Ostrov (edice 2024)

hodnoceno 10x (Seznam vlastníků)

Žralok sežral Indiana Jonese i s kloboukem

Autor: Plague | 6.11.2024 | 14

Byl jednou jeden Ostrov. A ten ostrov přetejkal truhlama plnejma zlata… a taky nenasytnejma lovcema pokladů. Bylo toho tam dost pro všechny! Zní to skoro jako ráj, co? No, byl by… kdyby tenhle snovej ostrov nešel co nevidět ke dnu. No a jak se plave v moři plným žraloků s kapsama nacpanejma zlatem? Bych řek, že PARÁDNĚ!

O čem hra je

Ve hře Ostrov se snažíte dostat do bezpečí co nejvíc pokladů. Ty se tam ale bohužel nedostanou samy, takže přitom (ať už se vám chce nebo ne) budete muset zachránit i pár těch suchozemskejch krys (dobrodruhů).

Komponenty

Komponenty jsou fajn a naprosto v souladu s povahou hry a její cenou. Postavičky a tvorové ze dřeva. Tvorové hezky malovaní. Kartonové dílky prozatím drží. Je hezký, že každý typ terénu je jinak vysoký – to odpovídá tomu, v jakém pořadí se budou části ostrova zaplavovat. Komponenty za mě naprosto v pořádku.

Jak se Ostrov hraje

Vezmeme to rychle, nebojte. Na začátku náhodně sestavíte ostrov z políček pláže (nejslabší), lesa (střední) a hor (nejtlustší). Pak tam rozmístíte své dobrodruhy (10), které se budete snažit v průběhu hry dostat do bezpečí… no, možná, že se až tak snažit nebudete, ale o tom později. Teď se držme pravidel. Každý pinďulák má na spodní straně hodnotu „pokladu“, kterou nese (od 1 do 5). Na tyto hodnoty se můžete podívat při rozmísťování, při hře už ne.

Hráči se pak střídají v tazích a každý tah má tři fáze:

1. Akce – hráč přesouvá dobrodruhy a/nebo vory a může zahrát schopnosti dílků.
2. Stoupání hladiny – odstraníte jeden dílek ostrova (kdyby na něm náhodou byly nějaké figurky, automaticky si zaplavou). Dílek otočíte a:
   • červená znamená VUÁÁÁÁÁÁÁÁ nový tvor (nee, nebude to kočička kterou si budete moct pohladit),
   • zelená znamená schopnost, kterou si můžete schovat a zahrát později.

3. Tvorové – hodíte kostkou tvorů a pohnete tvorem, který padne na kostkách. No a že to bude směrem k nějakýmu nebožákovi, je nad slunce jasný.

Poté, co otočíte třetí vulkán, hra okamžitě končí. Všichni jsou mrtvý (Dejve!), všichni (Dejve!!) kromě těch, co se dostali na pevninu (rohy herní desky), nebo těch, co na tři miliony let zavřeli do stáze.

Spočtete hodnoty vašich zachráněných dobrodruhů. Kdo má nejvíc, vyhrál. Je toho samozřejmě o trochu víc, ale tohle by mělo stačit, abyste měli představu o tom, jak se hra hraje.

Takže, co bych vám tak o hraní Ostrova mohl říct…

Je to MASAKR! Při hraní jsem si vybavil Small World. Ne herní mechanikou, ale formou hraní. Velmi rychle zjistíte, že to není o tom dostat své pohůnky do bezpečí. NENE!! Je to o tom zlikvidovat co nejvíc těch ostatních. První hru možná budete každý počítat 7 panáčků z 10. Druhou hru o jednoho/dva míň. Pátou hru budete rádi, když do bezpečí dostanete tři. TŘI! Prostě to budou to JATKA… TUDUM-TUDUM-TUDUMTUDUMTUDUM!! úplně jako v Čelistech.

Dojmy ze hry

Ostrov bych zařadil do kategorie párty her. Pravidla jsou jednoduchá, hratelnost okamžitá a zábavnost velmi pravděpodobná (píšu velmi pravděpodobná, protože na mrzouta narazíš, ani nevíš). Takže jakmile se do toho pustíte, už třetí kolo víte, co a jak. No a jestli budete mít pak čas na druhou partii, už budete úplní profíci.

Co tady funguje, je balanc mezi strategií a náhodou. Můžete plánovat a předpokládat (je to dokonce doporučeno), ale ve finále vás stejně může pěkně vypéct kostka. Ta zajistí, že vám žádnej upočítanej RainMan nezkazí zábavu.

Interakce s ostatními je ve hře zásadní, té se nevyhnete, a jak už jsem psal, bude to masakr. Nemá smysl bejt hodnej, tady prostě musíte přepnout. Jinak to nejde. To má svoje pro i proti a to je fajn mít na paměti, než tuhle hru vyndáte na stůl. Jestli je vaše polovička z naivně romantického těsta, Ostrov bych rozhodně nechal v krabici. Jinak hrozí, že půjdete spát bez večeře a na gauč! Naopak, jestli se umíte odvázat, hru si náramně užijete.

Čím víc to budete hrát, tím větší prasárny ziistíte, že se dají dělat. Rozmanitost škození je tady obrovská!

Protihráč vám (i sobě samozřejmě) pomůže a popoveze vor, kde on má dva pinďuláky a vy jednoho, až k pevnině a plánuje, jak s nima příští kolo vesele vyskáče. Jste na tahu vy. Se slovy „Díky kámo“ vystoupíte s pinďou na pevninu. Pak odstraníte dílek ostrova s jeho dvěma figurkama a ejhle! – hned je tam žralok a z figurek je krmení pro rybišky. No a při hodu kostkou se vám povede hodit mořskýho hada, kterej je hned vedle voru, na kterým jste až do teď taky stáli. Protihráči už to dochází, mírně nakrčí obočí a podívá se na vás pohledem „To nemyslíš vážně“! A hádejte co? MYSLÍM! Cítíte to? CÍTÍTE?! I když nakonec prohrajete a vyhraje ten, koho jste takhle po…trolili, bude vaše zlomyslná dušička jásat a plesat.

A takových situací budou mraky. DOKONCE se s váma vsadím, že v jeden okamžik zjistíte, že pocit sebrat tři protihráčovy pinďuláky je desetkrát víc, než tři svoje zachránit.

Tohle prostě funguje! A funguje to tak dobře, že vám po nějakých 3–4 hrách dojde, že nějaký počítání bodů vás vůbec nebere. Pocit z vítězství na bodech je prd proti pocitu sežrání pěti figurek.

Domácí pravidla na sebe nenechají dlouho čekat. Alternativa „kdo toho sežral nejvíc“ nás moc baví. S dětma to můžete hrát taky. Nám se osvědčilo ignorovat bodový hodnoty dobrodruhů a počítat počet figurek v „domečcích“. Pak je to vlastně takový „člověče sežeru tě“.

Hra má přesah dokonce do psychoterapie, konkrétně té párové, kde má úžasné výsledky. Fakt! Tyhle dvě situace jsem obě zažil:

Sezení č. 1 – vzájemně nasraný pár. Vezměme si hypotetický pár, Adama a Evu. Jeden je na druhého naštvanej. Přijdou k vám večer na návštěvu. Protože vy máte buňky na poznání sociální interakce asi jako mrtvej kůň bez mozku (na rozdíl od vaší drahé polovičky), navrhnete, že si zahrajete velmi zábavnou hru, která se jmenuje Ostrov. Už v průběhu první hry začnou prosakovat emoce a explodují prvním mrtvým dobrodruhem, kterého Adam Evě sejme. To, co se roztočí pak, se dá přirovnat k čirému šílenství. Doporučuji zůstat stranou, protože jinak vám hrozí, že se dostanete mezi dva mlýnské žraloky a věřte mi, ŽE TO NECHCETE. Výsledek je lepší než za nějaký terapeutický sezení za dvojku. Adam a Eva jsou pořád nasraný, ale ty největší emoce jsou pryč, a než dojdou domů, je všecko v pohodě.

Sezení č.2 – Jeden z páru (dejme tomu zase Eva) je nasraný na toho druhého, protože je to debil – dále jen „Dý“ (Dý se včera trochu zasek na pivku a upřímně by nejspíš ještě teď něco nadejchal). Průběh je zde malinko odlišný. Eva od začátku seká Dýho bez jakéhokoli rozmyslu. Dý je defenzivní, a i když by to smysl dávalo, Evu šetří, jak to jen jde, a při tom uvádí úplně zcestné argumenty. Vy se samozřejmě staráte o svý! V půlce druhé hry se situace začíná měnit. Dý už toho má dost a začíná Evu sekat taky. Čtvrtá hra se bez vás obejde už úplně. Výsledek? Dý už žádnou provinilost necítí a je úplně v pohodě a Eva změnila názor. Je to NAPROSTEJ DEBIL!

NO, párový terapeuti a rozvodový právníci nebudou mít co žrát… na rozdíl od žraloků a mořských hadů.

Při hře jsme vymysleli jeden komponent, který nám ve hře chyběl: žeton krvavé skvrny. Umísťoval by se na políčko, kde byl pozřen dobrodruh. Kdyby se žralok hýbal směrem na tohle pole, jeho pohyb by se zvýšil o počet krvavých žetonů na tomto poli. No řekněte, nebylo by to pak DOKONALÝ?! Třeba se dočkáme při třetí edici.

Co říci závěrem. Ostrov je jednoduchá hra, která baví a pobaví. Ve finále nejspíš jinak, než jak to zamýšleli autoři, ale co na tom záleží. Rychle ji vysvětlíte, rychle ji připravíte a rychle ji odehrajete. Nehráči a začínající hráči ocení její jednoduchost a rychlost, se kterou si budou připadat jako deskoprofíci (nechme je při tom). Zkušenější hráči docení jednoduchost taky, ale trochu jinak a myslím že budou příjemně překvapeni, kolik srandy se s takovouhle jednoduchou hrou dá užít. Čím víc vás bude hrát, tím lepší hra. Jde to i ve dvou, ale není to ono.