratelná i ve všední den po návratu z práce (třeba na rozdíl od Války o prsten).
• Přes jednoduchost pravidel dává hra celou řadu strategických možností a přes výrazný prvek náhody, není vítězství jen pouhým dílem náhody.  Většinou prohraje ten, kdo udělá více chyb, protože v případě chyby Vám ani kostky nepomůžou.