Přestřelka

hodnoceno 4x (Seznam vlastníků)

Je to Přestřelka, ale Bang! to není, jasný pane!

Autor: dirtyfighting | 7.8.2024 | 3

„Když máš střílet, střílej! Nemluv!“

Na úvod recenze si neodpustím hlášku z westernové klasiky, i když hra samotná ve skutečnosti o téma Divokého západu ani nezavadila. Název hry odkazuje spíše na její zběsilé tempo, celkový design má vyloženě abstraktní charakter. 

Přestřelka je karetní párty hrou pro 1(!)–7 hráčů od autora velepopulárního Milostného dopisu. Jedna partička vám zabere okolo 10 minut, pokud se nad tím, co hrajete, budete zamýšlet. Při správné konstelaci může ale hra taky skončit během jednoho kola do pár vteřin od rozdání karet.

Pravidla jsou velice krátká a nejsou složitá, i když mohou na nové hráče v prvním kole nebo dvou působit trochu chaoticky. Vzhledem k délce jedné partie ale vůbec není problém, když svou první hru projdete tak trochu naslepo a detaily pravidel pochytíte v jejím průběhu.

Jednoduše řečeno: v každém kole hrajete skrytě z ruky kartu s nějakou, číslem vyjádřenou, silou a specifickým efektem, pomocí kterého interaguje s kartami vyloženými ostatními hráči. Hráč, který v daném kole nebyl aktivací karet vyřazen a zároveň má před sebou kartu s nejvyšší silou, získává titul vůdce. Vyhrává ten, kdo jako poslední zůstane nevyřazen nebo je vůdcem na konci 4. kola. A tak třeba karta jménem Past má sílu 2, ale vyřazuje ze hry všechny hráče, kteří zahráli karty se silou 4 a 5, a pokud někoho tímto efektem sestřelíte, pak se její síla mění na 9. 

Hra je popisována jako blafovací, ale moc se mi to nezdá. Je sice fakt, že jako první vykládá svou kartu vůdce a vykládá ji odhalenou, takže se můžete zkusit zamyslet nad tím, co třeba ostatní budou hrát. Teoreticky víte (ale nepamatujete si), které karty už šly a můžete zkusit odhadnout, co vás ochrání před vyřazením. Většinou taky nechcete zahrát stejnou kartu jako někdo jiný, protože všechny identické karty jsou otočeny dolů a v daném kole se nevyhodnocují. Ale úplně se u nás nevedly diskuze o tom, co kdo bude hrát, nikdo se nesnažil nikoho přesvědčit o tom, že hraje něco jiného, než ve skutečnosti hraje. Prostě se to tam sázelo a čekali jsme, co se tentokrát stane. Většinou dost lidí vypadne. Spíše mi to tedy přijde jako hra eliminační. 

Za sebe mohu bez servítek říct, že mne hra moc nezaujala. Dokáže být extrémně krátká a náhodná, což může někdy být i pozitivem, ale u našeho stolu to vedlo spíše k tomu, že nikomu na výsledku hry až tak nezáleželo. Vlastně bych řekl, že oproti Milostnému dopisu, který je přece jen taktičtější a trvá napříč několika delšími koly, je emoční investice u této hry prakticky nulová. Samozřejmě nastalo několik situací, kdy jsme se zasmáli, protože hra někoho zvládla hezky podělat. Ale téměř nikdo z nás neměl pocit vlastní agendy. Když se vám podaří někoho hezky sestřelit, potměšilá radost je limitovaná tím, že tak nějak víte, že to byla z velké části šťastná náhoda. 

Jako vyloženě bizarní mi přijde možnost přidat si do hry „boty“, díky čemuž si můžete teoreticky zahrát i sólo nebo ve dvou. Opravdu je pro mne těžké představit si situaci, kdy se rozhodnu tuto hru hrát sólo místo toho, abych si zahrál nějakou skutečnou sólo hru nebo dělal prakticky cokoli jiného. Nebo že si ji zahraju se ženou místo Paříže nebo – pokud chceme něco velice rychlého – Řekni to květinou. Pravidla pro sólo a dva hráče považuji za nemístné plýtvání papírem, na kterém jsou natištěna. 

Shrnutí

Když to shrnu – pokud chcete menší karetní hru, kde se dá spoluhráčům škodit a různé karty mají různé efekty, klidně radši sáhněte po novém Milostném dopisu nebo po některém dílu Safari Baru. Pokud chcete hru pro velký počet hráčů, zkuste třeba kostkový Bang!. Přestřelka na chvíli pobaví, ale celkově jde o dost průměrnou a zapomenutelnou záležitost, kterou se mi jen těžko doporučuje. Kde si ji ale představit dokážu, je například dětský tábor nebo nějaký jiný volnočasový klub. U dětí jsou časté náhodné prohry určitě důležitou životní lekcí do jejich hráčského i nehráčského života.