Osadníci z Katanu

hodnoceno 1543x (Seznam vlastníků)

Živá legenda

Autor: PJ | 19.12.2010 | 47

Zprvu jsem si říkal, že psát o tak profláklé záležitosti, jako jsou Osadníci, je byť na mírně proameritrasherském webu ono příslovečné nošení sov do lesa či (Ky-)klád do Athén. Má vůbec dneska smysl psát o tak provařené hře, o kterou navíc zakopáváte v každém supermarketu a hračkářství? Může tahle hra ještě zaujmout a přinést něco nového? Myslím si, že ano a k sepsání recenze mám zvláštní důvod: letos je zajímavé výročí - patnáct let od prvního vydání Osadníků, které ve své době znamenalo doslova deskoherní revoluci a nebýt kterého, nejenže nečteme tuto recenzi, ale nejspíš by ani neexistovaly Zatrolené hry v jejich současné podobě, nemluvě o dalších hrách, herních vydavatelstvích, současné herní komunitě, atd. Při příležitosti patnáctiletého výročí vyšla v Německu dokonce luxusní verze Osadníků, o které ještě bude řeč. Inu, oprášil jsem krabici Osadníků a vyrazil k herně nepoznamenaným kamarádům na chatu. Osadníci měli úspěch a i přes zdrcující porážku nehráčů byl z jejich strany zájem o další partie... a mně došlo, že ta hra je i přes svůj kmetský věk pořád výborná a svým způsobem pořád jedinečná...

Oč jde?

Nechce se mi příliš věřit, že by většina čtenářů tohoto článku Osadníky vůbec neznala, proto se je pokusím popsat opravdu jen stručně (vy kdož víte, přeskočte). Hráči v počtu 3-4 kolonizátorů osidlují neobydlený a na přírodní zdroje bohatý ostrov zvaný Katan. Ten je tvořen velkým šestiúhelníkem skládajícím se ze šestiúhelníkových políček, která představují jednotlivé druhy krajiny - pahorkatiny, pastviny, lesy, hory, pole a poušť. Herní plán je modulární, tj. políčka lze seskládat pokaždé jinak, což do určité míry zvyšuje znovuhratelnost hry. Na každé políčko krom pouště umístí hráči podle daného klíče žeton s číslem od 2 do 12.

Hráči pak ostrov osidlují - budují vesnice na průsečících tří políček. Každé kolo se hodí dvěma kostkami a jejich součet udává, které z políček s příslušným žetonem bude produkovat suroviny. Pokud má nějaký hráč k tomuto políčku přilehlou svojí vesnici, suroviny získá. Za suroviny lze stavět cesty a další vesnice (platí pravidlo, že nesmí ležet dvě vesnice bezprostředně vedle sebe - cestou je nutno propojit stávající výstavbu s vyhlédnutou stavební parcelou), dále lze povyšovat vesnice na města, která mají vyšší bodovou hodnotu a také dvojnásobnou výtěžnost surovin. Za suroviny lze dále nakupovat akční karty, které umožňují řešit určité herní situace a dají se s jejich pomocí získat další vítězné body.

Vtip hry spočívá v tom, že téměř nikdy nemáte po ruce všechny potřebné suroviny. Suroviny tedy můžete (resp. musíte) měnit - buďto v zoufale nevýhodném kurzu s "bankem" nebo pomocí specializovaných políček už v lepším poměru nebo, což je vůbec nejzajímavější, s ostatními hráči. Hráči mezi sebou komunikují (což je při hře s určitými lidmi pustý eufemismus) a hra je tedy založená na neustálé interakci. Aby jí nebylo málo, je ve hře ještě jeden škodolibý mechanismus - zloděj.

Pokaždé, když na kostkách padá číslo 7 (a to na dvou kostkách padá poměrně často), může hráč na tahu pohnout figurkou zloděje. Zloděj jednak zablokuje cílové políčko (políčko přestane produkovat suroviny) a jednak umožní okrást o jednu náhodnou surovinu hráče, který má k políčku přilehlou vesnici či město. V případě, že takto někomu vyfouknete vzácnou surovinu, která prostě v dané partii chybí a okradený hráč ji před okamžikem pracně vyměnil za čtyři jiné taktéž pracně vyzískané suroviny, můžete v lepším případě očekávat džihád a v horším se začnou vytahovat Aktivity, které pak za trest budete muset s okradeným hráčem po zbytek večera hrát.

A to je v podstatě vše. Postavená vesnice má hodnotu jednoho bodu, město je za dva body, několik akčních karet je po bodu a pokud postavíte nejdelší cestu či vybudujete největší vojsko (opět pomocí akčních karet), je tento počin odměněn dvěma body. Kdo jako první dosáhne deseti bodů, zvítězí.

Jaké to je?

Viděno dnešní optikou, vypadá to poměrně dost chudě. Takových her už bylo... navíc je v tom kopec náhody (kostky, karty). Ano i ne. Osadníci jsou velice elegantní - jádro je hrozně jednoduché, ale naprosto funkční - nikde vcelku nic nevyčnívá ani nechybí. Přitom je to dostatečně atraktivní, je v tom napětí, má to zkrátka "oblouk". A hlavně je to budovací hra s vysokou mírou přímé interakce. Opravte mě někdo, ale kolik takových her znáte? Mně se žádná nevybavuje. Právě v té elegantní jednoduchosti a vyšší míře interakce a komunikace spatřuji zmíněnou jedinečnost Osadníků, která, jak se zdá, pořád dokáže oslovit i současné hráče, kteří přeci jen mají na výběr nepoměrně více her než před patnácti lety. A navíc - jak už jsem v úvodu naznačil - Osadníci měli (a mají) celosvětový úspěch: získali nespočet ocenění (včetně české Hry roku 2004) a byli přeloženi do více než 40 jazykových mutací. Je tedy nasnadě, že jsou k mání různá rozšíření, která dovedou základní hru "přiohnout" na míru požadavkům různých hráčů. Popravdě řečeno, asi neexistuje moderní nesběratelná hra, ke které by existovala taková hromada rozšíření, bonusů, různých verzí, licencovaných odnoží, speciálních vydání apod. Dostatečně šílený jedinec, od nějž některé z nás dělí pouze jedna nehoda v laboratoři, by mohl vybudovat sbírku pouze katanských her a ani by se s ní nemusel vejít do panelákové garsonky.

Padouch nebo hrdina - všechno jedna rodina

Jak už bylo naznačeno, existuje bezpočet nejrůznějších variant, vydání, licencí a k tomu hromada rozšíření. My si představíme trochu blíže nejprve rozšíření a hry, které jsou v češtině a k mání v běžné distribuci. Začněme s rozšířeními:

• Osadníci: Atlantis - rozšíření typu "spousta jednohubek na jednom podnose". Obsahuje dvanáct minirozšíření, z nichž nejzajímavější jsou asi "Události Katanu" - tato varianta nahrazuje kostky kartami, které jsou v herním balíčku zastoupeny dle normálního (Gaussovo) rozdělení pravděpodobnosti. Lze je tedy s trochou fantazie považovat za spravedlivé kostky. Aby karty nepředstavovaly jen fádní čísla, jsou okořeněné různými událostmi, jako např. Odchod zlodějů, který vrací zloděje na poušť či Dobré sousedství, kdy hráči předají jednu surovinu sousedovi po levici. Kromě Událostí najdeme v rozšíření scénář "Atlantis", při kterém se ostrov Katan potápí, různá políčka nahrazující poušť v původní hře (magický hrad, sopku, džungli), přístavního mistra, specialisty, hrady a hradby, atd. Vesměs se jedná o opravdu drobná rozšíření s pravidly na několik řádků, z nichž ale některá představují zajímavé vylepšení. Výhodou Atlantisu je jeho relativně nízká cena - vážnou konkurenci pro něj představuje nejnovější rozšíření Kupci a barbaři, kde většinu "atlantských" minirozšíření najdeme také a které se v současnosti jeví jako výhodnější koupě. Ještě o něm bude zmínka.
• Města a Rytíři - podle mého názoru rozhodně nejlepší rozšíření k Osadníkům, které celou hru posouvá na vyšší úroveň. Jedná se o komplexní velké rozšíření, které přináší do hry rytíře namísto karet už jako hráči ovladatelné figurky, které se pohybují po vybudovaných cestách, dovedou blokovat cesty a rytíře soupeřů a dají-li si k obědu výživné katanské müsli, odvrátí všichni společně celý nájezd nepřátelských barbarů. Nově lze stavět i budovy "uvnitř" měst, města povyšovat na metropole, jsou zde již tři typy akčních karet, kromě zloděje přibyla i figurka obchodníka, který hráčům naopak pomáhá, atd. Toto rozšíření je natolik zajímavé, že si jej představíme v samostatné recenzi.
• Námořníci - rozšíření, které nepřidává do hry příliš nových prvků, ale spíše množství konfigurací, variant a scénářů. Herní plocha se rozrostla z pouhého ostrova na souostroví, kdy jednotlivé kusy pevniny hráči propojují "cestami z lodí" (na rozdíl od klasických cest se dají lodě za určitých okolností přestavovat). Ke zloději přibyla pirátská loď, a to je v podstatě vše. Námořníci nabízí 9 různých scénářů a samozřejmě možnost vytvářet vlastní konfigurace herních ploch a úprav pravidel. I přes nízký počet nových prvků jsou určitě Námořníci zajímavým zpestřením přinášející především vynikající variabilitu herní plochy.
• Rozšíření pro 5-6 hráčů - malé rozšíření nepřinášející prakticky nic nového, "jen" možnost hrát ve vyšším počtu hráčů než umožňuje základní hra. Hra v šesti hráčích je však už docela zdlouhavá a spíše bych se poohlédl po něčem jiném...
• Kupci a barbaři - chronologicky poslední rozšíření vydané v češtině. Opět se jedná o soubor malých rozšíření a scénářů. Říká se, že Kupci a barbaři jsou lepší než Atlantis, protože obsahují téměř totéž a ještě k tomu vylepšené, ale na druhou stranu je to dvousečné: pokud Atlantis vlastníte, nebude se Vám chtít utrácet peníze za soubor rozšíření, kterých už půlku doma máte. Na druhou stranu je zde mnohými postrádaná varianta hry pro dva hráče, rozšíření "Karavany" je opravdu příjemným zpestřením a scénář po kterém nese rozšíření své jméno je natolik zajímavý, že by se dal vydat skoro samostatně. Více se o tomto výborném rozšíření dočtete v křenově recenzi.

Kromě těchto rozšíření se dají u nás sehnat dvě samostatné "osadnické hry": Osadníci z Katanu - karetní hra a Osadníci z Katanu - kostková hra. Obě tyto odnože přináší možnost hrát ve dvou hráčích, kostková varianta pak umožňuje dokonce solitérní hru. Mimochodem, karetní hra se dočkala zajímavé předělávky s nádhernou grafikou od Michaela Menzela - prodává se pod názvem The Rivals for Catan (obsahuje méně akčních karet, ale více pravidel). Pro nejmenší je tu pak hra Osadníci z Katanu – Junior, která má výrazně zjednodušená pravidla a je určená pro děti od šesti let.

Pokud bychom se neomezili pouze na místní produkci (všechny dosud jmenované hry a rozšíření jsou u nás k mání v kompletní lokalizaci), otevře se nám katanský svět naplno. Kromě nepřeberné zásoby katanských jazykových mutací se setkáme především s množstvím historických scénářů, z nichž některé vyšly přímo i jako samostatné hry (zejména tematicky lokalizované do různých německých zemí), což autory inspirovalo přímo ke hrám, kde hráči kolonizují konkrétní zemi (novější Settlers of America či starší Deutschland Edition). Kromě u nás vydané verze Osadníci z Katanu – Junior exitují zjednodušené verze Kids of Catan (určená dětem dokonce již od 4 let) nebo pro starší hráče Simply Catan (obsahuje fixní herní plán a zjednodušená pravidla).

Za zmínku rozhodně stojí sběratelská záležitost, 3D verze Osadníků. Ano, všechny hexy s krajinou jsou skutečně krásně vymodelované krajinky, vesnice i města jsou obarvené figurky a hra dokonce obsahuje i rozšíření Města a Rytíři – setkáme se zde tedy i s krásnými obarvenými figurkami rytířů a metropolí. Vše je uloženo v mírně křiklavé dřevěné truhličce, kde je s německou nemilosrdnou přesností na každý hex vytvořená samostatná přihrádka. Pro katanofily a sběratele jasná volba, samozřejmě je však třeba polknout hořkou pilulku v podobně skutečně vysoké pořizovací ceny (a němčiny na kartách). Určitým kompromisem může být již v úvodu zmíněná speciální edice Osadníků vydaná právě k letošnímu patnáctiletému výročí – opět v opravdu nádherné (a tentokrát i vkusné) dřevěné krabici a jedná se o jakési „semi 3D“ provedení – políčka jsou vyrobena z opravdu silného materiálu (4,2 mm) a spolu s kartami nádherně ilustrována Michaelem Menzelem (Pilíře Země, Řím,…). Návrat ke dřevěným komponentům jako u prvních vydání a navíc možnost hrát až v počtu šesti hráčů. Bohužel opět pouze v němčině a za vysokou cenu…

Jak vidno, katanský klan je skutečně početná famílie a asi nemá smysl představovat desítky dalších „derivovaných“ her. Pro zajímavost se ale přeci jen ještě zmíním o dvou perličkách – skutečně obskurních katanských „ujetinách“ – Das Wasser des Legend je edice vydaná v partnerství spolu se známou skotskou palírnou Glen Grant Distillery Company. Jedná se prakticky o totožnou hru, jen tematicky zasazenou do skotské vrchoviny, kde místo zloděje působí „síla útlaku“, celá hra je zabalená v kovovém pouzdře na whisky a jako bonus skutečně jednu malou degustační lahvičku „Grantsky“ ke hře opravdu dostanete. Další snad ještě větší šíleností je varianta The Communication in Catan, kde na Katanu budujete mobilní síť, kabelovou televizi a připojujete osadníky k vysokorychlostnímu internetu. Ehm. He? Uf… No, i když možná pořád lepší než falešný sníh, umělí sobi a krásné vánoční reklamy tuzemských operátorských chlapců s anténkami proklatě vysoko…

Katanománie za tisíc

Trochu mě zaráží názor některých herních harcovníků, kteří do deskovkářského vlaku naskočili relativně nedávno, a které vlna Osadníků je minula a aniž by si tuhle legendu někdy sami vyzkoušeli, poněkud samožersky nad ní ohrnují nos a věnují se výhradně essenským novinkám, z nichž některé mně připadají zábavné asi jako analýza opožděné vykládky nákladních vagónů plných pánských košil (a sýra). Jistě, z hlediska propracovanosti některých současných her nemají už Osadníci hlavně zkušeným hráčům tolik nabídnout – nemají komplexní herní systém prakticky bez náhody, nejsou v tom mučivé výběry, akční body, dražby, ani rondele a už vůbec nemůžete „statovat“ své rytíře, se kterými byste měli ještě choutky zapálit soupeřovu vesnici, ukrást mu veškeré bohatství, zprznit jeho rytíře a zamordovat jeho selky tajně ukrývající se na nenápadném poli s žetonem „12“.

Přesto je katan pořád v kurzu a já jsem za to rád, protože je to právě slovo „katan“ či „osadníci“, které se již mnohým (pravda mladším) herním mudlům vybaví při pojmu desková hra (namísto člobrďa, dostihů či aktivit). Ostatně – stále se v našich krajích hraje mistrovství republiky v Osadnících (vítěz se může propracovat až na mistrovství světa) a za hranicemi naší zemičky se pořádají až bizarní osadnické akce – např. hromadná hra více jako 800 hráčů (!!!) s několikasetmetrovým herním plánem a „administrátorem“, který jako jediný házel kostkami a výsledek hodu diktoval přes mikrofon, aby byl výsledek hodu slyšet po celé herní ploše… zkuste si představit „sedm!“ a stovky zklamaných vydechnutí „neeeeeeeee…!“. Přidejte si k tomu produkty lidové tvořivosti jako dvojsmyslná trička „got wood for sheep“, katanské deky, dorty, domácí 3D políčka… a samozřejmě komerční tvořivost, mezi jejíž výsledky patří dokonce katanský autobus.

Myslím, že jen málokterá hra kolem sebe vytvořila takový kult a i když si (často bolestně) uvědomuji, že vkus mas nelze často označit jako vybraný, myslím, že v případě Osadníků je určitá část jejich popularity jistě zasloužená a odsudky některých současných hráčů neberu tedy úplně tak vážně a vnímám je spíš jako pózu (která se zvlášť vyjímá po čtyřhodinové partii Le Havru).

Cesta geeka a druhý dech

Osadníci byli mojí první moderní deskovkou, kterou jsem si pořídil vlastně jen proto, aby mně nebylo líto, že při nákupu hry (Carcassonne) ke kamarádovým kulaťátinám sám utřu hubu. Abych pravdu řekl, hra ve své době příliš nesplnila má očekávání: nedala se hrát ve dvou (spoluhráči jaksi moc nebyli), vadila mně pekelná smůla, na kterou jsem svaloval svoji hráčskou neohrabanost, a nízký počet vítězných zářezů na zásobníku akčních karet. Záhy jsem sehnal Tikala, Mykerinos, Sankt Petersburg... po Osadnících jsem dlouho ani nesáhl. Svoji úlohu však tenkrát Osadníci splnili - objevil jsem moderní deskovky.

K Osadníkům jsem se vrátil až mnohem později, když už se mi začalo za mými zády do obličeje šeptat, jestli nejsem divnej, že mám tolik her, a začal jsem být ke svému překvapení okolím považován za herního experta zahrnovaného dotazy kterou hru komu koupit, apod. Osadníky jsem tedy coby „vstupní hru“ několikrát půjčil, několikrát si ji s nehráči zahrál a postupně jsem jí nakonec sám přišel na chuť... Oprostil jsem se od mediální profláknutosti a konečně jsem dospěl do rozpoložení, že i přes stáří Osadníků a přítomnost těch zatrolených kostek mohu s klidným srdcem zodpovědně prohlásit: Osadníci jsou dobrá hra.