Regicide

hodnoceno 11x (Seznam vlastníků)

Povraždit pár králů

Autor: Slouha | 17.9.2021 | 8

Skupina naštvaných monarchů vyzývá vás a vaše přátele k boji. A porazit je můžete, jen když máte dobrá srdce. A kára a piky a kříže.

Mám moc rád určitou formu minimalismu ve hrách. Berou mě hry, které pracují s málem a přesto dokážou chytře vytvářet pocity srovnatelné s velkými a složitými počiny. Baví mě také, když někdo dokáže vzít starou známou věc a udělat s ní něco nového.

Před podobnou výzvu se patrně postavili tvůrci z novozélandského nezávislého studia Badgers from Mars. Rozhodli se totiž vytvořit zcela novou hru s pomocí standardního balíčku 54 pokerových karet. Výsledkem této výzvy byla Regicide – kooperativní hra, která nedávno strávila řadu týdnů mezi „nejžhavějšími“ hrami na webu BoardGameGeek.

Co je na Regicide ale tak zajímavého kromě toho, že využívá karty, které má téměř každý doma? Samotná premisa hry totiž zní jako by ji vymyslelo osmileté dítě:

„Prostě všichni ste spolu a hrajte karty, jo. A budete ubírat těm káčkům a jéčkám a kvéčkám životy, podle čísla na kartě, kterou zahrajete. A ještě každá barva karet má nějakou spešl schopnost. Některý ubírají dvojnásobně životů a některý tě chráněj. A áčka jsou jako zvířátka, který ti pomáhaj. A můžeš dělat komba. Ale bacha, ty jéčka, kvéčka a káčka taky útočej a berou ti karty z ruky!“

Vysvětlovat někomu Regicide je trochu oříšek, protože tematicky to celé působí abstraktně a fantasmagoricky zároveň. Zvláště protože hrajte opravdu pouze s normálním balíčkem karet. To ale musíte překousnout a dostat se k první hře.

V Regicide máte hierarchicky seřazený balíček protivníků. V jeho spodní části jsou náhodně seřazení čtyři králové, na nich jsou čtyři královny a na vrcholu tohoto balíčku jsou čtyři junci. Úkolem vás a vašich spoluhráčů/spoluhráček je se tímto balíčkem probojovat a porazit všechny tyto protivníky. Každý protivník má určitý počet životů, které mu musíte ve spolupráci s ostatními ubrat, abyste se mohli posunout k tomu dalšímu. Jakmile se vám podaří porazit všechny, zvítězili jste.

Na začátku hry každému hráči rozdáte určitý počet karet. Ve svém tahu pak hráč zahraje kartu, vyhodnotí její efekt a ubere zrovna otočenému protivníkovi počet životů rovný hodnotě karty. Pak ale na něj protivník zaútočí. Každý z podlých monarchů, proti kterým bojujete, má nějaké útočné číslo. Na konci svého tahu musíte zahodit karty v hodnotě rovné tomuto číslu. Když tak nemůžete učinit, tak… jste všichni prohráli. V tomto bodě se ukazuje nekompromisnost Regicide. Jakmile uděláte chybu a nemáte na konci svého tahu na odhození, zabolí to nejen vás, ale i všechny vaše spoluhráče a spoluhráčky.

Pokud jste neprohráli je na tahu další hráč či hráčka. A ti se snaží dodělat monarchu, kterého jste načnuli vy. Další záludný twist, se kterým Regicide přichází, je, že pokud se jim povede monarchu porazit, okamžitě začínají bojovat s dalším monarchou, který na ně čeká v balíčku. Ten pocit je podobný tomu, když ve videohře s vypětím sil pokoříte hlavního bosse daného levelu, jen abyste zjistili, že má ještě silnějšího kamaráda.

Regicide má obecně poměrně příjemně videoherní feel. A to i pro člověka, který za svůj život nestrávil moc dní mačkáním tlačítek na ovladači. Procházíte jednotlivými úrovněmi a náročnost roste. Ale souběžně s ní roste i vaše zkušenost. A kvůli tomu vám ani tolik nevadí prohry, protože se díky nim učíte, jak na dané protivníky vyzrát.

Kde se trochu víc přibližuje deskoherní tradici, jsou speciální schopnosti jednotlivých barev a prvek spravování karet v ruce. Červené schopnosti (srdce a kára) vyhodnotíte hned po jejich zahrání. Srdce umožňují „uzdravit“ počet karet daných hodnotou na zahrané kartě. Pokud tedy vyložíte srdcovou pětku, vezmete náhodně pět karet z odhazovacího balíčku tvořeného zahranými kartami a dáte je dospod balíčku dobíracího. Toto je jediný způsob, jak tenhle balíček řádně doplňovat.

Pomocí kár si lízáte karty. Po zahrání kárové sedmy si postupně počínaje vámi každý hráč či hráčka lízají po jedné kartě, dokud si dohromady nelíznete sedm karet nebo dokud nenaplníte maximální limit karet v ruce. Toto je jediný způsob, jak si lízat nové karty.

Černé schopnosti (kříže a piky) se vyhodnocují, když udílíte zranění právě otočenému monarchovi nebo když máte sami zranění získat a odhazovat karty. Kříže jednoduše zdvojnásobují udílené zranění. Když zahrajete křížovou trojku, udělíte protivníkovi šest zranění.

Piky jsou zásadní. Těmi totiž permanentně snižujete útok daného monarchy. Pokud zahrajete pikovou šestku na jéčko, snižujete jeho útok o šest. Na konci svého tahu budete tedy muset odhodit karty v hodnotě 4 (jéčka mají základní útok 10). Toto platí v tahu vašich spoluhráčů a spoluhráček (pokud tedy danému jéčku útok ještě nesníží dalším zahráním piků). A to do té chvíle, než ono jéčko neporazíte.

Nyní jsou dvě varianty: buď vám to z mého popisu připadá přeplácané, nebo si říkáte, že je to příliš snadné. Přestože to trvá chvíli, než si na dané schopnosti zvyknete, stanou se po pár hrách zcela intuitivními. A co se týče obtížnosti, tak jsem ještě nezmínil vše.

Každý monarcha je totiž také určité barvy. A proti schopnostem té barvy má imunitu. Během boje s károvým kvéčkem si nemůžete vůbec dobírat karty. A když udoláváte pikového krále, nemůžete mu snižovat útok. Což je… velmi nepříjemné.

Co ale můžete, je hrát několik karet najednou nebo využít pomoci áček (zvířecích pomocníků). Můžete totiž hrát více stejných karet, pokud součet hodnot všech karet nepřesáhne deset. Můžete tedy zahrát tři trojky najednou nebo klidně všechny čtyři dvojky. V rámci ubírání životů protivníkům se pak jejich hodnoty sčítají a počítají se schopnosti všech najednou zahraných karet. Podobě si můžete pomoci zahráním áček. Ta můžete přiložit k jakékoliv samostatně zahrané kartě, čímž k její hodnotě přidáte 1 a získáte navíc schopnost barvy áčka. A kdy využít schopnosti pomocníka či kdy si šetřit karty na kombo, jsou další příjemná malá dilemata vaší královražedné výpravy.

Posledním trikem, který Regicide má v rukávu, je to, že poražené monarchy můžete získat do svých služeb. Pokud totiž uberete monarchovi životy přesně na nulu, můžete ho položit na vrch dobíracího balíčku. Místo toho, aby zemřel, přidá se k vám. A stane se často skutečně nepostradatelnou posilou. Obzvláště v pozdních fázích hry se toto verbování protivníků prokáže jako nezbytnost.

Takto se Regicide může jevit jako zvláštní kolektivní přebíjená s trochou hand-managementu. A v zásadě je tento dojem pravdivý. Vše ale trochu zamotává fakt, že o tom, jaké karty držíte na ruce, nesmíte s ostatními hráči vůbec komunikovat. Musíte doufat, že mají jak daného monarchu porazit nebo že třeba nebudou nuceni odhodit jedinou károvou kartu, která je aktuálně ve hře. Napětím nad tím, co spoluhráči zahrají, se pro mě Regicide řadí v žánru her s omezenou komunikací na první příčky – hned vedle her jako Odysea nebo The Mind.

Není to však tak, že byste byli odkázání pouze na štěstí. Regicide je překvapivě empatická hra, na to že je o vyvražďování královských rodin. Vaším cílem by mělo být hrát tak, aby se vaši spoluhráči a spoluhráči do složitých situací vůbec nemuseli dostávat. Jde to, kdy vzít boj s daným monarchou čistě na sebe a kdy jen zlepšit možnosti ostatním. A v tom je pravá náročnost, díky které si Regicide rychle vysloužila pověst velmi těžké hry. Někdy sice vyhrajete trochu díky štěstí, ale nikdy jen díky štěstí. A navíc ani takové vítězství neznamená, že pro vás hra přestala představovat výzvu. Naopak. Příště bude rozložení sil zas trochu jiné.

Znovuhratelnost ještě navyšuje rozdílný pocit ze hry v různém počtu hráčů či hráček. Ve dvou je hra asi nejsnazší (ale vůbec ne lehká). Máte nejvíce karet v ruce a jen jednoho člověka, s kterým musíte spolupracovat. S rostoucím počtem hráčů počet karet, které můžete držet v ruce, klesá a potřeba kooperace roste. To se snaží balancovat přítomnost „žolíků“, které lze ve třech nebo čtyřech hráčích použít k zrušení imunity monarchy, proti kterému bojujete. Zároveň se ve více hráčích více osvědčí další možnost, kterou ve svém tahu můžete učinit, a to, že se „vzdáte“, vynecháte svůj tah a necháte si zkrátka dát zranění od monarchy.

Regicide přináší řadu skvělých a bolestných taktických rozhodnutí na velmi malém prostoru. Připomíná, že i s jednoduchým balíčkem karet se dají vytvářet opravdu uspokojivé a zapamatováníhodné herní zážitky. Herní prvky působí až komicky jednoduše, ale skvěle spolu souzní. Schopnosti karet zde nejsou ozdobou a doplňkem, ale zásadním prvkem. Nepřátelé zde nejsou milníky bez tváře, ale opravdu se jich bojíte. Náročnost není jednorázová, kdy hru „rozluštíte“, ale jedinečná pro každou partii. Spolupráce mezi spoluhráči a spoluhráčkami není mechanická, ale opravdu vzbuzuje zájem o to, jak na tom jsou.

Právě z těchto důvodů bych doporučoval alespoň vyzkoušet Regicide každému, koho baví kooperativní hry. A učinit to můžete po přečtení pravidel klidně pouze s balíčkem pokerových karet, který máte doma. Když se vám bude líbit, můžete podpořit autory koupí oficiální verze s krásnými ilustracemi od SketchGoblina. Spolu s shippingem to vyjde na něco přes 400 korun za leteckou dopravu. Regicide mě ale baví tak, že i tenhle neekologický způsob doručení jsem kvůli ní schopen překousnout a podpořit jedno malé herní vydavatelství. Navíc s originálním balíčkem karet můžete také využívat skvělou aplikaci, kterou autoři vytvořili a která mapuje počty životů monarchů a díky které téměř nemůžete udělat chybu, když hrajete kartu.

Nikdy jsem nebyl velký fanoušek monarchie a fanoušek násilí. S Regicide si konečně můžu mírumilovně u stolu vybít svou averzi vůči překonaným režimům. A ještě si zahrát skvělou hru.