Dojmy

Prime Minister 

Předminulý týden jsme si poprvé zahráli Prime Minister – novinku Paula Hellyera od GMT o politice viktoriánské Anglie až pro 4 hráče. Úkolem je získat křeslo premiéra, a hlavně se v něm udržet (a mít 100 VB). 

2 hráči hrají za konzervativce, 2 za liberály. A v každé z nich premiér/vůdce opozice a backbencher. Backbencher chce ve správný okamžik podrazit šéfa své strany a nahradit ho. Vůdce opozice zas může obdobně vykopnout premiéra. Tyto challenge vyžadující, aby měl „útočník“ lepší reputaci („standing“) než cíl, případně stejně, ale větší vliv („favour“) u královny Viktorie. Ale třeba premiér má startovní reputaci 11, zatímco backbencheři 0. I když ti si ji pomalu zvyšují automaticky každé kolo, zatímco premiér ji ztrácí, když se mu třeba nepodaří prosadit určité zákony. Ale jsou i další způsoby.

Ve hře je 5 základních akcí, ale postavy vždy umí jednu na úrovni 2, ale další neumí vůbec. Zatímco premiér pak může provádět všechny dostupné, backbancheři mají nabídku velmi omezenou. Ale v průběhu hry mohou získat různé „trafiky“ („careers“), např. „chief whip“, které jim zpřístupní speciální akce.

Hlavní částí hry je navrhování zákonů, debatování o nich a jejich prosazení nebo odmítnutí. Po třech zákonech nastanou volby, i když ty jde jednou odložit. Vůdce vítězné strany se stane premiérem. Dle výsledku voleb získá vládní strana určitý počet křesel, což ovlivňuje prosazování zákonů v dalším období. Ve hře je parlament s 658 křesly. Vždy je důležité, kolik křesel má vládní strana, a jak jsou rozdělené mezi umírněné („moderates“) a skalní jádro („partisans“). Přijaté zákony ovlivňují náladu mezi 8 voličskými skupinami (Irové, střední třída, gentry, dělníci apod.) To mění popularitu jednotlivých stran, což předurčuje výsledek dalších voleb. Taky přináší body jedné nebo oběma stranám a někdy i další výhody.

Je tu celkem zajímavý systém opozičních a stranických smluv, kdy hráči sdílí získané vítězné body, ale nesmí si škodit.  A je třeba najít vhodnou rovnováhu, kdy se vézt s davem a kdy začít bojovat o své místo na slunci.

Pravidel není zas tak moc, ale místy jsou trochu zvláštní a trvá, než člověku dojdou všechny možné krátkodobé i dlouhodobé důsledky akcí. Samotná pravidla mají jen 20 stran, ale příklad hry 30. Hra má estetiku hry Versailles 1919.

Stručně průběh hry:

Vládní strana získá 4 VB, opozice 2 VB. 

Oba backbencheři a vůdce opozice si doberou 2 zákony a mohou volit ze společného balíčku zákonů nebo jen pro vládní stranu. Každý předá 1 zákon premiérovi, ten k nim dobere 3 další. Z těchto 6 vybere 3, o kterých se bude jednat toto volební období.  Navrhované zákony mají vždy počáteční počet hlasů např. M+10 (tedy počet moderates poslanců + 10).

Dle své reputace hráči získají určitý počet akčních kostek. Premiér v základu 3, vůdce opozice 2 a backbencheři 1. Za ně spouští různé své akce jako zvyšován vlivu u královny, debata o zákonu (+/-10 hlasů), přeměna moderates poslanců na partisans a opačně, volební kampaň u určité skupiny obyvatel a získání karet podporovatelů pro pozdější použití. Backbencheři mohou vsadit svou reputaci na úspěch či neúspěch prosazení určitého zákona. Premiér i vůdce opozice má dle své postavy vždy jednu akci silnější na úrovni 2. Premiér si však tahá kartu události (např. stávku dělníků nebo narozeniny královny). Tu může ignorovat, ale získá nějaký postih, nebo na řešení obětovat nějaké své kostky. Také lze použít karty podporovatelů.

Pak premiér musí vybrat jeden zákon, který se teď vyhodnotí. Může ho prosadit se souhlasem opozice, které to ale přihraje 5 VP. Nebo ho může stáhnout z jednání, ale jemu to sníží reputaci o 1, ale naopak zvýší o 1 vůdci opozice. Ale nejčastěji dá o zákonu hlasovat. K odhlasování zákona je třeba mít 330 hlasů, ale k tomu se otáčí karta drobné nejistoty (+/-10). Při úspěchu jedna nebo obě strany získají VB a obvykle další efekty jako změny nálad voličů nebo získání karet podporovatelů. Ale při neúspěšném hlasování přijde premiér o 2 reputace.

Pak je možné provést výzvy, pokud má vyzyvatel větší reputaci nebo stejnou reputaci a alespoň stejnou přízeň královny. Backbencher se může prohodit se šéfem strany. A vůdce opozice může převzít křeslo premiéra, což znamená okamžité volby. Hráči si pak prohodí desky těch rolí.

Tohle se děje třikrát, než se projednají všechny tři zákony. Pak je čas voleb. Ty může premiér jednou odložit napříště. Předběžný výsledek voleb je určen rozdílem součtu popularity jednotlivých stran mezi 8 voličskými skupinami. Ale i zde se k tomu se otáčí karta drobné nejistoty (+/-12). Občas může také zasáhnout královna a mít svého oblíbeného premiéra s menšinovým parlamentem. Výsledek voleb určí nový počet poslanců vládní strany a jejich rozdělení na moderates a partisans.

A vítězem se stane hráč, který je premiérem a zároveň má 100 VB.

Naše partie:
Hru Prime Minister jsme hráli ve třech – premiér od liberálů a dva konzervativci v opozici. Já jsem měl nastudovaná pravidla z manuálu, ostatní z videí autora.

Protože ze startu má vládní strana převahu moderates poslanců nad partisans (270 vs 60), tak jsme se my dva v opozici rozhodli dobrat zákony z balíčku vládních liberálů. Tam jsou lépe bodované zákony, ale často obtížně prosaditelné. Bohužel jsme dostali jen snadné zákony s A („all“). Premiér si samozřejmě dobral 4 karty z balíčku mezipartajních zákonů a z nich vybral 3. A odhodil tak můj zákon o potlačování otroctví a místo toho se soustředil na zákon proti krutosti na zvířátkách. Protože jsme stále udržovali opoziční smlouvu, tak jsme mu nemohli přímo škodit a všechny tři zákony prosadil. Za ně by stejně byly VB pro všechny, takže mu smlouva moc neublížila. 

Přišel čas voleb. Obě strany byly vyrovnané. A my jsme vyhráli, i když s minimální převahou. A naše strana se prohodila s vládní. Náš premiér měl daleko větší štěstí na události, které mu moc neublížili na rozdíl od toho minulého. 

Díky opoziční smlouvě obě strany rychle nabraly asi 40 VB (ze 100) a ta se pak zrušila. Díky tomu naše strana získávala mírný náskok ve VB. Já jsem potřeboval, aby mému premiérovi klesla reputaci, abych ho mohl odstřelit. Což se ale dlouho nedařilo. Všichni jsme nabírali hodně podporovatelů a používali ve snad vhodnou chvíli. Hodně jsme se přetahovali o přízeň u různých obyvatel. Někdy šlo chytře využít, že nás třeba střední třída absolutně nesnáší a další snížení u nich tak nemělo účinek.

Moje asi poslední šance jako backbenchera byla, když jsem měl kolem 70 VB. Resignoval jsem na své funkce za cenu všech svých akcí, což premiérovi srazilo reputaci o 2. Naštěstí ji nedokázal nabrat zpět v rámci svých akcí. Po výzvě jsem se stal premiérem já – Sir Robert Peel. A z toho 6 VB jen pro mě. Úplně neplánovaným důsledkem toho jsou okamžité volby. A mé setrvání v pozice by tak bylo velmi krátkodobé. Karta neurčitosti určila výsledek voleb v náš neprospěch. Naštěstí přízeň královny (zobrazená na kartě) mi pomohla udržet křeslo i s menšinovým parlamentem.

Teď bylo pro mě nutné urychleně získat 100 VB. A to asi dřív, než budou další volby, které teď už nejde odložit, asi bych je prohrál, protože proti mně půjdou oba spoluhráči. Jsem si dobral karty zákonů z balíčku mé strany, které slibovaly nálož bodů. Podařilo se prosadit Lunacy act i potlačení prodeje arseniku. A s pomocí podporovatelů i třetí zákon, který mi těsně zajistil vítězství. Ať žije královna!

Hodnocení:

Celkem nám hra trvala asi 2 hodiny. Mě se to docela líbilo, byla tam hezká dynamika, kdy pomáhat celkově své straně a kdy si začít hrát na vlastní triko. To mi dost připomnělo myšlení v John Company. Pokud se strana příliš soustředí na prosazování či sabotování právě projednávaných zákonů, tak zas nemá čas dělat kampaň do dalších voleb. A třeba přízeň královny má vliv jen občas, ale v tom okamžiku může pomoct. Karty událostí jsou docela náhodné, a i když mají pojíždět premiéra, často se tak nestalo. Ale existuje k tomu volitelné pravidlo o interpelacích. Je vtipné si číst některé názvy zákonů: „Zákaz zaměstnávání dětských kominíčků“ nebo „Zákon, aby vdané ženy mohly vlastnit majetek“.

Spoluhráči ze hry moc nadšení nebyli. Čekali častější prohazování rolí a nesedlo jim, že některé role mají ze začátku daleko menší možnosti než ostatní.

Ale asi jsem od toho čekal o trošku víc, ale uvidím v dalších partiích. Ty určitě budu chtít hrát v plném počtu čtyř hráčů. Hra zajímavým způsobem ukazuje politický boj.

---
Pomáhám s překlady pro Fox in the Box a testováním her pro Ion Game Design.