Pax Emancipation

hodnoceno 26x (Seznam vlastníků)

Celosvětový boj za svobodu

Autor: Wopat | 2 hodiny 0 minut | 29.1.2022 | 7

Hra: Pax Emancipation

Hráči: Wopat

- Tento zápis z hraní byl vytvořen za jediným účelem - zprostředkovat příběh vytvořený hrou Pax Emancipation přesně tak, jak by vytvořen hrou samotnou.

- Text je do kombinací popisu akcí a operací ve hře a tematického textu na kartách a v pravidlech.

- Letopočty neodpovídají skutečnosti ale tomu, jak docházelo k daným událostem ve hře.

- Je možné, že narazíte na určité logické či historické nesrovnalosti. Pokorně žádám o jejich přehlédnutí, neb vznikly tím, jak byly hra hrána, anebo také mou neznalostí historie a použitých reálií. Kdyby kvůli tomu snad někomu vstávaly vlasy na hlavě, omlouvám se.

První kroky k modernímu světu

Píše se rok 1776 a na severoamerickém kontinentu vznikly Spojené státy americké. Nový stát stál na ramenou mnoha odhodlaných státníků, vlastenců, buditelů a myslitelů, kteří chtěli vytvořit lepší svět. Jedním z nich byl Samuel Davis, který přispěl k zamítnutí zákona o státním náboženství ve Virginii. Kolem tohoto buditele vznikla mezinárodní syndikace přimlouvající se za vzdělávání otroků ve čtení a psaní.

I na starém kontinentě bychom v té době našli podporovatele Sama Davise, díky nimž byla v Anglii podpořena vzdělanost. Následkem tohoto kroku se v zemi objevili první disidenti hlásající nutnost zrušení nevolnictví a přechod k modernímu svobodnému světu. To mimo jiné znamenalo větší podíl lidu na řízení státu cestou voleb. Stejné hlasy se ozývaly i v nedaleké Francii, kde právě díky nově rozšířenému volebnímu právu byla zrušena tolik nenáviděná daň gabelle. Už dlouhá léta se ji snažili mnozí reformátoři zrušit, avšak podařilo se jim to až v roce 1790.

Ve stejném období britské impérium investovalo do stavby nového královského loďstva, které se následně vypořádalo s kontinentální blokádou a zbavilo se tak dlouhotrvajícího embarga. Jen o pár let později britské válečné lodě podnikly koordinovaný zásah proti berberským pirátům u pobřeží severní Afriky a uklidnily tak situaci ve Středozemním moři.

Mezitím bylo v Brazílii pozorováno významné prosazování osvícenských principů individuálních svobod, o což se ve velkém zasadili evangeličtí misionáři. Díky jejich aktivitám byly v polovině 80. let 18. století osvobozeny přibližně 2 miliony otroků, kteří se ve většině přidali na stranu církve, čímž vliv misionářů v oblasti nadále stoupl. A nejen v oblasti. Církevní představitelé toužící po větší kontrole nad děním v Londýně velmi nesmlouvavě sesadili místního koloniálního správce a dosadili za něj církevního hodnostáře. Tato událost však vzbudila velkou vlnu nevole a angličtí buřiči a disidenti zburcovali davy a zapříčinily anarchii.

Revoluční bujení ve Francii

Nepokoje v srdci britského impéria na konci 18. století vyvolaly obavy z podobných událostí ve Francii, kde svobodomyšlenkářství rovněž hojně stoupalo na popularitě. A zatímco se v Anglii s anarchií vypořádali silou pomocí politiky dělových člunů, francouzský generál Napoleon Bonaparte přistupoval k věci mnohem uvážlivěji. Jeho vliv nezadržitelně stoupal a v reakci na události na druhé straně kanálu La Manche začal pracovat na novém občanském zákoníku, což mu dokonale padlo do jeho plánů na sesazení Ludvíka XVI. z trůnu. K bující revoluci se ihned v počátku připojilo několik revolucionářů mezi nimiž figuroval i lidový hrdina, díky němuž se dalo revoluční hnutí rychle do pohybu.

Nepokoje v Novém světě

S nástupem 19. století se ve Spojených státech začaly projevovat následky dřívějších snah o vzdělávání otroků. Na veřejnosti bylo slyšet čím dál více hlasů volajících po rovnoprávnosti a stejném právu na život pro všechny. Za masivní podpory Velké Británie byly na území několika severních států propuštěny 4 milionů otroků. Stát jim za prožitá utrpení zaplatil tučné finanční odškodné dosahující v součtu mnoha milionů dolarů. To však Spojené státy dovedlo až téměř k bankrotu a pochopitelně to zvedlo vlnu nevole zejména v jižních státech. Následně byla ve Virginii postavena mimo zákon celá řada nařízení o rasové segregaci známých jako zákony Jima Crowa. V neposlední řadě byl zrušen velmi kontroverzní zákon o uprchlých otrocích, který federální vládu zavazoval k navrácení uprchlých otroků zpět jejich bílým majitelům, což situaci ve Spojených státech ještě více vyhrotilo.

I v okolí severoamerického kontinentu to vřelo. V tomto případě ale za vším stálo britské impérium a jeho rostoucí válečné loďstvo. To nejdříve navýšilo svou přítomnost v jižním Atlantiku kvůli zvýšení vlivu a ochrany misií v Brazílii a také za účelem boje s krvavými produkty, zejména kávou pěstovanou otroky na jihoamerických plantážích. V následujících několika letech urputných bojů se podařilo potopit tolik pašeráků kávy, že to způsobilo jejich naprosté vymýcení. Britské královské loďstvo proto svou pozornost zaměřilo více na sever, aby zvýšilo svůj vliv v Karibiku a také vojensky podpořilo abolicionistické dění v USA. Díky britskému vlivu a bohaté státní pokladně došlo k propuštění mnoha karibských otroků a byl vyhlášen boj proti pašerákům cukru. Kromě jiného při svém rozšiřování vlivu britský parlament jmenoval i nového karibského koloniálního správce. Zmíněné události ovšem nebyly na jihu Spojených států přijaty kladně, což vzbudilo obrovskou vlnu nepokojů a anarchie, která se začala nekontrolovatelně šířit až do Jižní Ameriky.

Velká francouzská revoluce

V roce 1808 v Evropě vyvrcholily revoluční aktivity a to jak ve Velké Británii, tak ve Francii. Syn zámožného anglického obchodníka William Wilberforce pod vlivem své filantropické tety Hannah konvertoval k evangelikalismu a následně se v britském parlamentu stal předním zastáncem zrušení otroctví. Díky soudnímu procesu projednávajícího intelektuální svobody se později zasloužil o vydání zákona o rasové rovnosti, které bylo ukotveno v listině práv, jež stavěla na filosofii Johna Locka. To mimo jiné vedlo i k vymýcení severoatlantických otrokářů.

Ve stejném roce byl ve Francii podepsán manifest podporující vznik republiky a nástup Napoleona k moci. V platnost vešel Napoleonův občanský zákoník, který byl největší kodifikací zákonů od Římské říše. Zákoník prosazoval meritokracii, rovnost před zákonem, vlastnická práva, náboženskou toleranci, moderní sekulární vzdělávání a zdravé finance. Velká francouzská revoluce spolu s průmyslovou revolucí v celé západní Evropě znamenala velký dějinný posun vpřed a vliv tohoto dění se začal šířit i mimo kontinent. Události ve Francii například ve velkém ovlivnily dění v Rusku, kde díky pronikání západní filozofie došlo ke zrušení mnoha omezení nevolníků. Ale o tom později.

Krvavý boj Severu proti Jihu

Mezi lety 1800 a 1828 byly Spojené státy i jejich širší okolí svědkem celé řady nepokojů, segregačního násilí, neustále rostoucí anarchie, jež se vymkla kontrole, a neutuchajícího boje za rovnoprávost a osvobození otroků. Uvedené tři dekády se nesly ve světle bouřlivých událostí: opakovaná podpora vzdělanosti šířila abolicionistické povědomí, neutuchající pronásledování přívrženců hnutí Ku-klux-klan, stoupající počet revolucionářů bojujících za svobodu otroků, opakované pogromy devastující celé Spojené státy, zmasakrování vrcholných představitelů Virginie, boje proti karibským pirátům a pašerákům cukru, zvolení prezidenta Abrahama Lincolna mající za následek odtržení jedenácti otrokářských států…. Vše vyvrcholilo Americkou občanskou válkou v letech 1828 - 1832, která se stala nejkrvavějším ozbrojeným konfliktem v americké historii. Jejím důsledkem bylo posílení centrální vlády, zrušení otroctví, rozšíření občanských svobod a mohutný hospodářský rozmach podporovaný průmyslovou revolucí.

Systematické jihoamerické osvícenství

Události na severoamerickém kontinentě byly s obavami pozorovány z Jižní Ameriky, zejména pak z Brazílie. Mnoho myšlenek z USA putovalo na jih a nikdo neměl zájem o opakování krvavých střetů se stoupenci otrokářství. Na jih ale neputovaly jen myšlenky. Z období před Americkou občanskou válkou na jih proudily celé zástupy otroků, které díky podzemním železnicím a obchodním lodím nalezli útočiště na Jamajce, v Argentině a mnoho z nich i právě v Brazílii. Spolu s uprchlíky se z USA přelévalo i abolicionistické hnutí a v zemi stoupal počet revolucionářů. Křesťanští misionáři se zasadili o potlačení  africké diaspory Candomblé, zrušení daně diezmo a o masivní omezení Bandeirantů. Kromě toho se místní koloniální správa na nátlak událostí v USA a Velké Británii zasadila o podporu vzdělanosti, která ve výsledku zrodila několik buditelů. Mezi nimi byl i bratr Mug, karmelitánský mnich, jenž se stal členem tajné společnosti Academia do Paraíso, která se spikla proti portugalské vládě. Bratr Mug byl inspirován zejména liberálními a republikánskými idejemi Jeffersona, Montesquieua a Rousseaua. Uvedený vývoj událostí vedl k zažehnutí revolucionářského hnutí v roce 1932, které vyvrcholilo Pernambuckou revolucí o 8 let později.

Přesun mediální pozornosti na východ

Po vítězství brazilského osvobozeneckého hnutí bylo beze vší pochybnosti, že svět se radikálně mění. Velká pozornost západu tehdy už několik let směřovala na východ, konkrétně do Ruska a Osmanské říše. Evangelikálové začali masivně šířit svůj vliv v Istanbulu pomocí misionářů majících za cíl westernizaci Osmanské říše a osvobozování místních otroků. To se pochopitelně setkalo s velkým odporem a neochotou podřizovat se křesťanskému učení a západním hodnotám. Vzniklá nenávist v Istanbulu zapříčinila masové útoky a v roce 1816 došlo k pozabíjení mnoha křesťanských propuštěnců a nově osvobozených občanů. I přesto propouštění otroků v Osmanské říši pokračovalo a do roku 1824 našly svobodu další 4 miliony lidí. Šířící se západoevropský vliv zapříčinil, že se na Balkánu podařilo zrušit daň Devširme známou také jako Daň v krvi, a v Osmanské říši byl roku 1832 zažehnán doposud převládající panislamismus. I zde mimo jiné docházelo k masivní podpoře vzdělanosti.

Jak již bylo řečeno, Velká francouzská revoluce v roce 1808 zapříčinila první velká rušení omezení nevolníků v Rusku. To byl však pouze začátek. S tím, jak příklady Velké Británie a Francie následovalo stále více států, byl si car Alexandr II. bolestně vědom toho, že Rusko je posledním velkým feudálním státem v Evropě. Pod politickým nátlakem ze západu a pod vlivem občansko-náboženských událostí na jihu Alexandr II. v roce 1948 podepsal Manifest o zrušení nevolnictví. Tím osvobodil 23 milionů nevolníků udělením plných občanských práv a části půdy z vlastnictví jejich bývalých pánů.

Pokračování celosvětového boje za svobodu

V polovině 19. století se po celém světě, zejména pak v Indii a východní Africe naplno rozpučelo rovnostářství vedoucí k velkým socio-politickým změnám… Britská koloniální reprezentace v Káhiře se v roce 1848 zasadila o propuštění 2 milionů otroků a zároveň podpořila jejich vzdělání.

Příliv západních technologií a poznání ve východní Africe zamával s nákazami přenášenými komáry.

Britský politický ekonom David Ricardo se zasadil o demokratické lidové hlasování, jež do obecné vůle zakořenilo ekonomické svobody. Tím přispěl k rozvoji volného podnikání a volného obchodu. Kromě toho ve svém projevu na zasedání soudu Východoindické společnosti v březnu 1823 uvedl, že otroctví považuje za skvrnu na pověsti národa.

---

Frakce: Parlament a Evangelikálové

Výsledek: 4 moderní sféry, 62 VB, vítězství

Odehráno v: Ostrava (Okres: Ostrava-město)