Pán prstenů: Karetní hra

hodnoceno 601x (Seznam vlastníků)

Střet s troly na Karoku

Autor: raia | 1 hodina 0 minut | 8.10.2012 | 4

Hra: Pán prstenů: Karetní hra

Hráči: raia

Při hledání glumových stop podél Anduiny jsme čím dál častěji naráželi na zmínky o působení trolí bandy, která měla své doupě někde u úpatí Karoku. Vzhledem k tomu, že stopy šly tímto směrem, neměli jsme na výběr a, po poradě s mými druhy - Aragornem, Gimlim a Bilbem, jsme se vydali hledat Meddědovce, kteří by nám při průchodu tímto územím mohli pomoci.

Ve zpustlé východní zátoce, si Aragorn naštěstí všiml číhajícího gobliního ostřelovače, kterého se nám podařilo v tichosti odstranit. Vstoupili jsme do divočiny. Celou dobu nás doprovázel nepříjemný pocit, který po objevení podivné ještěru podobné stopy, přešel v jistotu. Něco tu je a sleduje nás to. Rýha v měkké zemi nás vedla k hromádce do čista obraných koňských kostí, kde se Glum  zastavil a něco málo z koňských zbytků pojedl. Pak jej ale něco vyrušilo a on utekl. Rýha následovala Gluma. Zrychlili jsme, co to jen s našimi koňmi a bagáží šlo. A po chvíli jsme jej spatřili.

Za dunou, v malé prohlubni plné bahna ležel obrovský bahenní had. Jeden z koňů zařehtal a ještěr si nás všimnul. Rychle jako blesk se na nás vrhl. Ale to už jsme byli připraveni. Současně s tím se z druhé strany prohlubně na hada snesla sprška šípů - stála tam hlídka elfích lučištníků vedených Henamarthem Vodnipísní. Ti, jak jsme se později dozvěděli, hada již nějakou dobu sledovali.

Boj byl s takovou převahou krátký. Překrásné zeleno-červené blány z vějíře kolem krku toho netvora si jeden z elfů vzal jako důkaz, že splnili svůj úkol. Po krátké výměně informací se elfové k nám rozhodli přidat. Uháněli jsme dál v glumových stopách. V místech, kde divočina přecházela do včelích pastvin jsme narazili na starého včelaře. Ten nás doprovodil do dubového háje pod Karokem, kde na nás již čekal samotný Medděd. Ihned jsme vyrazili nahoru do kopce.

Na kamenném svahu se nám glumí stopy ztratily. Rozdělili jsme se, abychom mohli rychleji prohledat větší prostor. Já šel s Gimlim, Bilbem a jedním z elfů. Nebyl to však dobrý nápad. Z toho místa čišelo zlo. Jindy pozorného elfa překvapila jedovatá zmije a uštkla jej. Museli jsme jej ošetřit, ale při tom jsme nedávali pozor a zmizel nám vždy zvědavý Bilbo. Brunátní Gimli sundal ze zad svoji trpasličí sekeru a šel jej hledat. Nechal mne samotného s elfem, kterému se náhle přitížilo. Kéž by tu byl Aragorn, nebo Medděd. Jistě by mu pomohli. 

Seděl jsem u něj aspoň půl hodiny, když se shora z kopce náhle rozezněl gondorský roh, který u sebe měl Gimli. Problémy. Elf mi pokynul, ať jdu. Nasedl jsem na koně, tasil svůj meč a jel nahoru do svahu. Trvalo to nekonečně dlouho. Pak mi pod nos vítr zavál pach spáleniny, který vyděsil mého koně. Měl jsem co dělat, abych jej uklidnil. Byl tak vyděšený, že bylo jasné, že dál musím pěšky. Běžel jsem po pachu. Jedna zákruta, druhá. Pak jsem se vydrápal na malý převis a uviděl jsem to. Na malém plácku před jeskyní hořel velký oheň, a nad ním na rožni škvařící se Gimli s Bilbem. Zamrazilo mne v zádech. Stál jsem tam zkoprnělý hrůzou.

Na druhé straně plácku se objevil velký medvěd, následovaný uříceným Aragornem. A v tu chvíli se kolem nich objevili. Hroziví, obrovští trolové. Byl to jen okamžik.

Medděd se jim neohroženě postavil. Oni byli ale čtyři, a měli svoje obrovské kyje. Bylo to strašné. Vrhli se na něj všichni naráz. Buch, buch, škráb, buch. Zbyla z něj jen krvavá hromada chlupů. Aragorn jednoho z nich zranil, ale bylo to jak píchnutí od komára. Zemřel hned v zápětí.

Zatočila se mi hlava a podlomila se mi kolena. Hrůza mi zatemnila mysl. Uháněl jsem dolů, nasedl na koně a prchal. Prchal pryč od tohoto strašného místa. Od mých mrtvých přátel. Někdo to musí říct. Říct Gandalfovi.

Poznámka: vybíral jsem pouze mezi kartami z Core setu + Hunt for Gollum + Conflict at the Carrock

Odehráno v: Brno (Okres: Brno-město)