Pandemic: Epicentrum - Evropa

hodnoceno 19x (Seznam vlastníků)

„Užívejte to každých šest hodin a za týden se mi přijďte ukázat.“

Autor: Meeshab | 27.9.2021 | 6

„Hepčí!“ 

– „Dej si ruku před pusu, vždyť ti ty nudle lítají až k sousedům.“

– „Debáš kapesdík, prosím tě? Asi zůstadu doba, ať to vyležíb…“

– „Ach jo, to je zas ta tvoje rýmička. Stejně to děláš jen proto, abys se mnou o víkendu nemusel k našim!“

Celá Evropa se třese strachy. Od Lisabonu po Kyjev a zase zpět se prohání jezdci apokalypsy roznášející zkázu v podobě rýmy, průjmu a kocoviny. Z obyvatelstva to teče všemi možnými i nemožnými otvory, život ve městech i vesnicích je zcela ochromen. A tu přicházíte vy – spasitelé s hrstmi plnými endiaronu, kuřecího vývaru a papírových kapesníků! Osvoboditelé – zachránci!

Ve hře Pandemic: Epicentrum Evropa, kterou má na svědomí autorské duo Matt Leacock a Tom Lehmann a na český trh ji uvedla firma Blackfire, se stáváte jedním ze čtyř členů speciálního týmu, který se snaží nalézt lék na tři nemoci, které decimují evropský kontinent. Pokud vám název hry i její princip připadne povědomý, tak je to proto, že Epicentrum Evropa je v podstatě menším bratrem dobře známé a oblíbené hry Pandemic, ze které si bere herní mechaniky, ale přidává nové role a karty mutací, díky kterým si můžete upravovat obtížnost hry. Hru si zahrajete ve dvou až čtyřech hráčích od osmi let a zabere vám zhruba půl hodinky.

Hra samotná vám přijde v krabičce o rozměrech 23 × 15 × 5 cm, pod jejímž víkem kromě herní desky, která má po rozložení 42 × 28,5 cm, najdete čtyři klasické barevné figurky reprezentující výzkumníky, žetony nákazy, ohniska a vynalezených léků, 72 karet o standardním rozměru 63 × 41 mm a 48 kusů kostiček ve třech barvách (16 od každé) symbolizujících jednotlivé choroby. Přiložena jsou samozřejmě i osmistránková pravidla v českém a slovenském jazyce.

Hned na začátku mě příjemně překvapil design krabičky. Ta má na pozadí výzkumníků Pražský hrad, který vám na první pohled prozradí, že jde o českou edici hry. Jiné jazykové verze mají na obalu své reálie (Eifellovu věž, Big Ben, …). Také jsem byla zaskočena jejími malými rozměry. Na druhou stranu hra neaspiruje na celovečerní hraní, ale má být spíše rychlejším a svižnějším kouskem, který si můžete zahrát klidně i při obědové pauze, k čemuž se její kompaktní rozměry více než hodí.

Kvalita všech komponent je na dobré úrovni, karty mají kvalitní potisk i povrch a velmi dobře se míchají. Plastové kostičky jsou bez vad a otřepů, figurky jsou taková ta „člobrdová“ klasika a žetony lékovek, nákazy a ohniska jsou také z kvalitního plastu, bez vad a velmi dobře se s nimi manipuluje. Herní deska se nikde neprohýbá a vypadá dostatečně bytelně. Součástí balení jsou tři zip bagy, do nichž můžete pohodlně umístit veškerý herní materiál (samozřejmě kromě desky a návodu).

Jak se to hraje?

Každý z hráčů si vybere postavu, za kterou chce hrát, vezme si přehledovou kartu s popisem všech proveditelných akcí, kartu své specializace s popisem svých speciálních schopností a figurku své barvy, kterou umístí do výzkumného centra v Ženevě. Poté si každý hráč lízne dvě (při hře dvou hráčů tři) karty měst, které představují jeho startovní ruku.

Ukazatele míry nákazy a počtu ohnisek umístíte na počátky jejich stupnic, líznete šest karet nákazy a do jednotlivých měst rozdělíte kostičky nemocí (do prvních dvou měst po třech kostičkách, do druhých po dvou a do posledních po jedné). Tři kostičky představují maximální nápor nemoci, které je schopno dané město snést, než se epidemie začne šířit i za hranice jeho okresu. 

Hráči se střídají na tahu podle směru hodinových ručiček a každý z nich může provést až čtyři akce (přičemž akce lze i opakovat):

• Vozidlo/trajekt: Hráč se posune po spojnici do sousedního města.
• Přímý let: Odhodíte z ruky kartu města, kam se chcete přesunout a přesunete se tam.
• Charterový let: Odhodíte z ruky kartu města, ve kterém se nacházíte a přesunete se kamkoliv na herním plánu.
• Léčba nemoci: Odstraníte jednu kostičku nemoci ze města, ve kterém se nacházíte.
• Předání zkušeností: Máte-li vy, nebo spoluhráč kartu města, ve kterém se právě oba  nacházíte, můžete si tuto kartu předat.
• Objevení léku: Pokud jste v Ženevě a máte právě 4 karty měst stejné barvy, můžete je odhodit a objevit lék na danou nemoc.
• Další akce: Vaše karta specializace vám může poskytovat další speciální akce, které můžete během svého tahu provést.
• Událost: Máte-li ve své ruce některou ze čtyř karet událostí, můžete ji také zahrát. A to nejen když jste na řadě vy, ale klidně i během tahu jiného hráče. Zahrání karty události není bráno jako akce.

Poté, co provede hráč své čtyři akce, dobere si dvě karty měst (maximálně může mít na ruce šest karet – přebytečné musí odhodit). Pokud je mezi takto dobraným kartami karta Epidemie, vezme hráč kartu nákazy ze spodku balíčku a do daného města umístí tři kostičky příslušné barvy. Poté kartu odhodí na odhazovací balíček karet nákazy, ten celý promíchá, položí na balíček dobírací a pokračuje k dalšímu kroku hry. Tím je obrácení tolika karet nákazy, kolik ukazuje míra nákazy. Do každého takto otočeného města umístí jednu kostičku nákazy dané barvy. Pokud by se už ve městě nacházely tři kostičky stejné barvy, stane se z města ohnisko, které rozšíří nákazu (jednu kostičku) do všech okolních měst a posune ukazatel ohniska o jedno pole na stupnici dolů. Ohniska se samozřejmě mohou i řetězit. Poté je na řadě další hráč.

No a jak že se dá hra vyhrát? Musíte společně vynalézt léky na všechny tři nemoci. V okamžiku, kdy vynaleznete poslední lék, hra okamžitě končí vašim vítězstvím, i když jsou na plánu stále nějaké kostičky nemocí. Pokud vám dojdou karty měst, ukazatel ohnisek se posune až na nejspodnější pole nebo vám dojdou některé kostičky nemocí, hra okamžitě končí vašim neúspěchem.

Co na to říkáme?

Za současné situace má série Pandemic tak trošku hořkosladkou příchuť, ale jelikož máme všichni smysl pro černý humor, na hru jsme se vrhnuli s nadšením. Člověk se neubrání srovnání s „velkým“ Pandemicem. Ten jsme sice kdysi zkoušeli, ale nahráno v něm opravdu moc nemáme. Hlavní rozdíly mezi těmito dvěma verzemi však uvádí autoři sami na konci pravidel. Nejmarkantnější rozdíl samozřejmě spatřujeme v herní době. Zatímco vymýcením zákeřných nemocí na celém světě dokázal člověk strávit klidně přes hodinu, v Evropě se to mýtí jedna báseň a za půl hodinky je vám jasné, jestli se můžete poplácat po zádech a očekávat prémie, nebo jestli jste to pohnojili a Evropa je na odpis. To, že je hra rychle odehraná, ale v žádném případě neznamená, že je jednoduchá. Pěkně se u ní zapotíte a velmi často budete muset hodně rozmýšlet, co vlastně udělat. Právě pro její rychlost nemůžete ztrácet čas pobíháním po mapě a léčením, ale musíte se hned od začátku tvrdě vrhnout na vynalézání léků. Musím říct, že osobně se mi tato „zrychlená“ verze opravdu líbí. Nemyslím si, že by očesáním některých pravidel ztratila na přitažlivosti, naopak oceňuji možnost zapojení karet mutací, které vám dokážou pořádně zatopit. Toto upravování obtížnosti určitě přivítáte zvláště po nějaké době, kdy už si myslíte, že máte jasnou strategii výhry. Líbí se mi, že je na kartách měst uvedena vlajka státu, ve kterém se město nachází a počet obyvatel (tyto údaje jsou samozřejmě i v normálním Pandemicu a já jen oceňuji tento geografický přesah). 

A co negativa? I ta se bohužel najdou. Role jednotlivých hráčů nejsou úplně vyvážené. Některé kombinace se hezky doplňují, jiné jsou slabší. Některé jsou navíc trošku nejasné. Například virolog může jako akci odstranit kostičku stejné barvy, jako je karta na jeho ruce, není ale napsáno, odkud. Samozřejmě, že počítáme s tím, že z kteréhokoliv města na mapě (mimochodem hodně silná schopnost), protože z města, ve kterém stojí, by ji mohl odstranit léčením. Toto drobné upřesnění by se ale na kartu určitě hodilo. I pokud do hry zapojíte karty mutací, kterými si chcete hru ztížit, nemusí se vám to povést. Karty totiž ztrácí své schopnosti v okamžiku, kdy je objeven lék na danou nemoc a pokud si je tedy líznete v době, kdy je lék již vynalezen, jsou vlastně úplně k ničemu. Oproti původnímu Pandemicu nemůžete také regulovat obtížnost hry přidáváním a odebíráním karet Epidemie, protože ty jsou ve hře jen tři a vždy je použijete všechny. Pokud by vám ale hra připadala příliš jednoduchá a postrádali jste větší variabilitu, můžete se poohlédnout po Pandemic: Hot Zone North America, která se dá s Evropou kombinovat a můžete tak použít její karty krize, které vám do hry přidají nějaké nebezpečné situace a překážky. Tato hra však bohužel zatím v češtině nevyšla, museli byste proto kombinovat dvě jazykové verze. Na druhou stranu má vydavatel Z-Man Games na svých stránkách tuto variantu v PnP verzi, takže si ji můžete vytisknout a ke své Evropě ji přidat i bez nákupu.

Na stránkách vydavatele také najdete jednostránkovou úpravu pro sólo hraní. Je sice určena pro Severní Ameriku, ale pro hraní Evropy ji můžete použít také. Pravidla jsou si hodně podobná, jen hrajete za tři hráče a do hry vstupuje možnost uložení karet do archivu a jejich pozdější vyjmutí.

Závěrečné shrnutí

Hra Pandemic: Epicentrum Evropa se určitě hodí pro všechny, kteří mají rádi svižné kooperativní hry. Je výbornou vstupní hrou, která nemá příliš těžká pravidla, ale je dostatečně obtížná na to, aby jí začátečníci neprošli příliš jednoduše a nedostali svou výhru jen tak zadarmo. Ti, kteří mají doma velký Pandemic, ji asi úplně neocení, pokud ovšem nehledají něco se stejnou tematikou, co by si mohli zahrát jen tak na rychlovku třeba na dece u vody. Přesto že v této hře hraje velkou roli náhoda (nikdy nevíte (nepoužijete-li některou z karet událostí), kdy otočíte kartu Epidemie nebo ve kterém městě udeří příští vlna nákazy), nemám pocit, že by to hru nějak negativně ovlivňovalo. Pokud tedy hledáte nějakou kooperativní rychlovku, kterou můžete zahrát klidně i s deskoherním začátečníkem, ale která přesto poskytuje výzvu i pro zkušené hráče, neměli byste Pandemic: Epicentrum Evropa minout.