Ostrovy titánů

hodnoceno 36x (Seznam vlastníků)

Kde domov náš? Na Ostrovech titánů!

Autor: Plague | 3.10.2023 | 3

Atlanťané!

Půda Atlantidy se otřásá pod zuřící bouří. Celé lány země mizí pod hladinou! Věštci hovoří jasně: starodávná proroctví se naplňují a moře zanedlouho pohltí celý ostrov. Ve snaze čelit hrozící katastrofě vyslal král své průzkumníky, aby pro všechny Atlanťany našli nové domovy. V sázce je přežití civilizace! Chopte se role chrabrých objevitelů a prozkoumejte neznámé ostrovy, využijte jejich přírodních zdrojů a zbavte je nebezpečných monster, abyste našli novou půdu pro svůj lid.

Přežití všech našich krajanů závisí na vašem umu!

TLAMA vydala v roce 2022 deskovku Ostrovy titánů, v originále Orichalcum. Za mě velmi dobře zvolený název. Nevím jak vy, ale „Orichalkum“ mi nic neříká a nejsem si jistý, že bych hře věnoval stejnou pozornost, jako když jsem uviděl „Ostrovy titánů“. Takže jsme vykročili správnou nohou a jdeme dál… Autorem hry je Bruno Cathala, který už má na svém kontě pěknou řádku povedených her (7 divů světa, Malý Princ: Udělej mi planetu atakdáleatkdále). Kromě toho bych rád zmínil i jméno ilustrátora Paula Mafayona, který odvedl velmi dobrou práci. Zatím to vše zní velmi dobře a ve vzduchu je cítit příslib dobré zábavy… No, pojďme se na to podívat zblízka.

Pravidla hry jsou jednoduchá a srozumitelná. Stačí si je jednou přečíst a víceméně víte vše, co potřebujete. Byli jsme trochu nesví z toho, že součástí pravidel je jen jedna „referenční karta“. Přeci jen jsme zvyklí, že bývá pro každého hráče jedna. Naše obavy byly zbytečné. Ona jedna bohatě stačí. V podstatě ji potřebujete pouze na budovy a i ty vám stačí si přečíst jednou a už víte. Takže další referenční karty by vám akorát překážely.

Příprava Ostrovů titánů nezabere víc než deset minut (nepočítám první hru, kdy připravujete komponenty a ještě přesně nevíte, co a jak). Součástí balení jsou plátěné pytlíčky na monstra a budovy a plastové pytlíčky na všechno ostatní. Největší pakárna je poskládat mapové dílky na sebe, protože ty mrchy mají tendenci padat, i když o ně jen lehoulilililinkatě zavadíte.

Herní postup

Nebudu přepisovat kompletní pravidla hry. Představíme si ale základní mechanizmus hry, abyste byli víc v obraze.

Takže poté, co jste si hru pěkně připravili, určili jste prvního hráče pro první kolo a hlavně jste se PŘESTALI rozplývat nad roztomilou grafikou komponentů, můžete se na to vrhnout, milí Atlanťané!

1. Výběr akční karty – tato akce je povinná

Vyberete si akční kartu z nabídky. Podle čeho? Vybíráte většinou podle mapového dílku, který je na kartě a podle akce, kterou můžete vykonat. Primárně ale podle mapového dílku, protože v kroku 4 si můžete koupit libovolnou další akci. Takže i kdyby na kartě byla akce, kterou zas tak nutně nepotřebujete, prostě si tu potřebnou pak zaplatíte.

2. Přiložení dílku krajiny – tato akce je povinná

Podle přesných pravidel přiložíte na svůj ostrov vybraný mapový dílek – tato akce symbolizuje průzkum vašeho ostrova. Při přikládání berete v úvahu, jestli chcete přilákat titána, postavit chrám nebo budovu. V případě, že máte dílek s monstrem, ještě zahrnete do úvah jeho vliv na vaše plány (přítomnost monstra totiž omezuje stavění na políčku na kterém stojí a na okolních políčkách). V případě, že splníte podmínku pro přivolání titána, vezmete si okamžitě jeho kartu. Krajin máme 5 typů: laguna, poušť, hory, lesy a vulkán. Na Vulkánu je VŽDY umístěno monstrum.

3. Provedení akce dle karty – tato akce je nepovinná

Hráč může provést akci uvedenou na akční kartě.

• Těžba orichalka – z každého svého dolu získáte 1 nugetku.
• Nábor hoplítů – z každých svých kasáren získáte jednoho hoplíta.
• Boj s monstry – pokud máte na ostrově 1 nebo více monster, můžete s nimi v libovolném pořadí bojovat. Boj má jasná pravidla, která pochopíte na první dobrou.
• Stavba – postavit můžete:
  • Budovu – při splnění daných podmínek si vyberete žeton budovy z desky výstavby a umístíte ho na váš ostrov.
  • Chrám – při splnění daných podmínek můžete postavit chrám a okamžitě získat jeden vítězný bod.
  • Orichalkový medailon – za 5 nugetek můžete vykovat orichalkový medailon a okamžitě získat jeden vítězný bod.

4. Zakoupení a provedení další akce – tato akce je nepovinná

V tomto kroku si můžete koupit jednu libovolnou akci z předchozího kroku. Podmínkou je, že musíte mít na její zaplacení. Zaplatit si můžete 2× nugetku nebo 2× hoplíta nebo 2× ulovené monstrum.

5. Odhození akční karty (pouze sólo nebo hra dvou hráčů) – tato akce je povinná

Aktivní hráč zvolí jednu akční kartu z desky akcí, kterou odhodí.

Služba titána

V případě že máte aktivního titána, můžete při provádění patřičné akce využít jeho služeb a získat tím na tuto akci jednorázovou výhodu. Titána můžete použít opakovaně, nejprve je ale potřeba ho opět přivolat na svůj ostrov nebo reaktivovat.

A co že Titáni umí?

• Hyperión zdvojnásobuje těžbu nugetů orichalka.
• Themis zdvojnásobuje nábor hoplítů.
• Kronos garantuje jednu porážku monstra.
• Theia nabízí jednu Výstavbu navíc.

Neberte Titány nadarmo! Výhoda využitá v ten správný čas může rozhodnout hru! A taky ji často rozhodovat bude…

Konec kola

Jakmile každý hráč odehraje svůj tah, kolo končí a provede se příprava kola dalšího. Doplníme akční karty na akční desku. Na akční karty umístíme dílky krajiny a i případná monstra. Na každé prázdné políčko na desce výstavby vylosujeme novou budovu z pytlíku. Destičku iniciativy dostane hráč, který má v zásobě nejvíce hoplítů a poslední hráč v pořadí obdrží jednoho hoplíta.

Konec hry a vítězství

Hra skončí, jakmile jeden hráč splní obě následující podmínky:

• Má aktuálně alespoň 5 vítězných bodů.
• Nemá na svém ostrově žádné neporažené monstrum.

Titánování aneb Dojmy a pojmy

Rychlá zábavná rodinná hra – pod tohle se podepíšu! Herní mechanizmus je jednoduchý, chytlavý a BAVÍ! Stačí dvě–tři kola a už to tam sázíte. Byli jsme překvapeni paletou možných strategií, které hra nabízí. Na první pohled se to při čtení pravidel nezdá. ALE! I když se ponoříte do víru hraní a pokoušíte se vymyslet ten nejlepší plán, se kterým se přiblížíte vítězství, není to na úkor herního zážitku. Víte, co myslím, žejo? Znáte ty hry, kde vás dodržování herního mechanizmu stojí tolik pozornosti, že na hraní samotné už žádná nezbude… Tak tohle není ten případ.

Jakto, ptáte se? Takto:

Odsejpá to – jako že fakt! Na začátku tahu možná chvilku budete přemýšlet, ale fakt chvilku. Stejně už to máte vymyšlené za dobu, co hráli ostatní. Jakmile vezmete kartu, už to sviští. Šup dílek na mapu, šup vyhodnotím akci… Zaplatím dva pinďuláky/nugetky/skalpy monster a udělám další akci. HOTOVO! Velmi kladně hodnotím, jak je ve hře zajištěno, abyste se nezasekli na jedný akci, která se ne a ne podařit. Boj je ideální příklad – vyhraješ, můžeš zkusit štěstí dál. Prohraješ? Nevadí, pinďuláci poslaní do boje se počítají i příště, takže nemusíš znovu budovat „vojsko“. JUPÍ! (Nezdá se, ale fakt byste nechtěli přicházet o vojáčky po prohraném boji.) Celou hru pak odehrajete ve 4 hráčích do ¾ hodiny úplně v pohodě.

Role náhody – tady perfektně doplňuje herní strategírování. Bojové kostky nejsou nic nového pod sluncem. Je fajn „pouze“ šestistěnná kostka a možnost trefy do černého 1 ku 6. Sami jsme se divili, kolikrát nám padla… Asi jsme zdegenerovaní tou dvacetistěnnou mrchou. No a pak jsou tu budovy a mapové dílky. Nevěřili bychom tomu, ale stačí aby „blbě“ chodily mapy a budovy, respektive aby nechodili doly nebo kasárna, a najednou jsou nugetky a hoplíti velmi VELMI drahocenný zdroj. Nu což, tak na to půjdeme jinak…

Soupeření – i když se ve hře můžete snažit svými tahy ovlivnit soupeře, napřímo tu možnost nemáte. Nejdřív se nám to zdálo jako nevýhoda a byli jsme z toho trochu vedle. No jo, jenže to jsme (my ostřílení nemilosrdní deskoherní vlci) měli zapnutý režim TOTÁLNÍHO ZNIČENÍ, který běžně zapínáme před hrami typu Civilizace a podobně. Stačilo přepnout zpátky na PROSTĚ ZÁBAVA. Takže zpět k tématu. Máte možnost nepřímo ovlivnit protihráče – seberete mapový dílek, který by se mu hodil, a necháte mu jen ty s nestvůrami, které bude muset porazit. Nebo mu seberete kartu s akcí, kterou potřebuje… No jo, jenže ono je to stejně řešení jen na chvilku. Krok 4 tohle krásně vyřešil. „Hej kámo, sebral jsi akci BOJ?? No co, tak já si ji prostě zaplatim.“ Jasně, zkomplikujete mu to, ale max. na kolo nebo dvě. Něco jiného je sebrat titána. Jo, to na… štve. Ale získat ho zpátky, postavit chrám nebo vykovat medailon není otázka další půl hodiny. Úplně ideální stav, co se pohodové/rodinné hry týče.

Budování – joo, tohle už je něco jiného. Tohle máte ve svých rukou sami. Rozhodnete se skládat ostrov tak, abyste postavili chrám? Abyste získali titána a s ním vítězný bod a bonusovou akci? Nebo budete stavět budovy, zlepšovat infrastrukturu a pak ostatním hráčům vytřete zrak?? Všechny cesty vedou… k vítězství.  AAAAAAAAAAAAAAAAA kdybych tak věděl, jaké dílky přijdou v dalším kole!

Boj – se nese v duchu celé hry: je rychlý a neztrácí šmrnc. Nestane se, že by ke konci byly boje otravnou nutností. Depak, tady tedy ne. Systém odměn za poražené nestvůrky a hlavně možnost s nimi platit akce pomáhá udržet hru v tempu a taky vás podporuje v tom, abyste si ty malé bestie na ostrov sami dávali a chodili do bojů s nimi.

Využívání titánů – role titánů není tak velká, jak by se zdálo z titulu hry. Poskytují vám jistou jednorázovou výhodu, co se týče provádění konkrétní akce a mají hodnotu vítězného bodu. No jo, jenže se taky může stát, že se vám zrovna tahle akce nehodí do krámu (nemusím říkat, že ve chvíli kdy by mohla, než se dostanete na tah, vám titána nějaká dobrá duše vyfoukne) a vítězný bodík za něj máte taky jen do chvíle, než vám ho někdo odláká na svůj píseček. Za mě je to tak akorát. Cokoli víc by rozhodilo vyrovnanost hry a cokoliv míň by asi už nestálo za to…

Verze složitosti – oboustranná hrací deska hráče. Jednoduché, chytré, efektivní. Na jedné straně lehčí a na druhé straně těžší verze. Takhle, v pravidlech píšou že se tím smaže rozdíl začátečníka a zkušenějšího hráče… noooo dejme tomu, když přimhouřím obě oči. O něco složitější to je, ale tak max. při tom, když mapu hrajete poprvé – a možná ani to ne.

Variabilita – díky kombinaci karet a dílků se nestane, že byste měli dvě stejné nebo podobné hry. Když do toho ještě přidáte náhodně tahané budovy a monstra, dostanete nový kotel zábavy, i kdybyste si neproházeli hrací desky (které taky nejsou stejné).

Bodování – cesty, kterými se rozhodnete získávat vítězné body jsou různé a rozhodně se vyplatí si nechávat otevřené možnosti… když to jde. Chrám je náročný na terén, ale nikdo vám ho nevezme. No jo, jenže pak se políčka nepočítají při přivolání titána. A co postavit nějakou budovu, abych měl víc zdrojů? To si ale zablokuju jak titána, tak chrám…  No, nebudete to mít jednoduché, to vám povím.

Hra dvou hráčů – ve hře dvou hráčů navíc přibývá pátá fáze, drobnůstka, která velmi výrazně přispívá k tomu, abyste si vynahradili to, že jste jen dva. Každé kolo tedy vyměníte 3 karty z 5 a to udržuje hru v tempíčku. No ale, když máte to štěstí a právě vy rozhodujete, jaká karta se vyhodí, můžete tím protihráči malinko zkomplikovat partii. Výsledkem je podobný zážitek ze hry dvou jako čtyř hráčů, a to vnímám jako plus.

Herní komponenty – a celá hra je udělaná hezky. Grafika se povedla od krabice po mapové dílky. Není ani přehnaně pohádková, ale ani zbytečně děsivá, aby se po ní děti bály do postele. Na rozehranou partii se dívá hezky. Tak nějak to všechno ladí s duchem celé hry.

Kvalita zpracování herních komponentů je ok. Máme za sebou nemálo partií a nezaznamenal jsem žádné větší škody… vlastně žádné škody.

Nad čím jsme brblali (ale jenom chvilku)

Sabotáž – jak jsem psal, nemáte možnost napřímo škodit protihráči (když nepočítám možnost sebrat mu titána). Minci ani chrám mu nezničíte. Takže budou chvíle, kdy bude jasné, že už si vás někdo namaže na chleba a vy s tím nic, ALE VŮBEC NIC neuděláte. No jo, jenže se nebudete trápit dlouho, protože při tom, jak hra šlape, to bude trvat stejně jen jedno kolo. Po pár hrách jsme se ale shodli na tom, že se to tam prostě nehodí. Že by to hře nepomohlo. Byla by akorát vleklejší na úkor zábavnosti.

Rychlý konec… někdy až moc rychlý – byly (jsou a budou) partie, kdy byl začátek takový vleklejší a vypadalo to, že to bude hra na celý večer. Pak ale zničenonic utečou dvě kola, dva ze čtyř hráčů mají tři body a za další dvě kola je konec. To je ZATROLENĚ nefér! Protože vy jste budovali pěkné malé impérium s rozvinutou infrastrukturou a užuž jste se chystali jim to natřít. No dobře, ještě by vám to chvilku trvalo, ale STEJNĚ je to nefér! V Titánech prostě zapomeňte na nějaké velké budovatelské plány.

Odměny za monstra – možnost platit poraženými monstry akce je fajn, ale cítili jsme, že to není všechno. Možnost získat vítězný bod za lov monster by samotný boj posunula na jinou úroveň.

Sólo verze hry

Na tuhle variantu jsem byl hodně zvědavý. Po tom, co jsme odehráli partie ve dvou a ve čtyřech, jsem si říkal, jak to vymyslí. Přeci jen, už jsem zažil spoustu sólo módů, kde když hrajete tahy soupeře, můžete si tady lehce nahrát, támhle si neuškodit tak, jak by to udělal pořádně prohnaný protihráč. Něco jako kdybyste sám proti sobě hráli šachy… prostě ať chcete nebo ne, dycky víte, co chcete sami udělat a čím byste si to totálně podělali.

No, tak tady máte SMŮŮŮLUUUU!

Hra se řídí pravidly dvou hráčů plus specifika NPC. V sólo módu se utkáte s Atlantem, vládcem Titánů. Protihráč má svou vlastní mapu, která na první pohled připomíná mapový diagram šíření COVIDu. Hráč získává body standardním způsobem, Atlás má určité odlišnosti.

Mechanizmus sólo hry musím pochválit! Všechny tahy soupeře jsou jasně, JASNĚ definované do nejmenšího detailu, takže možnost, že byste si šli malililinkato na ruku abyste neprohráli (a VY přece neprohrajete v sólo módu!!!) je malilililinkatá. Všechno ostatní se řídí kostkou, která měří všem stejně. A musím přiznat, že ve chvíli, kdy sami naházíte hov…(najs) a za Atlanta to tam padá, že nestačíte koukat… byste nejradši překousli stůl vejpůl.

I sólo nabízí dvě varianty obtížnosti a pokud se rovnou chcete vrhnout na tu těžší, držím palce, Atlanťane! Hodně jsem se v první hře pěkně zapotil. Dvě kola před koncem to vypadalo 50 na 50 a… co vám budu povídat… začínala ve mně propukat menší panika. PŘECE NEMŮŽU PROHRÁT!! A co myslíte??? No prohrál!

Na první sólo hru si nechte víc času. Jak jsem psal, tahy – od umístění mapového dílku přes volbu akce a případně stavbu budovy – jsou jasně definované. Co to znamená? No, že budete do pravidel koukat víc, než jste byli zvyklí z hry proti hráčům.

Zážitek sólomódu je na 90 % toho, když byste hráli ve dvou hráčích. A to je podle mě sakra úspěch.

Takže sečteno a podtrženo. Ostrovy titánů je velmi povedená desková hra pro všechny typy hráčů. Jasně, že když budete hrát večer s dětmi, bude to úplně jiné, než když se sejdete s partou na deskoherním večerním posezení. Bavit se ale budou všichni. A kdyby náhodou ne, je to hra rychlá, takže se případný kakabus nebude trápit dlouho.

Cena mě mile překvapila a za ten kopec zábavy, který nabízí, určitě stojí.

Takže přátelé, VYPUSŤTE KRAKENA!!