Pradub

hodnoceno 24x (Seznam vlastníků)

Na ostrově zeleném dalekém, za mlhou hustou, že by se dala krájet…

Autor: Caranthir | 16.12.2022 | 9

„Bratři z končin vzdálených i blízkých! Jako každý přestupný rok se scházíme u našeho Pradubu přeposvátného, abychom v moudrosti jeho se koupali a u jeho kořenů v rozjímání s našimi přáteli ze Zásvětí dleli. Nechť světlo Lugovo prozáří stinné větve, nechť požehnání Belenovo našim tělům znaveným sílu dá a Arduinna sama svou ochranu nad námi rozprostře.“

Pradub (v originále jednoduše Oak) je hrou od Wima Goosense, která by se dala nejlépe popsat jako kombinace worker placementu (ovšem s využitím karet) a engine buildingu. Tematicky je zasazena do prostředí druidů, kteří uctívají mocný Pradub, s ohromnou dávkou inspirace keltskou mytologií a konceptem Zásvětí, kde žijí tajemné mytické bytosti.

Krátce o hře

V Pradubu se ujmete kontroly nad jedním z druidských řádů (řád včely, řád kosa, řád divočiny, řád pohřebních mohyl a řád lišky). Od počátku máte k dispozici všechny své figurky druidů, nicméně rozdělené na pasivní a aktivní. Aktivní druidové „bydlí“ na vaší desce hráče a mohou být vysláni k vykonání akce, zatímco pasivní druidové čekají u kořenů Pradubu, odkud mohou být buď rekrutováni do aktivní služby, vysláni šplhat po větvích Pradubu a získávat zde bonusy nebo, pokud pro ně není jiného využití, posláni do lesa pro přísady do kouzelných lektvarů.

V rámci svých akcí pak můžete dále vařit kouzelné lektvary, získávat artefakty, získávat zdroje, stavět menhiry a svatyně, získávat přízeň kouzelných bytostí ze Zásvětí, anebo své druidy vylepšit a povýšit na stařešiny řádu pomocí nádherných plastových doplňků pro meeply – každý stařešina vám pak poskytne speciální schopnost po zbytek hry.

Hra se hraje na pět kol, na jejichž konci se spočítají vítězné body a hráč s nejvyšším počtem je vyhlášen hlavou neúspěšnějšího druidského řádu, který odteď až do dalšího velkého sněmu bude moci využívat moudrost prastarého stromu.

Jak se to hraje

Zde vás s dovolením odkáži opět na paralelně vytvořený popis hry. Hráči se střídají v tazích, v nichž umísťují své pracanty (druidy) na akční pole na herním plánu nebo na deskách hráčů. Umísťovat vždy můžete jen aktivní druidy, tedy ty, které máte na své herní desce. Do začátku máte aktivní druidy 3, postupem času jich můžete mít více, platí však, že každý z nich musí mít na vaší desce (reprezentující cosi jako vaši vesničku) kde odpočívat. Dodatečná místa pro odpočinek můžete získat například postavením dalších svatyní (karty pokládáte nahoru ke své desce), nebo povýšením druida na stařešinu typu poustevník, který spí v lese pod příslovečným širákem.

Některé akce (silnější) jsou pak vyhrazeny pouze stařešinům.

Kartu sněmu můžete využít k umístění druida na odpovídající chrám na pole dle vašeho uvážení, poté zaplatit uvedené zdroje a provést akci. Alternativně můžete ovšem kartu sněmu využít i pro druida pasivního a po zaplacení odpovídající ceny zdrojů jej nechat vyšplhat o políčko výše na odpovídající větvi Pradubu.

Druida, kterého vyšlete na větev, už nemůžete získat zpět. Do konce hry jej můžete jen dalšími akcemi posunovat a sbírat další bonusy v okamžiku, kdy přijde čas na slavnost slunovratu – ovšem jen v případě, že váš počet bodů v tuto chvíli není vyšší, než pozice žetonu slunce cestujícího podél bodové stupnice po skocích. Pořád se chytáte? A aby to nebylo málo, slunce se také posouvá podle toho, jak popolézáte po větvích.  

Na každé hlavní větvi také můžete mít jen jednoho druida, maximálně tedy 3 lezce. Když některý z druidů popoleze až na konec větve, na konci kola tuto větev „zamkne“ a už na jeho koncové políčko nikdo nesmí, pokud se tam nedostal ve stejném kole. Pak získáte odměnu ve VB podle stavu vaší desky (2 VB za každého stařešinu, nebo za každý lektvar, nebo svatyni a menhir… musíte tedy přizpůsobit svou hru tomu, abyste získali za šplh co nejvíce.)

Konečně, pasivní druidové, pokud už nemáte jinak co na práci, mohou vyjít na procházku do lesa a přinést odtamtud surovinu do kotlíku. Takže dokud zůstává něco alespoň v lese, je pořád co dělat (i když už nemůžete dělat nic jiného).

Artefakty, bytosti, lektvary, doplňky…oh my!

Dalšími komponentami, které můžete získávat, jsou… artefakty. Pro ty máte připraveny dva výřezy na pravé straně vaší desky a jedná se o dočasná dodatečná akční pole. Pořízení artefaktu vám přinese body, za jakékoli jeho použití už ale naopak body ztrácíte a artefakt musíte pootočit. Když jej otočíte počtvrté, je vyčerpán a vícekrát jej použít nemůžete. Některé efekty vám ovšem dovolují je pootočit zpět.

Mezi bytostmi ze Zásvětí najdete rozličné potvůrky z keltských mýtů – selkie, kelpie, korrigany, púky a hromadu dalších skoro nevyslovitelných. Poskytují vám různé výhody – trvalé modifikace pravidel, bonusy k akcím, bonusy do závěrečného bodování. Podobně jako karty svatyní/menhirů si je umísťujete ke své hráčské desce, nicméně tentokrát pod ni. Ale pozor – nahoře i dole máte ukazatel aktuálního maximálního počtu karet, který nesmíte přesáhnout, ale můžete jej (samozřejmě zase za zdroje) posouvat k vyššímu počtu.

Lektvary vaříte pomocí akcí. Spotřebujete odpovídající přísady a uvaříte jeden ze tří lektvarů, který byl pro tuto hru nalosován, nebo předtištěný lektvar lesního stínu, u kterého uvaříte ze 3/4/5 různých přísad 3/5/7 vítězných bodů. Lektvary mají tematická jména (občas po keltských božstvech – Lugův dotek, Belenovo požehnání, Taranisův blesk), a rozličné efekty: od provedení nejrůznějších akcí zdarma, získávání zdrojů až po zpřístupnění nových věcí (karta Srdce Pradubu nebo Vznešený stařešina).

 
Svatyni/menhir stavíte pomocí speciální akcí na hracím plánu, a karta je oboustranná. Buď ji zasunete tak, že je vidět strana svatyně a získáte méně VB, ale místo navíc pro odpočinek aktivního druida (a to ještě můžete volit mezi vícebodovou svatyní jen pro standardního druida, či méněbodovou i pro stařešinu). Menhir stavíte akcí na plánu, a nedostanete flek pro druida, ale zato 6 bodů.

No a dostáváme se k tomu, co každého, kdo viděl obrázky, na této hře stoprocentně zaujalo jako první. To jsou epesní doplňky z měkkého plastu, kterými můžete svého druida „vytunit“. To se dělá akcí povýšení na stařešinu. Na některá akční pole lze umístit jen stařešinu.

Typů stařešinů je celkem 6. Poustevník má vlastní místo na spaní v lese. Bard rozšiřuje desku o 1 místo navíc na svatyni i kartu bytosti. Ovat (léčitel) zlevňuje vaření lektvaru o 1 libovolnou přísadu, Nejvyšší druid zase cenu jakékoli akce o 2 zdroje. Krkavčí spár, aneb Morríganin bojovník si poradí sám a nemusí tak při akci na poli chrámu, kde už někdo je, posílat kamaráda si odpočinout. No a konečně Vznešený (který se ovšem podívá do hry pouze v případě, že je do hry nalosován jeden konkrétní lektvar) umí to, co všichni ostatní dohromady.

Poté, co všichni pasují, se všichni druidové, kteří toto kolo prováděli akci, vrátí na odpočinek na volná místa, poberete si zahrané karty shromáždění, posunete slunce (a možná zahájíte slavnost), posunete žeton prvního hráče a jede se další kolo začínající úsvitem a nafasováním nových zdrojů (základní příjem je 3 od každého).

A jaké to tedy je?

Správná otázka. Zatím jste se (snad) dočetli až sem. Schválně, jaký z toho máte zatím dojem?

Máte dojem, že je toho hodně, nedá se to najednou pobrat a stihnout? Výborně, vítejte do klubu. Jste na tom stejně jako já…

Faktem je, že Pradub  klame tělem. Skoro všechno, co u této hry očekáváte, je trochu jinak.

Ano, máte k dispozici v podstatě všechny druidy od začátku, každý z nich může něco udělat. Zároveň ale ty aktivní musíte mít kde ubytovat, a jakmile pošlete některého na strom sbírat o slunovratu odměny, už je pro zbytek hry odkázán tam zůstat.

Ano, máte k dispozici na kartách hromadu akcí, ale ty stojí zdroje – a ačkoli máte garantovaný příjem každé kolo, zjistíte, že v reálu vlastně budete každý zdroj příslovečně dvakrát převracet, protože na to všechno, co byste udělat chtěli, mít prostě nebudete. Tady to trochu připomíná legendární prababičku Agricolu.

Ano, budete-li chtít maximalizovat počet svých aktivních druidů, potřebujete místa na odpočinek. To stojí zdroje. A zároveň musíte mít pro nové karty místo. A to stojí zdroje (pokud chcete mít těch karet víc). A druidové na stromě vám přinesou bonusy o slavnosti dožínek, ale jen tehdy, když popolezli dost daleko (za zdroje) a pokud nejste s body moc vepředu a nepředbíháte slunce.

Ano, máte tady artefakty, které vám slouží jako dodatečná místa pro akce, a dokonce je můžete využít vícekrát. Jenže to stojí vítězné body. Říkáte si, sem tam investovat nějaký vítězný bodík přece nevadí, do je fajn – jenže brzy zjistíte, že zas až o tolik bodů se tady nehraje, takže vás investice již získaných může bolet.

A v neposlední řadě: Od začátku máte pocit, že se snažíte vybudovat si skoro z nuly určitý engine, který vám bude dávat zdroje a body – to vám zpravidla zabere první tři kola – jenže pak zjistíte, že v okamžiku, kdy jej vybudujete, máte už jen jedno kolo na to, abyste ho využili.

V Pradubu prostě není skoro nic, jak se na první pohled zdá.

Co se mi na Pradubu líbí?

Tak za prvé, téma. Her inspirovaných keltskou mytologií moc není, a Pradub navíc vyniká i odpovídajícími vizuály, ta hrací plocha je prostě nádherná (a v deluxe verzi, která má i noční verzi, je ještě magičtější). To platí i pro desky hráčů. Také ilustrace jednotlivých bájných bytostí se velmi povedly.

Zde bych určitě vypíchl i to, že díky tomu, že většina akcí je uvedena na kartách a předmětech, je hrací plán poměrně „čistý“ a neruší vás na něm desítky ikonek. (Aneb, jak jsem zachytil v jednom komentáři srovnávajícím Pradub s nejmenovanou Japonskem inspirovanou novinkou, nevypadá to jako kdyby se pět lidí přejedlo ikonami a pak je na hrací plán vyzv… no nic…)

Čistota herního plánu je trochu vykoupena ikonografií: v pravidlech na straně 7 (Přehled symbolů) jich najdete celkem 80. Pravidla jsou ale jinak napsána velmi přehledně a poslední strany jsou pro jistotu věnovány kromě symbolů vysvětlení všech karet chrámů, artefaktů, lektvarů i bytostí, což velmi oceňuji – ač to logicky zabírá 6 stran z 20.

Dále samozřejmě druidové a jejich plastové doplňky. Přiznám se, mám pro tyhle modifikace meeplů slabost, pokud si dobře pamatuji, poprvé jsem něco takového viděl u Malých velkých dobrodružství, kde se plastovým meeplíkům daly do pacičky nasadit různé DnD propriety. Zde jednotlivé věcičky na druidy nasazujete na hlavu (či v případě krkavců na rameno), a má to herní význam (rozlišení stařešinů). Stařešinové pak mají schopnosti, které odpovídají jejich profesi, to, že bard umí přilákat další bytosti, poustevník se vyspí jen tak v lese, léčitel vaří lektvary levněji a bojovník (krkavčí spár) nepotřebuje výpomoc, když má jít někam, kde už je jiný druid… odpovídá to flavorově, předměty dávají smysl a vypadá to skvěle.

Jediné, co mi není jasné, je volba žluté barvy pro jeden z řádů, na kterém zlaté doplňky zbytečně zanikají.

Podařilo se zde dobře propojit mechaniky a téma – v upoutávce na hru se praví, že přicházíte k Pradubu se svými řády slabí a postupně se vypracováváte. And it really feels like it.

Dále velice oceňuji vestavěné kompenzační mechanismy, jmenovitě to, že pokud už nemáte aktivní druidy, můžete ještě posílat své pasivní do lesa na suroviny, dokud tam něco zbylo; a fakt, že pokud jste moc dobří a předběhnete na bodové stupnici slunce, netýkají se vás odměny z dožínek.

Konečně, variabilita. Ve hře máte na výběr ze čtyř různých řádů, z nichž každý má určitou komparativní výhodu – zvláštní schopnost. A na pole lektvarů se pro každou hru losuje po jednom lektvaru ze 3 různých kategorií, kde je u každé 5 možností – tedy celkem 125 možných kombinací. V tom to trochu připomíná mou milovanou Barrage, v níž se taktika odvíjí od nalosované posloupnosti bonusových destiček pro jednotlivá kola.

(Poznámka bokem: Nicméně podobně jako Barrage, i tato hra umí být velice nemilosrdná a chybu vám nemusí odpustit.)

Kvalita komponent je velmi obstojná, zamrzí snad jen kartonové kroužky – ukazatele zdrojů; které jsou lehoučké a rády klouzají. Deluxe verze toto řeší dvojvrstvou deskou, kde jsou jednotlivé stupnice zdrojů zapuštěné a ukazatel je dřevěný podobně, jako zde ukazatel tahů.  Nicméně chápu ekonomické pohnutky k tomuto vedoucí.

Co bych Pradubu naopak vytknul?

Po prvních hrách mi přišlo, že se hra snaží chytat takzvaně příliš zajíců najednou, jako by se nemohla rozhodnout, čím chce vlastně být.

Ačkoli (myslím) Tom Vasel kdysi řekl, že jsou dvě mechaniky, které spolu nikdy nemohou fungovat – deckbuilding a worker placement, v poslední době se objevuje stále více takových her. Duna: Impérium dokázala, že to jde  (a velice dobře), prvky využívá i Arnak a další. U Pradubu se nicméně nedá úplně mluvit o deckbuildingu – máte k dispozici 3 karty sněmu a 3 pokročilé.

Tím, že karta sněmu obsahuje 4 různé akce (každou pro jedno pole daného chrámu + akci Pradubu pro popolezení pasivního druida po větvi) může být zvažování, jak je správně využít, poměrně náročné, a určitě bude trvat více her, než tomu přijdete na kloub. Zkombinujte to s nespočtem dalších možností na artefaktech a bytostech a máte zde hru, která se sice tváří vizuálně roztomile, ale skrývá středně těžké až těžké euro, rozhodně nikoli snadné k naučení se. 

Vlastně mi v tomto hra silně připomíná titul Tungaru – neuvěřitelně na pohled hezkou hru stojící na worker/dice placementu a resource managementu vizuálně jako vystřiženou z filmu Odvážná Vaiana – podobně jako v Pradubu je tam k dispozici neuvěřitelná hromada věcí, dodatečných akcí, podpůrných karet, ve kterých se velmi snadno ztratíte (či v případě Tungaru utopíte).

Někomu nemusí sedět to, že hra zčásti vyžaduje engine building, ale pak nedává prostor k jeho pořádnému využití. Zejména na začátku máte opravdu minimum zdrojů a nepříliš možností, co vlastně udělat. Na druhou stranu, i na tohle jsme zvyklí (tedy já osobně) z další hitovky Svět divů, kde si říkáte skoro vždycky, že vám chybí ještě to poslední kolo k dotažení k dokonalosti – takže bych řekl „it’s not a bug, it’s a feature“ – ale taková feature, která nemusí každému vyhovovat.

Hra také nepřináší v podstatě nic nového, jen kombinuje existující mechanismy. Spíše než originalitou musí tedy zapůsobit tématem a zpracováním. Zda se jí to daří, může být individuální.

Jednu věc musím vytknout hráčským deskám. Jednotlivé druidské řády mají svá jména/označení, a liší se v souladu se svými schopnostmi určitými prvky na svých deskách (zejména akcemi vpravo u skály, ale nejen tam). Když se velmi pozorně díváte, najdete na deskách odpovídající ilustrace (u řádu kosa posedávají černí ptáci, u řádu včely jsou úly, apod…); další tři (divočiny, mohyl, lišky) už si ale na letmý pohled můžete splést. Úplně by tu stačila malá jasná ikonka v rohu, aby bylo na první pohled jasné, který řád je který.

Konečně, jako překladatel si kladu otázku, proč nedošlo k lokalizaci karet bytostí. Samozřejmě nemyslím ty s gaelskými jmény (kterých je 90 %), ale ty, kterým zůstala anglická (Pixie Queen, Unicorn, The Seelie Court a The Unseelie Court) - viz obrázek výše v galerii. Pro mne osobně je to maličko rušivé.

Poznámka na bok: Mně osobně by se u téhle hry strašně líbila jedna stránka navíc, kde by bylo vysvětleno, klidně i jen na řádek dva, co je která bájná bytost na kartičce zač. I já, který se o keltskou mytologii zajímám, jsem na první dobrou znal tak pouhou čtvrtinu z nich, a rozhodně si hodlám ten zbytek dogooglit.

Co tedy říci o Pradubu nakonec?

Moje hodnocení: 7,5/10.

Plusy:

• Atraktivní a skvěle do herních mechanismů přenesené téma
• Vizuálně pastva pro oči
• Variabilita
• Autokompenzační mechaniky
• Druidí doplňky!!! (se skutečným herním efektem)

Mínusy:

• Určitá nevyhraněnost v tom, čím hra chce být
• Určitá neoriginalita (nepřináší nic vyloženě převratného)
• Zavalení hráče možnostmi kombinované s nedostatkem zdrojů
• Hra je těžší, než na pohled (zejména na méně zkušené hráče) působí (tzv. syndrom Divukraj, či pro pamětníky Příšerky z podzemí)

Otazníky:

• Nepřeložené karty bytostí ze Zásvětí
• Na první pohled špatně odlišitelné desky řádů

Hru Pradub mohu s klidným srdcem doporučit milovníkům ne úplně jednoduchých euroher, a to zejména, pokud jim nevadí lehká až střední úroveň stresu, přemíra možností a nedostatek zdrojů. Dále ji mohu s klidným srdcem doporučit milovníkům keltského folklóru, jehož téma se podařilo zachytit nadmíru zdařile. Toužíte-li nicméně po hezky vypadající hře, u které si chcete po náročném dni spíše odpočinout, pak bych vám doporučil poohlédnout se spíše jinde. Své fandy si tato hra najde ovšem stoprocentně.