Pán prstenů: Karetní hra

hodnoceno 601x (Seznam vlastníků)

Ideální solo kapr pro hráče hry Magic: the Gathering

Autor: pavlatoar | 5.3.2021 | 6

Jako hráč karetní hry Magic: the Gathering (dále už jen „MTG“) jsem si v minulosti lámal hlavu nad tím, která hra by mi mohla nabídnout podobnou zkušenost v sólo hře a přidat i něco navíc. Provedl jsem průzkum a rozhodl jsem se koupit základní hru Pána prstenů LCG. Přestože nejsem žádný skalní fanoušek původní předlohy a viděl jsem pouze film, záhy jsem zjistil, že hra má skutečně hodně co nabídnout. 

Po přečtení pravidel, kterých není málo, je hráč vyzván k první přípravné (pravidlově snadnější) hře, aby se s hrou pozvolna seznámil. Hráči je doporučeno sestavit balík příslušící jedné barvě/rase, čímž se příprava sníží na minimum. Musím říct, že s prvním dobrodružstvím přišla úleva, že mé nově nabyté znalosti pravidel můžu konečně uložit do dlouhodobé paměti.

Nedlouho na to, co jsem se seznámil se všemi kartami, jsem si dodal kuráže a začal stavět svůj mezidruhový balík, abych dosáhl zajímavějších synergií. To bylo pro mě stejně jako s MTG velice uspokojující. Základní barvy taktiky, duše a vědomostí lze pěkně kombinovat a každé z třech základních dobrodružství tak představuje pokaždé novou výzvu. Když k tomu přidáte ještě fakt, že každý scénář lze hrát samostatně, nebo projít všechny dobrodružství za sebou jako kampaň a to vše na tři obtížnosti (přímo z krabice), zjistíte, že máte hru, kterou jen tak neohrajete. V tomto bodě hráčům, kteří nemají v lásce skládání balíků, nejspíš přijde, že se nejedná o hru pro ně. To je však zbytečná obava, protože hra je pouze tak flexibilní, jak jí dovolíte. Můžete klidně hrát s balíky jedné rasy, nebo si případně na internetu najít zajímavé balíky, které někdo sestavil za vás. Jediné, co vám skutečně hrozí, je snížená znovuhratelnost.

Mně základní krabice vydržela asi rok poměrně častého hraní. Pak jsem došel do bodu, kdy jsem váhal, jestli si mám kupovat další rozšíření/dobrodružství. Upřímně mě odrazoval fakt, že k tomu, abych měl hru kompletní, je třeba vynaložit nemalé peníze. Znovu jsem si udělal průzkum a zjistil jsem si, která dobrodružství z prvního následujícího cyklu rozšíření by mi mohla nejlépe sednout. Musím říct, že jsem byl velice mile překvapený, jak velká hráčská komunita okolo této hry existuje. Netrvalo mi dlouho, abych zjistil, co potřebuji. Lidé sdílí různé tipy, od sestavených balíků po recenze jednotlivých dobrodružství. Analyzují, jestli se jedná spíš o výpravu či souboj, samotnou obtížnost i hloubku příběhu. Na základě těchto doporučení jsem si nakoupil z prvního cyklu postupně 4 z 6 dobrodružství (první rozšíření „Hon na Gluma“ je obecně hodnoceno jako nejslabší), pak jsem si koupil deluxe rozšíření „Khazad-Dum“, postupem času i celý následující cyklus „Trpasluj“ a nakonec i další bazarovou základní krabici kvůli cenným kartám. Dál jsem neinvestoval. Těchto 16 dobrodružství je mi skvělou zásobou. Obsahují všemožné scénáře a poměrně širokou škálu herních mechanik, které se od sebe hodně liší a vyžadují důkladnou přípravu.

Ano, důkladnou. Tato hra je totiž těžká. Nezřídka dobrodružství prohrávám. Není to procházka růžovým sadem. O to je ale každé vítězství sladší a zanechá stopu. Navíc, díky tomu, že každá hra nezabere víc než půl hodinku, na sebe vítězství nenechá dlouho čekat. Třetí pokus to jistí :)

Vedu si Herní deník, počítám skóre a na hru se těším i po těch třech letech, co ji mám.

Takže ano, já hru doporučuji.

Pozitiva:

• možnosti stupňovat obtížnost (snadná, normální, obtížná a noční můra – formou rozšíření)
• možnost měnit postavy a strategie skrze jiné balíky
• hra netrvá příliš dlouho, obvykle okolo 30 minut
• velké možnosti kombinování herních mechanik dává hře mimořádnou znovuhratelnost 
• velká hráčská komunita, dostupné informace na internetu (od aktuálních pravidel až po recenze jednotlivých dobrodružství)
• aktualizovaná pravidla na stránkách vydavatele
• příběhy/scénáře jsou obvykle pěkně vystavěné a dobře ilustrují předlohu, pobaví ale i neznalého původní předlohy.

Negativa:

• složitější pravidla – ze začátku lze snadno chybovat
• do hry nelze snadno naskočit, je třeba si vybrat scénář, sestavit pro něj balík a ještě zkontrolovat, jestli nepoužívám karty z pozdějších příběhů*. Tím by se totiž hra stala snadnější. To vše dělá z přípavy náročnou část, která nemusí sednout každému. Hráč MTG, který si rád skládá balíky by tohle ale neměl vidět jako problém. Nejspíš si to dokonce užije.
• *pokud chcete hrát progresivním způsobem(abyste si ověřili obtížnost scénáře), se kterým přišel Laco Bachratý (byť není zanesený v pravidlech) je nutné si někam poznamenat nejvyšší číslo karty z každého rozšíření, aby hráč zpětně věděl, jestli jeho balík neobsahuje nepovolené karty. V každém scénáři by se měli totiž hrát pouze ty karty, které vyšly do té doby. Což v praxi znamená, že mají stejné nebo menší číslo, než je nejvyšší číslo na kartě z rozšíření, které právě hrajete. Zároveň je ale nutno říct, že první cyklus ještě není ideálně vybalancovaný, a tak se z některých scénářů mohou stát prakticky nehratelná dobrodružství, pokud se držíte tohoto přístupu. Díky louzovi za poznámky.