Pán Prstenů: Putování po Středozemi

hodnoceno 298x (Seznam vlastníků)

Pán Prstenů: Putování po Středozemi

Autor: mart | 19.3.2020 | 5

Nesmírně propracovaný fantasy svět páně Tolkiena se nám opět přibližuje skrze novou deskovku z dílen Fantasy Flight Games. A dlužno už takhle dopředu říci, že jde o produkt, který má opravdu velký potenciál.

První pohled na Pána Prstenů: Putování po Středozemi (dále jen LOTR:) může do jisté míry připomínat dřívější úspěšný projekt od FFG – druhoediční Descent: Výpravy do Temnot. Nicméně i při letmém srovnání je zřejmý hlavní rozdíl mezi oběma tituly. Zatímco v Descentu určovaly ráz hry kostky, v LOTRovi to jsou jen a pouze karty. Každý z hrdinů v LOTRovi má totiž z větší části zcela unikátní balíček karet, jenž následně definuje úspěch v jeho počínání.

Asi by bylo dobré dopředu zmínit ještě jednu důležitou věc. Zde publikované řádky hodnotí českou verzi hry, za kterou jen tak mezi řečí patří velký dík společnosti ADC Blackfire Entertainment. A současně, že se předmětem zájmu stala toliko základní příběhová kampaň Kosti Arnoru, čili další herní materiál zde neberu vůbec v potaz.

Tak a nyní zase zpátky a rovnou do krabice, v níž oceňuji tuze povedené miniatury; v případě klíčové šestice hrdinů jde o vesměs dobře známé tváře z knižního/filmového Společenstva prstenu. Vámi sestavená družina, kde vyjma preferované postavy definujete i její specifické zaměření (jako stopař či lovec) a základní výzbroj, pak může vyrazit do kampaně, která má mít svůj význam pro události Třetího věku.

Z mého pohledu ale neshledávám zde nabízené hraní za Aragorna, Legolase či Gimliho zcela důstojné jejich postavení ve světě fiktivní Středozemě. Neboli mnohem raději bych je viděl na pozicích NPC, kteří v určitých chvílích a klíčových situacích přiloží ruku k dílu, ale co už. Každopádně navzdory zvučným jménům vám může dát příběhová kampaň napoprvé docela zabrat. I z toho důvodu chválím tvůrce za dodatečně přidanou nižší obtížnost (označenou jako Dobrodružství), kterou bych doporučil třeba i z důvodu, že si hru lépe osaháte a pochopíte základní mechanismy a principy. Posléze vám již standardní obtížnost nepřijde jako taková výzva a lze očekávat, že si taktéž více vychutnáte zajímavý příběh a další herní nuance.

Takže se můžeme směle přesunout k samotné hře, nabízející sympatické kooperativní snažení až pro pět hráčů. Lze to tady sehrát i sólo, ale musíte mít ve své družině aspoň dva hrdiny! Kampaň je rozdělená na sled po sobě jdoucích misí, v nichž má vaše konání a rozhodování přímý dopad na vaše společenství, potažmo na události v dalších fázích hry. Pro názornost: Zachráníte-li v začátcích kampaně vážně zraněnou hraničářku, dočkáte se příjemného bonusu v podobě jejího příspěvku v pozdější bitvě!

Je nicméně škoda přísně lineárního běhu kampaně, nenabízejícího až na jednu výjimku alternativy, kudy se v danou chvíli vydat. Stejně tak je nutné vstřebat skutečnost, že jak jednou do tohoto vlaku naskočíte, musíte na cestě pokračovat až do úplného konce. V průběhu kampaně totiž nelze korigovat počet hrdinů, změnit případně nevhodnou výzbroj, nejde ani vybírat konkrétní vámi oblíbené mise pro eventuální opakování... prostě buď pojedete až do cílové stanice, nebo musíte začít znovu, úplně od začátku.

Čímžto se asi hodí připomenout, že v rámci dvou akcí, které má každý hrdina od začátku k dispozici, lze provést přesun po mapě, interakci či útok na vybraný cíl. Skřeti a jiné nepříjemnosti přitom přicházejí postupně a jejich příchod se dá zhusta odhadnout a připravit se tak něj. Každopádně vyjma případného fyzického zranění, co si odnesete z častých šarvátek, vás může tížit i strach, ovlivňující vaše možnosti.   

Většina misí se odehrává na poměrně velké, postupně se otevírající mapě, která neustále překvapuje. Především je tu atraktivní koncept, že mapa i úkoly se, stejně co nepřátelé, generují náhodně. A třebaže je celá řada základních věcí de facto neměnná (jako hlavní cíl mise a cesta k němu, resp. řešení), dokáže vás dobrodružství udržet a zaujmout i napodruhé skrzevá střípky malých příběhů dokreslujících bohatou historii Středozemě.

Pravda. Na jedné straně máme lehce legrační požadavky, jako je hledání domácího zvířectva, co uteklo z farmy. Nebo záchranu starého psa před agresivními Hitchcockovými ptáky. Na té druhé budete konfrontováni s prozkoumáváním ruin a zřícenin, starobylých artefaktů či kouzelných knih. Trochu mi vadí, že variabilita není přese všechno až tak bohatá a v průběhu kampaně můžete narazit na spoustu víceméně stejných, resp. hodně podobných vedlejších úkolů. Ale s příchozími rozšířeními se tahle množina bude neustále zvětšovat a zlepšovat. 

Ať tak či onak, klíčem k veškeré herní interakci, včetně pravidelného bojování s nepřáteli, jsou vaše karty. Postupně se rozrůstající balíček, u něhož je do značné míry na vás, resp. na vašem unikátním zaměření, jak jej vylepšíte. Zaměření postavy je možno, na rozdíl od základní zbraňové výzbroje, v průběhu rozehrané kampaně měnit, což dále přidává na rozmanitosti a herní zajímavosti. Ve finále tak můžete mít poměrně komplexního hrdinu, který dokáže těžit z unikátních dovedností několika různých zaměření: Lupič. Kapitán. Lovec. Ochránce. Hudebník. Stopař. Přičemž získané dovednosti lze ještě dále dynamicky obměňovat v závislosti na misi, která vás zrovna čeká. Za tenhle herní aspekt velký palec nahoru!

Každý hrdina je mimo jiné definován několika atributy: Moc. Hbitost. Moudrost. Duch. Důvtip. A v rámci každé interakce se pomocí karet, jejichž počet je odvislý právě od použitého atributu, posléze vyhodnocuje, zdali a nakolik je vlastně úspěšný. Pro lepší pochopení raději uvedu názorný příklad:

Na mapě máte žeton interakce symbolizující temný oltář, který chcete zničit. Vyberete postavu, co se toho ujme. Nicméně u celé řady podobných úkonů napoprvé nevíte, jaká dovednost bude vlastně potřeba, čímž vám tvůrci úmyslně ztěžují vaše poslání a rozhodování. I proto musíte co nejlépe optimalizovat svůj balíček karet, potažmo budovat vhodnou synergii mezi jednotlivými hrdiny.

Po odhalení výše naznačeného žetonu interakce vám hra určí, že oltář musíte zničit např. hrubou silou, resp. svou Mocí. Takový trpaslík Gimli (Moc má 4) je zcela ideálním řešením, jelikož hodnota daného atributu definuje, s kolika kartami z balíčku lze pracovat. Gimli si tak vytáhne celé 4 karty, čili má poměrně vysokou pravděpodobnost úspěchu, byť všechny karty tahá náhodně.

Šance ale stoupají díky skutečnosti, že balíček lze na začátku každého kola rámcově upravovat, můžete si připravit jednu či dvě vhodné karty. A leckdy pak i v průběhu samotného tahu. Plus si jednu vybranou kartu z balíčku můžete přidat do ruky a získat tak nezanedbatelné bonusy. Počítaje v to extra akci, nebo opravdu zásadní posílení nějakého konkrétního testu, jako je třeba útok na velkého skřeta. 

Třebaže se většina útoků odehrává tváří v tvář, tedy na stejném mapovém dílku, máte možnost sáhnout i po luku, jenž je především pro začínající hráče více než doporučeníhodnou volbou. Ideálně pak ruku v ruce s postavou Legolase :) LOTR je tak pro mne další hrou, kde se tvůrcům tak úplně nepodařilo vybalancovat efektivitu zbraní. Podobně na tom byl kupř. projekt Zombicide: Černý mor, kde byly střelné zbraně též výrazně lepší než jejich alternativy pro boj nablízko.

Stojí však za to zmínit jeden důležitý herní aspekt. Častý boj v LOTRovi, jakož i plnění vedlejších úkolů vás sice posiluje, ale současně odvádí od hlavního cíle dané mise. Což může být ve svém důsledku fatální, protože v téhle tahové akci vám podle předem daných pravidel utíká čas. A ten, zcela nepřekvapivě, hraje vždy proti vám! Na druhou stranu vás případná prohra, tedy nesplnění zadání mise, povětšinou jenom lehce penalizuje, čili je možné pokračovat dále a napravit si reputaci v dalších scénářích.

LOTR je deskovkou jdoucí s dobou. A tak je pro hraní vyžadován ideálně tablet pro stažení a spuštění aplikace, jež vám umožňuje suplovat pomyslného Pána jeskyně. Aplikace zkrátka a dobře celou hru řídí a diriguje, bez ní není možné LOTRa vůbec hrát! Jde bez diskuse o velice komfortní nástroj, byť mi u něj chybí některé řekněme základní funkce. Za všechny jmenuji volbu umožňující vrátit případné hloupé překliknutí nebo jinou chybu, kterou může ve výjimečných případech způsobit samotná aplikace (softwarový lapsus).

Také bych si dokázal představit, že po finálním střetu s hlavním bossem přijde nějaké spektakulární outro, namísto strohého textového příspěvku oznamujícího váš úspěch v kampani. Nemluvě o absenci jakéhokoliv závěrečného bonusu odměňujícího vaše zdárné snažení, jako je tomu např. ve videoherním segmentu. Ano, nejde vlastně o nic až tak zásadního, ale jsou to takové malé střípky nespokojenosti, vycházející spíše ze současné doby, která se hráče snaží hodně rozmazlovat.

Resumé:

Musím říci, že se mi LOTR opravdu líbí. Hra nabízí poměrně poutavé kooperativní dobrodružství mající stylovou atmosféru a jakkoliv má své nepřehlédnutelné chyby, plus jsou tu některé nuance, které mi nejsou tak úplně po chuti, rozhodně ji lze hodnotit kladně. Je zde vidět zřejmý potenciál, který se však v základní krabici úplně nepodařilo naplnit. Na druhou stranu příchozí rozšíření by měla přinést vítané oživení do známého světa, v němž nás slovy klasika zřejmě ještě čekají hodně zajímavé časy!