Pokojovky

hodnoceno 93x (Seznam vlastníků)

Když spolu vlezou Kaskádie a Na křídlech do Pelíšku na Zelené planetě…

Autor: Caranthir | 1.7.2023 | 6

„Tak, milé děti, do konce roku už se učit nebudeme, dneska  budeme gumovat a spravovat učebnice, zítra je předáme a dostanete nové, pozítří budeme uklízet ve třídě a odpoledne půjdeme na procházku na hřiště. A nezapomeňte se samozřejmě doma zeptat rodičů a nahlásit mi, kdo si vezme na prázdniny domů jakou z našich třídních rostlinek…“

Já si vám, přátelé, nějak nemůžu pomoci, ale když mi řeknete „pokojovky“, vždycky se mi vybaví tahle pravidelná scénka na konci každého školního roku na základce. A obecně moje dětství. Školní potos, který jsme řízkovali a pak se jeho dceřinné produkty vinuly přes půl pokoje. Náš obří (pro dítě, reálně tak metr šedesát) pryšec vedle televize, na který jsme museli dávat pozor, abychom ho neporazili. Fíkus benjamina, který mámě sežraly puklice. Obří monsteru v rohu ložnice u babičky v Podkrkonoší. Kamarádku, které doma říkali, ať se vyhýbá doma difenbachii, protože je jedovatá – a ona si pak dlouho pod pojmem „jed“ představovala něco zeleného s bílým vzorem, jako mají listy difenbachie… a tak bych mohl pokračovat.

Pokojovky (v originále Verdant), které nám v češtině přináší MindOK, jsou hrou od Flatout Games, designérů a milovníků abstraktních puzzle her, a třetí hrou v pomyslné sérii, kterou tvoří její předchůdkyně Pelíšek (2020) a Kaskádie (2021). Jedná se o abstraktní „multiplayer-solitér“ stylizovaný do pěstování pokojových rostlin skrze vytváření 5×3 pole.

Jak se samotná hra konkrétně hraje, si můžete přečíst v již hotovém popisu od beldina.  Já se soustředím spíše na popis dojmů.

What's in the box?

Již na první pohled zaujme krabice v sytě zelené barvě odpovídající anglickému názvu „Verdant“, tedy „překypující zelení“. Akorát tedy na mne obrázek nedělá úplně dojem pokoje, ale toho, že si někdo dal křeslo do skleníku nebo doprostřed zimní zahrady. Nevím, zda je to záměr, ale podle mne je kočka na křesle a vyšívaná deka vedle jasným odkazem na Pelíšek.

A když ji otevřete, čeká tu na vás po 60 kartách pokojových rostlin a místností, 10 oboustranných „lamakaret“, neboli hráčských pomůcek, pět skladovacích kartiček na žetony, po 10 kartách úkolů 3 druhů (které využijete ve hře pro pokročilé), 90 žetonků do pytlíčku (45 nábytku/mazlíčků – vždy 9 typů pro každou z 5 barev a 45 náčiní, která vám pomáhají s růstem), 36 bodovaných květináčů, 36 žetonů palců, a konečně dřevěné žetonky v podobě listu monstery ve dvou velikostech – za 1 a za 5. No a samozřejmě plátěný pytlík a bodovací bloček.

Karty rostlin jsou rozděleny po 12 do pěti barev, které tematicky odpovídají jejich druhům. Máme tady růžové sukulenty, tyrkysové popínavky, žluté kvetoucí, fialové lupenité a oranžové „neobvyklé“, kde je taková hezká směska od „živých kamenů“ pro smradlavý zmijovec. Tyto barvy jsou nadmíru důležité, protože se pak znovu opakují na kartách místností a žetoncích nábytku/mazlíků.

Jak se to tedy hraje?

Každé kolo si dobíráte z nabídky karet na stole kartu a žeton. Během hry si před sebou vytváříte mřížku z karet 5 karet širokou a 3 vysokou, přičemž musíte dodržovat střídání karet rostlin a karet místností. Každá rostlina má na sobě uvedeny nahoře světelné podmínky, které má ráda. Ty samé symboly najdete i na všech 4 stranách místností.

Funguje to jednoduše – když přiložíte rostlinu vedle shodujícího se symbolu na místnosti, rostlinka poroste (dostane lístek) stejně jako když umístíte novou místnost se správným světlem vedle rostliny. Jakmile má na sobě rostlina tolik žetonů lístků, kolik je číslo uvedené na ní vpravo nahoře,  zahodíte listky a vezmete si květináč. Na začátku jsou ve hře květináče s body navíc, pak už jen hliněné za nula bodů. Za rostlinu s květináčem máte pak na konci hry tolik bodů, kolik je napsáno pod ikonou listu.

No ale když se podíváte na některé kytky, mají třeba 9 listů. To se přece jen umísťováním udělat nedá, říkáte si? A říkáte si správně.

Zatímco plánování a umísťování konkrétních věcí vedle sebe je dosti podobné Pelíšku, zde přichází ke slovu Kaskádie. V permanentní nabídce máte totiž pokaždé řadu 4 karet rostlin, pod ní 4 žetonky z pytlíku, a pod nimi 4 karty místností. Tedy 4 sloupce rostlina-žeton-místnost. Vy si můžete vždy vzít žeton plus kartu nad nebo pod ním, a tuto kartu přiložit do své mřížky (a vyhodnotit přírůstky dle osvětlení).  Ale co ty žetony?

Dobrá otázka. Ty totiž musíte umístit také, stejně jako v Kaskádii. Každá místnost má na sobě kromě ikon osvětlení na všech hranách také uprostřed pole pro žeton, a jednoduchou bodovací schopnost – jasně a jednoduše, každá sousedící rostlina stejné barvy jako místnost je za 1 bod.

Žetonky ovšem mohou mít na sobě leccos. Pro každou z 5 barev je zde 9 žetonů s různými kusy nábytku nebo mazlíky. Ty můžete umístit kamkoli, nemusí se barevně shodovat s místností. Ale pokud se shodují, zdvojnásobíte její bodování – za 1 správnou sousedící rostlinu tak budete mít 2 body. Navíc je zde „set collection“ aspekt. Čím více různých žetonů (nezávislých na barvě) sesbíráte, tím více máte na konci hry bodů dle tabulky.

Pak tu jsou zelené žetonky. Ty mají na sobě pytel hnojiva, lopatku nebo konvičku, a pomáhají vám s pěstováním. Hnojivo dá až 3 lístky na jednu rostlinu, lopatka po 1 až na 3 různé rostliny, a konvička po 1 na všechny rostliny sousedící se zvolenou místností.

Na své zásobovací kartě máte 1 pole, kde si vždy můžete skladovat 1 žeton pro pozdější využití (třeba nemáte kam zrovna přidávat lístky náčiním, nebo nechcete zbytečně pokládat žeton na místnost jiné barvy). To je také rozdíl oproti Kaskádii. Nebo můžete žeton po dobrání prostě zahodit.

Nesmí chybět kompenzační systém – palečky (narážka na „green thumb“). Karta ve sloupci, odkud byla vzata druhá a žeton, na sebe dostane paleček. Kdo si ji pak vezme, vezme si i palečky. Za dva palečky pak umí leccos. Podobně jako v Kaskádii za žetony šišek můžete – za 2 palce – vzít libovolnou kombinaci karty a žetonu nebo vyměnit všechny žetony. Zde ale také navíc vyměnit VŠECHNY neopalečkované karty v nabídce nebo přidat někam 1 lístek. Palečků můžete mít na skladovací kartě až 5.

No a to je všechno. Jednu kartu místnosti a jednu rostlinu si vylosujete do začátku, a pak odehrajete 13 kol (13 zbylých míst do 5×3 mřížky).

Na závěr obodujete vyrostlé rostliny, květináče, nasbírané žetony, místnosti a rozmanitost (máte-li všech 5 barev místností či rostlin), plus úkoly, pokud jste s nimi hráli. Bloček je připraven a intuitivní.

A jaké to tedy je?

Vizuálně:

Karty vypadají prostě nádherně, Beth Sobel odvedla vynikající práci. Mimochodem, její osoba propojuje Pokojovky s Kaskádií i Pelíškem, a vlastně i s Na křídlech, kde byla autorkou všeho vyjma obrázků ptáků.

Hru Na křídlech připomíná v Pokojovkách také informativní řádek s nějakou zajímavostí na spodku karty. To jen aby vám dával ten nadpis smysl.

Zvolené barvy jsou poněkud netypické, ale fungují (na rozdíl od jiných her… ano, koukám na vás, Parky: Na cestách. Huš!). Jen jsme měli občas trochu interní problém s označením – „fialovou“ někdo myslel někdy tu růžovější a někdy tu tmavomodrou, přičemž „modrá“ zase byla po někoho tu ta tmavá, tu ta tyrkysová. V tuhle chvíli mi ale dochází, že se vlastně 4 z 5 shodují s barvami použitými pro Pelíšek.

Na stole to každopádně vypadá velice hezky.  

Bokem bych tedy ještě poznamenal, že hra opravdu obsahuje ty osvědčené školní kusy z dětství – pryšec, tlustici, potos (zde pod krycím jménem šplhavnice), „anturku“ a.k.a. toulitku Andreovu, aloe vera, toulcovku, a samozřejmě tchýnin jazyk či monsteru. Snad jen tu difenbachii tu postrádám.

A konečně pochvala i autorům za to, že celou dvoustranu pravidel věnovali mapě světa se znázorněním původu jednotlivých rostlinek.

Herně:

Sami autoři prohlašují, že se s touto hrou snažili trefit někam mezi její dvě předchůdkyně – Pelíšek a Kaskádii. Zatímco Pelíšek uměl být příšerný mozkovar a bez možnosti zahýbat s nabídkou hexů byl navíc zároveň dosti založen na štěstí (pokud v nabídce nebyl správný vzor či barva záplaty, měli jste smůlu), Kaskádie byla zase snad až příliš moc kid-friendly a odpočinková.

V tomto si myslím, že Pokojovky uspěly. Hra je určitě složitější než Kaskádie, ale ne tak moc, jako Pelíšek. Snaží se adresovat nedostatky předchůdkyň, zejména v tom, že vám dává alespoň teoretické šance pohnout s nepříznivou nabídkou (v Pelíšku to nešlo vůbec, v Kaskádii pouze žetony zvířat, ale ne krajiny). Je tu dostatečný prostor pro plánování a strategizování, dokonce se dá i maličko škodit (vzít soupeřovi náčiní, aby nestihl dopěstovat, nebo předmět, který by mu zvýšil počet různých). Zůstává tu ale i určitá hrozba suboptimality – někdy prostě budete nuceni z nabídky vzít a do mřížky přiložit místnost/rostlinu, kterou byste jinak nechtěli… což někoho může lehce frustrovat nebo způsobovat pachuť.

Tematicky se také trefuje, herní mechanismy dávají smysl a máte pocit, že opravdu dekorujete vaše bydlení různou zeleninou, pardon, rostlinami. Lepší než Pelíšek, na úrovni Kaskádie.

Také herní doba je velice příjemná – díky přesně definovanému počtu tahů se bez problémů vejdete ve dvou do dvaceti minut až půlhodiny, ve třech pak do 45 minut.

Oceňuji to, že podobně jako Kaskádie v sobě hra nabízí různé dodatečné varianty na míru vaší hráčské skupině:

• Jste-li náročnější, můžete si přidat karty s úkoly, které vám pro každou kategorii (rostliny, místnosti, žetony) přidá další veřejný cíl a možnost získat body navíc.
• Preferujete-li naopak hru trochu „zpřátelštět“, můžete zvolit „rodinný režim“, kde se nehraje na osvětlení, lístky, palce ani různé body za rostliny.
• Samozřejmostí je sólový mód.
• 15 scénářů pro sólo i normální hru.
• 25+10 výzev pro normální a složitější hru, kdy si můžete s grupou vybarvovat stromečky v pravidlech, abyste zjistili, kdo je nejlepší pěstitel.

Hodnocení za mne: úkoly jsou užitečným modulem, sólo funguje dobře, můžete si jej mimochodem (bez úkolů) vyzkoušet online zde.  

Scénáře jako obohacení jsou fajn, výzvy spíše ve svém okolí nevyužiji, ale pro někoho to může být hezká přidaná soutěžní hodnota.

 „Rodinný“ režim je podle mne pro tuto hru úplná lobotomie a raději bych s dítětem hrál něco jiného, anebo plnou verzi.

Celkově ale tuto vestavěnou modularitu a laditelnou obtížnost u Pokojovek vysoce oceňuji.

Jinak u nás hra zaujala jak zkušené hráče (mne a kamarády), tak rekreační hráčku (manželku), tak devítiletou gamerku, což je za mne rozhodně pozitivní.

Kromě Na křídlech (oslí můstek viz výše) a starších sourozenců Pokojovek zmiňuji v nadpisu i Zelenou planetu. Proč? Odpověď je nasnadě. ZP jsem se nahrál za poslední měsíc a půl nemálo na Board Game Areně a posléze si našla cestu i k nám domů.  Oboje je to o pěstování rostlin, funguje tam přidávání něčeho, dokud rostlina nedoroste, a pak se boduje, skládáte karty do mřížky, kde záleží na jejich relativním umístění, hrajete tak dlouho, dokud ji nezaskládáte (5×3, resp. 4×4), oboje je „multiplayer-solitér“. Ano, Zelená planeta (viz například recenze od kolegy zde) je výrazně bohatší na počet karet, obsabuje engine building, dodatečná skórovací kritéria, částečnou interakci mezi hráči, kdy díky sekundárním akcím vlastně hrají pořád všichni, apod. Ale těch podobností je tam tolik, že se nelze nezamýšlet nad tím, co vedlo MindOK vydat tyto hry tak blízko sebe. Samé ocásky, jak se říká.

Nejsou to ani zdaleka stejné hry a místo si u milovníků přírodního tématu najdou určitě obě. Na druhou stranu může tato zdánlivá podobnost vést lidi k rozhodování mezi nimi, což je falešná dichotomie a ani jedna hra si to podle mne nezaslouží.

Jo, a abych nezapomněl: U některých prodejců dostanete nyní ke hře zdarma i promo balíček obsahující šest nových úkolů a deset rostlinek bez květináčů, které vám sice dají jen 2 body, ale místo růstu vám slouží jako přísun palců navíc.

Je tu něco, co bych Pokojovkám vytknul?

No, popravdě…asi poprvé, co recenzuji, jsem se pozastavil nad kvalitou komponentů. Nikdy jsem si zatím nevšiml, že by se začaly kartonové žetonky tak rychle třepit a „ojíždět“, jako právě zde po několika hrách tahání do a z pytlíku. A to ani u Karaku, který toho u nás zažil docela dosti.

Druhá věc je samotný pytlík. Vypadá moc hezky, ale bohužel se hned při první hře, aniž by byla aplikována jakákoli nadměrná síla či zbytečné násilí, utrhla jedna stahovací stuha. Na funkci rostlináře to vliv úplně nemá (dá se stáhnout i jednostranně), ale zamrzí to.

Od manželky tu pak mám ještě jednu estetickou: že prý ty bodované květináče 3 a 1 – zjevně míněny jako designové – nevypadají jako květináče. Jedničkový čtverec se nám nejednou zatoulal do pytlíku a pod nos jí nešla zejména „šišoidní“ trojka.

Co tedy říci o Pokojovkách nakonec?

Moje hodnocení: 8/10

Plusy:

• Mechanikově vyladěná, eliminuje nedostatky předchůdkyň
• Silné, dobře zpracované téma i přes abstraktnost hry
• Krásně to vypadá na stole
• Komplexnost tak akorát, široké možnosti nastavení obtížnosti (sólo i vícehráčské scénáře/výzvy)
• „nakřídlovské“ karty se super ilustracemi a edukativními zajímavostmi

Mínusy:

• Klasický „multiplayer solitér“ nemusí vyhovovat všem.
• Stále je tu „pelíškovský“ prvek čekání na tu správnou barvu a následná potenciálně frustrující suboptimalita posledních tahů.
• Kvalita komponentů tentokrát možná maličko zaostala.
• Povrchová podobnost se Zelenou planetou (viz výše)
• „Rodinný mód“ je opravdu hloupý.

Vesměs se ale jedná opravdu o „mínusy“ miniaturní.

Jsou Pokojovky hrou, kterou bych si pořídil domů?

Jako každý, jehož sbírka už překročila trojciferné číslo, musím na tuto otázku odpovídat opatrně. Rozhodně u nás nějakou dobu zůstane. Vypadá hezky, nehraje se dlouho a složitá je tak akorát. Milá, středně obtížná abstraktka, kterou zvládnete hrát i s trochu ostřílenějšímí dětmi. Takže pokud jste měli rádi Kaskádii, rádi pěstujete rostlinky a máte rádi abstraktní témata, jděte do toho.