Příští stanice: Londýn

hodnoceno 89x (Seznam vlastníků)

Vyhlášení konkurzu na místo architekta

Autor: Technorocker | 19.7.2023 | 2

Málokterá světová metropole se v deskových hrách objevuje tak často jako Londýn, potažmo jeho dopravní síť. V loňském roce vyšla zakreslovací Get On Board (česky Nastupovat, prosím), v níž po Londýně nabíráte turisty a tvoříte autobusovou síť, stejně jako v minimalizovaném vydání Jízdenek. V novince od MindOKu, kterou šikovně načasoval na začátek léta, se pro změnu ujmete rolí architektů londýnského metra. Pomůže vám s tím zkušený designer Matthew Dunstan, který se ale momentálně vozí pražským metrem a kromě řady menších her proslul třeba civilizační strategií Monumental.

Příslušenství architekta

Příští stanice: Londýn přesně zapadá do portfolia vydavatelství Blue Orange Games (Kingdomino, Houbařův ráj, Dobble a mnoho dalších), je totiž ideální rodinnou hrou. Krátkou a oddychovou. Když jsem v úvodu psal o tom načasování, měl jsem na mysli, že je také skvělou hrou na cesty. A to doslova – hrát ji totiž můžete klidně i ve vlaku, na D1, u vody nebo při dlouhé chvíli na letišti. Dostanete ji v pevné krabičce o velikosti průměrného románu Stephena Kinga s magnetickým uzávěrem. Jakmile ji ze strany odklopíte, vykouknou na vás česká a slovenská pravidla. Sice ve skládané harmonikové formě, ze které šílím, ale za to hezky barevná a zcela přehledná. Pod nimi naleznete balíček jedenácti karet stanic – šest modrých nadzemních a pět fialových podzemních. Kromě barvy nesou jednu jedinou podstatnou informaci, a sice jeden ze čtyř symbolů, který určuje, do kterých stanic smíte prodloužit vaši právě zakreslovanou linku metra. Aby bylo čím kreslit, nesmí chybět čtyři kulaté pastelky – modrá, zelená, růžová a fialová. Na žádné výtvarné řádění to není, zanechávají nevýraznou stopu, ale pro účel hry to stačí. A aby bylo na co kreslit, na dně leží bloček se sto oboustrannými listy s mapou Londýna. Je tedy dost abstraktní, nebýt hlavičky s logem londýnského metra, mohli byste si klidně představit Dillí nebo Montreal. Nicméně je všeobecně známo, že londýnské metro je nejstarší na světě, tudíž spojení námětu právě s městem na Temži smysl dává. Město je na mapě rozděleno do třinácti čtvrtí a prostředkem plánu protéká řeka. Obojí je důležité pro bodování a plnění některých úkolů. Prostor pro zaznamenávání bodů je ve spodní části listu. Na to, jak je list malý, je přehledný. Co nemusí být pro každého, jsou žluté čáry rozdělující město. Chápu, že barva byla volena tak, aby to nenarušilo kreslení, ale v horším světle nebo venku není prakticky viditelná.

Ovšem to byl jen základní materiál. Pro pokročilé hráče tu máme pět karet společných cílů, z nichž se vždy dvě vylosují a vyloží na sůl. A to není všechno – k dispozici je také přídavný modul zvláštních vlastností tužky. Jedná se o čtyři karty, které se přiřadí k jednotlivým pastelkám a jejichž speciální vlastnost můžete jednou za kolo využít. A ani to není vše, Horste! K včasnému nákupu dostanete jako dárek promo Den otevřených dveří! Je prima, že tyto moduly můžete do hry zakomponovat postupně, anebo taky vůbec. To se hodí například, když hrajete prvně s novými hráči. O všech se ještě rozepíši později.

Inženýři, k rýsovacím prknům!

Budovat budete ve čtyřech kolech. Délku každého z nich určují otočené karty, k dispozici můžete mít pět až deset tahů. Na začátku každého kola si vezmete jednu ze čtyř barevných pastelek, během hry tedy vystřídáte všechny čtyři barvy. Najdete si na plánu patřičnou výchozí stanici odpovídající barvy a dále se řídíte otočenými kartami z balíčku stanic. V každém tahu hráč s funkcí revizora (tím prvním se překvapivě stane ten, kdo jel naposledy metrem) odkryje vrchní kartu z tohoto balíčku a všichni spojí svou aktuální linku metra se stanicí se symbolem shodným s odkrytou kartou. Tedy pokud chtějí. Musí se při tom řídit pravidlem, že každý úsek musí být přímou úsečkou vedoucí po čárkovaných čarách vyznačených na mapě, linky se nesmí křížit jinde než ve stanici ani vést do stanice, kterou již trasa téže barvy vede, a každý úsek smí navazovat pouze na některý z konců již existující trasy. Rozvětvovat zprostřed trasy můžete pouze, pokud je odhalena karta výhybky. V paklíku jsou navíc dvě žolíkové karty, jež umožňují připojit jakoukoli sousední stanici. A pozor, žádným úsekem nemůže vést více linek. Jakmile je odhalena pátá (poslední) fialová stanice, hráči odehrají daný tah a kolo končí.

Následně si zapíší bodový zisk za danou trasu, a to tak, že vynásobí počet navštívených čtvrtí počtem stanic ve čtvrti, ve které jich mají nejvíce. Navíc si mohou přičíst dva body za každé přetnutí řeky. Průběžně se přičítají body za každou návštěvu turistických atrakcí, což si zaznamenáváte ve spodní části plánu. Dále je dobré vědět, že body navíc na konci hry přinese každá přestupní stanice, to znamená křížení dvou a více linek v jedné stanici. A samozřejmě čím více linek se kříží, tím více bodů. A pokud hrajete s pokročilým modulem, můžete získat deset bodů za každý splněný úkol.

Společných úkolů je pár, takže si časem pro každý vybudujete nějakou strategii. Jde o to, že po vás vedení města chce alespoň osm přestupních stanic, propojení všech devíti stanic v centrální čtvrti, propojení pěti turistických atrakcí, využití šesti tunelů pod Temží nebo vytvoření stanice v každé ze třinácti čtvrtí. K tomu všemu mohou být nápomocné zvláštní vlastnosti barev, pokud s nimi hrajete. Jednou za kolo tak můžete získat výhodu v podobě žolíka, dvojitého tahu, výhybky nebo stanice, která se počítá za dvě.

Ještě jsem slíbil zmínit promo Den otevřených dveří. Obsahuje čtyři karty, z nichž pro hru vždy vylosujete jedinou, která vám určí, kde leží další turistická atrakce – což samosebou stanice s dnem otevřených dveří je…

K dispozici je i sólo mód, který tím, jak hra funguje, tvůrcům v podstatě spadl do klína. Jednoduše si na začátku náhodně určíte pořadí pastelek a dál už postupujete úplně stejně, jako když hrajete s někým dalším. Svůj bodový zisk porovnáte s tabulkou na konci pravidel, abyste zjistili, jak úspěšným projektantem jste byli. Odehrál jsem takto svou první „výukovou“ hru, syn několik tréninkových. Příští stanice: Londýn není titul, po kterém bych sáhl, když chci hrát sólo, ale zároveň ani titul, pro který bych měl problém najít spoluhráče. 

Větší uzel vyhrává

Nejvýraznější klady Příští stanice: Londýn už jsem vlastně zmínil. Prakticky nulová příprava, minimální požadavky na prostor a fakt krátká herní doba. V průměru jsme hrávali jedenáct minut. Pravidla máte vysvětlená raz dva a pochopí je i člověk hovořící jiným jazykem. Karty jsou kvalitní, a ačkoli jich je pár a neustále se s nimi pracuje, drží. Je dobře, že mají kulaté rohy. Horší výkon podávají pastelky.

Jak už to u flip & write her bývá, každý si hraje na svém písečku. Jedinou interakcí je předávání pastelek, případně mírné potěšení z povzdechu protihráče, jemuž právě otočená karta neumožňuje pokračovat ve stavbě tratě, a je tak nucen pasovat. Na druhou stranu k pokažení hry nepotřebujete soupeře. S postupem času a po několika bolestných prohrách přijdete na to, jak si počínat, abyste sami sobě nepřekáželi. Nezávodí se ani o splnění společných cílů, všichni dostanou stejný počet bodů nezávisle na tom, zda je splnili jako první nebo až v posledním tahu hry.

Přiznám se, že na konci hry jsem se kolikrát nad svým dílem pozastavil a říkal si, že takovou síť by mohl vymyslet jedině idiot. A přesto jsem vyhrál. Je to hon za body, potažmo splnění cílů, maximalizace jednotlivých tahů. Žádné propojení s tématem zkrátka nehledejte. Ani mozek příliš nepotrápíte. Maximálně po něm budete chtít pamatovat si, jaké symboly už byly otočeny, a v souvislosti s tím trochu plánovat. I tak vás ale může přejet náhoda, takže mnohem více legrace a vzrušení si užijete, když budete hrát na štěstí a doufat, že ta příští karta vám pomůže linku protáhnout tam, kam potřebujete. Kolikrát to funguje lépe. 

Ačkoli se „Londýn“ zařadí do přehršle flip & write her, aniž by přinesl cokoli nového, nás baví, jako už dlouho žádná čmárací hra nebavila. Ze zábavného kreslení se stal urputný souboj ve zdokonalování se a usilování o rekordní skóre. V době psaní této recenze nám z bločku zbývá pár posledních listů, pastelky jsou poloviční. Teď už ji hrajeme se vším všudy, ale vážně se mi líbilo, jak jsme hru zpočátku postupně levelovali přidáváním jednotlivých modulů. Na druhou stranu, strohou základní verzi zvládá čmárat i předškolák. Samozřejmě jen pro radost ze hry. Ostatně právě to je to hlavní, oč tu kráčí. Pokud je tohle to, co hledáte, zábavy za své peníze dostanete adekvátní porci. A pro případ, že by se vám Londýn ohrál, což se časem asi stane, vám něco prozradím – existuje verze Tokyo, přinášející přesně to, co v takovém případě potřebujete: tedy novou mapu, obměněné rozdělení města, nové úkoly i akce. Shrnuto do jedné věty: Příští stanice: Londýn by toto léto neměla chybět v žádném zavazadle.