Pojďme se učit: Dovednosti

hodnoceno 0x (Seznam vlastníků)

Pojďme si procvičit přemýšlení, mluvení, zručnost i pohybové nadání.

Autor: PajinkaK | 10.12.2023 | 3

Hra Pojďme se učit: Dovednosti je skvělou příležitostí pro všechny, kteří chtějí s dětmi strávit příjemné i zábavné chvíle a ještě přitom přispět k jejich všestrannému rozvoji. Skupina sedmi až osmiletých dětí už by asi přítomnost dospělého nepotřebovala, domnívám se však, že pro ně už jsou úkoly příliš jednoduché. Dle mého názoru je hra ideální pro předškoláky až prvňáčky. Jak jsme si hru užili a jaké dojmy v nás zanechala, se dozvíte v tomto článku.

První příjemné překvapení

Při prvním pohledu na zbrusu novou, nerozbalenou hru mě zaujalo, že není zabalena v plastovém obalu, který člověk stejně po rozbalení hned vyhodí (v lepším případě do tříděného odpadu). Hra je zabezpečena na dvou stranách kulatými průhlednými přelepy, díky kterým poznáte, že ji nikdo před vámi neměl otevřenou. Tímto si hra získala svoje první plus – ekologičtější balení.

Startovní zábavný úkol pro děti

Po prvním otevření krabice už mají děti před sebou první zábavný úkol a tím je vyloupání čtyř postaviček dětí (hracích figurek) z pevného kartonového papíru, z nichž každou je potřeba umístit do plastového stojánku příslušné barvy (žlutá, zelená, modrá a fialová). Navíc oceňuji, že figurky jsou oboustranné (zepředu je dítě celou postavou vpřed a ze zadní strany jsou vidět jeho záda). Tím však vyloupávací zábava nekončí. Ke hře patří čtyři puzzle o šesti dílcích, které je potřeba také vyloupat. Z jedné strany puzzle je vyobrazena postavička dítěte odpovídající hracím figurkám. Tu hráči během hry skládají, přičemž dílky skládačky si v průběhu hry kupují. Z druhé strany má každý dílek skládačky barvu příslušné figurky s vyobrazenou hodnotou (dva dílky mají hodnotu tří mincí, jeden dílek hodnotu čtyř mincí, další dva dílky hodnotu bankovky odpovídající pěti mincím a jeden dílek je prázdný – ten hráči dostanou hned na začátku hry).

Co ještě najdu v krabici?

Kromě výše zmiňovaných figurek a čtyř šestidílných puzzle skládaček najdete v krabici také velký herní plán složený do krabice na čtvrtiny. Do plánu je potřeba vložit plastovou šipku tak, aby ji šlo hladce roztočit.

V krabici také nalezete 100 karet s úkoly. 50 karet se skluzavkou obsahuje zpravidla pohybové výzvy a druhá polovina karet s domem na stromě skrývá úkoly, u nichž je nutné více přemýšlet. Každá karta má svoji hodnotu od jedné do pěti, pokud hráč úkol splní, tuto kartu získá. Jakmile dosáhne dostatečné hodnoty na kartách, může si koupit dílek skládačky. V neposlední řadě je součástí balení také dvoustránkový stručný návod ke hře.

Pro koho je hra určena?

Naše hráčská sestava se skládala ze dvou dospělých a dvou děti ve věku 4 a 6 let. Podle výrobce je hra určena pro 2–4 hráče ve věku 4–8 let. Zároveň je nutné, aby alespoň jeden hráč uměl číst a počítat do šesti. Doporučuji však, aby hru s dětmi hrál nebo na ni dohlížel nejméně jeden dospělý. Ten dokáže nejlépe a spravedlivě určit, jestli byl úkol splněn nebo ne, a také tápajícímu dítěti poradí, nasměřuje ho, popostrčí i povzbudí, aby se mu úkol splnit podařilo, a mělo tak ze hry dobrý pocit. Podle mého názoru je hra ideální pro děti ve věku 5–6 let. Důvod je vysvětlen níže.

Cíl hry

Cílem hry je získat všech šest dílků puzzle a správně je sestavit. Dílky si dítě kupuje nebo je získá při průchodu políčkem „start“. Jako měna tady fungují karty o různých hodnotách, které si dítě „vydělá“ splněním úkolu. Za ty si pak může koupit kýžený dílek skládačky.

Jdeme hrát

Figurky stojí na políčku „start“ a hráči od nejmladšího postupně roztáčí šipku. Ta se zastaví na čísle 1–6, o tolik políček se figurka na herním plánu posune. Ať už se figurka zastaví na jakémkoli políčku kromě startu, vždy si hráč bere kartu. Může to být políčko se skluzavkou nebo s domkem na stromě, v tom případě si hráč bere kartičku s odpovídajícím obrázkem na rubu. Pokud stojí na poli ve tvaru hvězdy, hráč si sám vybere, ze kterého balíčku si kartu vezme. Nyní nadchází stěžejní část hry, plnění úkolů. Tady budete potřebovat doplňkové rekvizity jako papír, tužku, nůžky, míč, příp. další drobnosti pro zvládnutí jednotlivých úkolů.

Náročnost úkolů

Je těžké sestavit úkolovou hru pro děti v tak velkém věkovém rozsahu, který doporučuje výrobce (4–8 let). Sedmi- či osmileté dítě se u této hry může částečně nudit, protože většinu úkolů zvládne bez problému. Naopak pro čerstvého čtyřleťáka je velké množství úkolů nad jeho schopnosti.

Příklady úkolů:

• „Najdeš v místnosti tři žluté věci?“ Ideální otázka pro nejmladší hráče. Pro osmileté dítě naopak až směšně jednoduchá. Tato otázka má ve hře různé obměny hledání, např. pruhovaných nebo tečkovaných věcí apod.
• Pak se setkáte s úkoly zahrnující práci s písmeny. Např: „Roztoč šipku a vymysli druh jídla začínající na písmenko, na které šipka ukáže.“ Tyto úkoly jsou vhodné spíše pro děti od pěti let výš.
• Dále úkoly kreslící, např. „Nakresli obličej s pusou, ve které je pět zubů.“ nebo „Nakresli kornout se třemi kopečky zmrzliny.“ Člověk by si řekl, že je to jednoduchý úkol, ale čerstvý čtyřleťák s tím měl dost problém a byl smutný, když mu to nešlo. Samozřejmě je to individuální, ale vztahuji to na naše, myslím že normálně se vyvíjející děti.
• S úkoly na zručnost, např.: „Nakresli a vystřihni kolečko.“ se čtyřleťák nakonec popasoval a za úctyhodných 20 minut s velkým odhodláním i trpělivostí kolečko opravdu vystřihnul.
• Také jsme objevili úkoly vtipné, když třeba tatínek měl: „Tancuj okolo hrací desky jako pohádková víla.“ Tady jsme se opravdu všichni dobře pobavili a obě děti se k němu také přidaly. Z řady vtipných úkolů měla velký úspěch také: „Vyjmenuj tři smradlavé věci.“
• Oříškem pro mladší děti jsou úkoly, kde mají napsat nebo opsat z kartičky nějaké slovo. Pro čtyřleťáka takřka nadlidský úkol, čerstvě šestiletá bojovala, a nakonec zvládla a pro osmiletého by to předpokládám byla brnkačka.
• Jeden úkol zněl: „Zkus zapískat.“ Kartu tedy hráč získá, když to zkusí, nemusí se mu to podařit. Možná by nebylo špatné se domluvit, že mladší děti by mohly kartu získat, i pokud se jen pokusí o zvládnutí některých těžších úkolů, protože být v nevýhodě kvůli věku může být demotivující a je na rodiči, aby hru uchopil tak, aby se všichni pobavili a necítili se ukřivděně.

Konec hry

První hráč, který splněním úkolů nasbírá karty o dostatečné hodnotě a postupně si nakoupí a poskládá všechny dílky puzzle skládačky, se stává vítězem. My jsme hru pojali tak, aby všichni měli možnost skládačku dokončit. A tak hráči s dokončenou skládačkou plnili úkoly dál pro radost do doby, než měli puzzle hotové všichni. Neoznačovali jsme vítěze ani poražené. Však to je opět na rozhodnutí rodiče a o povaze dětí, jak k vyhodnocení hry přistoupí.

Jak dlouho hra trvá?

První hra nám ve čtyřech hráčích trvala 50 minut, druhá hra už byla svižnější a zabrala nám jen 30 minut, což odpovídá odhadovanému času výrobce 25+ min.

Pozitiva hry

• Ekologičtější balení
• Děti se učí porozumět fungování koloběhu peněz tím, že si mohou dílek koupit, až když si na něj „vydělají“.
• Rozvíjí všestranné dovednosti, přemýšlení, mluvení, zručnost i pohybové nadání.
• Děti velmi baví točení šipkou a skládání dílků puzzle.
• Některé úkoly jsou vtipné a zasměje se celá rodina.

Negativa hry

• Hra je laděna do pastelových barev – na jednu stranu je to příjemné pro oko, ale pro někoho mohou být matoucí jejich kombinace. Především některé dílky puzzle je od sebe složité odlišit. Například na lícové straně je chlapec v zeleném triku na žlutém pozadí, ale rubová strana je zelená – ta odpovídá barvě hráče. Jenomže se to dětem (ale i dospělým) občas plete se žlutým hráčem kvůli žlutému pozadí zelené figurky. Puzzle mohla být sladěna z obou stran do jedné příslušné barvy, např. chlapec v sytě zeleném triku na světle zeleném pozadí apod.
• Alespoň jeden hráč musí umět číst a počítat do šesti, žádoucí je tedy přítomnost dospělého/dospívajícího.
• Příliš široký doporučený věkový rozptyl, ideální pro děti ve věku 5–6 let.

Závěrem

Celkově je hra příjemná, děti u ní musí trochu přemýšlet a výsledek není jen o náhodě. Po dokončení první hry chtěly děti hrát ještě jednou. Šestiletá dcera chtěla hrát i potřetí. Pak už je ale nebavily úkoly, které se opakovaly. Takže zatím vyčkáváme, až trochu zapomenou a budou se chtít ke hře zase vrátit.